Den čtyřicátý sedmý - Hermagor

Den čtyřicátý sedmý 27.8.2022

Z Techendorf do Hermagoru

23,2km 474/908m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/muzomaneda

Ráno jsme vstali do nečekaně slunečného dne - předpovědi už dlouho straší bouřkami a tydenním deštěm. Míla spala až do sedmi, ale dnes to nevadilo.

Pod tarpem skryti v lese se dobře lebedí

Pobalili jsme a nasnídali se.

Šéfkuchařka Míša

Vyrazili jsme sjezdovkou, kterou vede i single trail pro kola a lidi s batůžkama jim po nich nemají prý chodit, dál k dnešnímu cíli Hermagoru. Ve městě potřebujeme dokoupit zásoby a začíná zde náš sedmidenní pochod kolem hranic Itálie, který bude korunován definitivním překročením hranic a vstupem do NP Tre Cime.

Hned po ránu hezky do kopce

Značená cesta v mapách od začátku reálně vede úplně jinudy a navíc kamenitou silnicí. Bude to asi větší zábava než si myslíme, ale aspoň je nám odměnou spoustu ještěrek a obři luční kobylky, co umí létat a konečně zase sbíráme ostružiny do kaše.

Po jinak značené cestě

Ale i tak jsme se ve zdraví dokodrcali dolů do Sankt Lorenzen im Gitschtal. Teď musíme chvíli po asfaltce. Ale zas, kde jinde by vám cestu skřížili krávy?

Pozor, krávy přes cestu

Je třeba zmínit, že v Korutanech v lesích řádí intenzivně dřevorubci. Hodně značených cest je uzavřena..což často zjistíte až když dojdete k danému úseku (no, nic..no). Cestička do špáru vede kolem řeky a i zde zjišťujeme, že se v lese zase kácí. Musíme na silnici, což nás netěší, ale rozmázlí stromem být taky nechceme.

Modelka dorazila do cíle

Hermagor má celkem pěkné centrum, ale my spíš míříme do náručí konzumu. Děláme velký nákup, abychom celých sedm dní nestrádali. No baťůžky pěkně ztěžkly.
Kolem 15 hodiny začíná pršet a přichází bouřka. Zrovna jsme u DM, tak zde pod střechou čekáme až se to přežene..mají free wifi :)

Návštěva Hermagoru

Za hodinu se situace lepší - nabíráme vodu a vyrážíme hledat místo pro dnešní noc. 

Zase to vypadá dramaticky..navíc začíná pršet a blíží se bouřka. Za pár kilometrů máme štěstí, stavíme tarp a zabydlujeme se skoro za sucha.

Všude dobře, pod tarpem taky

Bohužel jsme zjistili, že na jednom místě se nám na tarpu poškodil podlepený spoj a tarp trošku protýká. S tím teď nic nenaděláme, ale budeme to muset opravit. Jen ještě nevíme jak, páč jediné co máme je opravárenský set na karimatku. Ale to musíme počkat, až tarp uschne.

Po večeři dopisujeme zápisky a jdeme spát. Však už je deset hodin!

Den čtyřicátý šestý - něco navíc

Den čtyřicátý šestý 26.8.2022
Z Goldeckhütte do Techendorf
23,8km 1308/2067m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/remododavu

Spali jsme krásně celou noc a nemohli dospat rána. Venku se konečné rozednilo a my se můžeme pobalit a zase vyrazit na cesty. Míša připravila snídani. Poslední dobou nemáme žádné lesní ovoce, tak dáváme rozinky, ale dnes máme včerejší broskve. Ale jíst budeme až s výhledem.

Začíná svítat a déšť nikde

Po chvilce zjišťuji, že mám fakt hlad, tak najdeme první vhodnější místo a nadlábneme se. Pravda výhled je trochu v mracích, ale občas se něco ukáže, na to že už od včerejška tří hodin mělo pršet, vcelku dobré.

Snídaně s výhledem ? Jen když si počkáte

Najdete na každém obrázku kozu?

Vyšlápneme si na první kopec Goldeck a pak pokračujeme do sedla pod Eckwand. V zádech máme dva turisty co jdou na lehko a pořád žvaní. Tak jsme jim utekli a dohnali nás až v sedle, když jsme si dávali obídek.

