Den sto sedmdesátý třetí - Silvestr v Čínské čtvrti

Den sto sedmdesátý třetí 31.12.2022
Z Hillda House (Chiang Mei) do W22 by Burasari (Bangkok)

Dneska vstáváme trochu dřív, ale moc se nám nechce. Zkouším naposledy objednat nákup ze supermarketu, ale neúspěšně. Rychle se pobalíme, nasnídáme a jen tak tak stíháme v jedenáct checkout. Paní domácí se s náma ani nijak moc vřele neloučí. Prostě jen bye a tím to končí. Tak tedy pápá Hillda House.

Jdeme si sednout do chrámu. Bývá tam klid. Tedy až na dnešek. Dneska je tam dost narváno a probíhá tam jedna akce za druhou. Do nového ruku se holt musí s čistým štítem. Ale né jen Thajci, i cizinci se tu účastní motliteb. Před jednou odcházíme na oběd, ale ještě se v chrámu stavíme na záchodě. A normálně i tady si musíte zout boty. Naštěstí vám dají aspoň přezůvky.

Měj se Chiang Mai!

Loučíme se s naší táckárnou. Je to pořád jídelna numero uno. Ko Soi nám bude hodně chybět. Bylo to fakt výborné. A pak už hurá na letiště. Měl jsem trochu obavy, aby nás tam někdo svezl, když je tu teď tolik lidí a akcí. Ale neujdeme ani pět metrů a už si vezeme zadky v červeném autě. Byl jsem připraven smlouvat na sto bátů. Ale tím že rovnou chtěl přesně 100, mě vzal vítr z plachet. Podle internetu to mělo stát osmdesát, taxíkem pak sto šedesát. Takže je to takové akorát.

Na letišti jsme ale dost brzo. Takže si tu hezky hovíme v chládku a čekáme až nám otevřou odbavení. Voláme si s Klárkou a čas rychle utíká, ani se nedějeme a už nastupujeme do letadla a odlétáme směr Bangkok. Cesta byla bezproblémová a rychlá. Já ji třeba celou prospal. Po přistání musíme ale čekat, přistáli jsme o půl hodiny dřív než jsme měli, ale i to rychle uběhne.

Vyzvedneme baťohy. Kupodivu přijedou jako jedny z posledních a už si to metelíme na vlako metro. Na pokladně nás překvapí. Na nový rok je červené metro zdarma! Ale MRT, tedy modré už nikoliv. Škoda. Vystupujeme na zastávce Wat Mangkon a jdeme hledat naše ubytování. Je to v čínské čtvrti a kousek od nás by se měl odehrávat ohňostroj, jestli jsem to správně pochopil.

zpět v Bangkoku..všichni tři

Naše ubytování je v celku luxusní hotel. Je v něm samozřejmě slyšet úplně vše. Tady o odhlučnění ještě neslyšeli. Bydlíme ve čtvrtém patře, pokoj 426. A když nic tak je opravdu čistý. Recepční nám řekl, že v jedenáct otevřou střechu, to kdybychom se chtěli podívat na ohňostroj.

cesta tam..

Ubytujeme se a já zkouším přes Grab objednat jídlo, ale nedaří se. A v okolí jsou všechny vege restaurace zavřené. Navíc sendviče, které jsme koupili v naší táckárně v sobě mají asi řasu a Míša to není schopná sníst, takže já mám dva a ona nic. Ale i tak je to proradně málo. Vyrážíme tedy do 7 eleven, ale najdeme tu jen jeden sýrový toast. I tak jej bereme a necháváme ohřát, ať má Míša něco v žaludku a jdeme do dalšího. 7 eleven je tu na každém kroku. Ten další je o dost větší a má hodně sýrových tousťáků, ale v mrazáku jsme objevili VG4Love. Jaká si rýže s něčím co není maso. Bereme pro každého jeden a také necháváme ohřát na prodejně. Tohle je fakt hezké. Ohřáté si to pak odnášíme na hotel a povečeříme. Už jsme rozhodně jedli lepší, ale jako nouzovka fakt super.

