FMTD10 - Porto Covo

 27.3.2025

Z paloučku před Vila Nova de Milfontes do  Costa do Vizir Beach Village v Porto Covo
30 km
https://mapy.cz/s/gutefokado

V noci sem zachraňoval tarp jen jednou. Trochu se otočil vítr a jak silněji fouklo, trošku nám to spadlo, ale oprava byla snadná, rychlá a bez zmoknutí. Na chvíli i přestalo foukat úplně, a to zas vylítli komáři. I Míšu probudili, naštěstí, už jsem měl na kontě tři a síťka, kterou Míša měla zahrabanou hluboko v báglu, se opravdu hodila.

Ráno je tarp mokrý z obou stran, ale účel splnil. Nemáme mokrý spacáky a moc na nás nefoukalo. Venku začne byt teplo až tak hodinu po svítání a máme dnes dost oblačno. Voda na snídani je jen vlažná a i to je asi silné slovo, když se plyn s námi rozloučí. Ješté že má Míša ve spacáku výheň. Dobrých 80 stupňů tam bude mít. Nechápu jak v takové sauně může spát a ještě říkat, že ji k ránu bylo chladno. Asi nikdo nečeká, že bychom vyrazili extra brzo a taky že ne, je po půl desáté. Ale za to jsme stihli usušit i tarp.

Cesta nás hned žene do křoví, kterým se musíme prodírat. A člověk by se tu docela vybavil. Tu ponožka, tu čepice, jak to mají lidi jen tak na báglu a tady se jim to zachytí za větévku. Tak jak nás značení na začátku cesty hnalo k útesům, teď nás drží v bezpečné vzdálenosti. Jsou tu na severu víc opatrný a staví i mosty. To jih byla divočina. Procházíme okolo polí a luk a stále dokola říkáme "hi".

Do města  Vila Nova de Milfontes to máme přes řeku. Máme možnost se přepravit přívozem, za pouhych 5euro na osobu. Popravdě jsem viděl jen jednu osobu toho využít a zbytek to obchází, stejně jako my.

Ve městě koupíme chlebíky k obědu, zásobu pomerančů a na ulici v eko automatu natočíme vodu, ať je trochu podpoříme.

nákup vody 0,6 Euro za 3 litry

Míša zvažovala kafe, ale nějak to není ono. Radši jdeme dál, ať se někde najíme. Našli jsme na konci města parčík, jeho sláva už asi pohasla a to se okolo něj teprve staví. Na oběd ale je dostačující. Ale je dost možné, že nějak náš oběd  ovlivnil, protože jeden namazaný chlebík na Míšu sprostě zaútočil a chudák zůstala tak upatlaná, že to sem ještě ani já neviděl.

Po obědě nás zase značka zavádí k oceánu a pro změnu nás nutí jít co nejblíže k útesům. Aspoň je tak krásná podívaná. V dáli pak už vidíme přístvní město Sines, ale tam my už nepůjdeme. Náš cíl je Porto Covo. Dál už to prý není moc hezké. V písku nám to šlapání jde z těžka. Už je hodně suchý a tak se propadáme o to víc, ale nevzdáváme se.

na dosah ruky od oceánu

Před Porto Covem je velký betonový bunkr a u něj je taková malá restaurace. Obsluha je asi druhá opravdu vlídná osoba. Portugalci si nás totiž většinou nevšímají, dá se říci, že nás ignorují. Takže vcelku potěší, když je na vás někdo milý.

poslední káva

A odtud je to už co by kamenem dohodil so Porto Covo. Jen se ještě řádně zabahnit při prolézání křovin, okonce nám tu dali jeden brod, kam zapomněli dát most! A byl to docela oříšek, abychom nebyli úplně zmáčený, ale zouvat se nám opravdu nechtělo.

napojili jsme se na camino do Santiaga

V Porto Covo prvně vlezeme do krámu. Koupíme na večeři, jak studenou variantu, tak teplou, kdyby se nám povedlo někde vyžebrat horkou vodu. A pak už se západem slunce v zádech do kempu, dokud je aspoň trochu vidět. Recepce je tu už zavřená, ale u brány sedí mladej kluk, tak nás ubytuje. Měl starost abychom nebyli pod světlem, takže jsme u jezírka s fontánkou a žábama co skřehotají. Hlavně že u výběru místa byli sticha! Klučina byl fakt ochotný, takže mi sehnal kladivo. Tady zatlouct kolík není jen tak. A taky jsme u něj vyžebrali horkou vodu, takže máme teplou večeři. U toho jsem se dozvěděl, že je z Afriky, je tu rok a půl a má tu staršího bráchu. Ségru má v Anglii a druhou v Kanadě. No a chce prý cestovat jako my.

klasický závěr treku

A pak už jen hodinová sprcha, najíst, napít, vydat články a hurá spát. Zítra nás čeká den flákání a přesun do Lisabonu.