Od Goldecku do sedla Eckwand

Čekalo nás těžké rozhodnutí, vzít to po značce jednodušší cestou nebo to vzít po na Eckwand a pak dál po hřebínku ? Míša říkala, že vybírám dnes cestu, tak to vyhrála těžší cesta a pochvíli je Eckwand dobyt. Je tu teda všude dost nasráno od ovcí, ale i tak jsou to pěkné výhledy. 

Eckwand

Postupujeme dál po hřebínku a dozvídáme se, že je tu ještě vyšší kopec Latschur, ale je to cesta tam a zase zpátky. Míšu začala zlobit noha, tak jsem ji nechal v základním táboře a s krtečkem jsme se rozhodli jen tak na lehko vydrápat nahoru. 

Ovečky na Míšu dohlížejí než se s krtečkem vrátíme

Krteček říkal, že tam nahoře má vzdálené příbuzné a fakt že jo.

Latschur

Vrcholové vítězství hatí turisti. Nesnáším, když se vydrápou nahoru, rozvalí se u kříže jako by jim patřil a začnou se futrovat, jako by to nemohli udělat o pár metrů dál. Nevadí, valím dolů za Míšou ať se tam dlouho sama s ovečkama nebojí.

Slušný horal se nají opodál!

Dneska je to příjemná cesta, chvíli nahoru, chvíli dolů a né jako včera jen a jen nahoru. Teď přišla ta část dolů. Vcelku rychle to sejdeme a zahýbáme směr Tachendorf. Evidentně se dostáváme do turistické oblasti neb potkáváme docela dost lidí.

Pastvina s výhledem

Do naší cesty po pár kilometrech vstupuje zákaz vstupu kvůli těžbě dřeva. Jako, že se máme otočit, jít pár kiláků zpátky a vzít to oklikou ? Nenene zkusíme to prvně obejít lesem, ale to se nedá, tak neohroženě vstoupíme do zákazu, kde se zrovna nakládá dřevo na náklaďák, vyčkáme správné příležitosti, když si nás všimnou a rychle projdeme do bezpečí.

Nás jen tak něco nezastaví

Cesta pak vede přes Zihagas, vrchol v půlce kopce, no a proč ne, že ? Aspoň si tu můžeme dát pauzičku.

Zihagas

Déšť nás zastihuje u malé rozestavěné chatičky. Navlíkneme se do hadrů pod její stříškou a přečkáme tam i největší průtrž a pak vyrážíme dál. Občas prší občas ne, ale pořád svítí slunce, to je kombo jak sviň. To prostě chcete péct se zaživa v nepromokavých věcech.

Chatička nám poskytla úkryt

Kvůli nedostatku vody uhýbáme z plánované cesty a jdeme ke studánce, bohůžel je bez vody, tak nám nezbívá než pokračovat až k potoku, kde konečně dočerpáme.

Nefunkční studánka nás nezastaví

Jeto cyklostezka, takže poměrně frekventovaná, ale i tak párkrát zkusíme najít flek na spaní, ale je to tu strmé a zarostlé až dojdeme do Techendorfu. Cestou aspoň občas zahlédneme neskutečně modré Weissensee. Ve Sparu si dáme housku s juicem a pokračujeme přes most dál po již plánované zítřejší cestě. Musíme pospíšit, slunce už zapadá.

Weissensee

Je to taková zapeklitá cesta. Vede po sjezdovce, ale my se nevzdáváme, i tady se určitě místo na spaní najde a taky že jo. Takové krásné, v lese a pěkně schované. Dokonce jsou tu místa dvě. Jedno lesní a jedno takové pěkně zelené.

Dvě možnosti, kde postavit tarp, které by jste vybrali ?

Jak Míša správně poznamenala, je zelené, neb když prší, tak se tam stahuje voda, takže spíme na tom lesním ;) A už za tmy máme postaveno a navařeno, takže se umyjeme, najíme a hurá spát.

P.S. v neděli jdeme opět do hor. Vypadá to na týden bez signálu. Půjdeme po hranicích až do Sillianu

Den čtyřicátý pátý - odpočinek do kopce

Den čtyřicátý pátý 25.8.2022

Z Spittal an der Drau na Goldeckhütte

11,4km 1477/103m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/hohodobevu

I přesto, že jsme při usínání poslouchali nějakou rodinku jak si hrají na prasata (pořád venku někdo dělal kvikvikvi) a z další strany se ozývalo děsivé chrápání, tak jsme se vyspali do růžova.