Dostali jsme čokoládu!

O půl dvanácté se zvedáme z postele a jdeme se podívat na střechu. V Čechách už touhle dobou sem tam vyletí nějaká raketa, a tady klid. jen hučící město. Na střeše je jen pár lidí. My čekali nějaký nával, ale nic takového. Pokusíme se určit, kde ohňostroj bude a jsme zvědaví jestli něco uvidíme. Dvě minuty před dvanáctou začnou lítat ohňostroje od lidí. Jako asi dvacet prásknutí dohromady a ve dvanáct to začne. Krásný pětiminutový ohňostroj pořádaný městem. A po pětiminutách jako když utne. Občas vyletí raketa, ale v tak velkém městě jsme čekali pořádný buger. Ale nic. Je patnáct minut po novém roce a už žádný dělobuch nebo ohňostroj, který by ozářil noční oblohu. Oslava nového roku skončila.

Bangkok 00:00

My bychom vám chtěli popřát vše nejlepší do nového roku, a doufáme, že si splníte nějaký sen, který jste si vysnili. My si jej zrovna plníme a i když se občas může zdát, že není vše zalité sluncem, tak je to jen proto, aby nám ty krásné chvíle nezevšedněli a stále si jich vážili. Máme vás rádi.

letos jsme slavili jedni z prvních

Den sto sedmdesátý druhý - prémiové pha thai

Den sto sedmdesátý druhý 30.12.2022
Chiang Mai

Ráno vstáváme zas dost pozdě, posnídáme, ale nikam se nám moc nechce a jsme rozlámáni. Nakone se ale vykopeme a dojdeme do táckárny na Ko Soi a zkoušíme u toho nové "jednohubky", ale novinky nám moc nezachutnají.

trocha street artu

Naše kroky nás pak zavedou do kavárny naproti našemu oblíbenému masážnímu salònu. Míša si dá kávu a já jahodový shake. U toho se objednáme na masáž nohou. Masáž nohou je dnes taková lehká, což není v našem rozlámaném stavu na škodu. A je to takové hezké pohlazení a rozloučení.

zkouška kapučína..hm..jahodový šejk je lepší

Při cestě zpět narazíme na uličku, která je dnes vyhrazena jen pro pěší a je plná krámků. Taky se tu dělá pad thai podle receptu z world championu. Neváháme, rukama nohama se domluvíme, že jsme vegetariáni a jeden si objednáváme. Vyrábí se přímo před námi, takže to máme i s cooking lessons, kterých je všude okolo bambilión. A výsledek ? Druhé místo. Paní domácí v Chiang Rai nám udělala chutnější, ale špatné to rozhodně nebylo.

místní lahůdka Pha Thai - nudle, vejce, tofu, sojovka, klíčky, limetka, chilli a drcené buráky

zde ukázka "cestovní kanceláře" a Happy New Year 2566!

Cestou na hotel potkáváme starého známého ze Švýcarska. Stěžuje si, že když se stěhoval do jiného hotelu, tak jsme se s ním nedomluvili na dalším setkání, a že to bral tak, že už jej nechceme vidět. Popravdě to tak nebylo, ale jeho nepřítomnost nám vůbec nevadila. A teď už tu má svoji Thajskou přítelkyni, které dneska koupil luxusní nové kolo, aby spolu mohli brázdit ulice Chiang Mai. Tak jsme si popřáli do nového roku a rozloučili se.

jednotlivé obrázky nám často usnadňují orientaci ve městě

Taky se Míša stavila ve svém oblíbeném a mnou nenáviděném obchodě a koupila další šaty. Tentokrát ale né pro sebe, ale pro naši milovanou Klárku. Tak aspoň že tak (pozn. www.chiangmaicotton.com), holky mají obě radost.

nákupy v ChiangMaiCotton za usmlouvaných 1250 bátů (cca 900 Kč)

Na hotelu se pak marně snažím znovu objednat indické jídlo. Neúspěšně. Naše oblíbená grab restaurace je zavřená. Jako mnoho dalších. S příchodem oslav nového roku to tu dost prořídlo. Nakonec za 70bátů objednávám placky roti, měl by to být balíček s pěti roti. Normálně na ulici stojí jedno roti 40 bátů, takže toto se určitě vyplatí. Některé jsou slané a některé sladké, takže je to taková hezká tečka dne.