Tady končí i naše příspěvky o cestě. Děkujeme, že jste s námi došli až sem a sledovali naše příběhy :) 

FMTD9 - slunce a klid

26.3.2025

Od Zambujeira do Mar před loučku kus za Hobo house mezi Almograve a Vila Nova de Milfontes
22 km
https://mapy.cz/s/nazezegena

V noci byly krásně vidět hvězdy. Spacáky trochu navlhly, ale žádná tragédie. Krávy od rána bučí, ale žáby a komáři šli spát. Ze spacáku se soukáme před sedmou. O půl osmé se kolem nás přeženou dvě dívčiny. Asi ranní ptáčata, ale nás si nevšimly, takže zjevně dobrý úkryt. Uvaříme snídani, ale čaje už vaříme raději trochu méně, nejsme si úplně jisti, kolik toho na naší plynové kartuši ještě uvaříme a alespoň dnešní večeře by byla vhodná. Pak už si nějak poradíme.

krásné slunečné ráno

Nevíme jak, ale vycházíme až před devátou, prostě my nejsme nejlepším příkladem trekaře. Tábor rozdělat nejdřív hodinu před zapadem slunce, to zvládáme, ale vycházet hodinu po východu slunce se zdá býti nedosažitelná meta. Jdeme po cestě a neustále obcházíme kaluže a ani né po půlkilometru potkáváme první protijdoucí turisty. Jsme zvědaví kolik jich potkáme a taky jestli potkáme jít dva kluky spolu. Zdá se nám totiž, že tato kombinace není častá, jestli vůbec. Tři, to už jo, nebo samostatně, ale dva si myslím, že jsme nepotkali. Za to dvě děvčata jsou dost časté.

všude kvetou žluté keře

Do Cavaleira to není daleko, a je to i hezká cesta, ale chybí nám bouřlivý oceán. Dneska je to spíš takový velký rybník. Nakonec jsme vlastně rádi, že jsme na začátku měli né tak hezky jako teď. Každé má své. Teď je hezky teplo, vlahý vánek a velký rybník a před tím mokro, zima a parádní rozbouřený oceán.

maják a "rybník"

V Cavaleiru docházíme ty dvě co měly hodinu a půl náskok. Jsou to dvě mladé Němky a už od rána se jim nezavřela pusa. Radši sem se musel Míši zeptat jestli si s ní nemám taky víc povídat, ale prý ne. Že kdyby chtěla, tak by si sama se mnou začala o něčem povídat. Navštívil jsem tu dva místní krámky a v jednom nakoupil ovoce a jakýsi chlebovitý bochánek k obědu a taky jednu vodu. Na místních zachodech tekla dost rezavá. Chvíli si tu odpočineme a vyrážíme dál. Jde se kolem kavárny, kde je fakt nátřask. Už ani nevím kolik má teď Míša napočítáno turistů, jestli sto nebo dvěsta. Je jich prostě moc.

místní divoká zvěř

Vracíme se k oceánu a kocháme se rybníkem. Pak nás to zavede do lesa a zase zpět k rybníku. Oběd dáváme na jednom z útesů. Z mého pečiva se vyklube sladký nadýchaný bochánek. S burákovým máslem je ale výtečný, určitě lepší než Míšin bezlepkový chleba. Taky vytaháme z báglů věci a sušíme, hlavně spacáky, ať se nám zas dobře spí. Po obědě siesta, kterou Míša vezme opravdu vážně a normálně usne. Jako by jí nestačilo přes deset hodin spánku.

další škrpál a obědová siesta

Po obědě následujeme pobřeží až do Almograve. Trochu se zvedl vítr, tak začínáme i věřit, že přeci jen jdeme podél oceánu. V Almograve dočepujeme vodu a zakoupíme zásobu pomerančů. Ty se ztrácejí ani nevíme jak. Všude je tu milión turistů. Tak se radši poroučíme a pokračujeme za město směrem k Vila Nova de Milfontes najít nějaké místo na spaní.

malé radosti po cestě - pomeranče, duny, kytky a pořád oceán :)

Podle mapy máme vytipované tři oblasti. První byl lesík a vypadalo to tam slibně, ale zas byl dost blízko, tak jsme ještě kousek poodešli na druhé místo, že se když tak vrátíme. Na druhém bylo spoustu křovisk a jen na jednom místě ulička kamsi dozadu, ale na zemi byly všude takový divný kytky, ale nakonec jsme jedno místečko našli. Dokud svítilo sluníčko a foukal vlahý větřík, tak bylo i příjemné, ale jak se ochladilo a foukalo trochu víc, tak už to nebylo ono. Tak po večeři, která se nám nakonec povedla uvařit, stavíme tarp ať na nás tolik nefouká. Je to hodně fórový a jakýkoliv větší poryv bude znamenat hledání kolíků, ale ten snad nepřijde.