Dneska máme odpočinkový den, takže nikam nespěcháme. Vstáváme až po osmé. Míša skákne pro snídani do špáru a já zatím vysuším a vyvětrám tarp a spacáky.

Balíme s úsměvem

Pobalíme se a nasnídáme, zase až k puknutí. Míša tentokrát nedonesla preclík navíc, ale přinesla každému půlkilový jogurt a broskve samozřejmě putují s námi na chatu.

U snídaně nás vyruší rodinka. Jsou zvědaví jestli jsme tu na výletě nebo jdeme něco většího. Taťka nás tipoval na výletníky a mamka na pořádný vandráky, takže mamka evidentně vyhrála jejich soukromou sázku.

Oni sami přijeli i s děckama na kolech a evidentně taky nespěchají. Jejich dcera mě přesvědčila o tom, že jsem starej. Místo, abych koukal na zadek nebo prsa, hodnotím její postoj a má vybočenou páteř! Mají ještě syna, evidentně není úplně ok, takže to s ním mají těžký a přesto vyrazili na takovýto výlet. Obdivuji. Ale úplně jsme zapomněli se zeptat, kam vlastně jedou.. musíme se příště polepšit.

Vyrážíme, ale ještě brzdíme u recepce, abychom přes wifi stáhli důležité aktualizace. Ale pak už opravdu, přecpaný k prasknutí, o půl dvanácté vyrážíme na cestu a jak se dozvídáme z první cedule, může nás sežrat i medvěd!

Medvědi! Uvidíme medvědi!

No nevím kdo vymyslel, že budeme odpočívat cestou do kopce. Dole psali něco o tom, že je to na čtyři hodiny, my valíme opravdu rychle, až mě to překvapuje a pak v půlce kopce vám řeknou, že máte oproti jejich času značnou ztrátu. To jako máme běžet ? A ještě navíc na nás občas vykoukne vrchol, na který směřujeme a je to pořád vysoko!

K tomu křížku nahoře jdeme a už jsme v půlce trasy

Nic, nemá smysl se uštvat, trochu zpomalíme a zastavíme se i na borůvkách a houbách a hned se jde líp. Jen škoda, že medvěd furt nikde, co by chtěl víc než dva turisty naložené ve vlastní šťávě?

Houby a borůvky, to je naše potěšení

Míša dlouho nechce věřit, že nás ještě čeká další kopec nad to, co jsme už ušli, ale nakonec, když už po něm jde, uvěří.

Už je to jen kousek

Vystupujeme k prvnímu kříži a svět nám zas leží u nohou. O kousek dál a pár metrů výš je druhý kříž, značící náš dnešní cíl, kopec Martennock. A taky konečne vidíme medvěda!

Kříže, rozhledy a medvěd!

A pak už jen dolů na chatu Goldeneckhütte. Před chatou potkáváme staršího pána. Má bágl na zádech, menší na břiše a krásnou dlouhou hůl. Dáváme se do řeči. Zjišťujeme, že je dva měsíce v důchodu a tak se tu teď toulá po okolí, ale jinak došel už do Santiága a byl i v Praze a nám hrozně fandí, protože je málo lidí, co se zakhle odváží něco takového podniknout.

Chata Goldeneck

V chatě nás zas čeká bodrý chatař. Taky rád chodí, ale jen po Rakousku neb neumí cizí jazyky. Míša si s ním tu a tam popovídá. Dozvídáme se, že minulý rok taky šel E10 v Rakousku a davá nám nějaké tipy. Navíc má teď půl roku volna z běžné práce a dělá tady chataře. Moc se mu to líbí a nelituje - minulý rok tudy procházel, pak si vyzkoušel jeden den a rozhodl se pro relax na chajdě. No, je fakt, že jsme jediní hosti a oproti jiným chatám to tady bude pohodička :) Je fajn potkat dalšího člověka na "naší" vlně.

Na chatě si dáme večeři. Polévku a Špecle. Bylo to opravdu výborné. A pak u rádlera a čaje plánujeme další postup. Nejen další týden, ale rovnou koukáme na Itálii a Francii. Myslíme si, že se nám naše cesta povede nakombinovat s cestou Via Alpina. Mají moc hezký web a snaží se vybírat hezké cesty. A taky doháníme resty v psaní blogu a venku si zatím mraky hrají a předvádějí svoji krásu.