Ještě se snažím objednat se supermarketu vločky, ale jak to tak vypadá, pokud jste dál jak dva kilometry, tak vám Grab řekne, že nemá řidiče. Služba dost naprd. Zkusím to ještě ráno, ale vidím to černě. Asi nám není přáno, tak uvidíme co nás čeká dál. Zítra odlétáme zpět do Bangkoku, abychom se 1.1.2023 přesunuli na ostrov Koh Chang.

Po jídle ještě posloucháme pohádky a brouzdáme po internetu. Voláme si na chvilku s Míšiným bratrem, zjišťujeme novinky a svěřujeme naše těžkosti se svatbou - už máme předvybraná místa a potřebujeme vyslat "posly" na prohlídku. No, uvidíme - nic horšího než, že se budeme brát v roce 2024 se nestane 😃 Bratr se ujímá prvního místa (Mělník)

Míša si pak volá i s kamarádkou Martinou z Brna a probírají vše možné, už se taky dlouho neslyšely. Proberou i svatbu a Martina se nabídne, že si ráda udělá výlet (Lanškroun). Moc hodná holka.. Posledního místa se ujímá naše milovaná Klárka (Časlav).

Jsme teď jako král, který vysílá své "syny" do světa najít ptáka ohniváka..

držte všem "synům" i králi palce

Den sto sedmdesátý první - výšlap džunglí po francouzsku

Den sto sedmdesátý první 29.12.2022
Chiang Mai - one day treking v okolí Bun Pratu Mueang

Vstát v šest byla dnes opravdu výzva. Míša sebou ani nehnula. Došel jsem dolů do lednice pro jogurty a jogurtový nápoj a u přípravy snídaně začnu Míšu jemně budit. Pořád se jí moc nechce, ale aspoň se začala hýbat. Příprava ovoce je pak už plně v její režii. Bez toho bychom neměli tak dobré vločky.

V sedm jsme připraveni. Spolu s námi sedí v lobby i další pár. O půl osmé přijíždí první auto. Ale nejede ani pri jednoho z nás. Je to pro další pár, který teprve schází z pokoje. O chvíli později přijíždí další, tentokrát pro pár, co tu s námi čekal a my nic. Měli přijet mezi 7 a 7:30. Ve třičtvrtě se rozhodneme, že jim napíšeme, ale než zprávu odešleme přijedou pro nás. Ale né vanem jako pro všechny ostatní, ale takovou starou, otevřenou dodávkou. To bude jízda!

V autě už je starší pár francouzů, pak nabereme další čtyři francouze a nakonec k nám přibudou ještě dva angličani. Je nás deset a díky bíle krabici mezi námi byla cesta velmi nepohodlná už v osmi, tak jaké to bude v desíti. Nasertivně poprosím průvodce, ať si ji strčí někam jinam. Tak jí dají na střechu, přičemž konečné dílo hodnotí asi deset Thajců a dost se u toho smějou, takže je to evidentně taková sázka, vydrží/nevydrží.

výsatkáři

Asi za čtyřicet minut zastavujeme u lokálního trhu. Taky je tu krám BigC a 7eleven, tak si koupíme nějaké pití a tyčku na zakousnutí. Trochu nás překvapilo, kolik aut plných turisty jede s námi. Začínáme dostávat strach, že to nebude úplně bez turistů. Trochu se protáhneme a pak nás znovu nahání do auta a pokračujeme další hodinu. Míjíme jedno z aut, zastavíme u něj a náš průvodce nás opouští a nasedá do něj. No, asi to nebyl náš průvodce. Dál už pokračují jen tři auta.