Dnes bez čaje, ať se nám zítra povede ještě ohřát voda na vločky, jdeme spát. Posloucháme šumění oceánu a koukáme na hvězdy. Dneska jsme potkali 292 turistů a ani jednou jsme nepotkali dva kluky spolu.

dobrou noc od sukulentů

FMTD8 - jak jsme potkali pštrosa

25.3.2025

Z Ocedeixe za Zambujeira do Mar
24,3 km
https://mapy.cz/s/lodakuvuva

Ráno nás budí hlasy odcházejících sousedů. Asi je čas vstávat. V místnosti je ale takřka dokonalá tma. Na to to tu mají fakt super připravené. Uvaříme si snídani v ešáku na balkóně, Míša si dá kafe z pokojového kávovaru, zabalíme, připravíme do misky naloupanou mandarinku a pomeranč a vyrážíme na cestu. Včera jsme si říkali, že to ještě vezmeme přes větrný mlýn, ale na to jsme si vzpomněli až hodně daleko. Teď jsme měli jasné poslání, koupit nějakou přílohu k večeři místo kukuřičné polenty. Něco na zalití a ještě kdyby to vyhovovalo Míšině dietě. Sehnali jsme bramborovou kaši, takže jsme splnili obě podmínky.

Z Ocedeixe nás to zas vede po silnici. Nemám rád silnice. Ale tady se to aspoň snažili trochu oživit kresbama na zdech. Jednu odbočku jsme úplně netrefili a paní metařka skoro přetáhla Míšu pometlem neb si jí nevšimla. Míša chodí jak duch. Tak jsme se tomu společně zasmáli a navíc nám ukázala kudy jít.

sice po silnici, ale barevně :)

Další zážitek už byl opravdu bizár a byl jsem moc rád, že nemám brejle. U silnice sral chlap. Prdel otočenou k nám a hezky vytíral. O kousek dál jeho hihňající partnerka z toho měla nevídanou zábavu. Jako chápu, že když se musí, tak se musí, ale zrovna tady se dalo zajít za keřík a nebo aspoň partnerka mohla dělat clonu. Ale co čekat od lidí, kteří si každý nese na trek v igelitce oběd. O to, že by to po sobě pán zakopal, se ani zmiňovat nebudu. Moc děkujeme za zážitek.

excelující pár zasloužil fotku

Asfaltu se zbavujeme až u oceánu. Vítr fouká jen tu a tam a slunce bylo prvně pod mrakem, ale za chvíli už je jen krásně slunečno. Kolem oceánu už se brodíme takřka pořád pískem. Písek a zase písek. Čím dýl od deště, tím hůř se v něm jde. Dokud byl mokrý, tak to ještě šlo. Na kdejakém útesu má hnízdo čáp. Docela by nás zajímalo, jak to dokázali, že jim to ten vítr nesfouknul. A rozhodně to není závětřím.

Potkáváme čím dál víc lidí. Když proházíme Azenha do Mar, už jich má Míša víc než sto. Za vesnicí si najdeme hezké místo u útesu na oběd. Máme nové burákové máslo a je tekutější než normálně. A ve větru jsme si s ním užili kopec srandy a hlavně ho máme úplně všude. Bez řádného zapatlání se, to prostě nešlo.

Po obědě nás to zas žene od oceánu, je tu nějaká farma. Velké fóliovníky a tak zas trpíme nehezkou cestou. Když jsme se ale zas vrátili zpět k oceánu, tak nás pořád provází velký plot. Za ním mě to připadalo jako že to někdo odlesňuje a budou tu zas pole. A ono prd. Přišel se na nás podívat pštros, a o kousek dál zas byli v křoví schované nějaké kozy či kamzíci. A pak na nás zas někdo vystrkoval zadek. Asi to bude dnešní prokletí. Je to minizoo. Na mapě jsme nic takového nenašli, takže asi něco soukromého. Je to velká ohrada, kde je pár zeber, koz, buvolů, lam a pštros. To bylo moc hezké a neočekávané zpestření.