Na chatě plánujíc další zážitky

Chata je jinak poměrně malá a vše je slyšet, ale spíme v pokoji pro čtyři lidi a jsme tu sami. Pomalu a jistě je čas jít spát.

Den čtyřicátý čtvrtý - Spittal an der Drau

Den čtyřicátý čtvrtý 25.8.2022
Z Reisseckhütte do Spittal an der Drau
24,3km 346/2138m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/nokokabupo

Dneska se spalo docela dobře. Míša si odpočinula a je to na ní znát. Nohy trochu přestaly bolet a jsou připraveny na další výšlap. Snídani připravujeme pod tarpem neb takhle brzo ráno je venku zima a trochu fouká, ale nezapomínáme řádně větrat.

Náš plácek na spaní

Vyrážíme a hned zkraje jsme překvapeni. Mysleli jsme si, že je tu jen chata, od které spíme kousek, ale místo toho je tu vcelku slušné osídlení a staví se další. Je nám záhadou proč ?

Takovéto osídlení jsme nečekali

No a pak to zase začíná, musíme se dostat do sedla a zase je to kamenné pole. Ale buď už jsme otupěli a nebo to nebylo tak hrozné a šlo nám to fakt rychle. No ale pak zase musíme v podstatě to samé sešlapat dolů. A pořád nevím co je horší, jestli těma kamenama jít nahoru nebo dolů. Spíš se přikláním k tomu, že horší je jít dolů.

Do a ze sedla Rossalmscharte (2500m)

Jak jsme chytli signál, hned jsme psali, že jsme živí a zdraví. Byli jsme  bez signálu trochu dýl než jsme čekali. Cesta se nám už začíná zlepšovat. Kamenů ubývá a opravdu jsme rádi, že nám vyšlo počasí. Cestu nám zase začínají křížit i Alpští tvorové.

Vidět živáčka vždycky potěší

Na asi sto metrech dáváme tři pauzičky, prvně odpočinek, pak čerpáme vodu a nakomec jsme se rozhodli i vyprat naše noční oblečení, dokud svítí slunce ať se nám to usuší.

Na čistotu stále dbáme

Musíme i uznat, že se nám teď šlape daleko lépe. A taky je fajn že jsme už v tom správném průsmyku do našeho údolí. Už jsme si předtím párkrát mysleli, že máme ten správný a tímpadem kameny za sebou a vždy to uhlo do dalších kamenů.

Krásná cestička

Kamenů na cestě pomalu ubývá a cesta se rozšiřuje až se nakonec stává asfaltovou silnicí. Kilometry zase začali ubíhat rychleji. Ve výhledu se nám začíná ukazovat zítřejší cíl, kopec Martennock (2039). Což nás trošku děsí, protože je to zase do kopce.

Dnes dolů a zítra zase nahoru

Civilizace jako taková nám moc nechybí a rakouský styl zdobení už vůbec ne. Přijdou nám dost zvláštní s jejich trpaslíky, čápama, plenama a podobně.

Místní mostek hlídají trpaslíci

Když se vynadíváme na tu krásu, usedáme na lavičku u silnice k odpočinku. Chvíli zevlujeme a za pár minut zastaví auto s dotazem zda nechceme svést. Pánovi zmateně vysvětlujeme, že jdem pěšky a jen teď odpočíváme. Tohle se nám ještě nestalo - ani nestopujeme a už máme odvoz :)

Nakonec přeci jen docházíme do Spittal an der Drau. Původně jsme měli spát předním, ale jsme tu brzo, takže jdeme do města, do Sparu. Nakoupíme co potřebujeme včetně večeře, kterou sníme v místním parku na lavičce.

Lavička u srdíčka, to si prostě o to řeklo, abychom jí obsadili

Taky jsme koupili nový vařič, akorát pozdě jsme zjistili, že se nedá složit, tak uvidíme jak moc to bude vadit. Ale starý jsme potřebovali nahradit neb se pro změnu rozkládal a nepodařilo se mi to opravit :(

A pak už je čas jít najít místo na spaní. Zpátky nejdeme, takže směle ku předu. Jediný problém je, že nás teď cesta vede 12km do kopce a poměrně strmého, a to může být dost problém najít nějakou rovinku. Klidně se může stát, že to vyšlápneme celé, a to se nám dneska už moc nechce. 