Náš průvodce..výlet ala s děckem ze školky

Za chvilku zastavujeme uprostřed ničeho. A tady se od nás oddělí posádka dalšího auta, jsou tu na dvou denním treku. Nás všechny vyženou z našeho auta a přerozdělí do jiných dvou, že prý pojedeme do kopce, tak aby to auta vyjela. K naší posádce se připojuje starší pár ze Švýcarska. Je nás tedy nakonec jen dvanáct a dva průvodci. Straší brácha vzal mladšího aby se zaučil a taky aby pak odvedl tři lidi, co měli zájem i o bambů rafting.

Vyjeli jsme někam nahoru do malé vesnice, jízda to nebyla tak pekelná jako na Phrathat Doi Suthep, ale také to nebylo úplně to nejlepší. Tam jsme se všici oficiálně seznámili a vyrazili na náš trek. Průvodce nás seznámil s kde čím ve vesnici, s tím proč jsou baráky na kůlech, nebo jak tu dělají mouku z rýže a co tu mají za stromy, ale nás stejně asi nejvíc upoutalo přátelské prasátko.

Pak už se vrháme do buše, kde nás seznamují s rostlinama a stromama. A taky máme veliké štěstí, protože tu zrova venčí slony!

i krteček se seznámil s místními krtky

V přátelském duchu docházíme k prvnímu vodopádu. Tady se někteří koupou, ale nás to nějak nenalákalo, vcelku špinavá voda a dno samý kámen. Taky tu potkáváme druhou skupinu turistů, se kterými se pak tu a tam potkáme.

mají tady tabák i banány

potkáváme kávu, durian i ostatní zajímavou květenu

Na oběd se stavujeme na kopečku nad vesnicí našeho průvodce. Prý se tu občas dělají velké vesnické párty. Tady se ale nevaří v bambusu, vše už je dávno uvařené, takže to průvodci jen ohřívají. Máme rýži s vaječnou omoletou a jako desert ananas. Bylo to vše moc dobré, ale trochu menší, pro dva cestovatele z Čech.

velký list lze využít různě..na střechu i při partnerské krizi

klid si moc užíváme

oběd ala rizoto ze školní jídelny s omeletou..trochu si myslíme, že naše skupinka měla veget jen kvuli nám :)

Naše cesta se pak ubírá strmě dolů, před dalším vodopádem se od nás oddělí šest lidí, další tři se nechali zlákat bambů raftingem a mladší průvodce. Zůstává tedy komorní skupinka. Vodopád není daleko a voda je daleko čistčí a hlavně je tu písečné dno. Nikdo se nezdráhá, tedy až na průvodce, a vrháme se do vody. Je to příjemné, dalo by se říci ledové, osvěžení. Když se dostatečně vymácháme pokračujeme dál, na další plážičku. Tam už do vody jde jen starší francouz a angličanka brouzdá u břehu a plaší ryby.

parádní koupačka u vodopádu

domeček tarantule..ale spala :(

A pak už kolem kukuřičných plantáží do další vesnice, kde na nás čeká odvoz. Byl to příjemný den v přírodě. Chiang Rai si ale udrželo svoji pozici vítěze, ať už v kráse chrámů, tak i výletem do přírody. Cestou nabereme ještě naše čtyři francouze co šli na rafting a pak nás čeká dvou a půl hodinová jízda domů. Nás vykládají bohužel až jako poslední a všici ostatní bydlí úplně mimo staré město a ještě navíc na druhé straně.

Ještě je třeba zmínit, že všechny "cestovky" (rozuměj stánek s letáčky) nabízí stejný trek/výlet - rozdíl je pouze v ceně, ale vždy když si plácnete, že teda výlet chcete, volají dalšímu překupníkovi :) Nás výlet vyšel na 1200 bátů na osobu, ale cenu jsme našli: 2600, 1700, 1800 a 1400..reálná cena tak 600? :) Takže se proste stane, že pak na trek vyráží kolona aut :) Ale tady to mělo opravdu nádech "rodinného" a sehraného podniku.

Na hotelu se pokouším opět pokořit jídlo z Grabu. Ale bohužel nedaří se. Asi je špička, a tak nám po objednání vždy napíše, že nedokázali najít řidiče. Zkusím tedy objednat místo z indické restaurace, která je přes celé město, to samé jako včera, je to tady někde za rohem, jen vezmu o porci více. Přeci jen porce tu nemají největší. Ani né za půl hodiny je to tu. Povedlo se, uff!

Po večeři Míša usne na to tata a já propátrávám co včecko z naší výbavy neprojde celním odbavením na Nový Zéland. Pravděpodobně přijdeme o tyvek, což je pěkně naprd, ale jsou dost ušmudlané. A zbytek výbavy budeme muset pořádně vydrhnout, achjo, jako by už teď tam nebylo dost otazníků. Nakonec i já jdu radši spát.

dobrou noc

Den sto sedmdesátý - staré chrámy v Chiang Mai

Den sto sedmdesátý 28.12.2022
Chiang Mai - Wat Saen Mueang Ma Luang, Wat Chiang Man, Wat Inthakin Sadue Muang, Chada vegetarian restaurant

Dneska už snad bude zase lépe, včerejší únava z města je ta tam. Míša zas vstává v jedenáct s údivem, že teprve není osm. Nasnídáme se, je to fakt super mít vlastní vločky a vyrážíme do města. Snad se nám dnes už povede doobejít ty největší chrámy.

Prvně navštívíme Wat Saen Mueang Ma Luang a následně Wat Chiang Man. Nepřestává nás udivovat, jak jsou chrámy krásné a klidné. Tedy alespoň tady klid opravdu je. Taky na každém chrámu najdete něco jiného a to i přesto, že z dálky vypadají podobně.

Wat Mueang Ma

Chiang Man

velke pradlo.v Chiang Man

Wat Mueang Ma

Naše kroky směřují do ulice Moonmuaangna masáž, cestou ze zastavujeme v turistických kancelářích a snažíme se najít nějaký trek, kde by se ušli i nějaké kilometry a nebylo to tak plné dalších turistů. Postupně získáváme nějakou představu. Ale prvně si dáme masáž než se rozhodneme. Míša volí klasicky masáž nohou, má opět tu stejnou paní jako posledně, ale dostává daleko víc zabrat. Já zkouším thajskou masáž, a také mám tu stejnou paní, když po mě šlape, tak jsem moc rád, přeci jen neváží víc než čtyřicet kilo.Když pak Míše vyprávím jak mě paní ohýbala na všechny strany, je moc ráda, že se drží při zemi..ono to s těmi jejími zády není žádná legrace.

čekání na šikovné ruce

Po masáži si zajdeme, ve stejné ulici, nakoupit ovoce. A pak zamíříme na oběd do Chada vegetarian restaurant. Po cestě jsme zase objevili nový street art.

dneska zvířátkové kresbičky

Naše táckárna ale vede, jak ohledně chuti, tak i cenově, ale vzhledově je to tady určitě lepší.

dali jsme si i mangový shake

Návštěvu Wat Chedi Luang vynecháváme. Chtějí po nás peníze za vstup. Nic hrozného, 50 bátů, ale už začíná být šero, tak zajdeme někdy s lepším světlem, pokud teda zajdeme. Hlavní atrakci, stupu, vidíme i tak z vedlejšího chrámu Wat Inthakin Sadue Muang.

Wat Chedi - zbořená stúpa, o které nikdo neví kdo ji zbořil

Tam přicházíme zrovna ve chvíli, kdy mniši dokončují své motlidby. Je to vcelku zajímavé jak "prozpěvují" do mikrofónu a celé se to rozléhá chrámem.

Wat Inthakin Sadue Muang

Cestou domů ještě zkusíme jednu turistickou kancelář a rovnou tu zakoupíme výlet do pralesa. Má jít o nějaký minimálně desetikilometrový trek, tak uvidíme. Každopádně to znamená, že budeme zase vstávat v šest ráno.