Nakonec končíme v kempu, který máme příhodně v cestě.  Teplá sprcha vyhrála i přesto, že zítra máme odpočinkový den. Máme dojít jen těch 12km na chatu a řádně si odpočinout. 

Den čtyřicátý třetí - kamzík se unavil

Den čtyřicátý třetí 23.8.2022
Z Kaponig-Biwak k Reisseckhütte
10km 633/823m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/radagudere

Ráno vstáváme a vypadá to na krásný den. Vítr ustal a tu a tam se ukáže slunce. Míša prý v noci moc nespala, páč jí ten vítr dost rušil. Ale jinak se jí biwak líbil. Bylo to její poprvé.

Ležení v biwaku

Po snídani vyrážíme a už po pár metrech zase nadáváme jak špačci. Pořád je to z kamene na kámen, chvíli nahoru, chvíli dolů. Obejdeme všechny sedla a cesta ubíhá opravdu pomalu. I přes krásné výhledy je to ubíjející.

Vyrážíme směr kamenné hory

O značkách a kývajících kamenech se mě bude asi i zdát. Jediné přívětivé místo na loučce u potůčku využíváme k občerstvení a schlazení uťapkaných nohou. Je to vážně peklo.

Naše loučka - každý umírá jinak

Vzpomínám si, jak jsem kdysi v Čechách psal o tom, že kilometr není jako kilometr, a to sem si ještě nedokázal představit tenhle marast. Hrajeme si tu i na horolezce, protože o cestě se tu opravdu mluvit nedá.

Kamzík na horách

Pokračujeme dál a cesta se za loučkou zase změnila v kamenitou spoušť. Cesta nám ubíhá pomalu, páč se máme rádi a jdeme opatrně. Nevím co je horší jestli jít nahoru nebo dolů.

Je to těžký, ale krásný

Nakonec míjíme místo, kde měl být včerejší cíl. Mají tu dokonce přehradu po jejíž hrázi vede značka, ale průchod je zakázán. Čert to vem, projít musíme. Jinak sem vede i nějaká úzkokolejka, to nás asi překvapí ze všeho nejvíc.

Obere Mooshütte

Chvilkové zpestření střídají opět kameny, kámen, kámen, kámen, kde je značka ? Aha támhle, kámen, kámen, kámen, kde je značka ? Taková dnešní hra. Nakonec jdeme kolem další přehrady, kde se staví a před další, která je za rohem a je tam i chata, se zastavujeme. Jsme vyčerpáni po blbých deseti kilometrech. Tady jsem se v plánování hodně sekl.

Je tu krásně a i to staveniště je nakonec vlastně zajímavé

Míša našla takový travnatý plácek, takže jsme se rozhodli přespat pod tarpem a do chaty ani nedojít. Uvaříme brzkou večeři, je teprve pět a lezeme do spacáků. Míša usíná jedna dvě a já radši ještě píšu, abych nevstal ve tři ráno.

Tarp stojí hned vedle značky. Nejsme nijak kryti a kdokoliv půjde okolo, tak nás uvidí. Takto spíme poprvé. Míša musela být opravdu hotová, že tohle místo vybrala. Kdyby nespala, tak by mě zajímala její reakce na procházející dělníky.  Šli okolo nás s rádiem na plný pecky. Nic si z nás nedělali, prostě jen prošli. Koho by taky zajímali dva unavení pocestní, choulící se pod plachtou na třech metrech čtverečních.

Den čtyřicátý druhý - kamzíci

Den čtyřicátý druhý 22.8.2022
Z Mallnitz do Kaponig-Biwak
15,6km 1523/166m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/raboredofe

Během noci jsem dvakrát rovnal hůlku, dostala se nám mimo zesílenou vrstvu a bál jsem se, že by se mohl tarp protrhnout. Vítr byl fakt velký, že i Míšu to přes ucpávky rušilo. Ale vše přežilo a nastal další krásný den.

Stále zamilovaní ;)

Balení nám trvalo trochu dýl a na recepci jsme stejně mohli být nejdřív v osm, musíme vrátit kartičky ( bez nich se nedostanete na záchod a do sprch a vzpomeňte si na to takhle v noci, když se vydrápete ze spacáku, páč nutně potřebujete na záchod) a pak tradá nakupovat do Billy.