Na hotelu pak pokořím další výzvu. Objednání jídla přes Grab (dovážka). Prvně jsem si vybral indické jídlo, ale samotné objednání jsem o hodinu odložil, protože ještě nebyl hlad. Samozřejmě během té doby restaurace zavřela, takže jsem musel najít něco nového. A věřte, že to není tak jednoduché, kór o půl deváté večer. Většina nabídek je v Thajštině a jako vegetariáni si tu musíme dát pozor. Nakonec jsem ale našel nějakou míchanici s rýží a anglicky u toho byl popisek, že je to Vegan a to co vypadá jako maso, že jsou houby.

Ani né za půl hodiny nám jej přivezli. Během toho nám Grab posílá v Thajštině spoustu zpráv. Dostal jsem sáček s dvěma krabičkama s hlavním jídlem a dvěma pytlíčkama s polévkou. V krabičce pak byla rýže na palmovém listu a další pytlíček s majdou. Využili jsme naší misky na smíchání. A kupodivu to bylo velmi dobré a já na sebe byl opravdu pyšný, že jsem to dokázal a celé to klaplo.

hráli jsme pytlíčkovanou...:)

A pak už je čas jít spát. Brzo ráno vstáváme.

Den sto šedesátý devátý - trocha povídání o Novém Zélandu

Den sto šedesátý devátý 27.12.2022
Chiang Mai - wat Phra Singh

Tentokrát jsme si dost přispali. A mě se opravdu špatně spalo. Asi to nebude zrovna můj den. Ke snídani máme vločky s jogurtem a ovocem, aspoň něco pozitivního.  

Hned po jídle si vyplníme i žádost o vstup na Nový Zéland, už se nám začíná cesta blížit. Po dvanácté nám volá Honza s Kačkou. Honza je bývalý kolega Míši a rád cestuje a mimo jiné mají web https://lowcost-traveling.com. A zrovna teď jsou na Novém Zélandu na rok a tak jsme napnutí, co se dozvíme.

Jsou to moc fajn lidi. Je velice snadné odběhnout od hlavního tématu,Nového Zélandu a zabřednout do jiných, ne méně zajímavých. Ale i tak získáváme cenné rady. A samozřejmě moje starost o auto se mnohonásobně zvětšila, ale ono to nějak dopadne. Taky jsou to na NZ prý magoři a při celní kontrole musíte mít vše čisté, abyste tam něco nezavlekli.Tak si budem muset dát jedno odpoledne velkou očistu outdoor vybavení. Navíc budeme muset zvážit jestli převezeme tyvek nebo ne, aby se nám ještě neprodražil, přeci jen je to podložka pod karimatku a za těch pár měsíců něco zažila. Je na čase začít studovat Nový Zéland. Jsou tři hodiny odpoledne. Je vedro a čas jít na oběd. 

Táckárna nezklamala, Ko Soi je pořád stejně výtečné a vše ostatní také. Bereme si i něco na zub sebou a zajdeme do chrámu Phra Singh. A zas mě to přijde hezčí než Doi Suthep. A taky tu mají zlatou stupu a ležícího budhu a vůbec, celé je to krásně ozdobené. Navíc tu probíhá profi focení, tak vidíme i nějaké hezké oblečky  Thajců a taky kočky!

chrámový kocour

na zlate se tady nikde nesetri

je tady zajímavy interier - stare malby o zivote Buddhy a dokonce i stare fotky Chiang Mai z 50.let

krasa az oci prechazeji

Když jsme se vynadívali, zašli jsme nakoupit jogurty do 7 eleven, abychom měli co ke snídani. Rovnou jsme na zkoušku koupili i jogurtové mléko a sojové čokoládové mléko. Tak uvidíme, co zítra zkusíme. A kousek opodál měli kafe za pětatřicet bátů. To je pro Míšu ta správná cena za kávu a né pěta pade jako jinde.

vzdy je ten spravny cas na kavu

Na hotelu, za poslechu pohádek, zevlíme a vymýšlíme co tu budeme dál podnikat. Ale bez scootru je to fakt na prd. Nejraději bychom někam do lesa, daleko od civilizace. Takže se zkusíme zítra poptat a uvidíme.

Ještě jsme nenapsali, že náš hotel dává do lobby zdarma banány a mandarinky, tohle si moc užíváme a navíc je to moc milé. Dokonce i lokace je fajn - ráno a večer slyšíme zpívat ptáky a u dveří bydlí spousta gekonů.

lobby v hotelu

Den sto šedesátý osmý - Doi Inthanon

Den sto šedesátý osmý 26.12.2022
Chiang Mai - Doi Inthanon Natural Park

Je šest hodin ráno. Je opravdu těžké vstát, ale nějak se to podaří. Ke snídani máme ovesné vločky s trochou kukuřičných lupínků, jogurtem a tunou ovoce. To je vám tak dobré, že bych si na to i zvykl. Pomalu se přiblížila sedmá hodina a my scházíme dolů, počkat na náš odvoz. Ani se nenadějeme a přijíždí stříbrná dodávka.

Nalodíme se. V dodávce, kromě řidiče a průvodce, už jsou čtyři turisti. Dostáváme papír, kam máme doplnit o nás informace, abychom byli pojištěni. Vyplňuje se tu i národnost. U jednoho spolucestujícího je napsáno Korza. Dá nám dost zabrat si uvědomit, že je to Korea a klučina měl stejný problém jako my, něco za jízdy napsat. A díky tomu víme, že další slečna je američanka a pár z Itálie.  Legrace je, že v seznamu můžete dohledat údaje i z minulých treků..je libo číslo pasu z Francie? 

Ještě se stavujeme pro dvě korejky a jsme komplet. Jedna korejka si zapomněla telefon, tak se ještě vracíme a pak vyrazíme směrem Doi Inthanon Natural Park. Všichni cestou dospávají a některé neprobouzí ani opravdu velké nerovnosti na silnici. Minimálně půlku hrbolů jsme zaspali i my, ale ta druhá už byla taková masáž, že se to nedalo. Je udivující, že se auto nerozsypalo.

Když pomineme krátké zastavení na záchod, tak první zastávkou jsou Králova a Královnina pagoda. Každá stojí na svém kopečku a kolem mají květinovou zahradu. Dostáváme třicet minut rozchod, což se ukazuje dost těsné. Pětačtyřicet by bylo tak akorát. Projdeme si ve zrychlené formě celý areál a užijeme si první výhledy na národní park. Nakonec jsme tak spěchat nemuseli. Naše auto muselo odjet a s příjezdem mělo trochu problém, moc lidí, takže se trochu opozdilo.

Další zastávkou měl být trek Kew Mae Pan, ale po covidu musíte mít lokálního průvodce a teď není k mání, takže jsme si prý nějakého rezervovali a my se autem zatím přesuneme k nejvyššímu vrcholu. Mají tu udělanou malou naučnou stezku. Náš průvodce nám povídá něco o historii Thajska a je vcelku vtipný. Nakonec se i dozvíme, že to kde stojíme, není nejvyšší vrchol Thajska. Ten je o kousek dál, ve vojenském prostoru.

nejvyssi bod, co neni nejvyssi bod - vyska 2575,60 mnm, teplota 13°C

Vracíme se zpět na trek Kew Mae Pan. A tady musíme počkat na průvodce. Vlastně to tu funguje tak, že si každá skupinka stoupne do fronty a je jedno jestli čítá jednoho nebo sto lidí, ale každá skupinka musí jít s lokálním průvodcem.

začatek našeho slavného treku

 Tomu našemu se čekání moc nezamlouvá a zkouší zaplatit s tím, že půjdeme bez lokálního průvodce, ale nejde to. Musíme počkat, až nějaký průvodce dovede skupinku zpět do cíle a vyrazí s námi. Tak si aspoň zatím vezmeme bojové hole, o kteté se pak máme opírat.