Mallnitz hlídá drak

Moc toho nepotřebujeme, ale máme docela hlad, takže nákup trochu přeženeme, hlavně snídani máme tak obrovskou, že jsme málem pukli - housky s vajíčkovou pomazánou, sýrem, paprika, juice a jogurtové mléko, se zákuskem - Míša preclíkový rohlík a já ořechový megašnek. Broskve pak neseme nahoru.

Takový náš lavičkový standart

Popakujeme obědy a večeře a v deset vyrážíme z Mallnitzu. Je to trochu později než bylo původně v plánu asi o dvě hodiny, ale svět se nezboří.

I lamy si o tom myslí své

Mapa začátek ukazuje jako rovinku, tak mě trošku znervózňuje, že jdeme do docela slušného krpálu a navíc tu mají pěkně dementně řešené chození přes ohrady a chudák Míša si zadře pod nehet třísku a mrcha nechce ven.

A stále výš

Zastavujeme u potoka, abychom Míše zmrazili prst a znovu se pokusili porvat s třískou, většina jí je venku, ale né vše, ale už to není jak dostat ven. Budeme to sledovat a když tak přistoupíme k amputaci ruky.

Tentokrát mrazímr prst na ruce

Jak to tak vypadá dneska toho moc dolů neujdeme, cesta vede pořád nahoru, že ji to baví. Tohle by se nám u moře nestalo. Na chvíli dáváme pauzičku u Dösner Hütte a už si to pelášíme dál. Dá se říci, že už občas utrousíme i nehezké slovo jak je to furt nahoru, ale výhledy za to stojí.

Krajina se mění s každým krokem

Když dojdeme k Arthur-von-Schmid-haus tak už toho máme celkem plný kecky a to nejsme ani v půlce plánované trasy. Dáváme pauzičku, občerstvíme se a jdeme, už jsou skoro tři.

Arthur-von-Schmid-haus

Ráz cesty se trošičku změnil, místo cesty už jsou jen kameny a my skáčeme z jednoho na druhý jako kamzíci. Hned na začátku potkáváme paní a cosi mi říká, tak ji odkážu na Míšu. Jak jsem se pak dozvěděl tak paní obnovuje značky a upozorňovala na to, že jsou teď mokrý, tak abychom jí nepoškodili její umělecký výtvory. Paní má můj obdiv. Teď je to sice jen mírný kopeček, ale pak se to šplhá nahoru přes několik sedel a jestli todle šla s barvou..

Z kameme na kámen, po červené

No nešla, nabarvila jen ten mírný kopeček, v kopci už si musíme poradit se starým značením. No a jestli jsme do teď nadávali na cestu nahoru, tak teď už na to nemáme sílu. Je to cesta která vede nahoru po kamenech, občas se ukáže značka občas ne. Je to náročný jak sviňa, ale pořád se dá, nahoře jsou dokonce řetězi, takže paráda. Vylezeme do sedla Seeschartle a odtama se to horší ještě víc, tam už asi ani nikdo nechodí. Projdeme pár míst, které by si zasloužili řetězi víc než výstup na Seeschartle a opatrně skáčeme z kamene na kámen, občas nějaký přelezem, ale podlézt se nám žádný nepodařilo.

Už je nám jasné, že tam kam jsme se chtěli dostat se určitě nedostaneme (už chápem proč nám paní přála Good Luck), ale máme štěstí, je tu biwak. Naše naděje se tedy upnou k němu, ale i tam je cesta dlouhá a náročná. Respektive dlouhá časově, jinak to bylo co by kamenem dohodil. I když biwak vidíme v podstatě až když k němu dojdeme. Je malý, je útulný, je otevřený a nikdo tam není a je to naše dnešní bydlení.

Biwak

Večeři dneska nevaříme, měli jsme vydatnou snídani a pozdní vydatný oběd jíme až tu. A místo na večeři už není, ale uvaříme si asi dva litry čaje.

Pozdní oběd alá večeře

Užíváme si samoty a krásy hor. Kolem prochází stádo ovcí - jak jinak. Venku začíná nepříjemně foukat. Jsem rád, že dnes bydlíme.

A takhle to tu vypadá dokola

Vítr naráží do bivaku snad ze všech stran a dělá nehorázný kravál. Je to paráda jít v tom větru třeba na záchod :)

Je čas jít spát.

Za horama slunce zapadlo a nebe se krásně zbarvilo