bambusové hole..byla s nima sranda

Asi za deset minut nám konečně přidělí průvodce a my vyrážíme vstříc novému dobrodružství. Turistů je tu opravdu hodně a uhnout z cesty se nedá, není kam. Na důležitých místech je kamera. Trek je dlouhý tři kilometry a jsou na to vyhrazeny dvě hodiny. No.. je tu pár hezkých výhledů, ale zvládnout by se to i se zastávkama dalo za hodinu. Takže pořád někde čekáme, pořád někde odpočíváme a tak se dáváme více do řeči s našimi spolucestujícími. S američankou Míša zabředne do rozhovoru o kočkách, s korejcem o Praze a všem samozřejmě vnutíme, že jsme ušli tři tisíce kilometrů a tady jen odpočíváme. Cesta tak ubíhá rychleji a pohodověji. Nakonec trek zdárně dokončujeme a třeba korejkám dal opravdu zabrat, jsou z toho úplně udřené.

nas mistni pruvodce s holi,hlida turisty, aby se nerozutekli..ale Misa si stejne v lese dosla na zachod (tajne)

Po náročném treku jedeme na oběd. Překvapili nás. Nezapomněli, že jsme vegetariáni a připravili nám spešl menu. Zeleninová polévka, rýže se zeleninou a zelenina s uzeným tofu a smažené houby. Bylo to zatím nejlepší jídlo, co jsem v Thajsku jedl a bylo toho opravdu hodně.

Následovala krátká zastávka na předraženém trhu, a pak vesnice bílých korejců. Bílých proto, že dřív nosili bílé oblečení, což už dnes dávno není pravda. Byli jsme uvítáni jedním z obyvatel, který měl velmi dobrou angličtinu a byli jsme pohoštěni třemi druhy čaje a kávou. Chutě čajů byly opravdu zvláštní, myslím že ještě pár dní budu přemýšlet zda nám chutnali nebo ne. Ale bohužel i tady je vše neuvěřitelně předražené. Zároveň odtud odvážíme turistu, co tu přespával v horách. Byla to prý úžasná zkušenost. Já jsem si představoval, jak tu spí v divočině, takže jsem se hned musel doptat. Nakonec z něj vypadlo, že spal o kilák a půl v guest housu. Prostě normálně v baráku. To mě docela zklamalo...ale on se tvářil jakoby zdolal Mont Everest 😃

kava v korejske vsi..v padesatych letech se tady pestovalo opium..

welcome drinky- caj z kavovych slupek, kava, chryzantemovy caj a modry divno caj

K vodopádům, naší poslední zastávce, jsme opět popojeli autem. A konečně se dá mluvit o vodopádu. Je krásný, veliký a když si chcete udělat fotku, musíte rychle, než vám zmokne foťák. Tady se nám líbí i když se tu nedá koupat.

vodopad Wachirathan...pekny

A pak už hurá domů. Přes všechny ty hrboly a díry a velkou dopravu. Po půl šesté jsme na hotelu a už se nám nikam moc nechce, tak na večeři zajdeme do Goodsouls kitchen. Míša si odvážně dává mé pálivé jídlo, co jsem tu měl první den, tedy Thai sour curry. Já si dávám Pad Thai. V Chiang Rai paní domácí dělala lepší, ale sníst se to dá. Oproti tomu Míša se svým jídlem zápasí. I na ni je celá porce, s tím jak je to pálivé, moc. Ono to chvíli jde, ale pak už člověk potřebuje vystřídat. Kousek tedy ujím, ale než se začnu potit a plakat, zas to přenechám Míše. Tentokrát zvolí taktiku, když to sním rychle, tak to nestihne být tak pálivé, a s tím vítězoslavně dojídá svoji porci.

A pak už se vracíme na hotel. Zmoženi ranním vstáváním. Byl to nakonec celkem pěkný den, ale trek v Chiang Rai s vařením bambusu byl rozhodně lepší!