zoo - sloni a žirafy byli zřejmě za křovím

A pak zas útesy, oceán a kopa písku, ale přidávají se i křoviska a voda. A občas ta voda teče po té jediné cestě mezi křoviskama. Je to velká zábava, hlavně když se střetnete s proti jdoucím turistou a nemáte kam uhnout. Před Zambujeira do Mar se stavujeme na pláži na kafe a zmrzku. Jó taková točená zmrzka, to by bylo. A pak už to máme jen kousek do města.

jeden kávu, druhý kousanec :)

Prvně jsme si říkali, že tu přespíme v kempu, protože podle mapy to dál nevypadá úplně přívětivě, ale zas jsou teprve čtyři. Nabereme tak vodu na záchodech a město zas pomalu opouštíme a to už Míša hlásí stopadesátého turistu co s největší pravděpodobností jde trek.

čápi jsou příjemným zpestřením

Z města zas vede dlouhá asfaltka, jako asi pět kilometrů. Než se dostaneme na konec, má Míša na kontě už 270 turistů. Potkáváme tu opravdové davy. Dokonce i skupinku o 25lidech, co jdou za sebou jak husy, pomalým, vytrvalým tempem. A oni se sem opravdu dělají turistické zájezdy. Tomu se říká easy money. Tady budu jednou dělat průvodce.

Silnice končí u rybářského sjezdu do moře. Pak ještě vyšlápnout asi dvě stě dřevěných, místy né příliš důvěryhodně vypadajících schodů a jsme na místě odkud hledáme místo na spaní. Míše se to ale líbí až za další zátokou, takže ještě notný kus ujdeme. Tady už míjíme jen poslední zbyteček turistů. Je jich nakonec 277. Párek cyklistů se tu snažil o umělecké foto a pak už nás opět obklopují větší křoviska ve kterých Míša nachází krásné místečko na spaní.

máme místečko na spaní 

Než rozděláme ležení, byť jsme vcelku schovaní, ale přeci jen asi dva metry od cesty, si jdeme sednout blíž moři a skoro hodinu čekáme při pojídání čokolády na západ slunce. A pak už jen udělat ležení, zjistit že tu opodál jsou bučící a zvonící krávy, kuňkající žáby a v neposlední řadě komáři. Ještě že jsme si vzali síťky na hlavu a sprej proti nim. Už to vypadalo, že to táhneme zbytečně, ale zachránilo nám to klidnou noc.

FMTD7 - odpočinek

 24.3.2025

Z Camping Serrão do Odeceixe
20km
https://mapy.cz/s/jogohubahu

Dnes byla noc klidná. Závětří hodně pomohlo a přes noc ani nakonec nepršelo. Svítí slunce a nebe je bez mráčku. Nechávám Míšu, aby se trochu po včerejšku prospala. Dnes nikam nespěcháme. Snídani začínám vařit až po půl deváté za zpěvu ptáků. Snídáme a pomalu se zvedá vítr. Míša se vykulí najednou ze spacáku a kouká, kam zmizel roj včel :)

náš bivak v umývárce a přehlídka náplastí

Přebalujeme nákup a sbíráme se k odchodu, přičemž německý soused nás od něj zdržuje povídáním. Pokec je ale příjemný, tak se mu nebráníme. Týpek běžně pracuje 6 měsíců ve Švýcarsku a pak má volno. Tak cestuje a užívá svobody. Taková naše krevní skupina.

Dnes máme odpočinkový den -  čeká nás jen dvacet kilimetrů a spaní pod střechou. Je potřeba si trochu odpočinout a vstřebat zážitky posledních dní. Je jedenáct a my vyrážíme vstříc dalším zážitkům.

cesta vnitrozemím

Cesta nás žene ještě dál od pobřeží do Rogilu a vede tam cesta, široká a pěkně děrovaná. Na náměstí nacházíme kašnu s divokou architektonickou divností. Do teď nevíme, co to vlastně má být. Má to tři tykadla, na straně motyku a ve předu něco, co nedokážeme identifikovat.  Ti lidi by už ty drogy neměli brát.

kašna

Než se dostaneme k moři, procházíme lány rozkvetlého Heřmánku, Oruňky měsíčkovité či Šťavelu kozí nohy. Hlavně Heřmánek nás překvapil, ani jsme nevěděli, že má rád bažiny. Ale celkově je to tu takové svěží, jak to všude krásně kvete.

louky kvetou o stošest

A pak po dlouhé době opět oceán. Nekonečná masa vody. A jelikož máme dost času, tak si tu u něj chvíli posedíme. Naobědváme se, pokocháme a to vše za krásného slunného počasí s příjemným vánkem. Hned je to jiné. Je to vlastně poprvé, co takhle můžeme posedět aniž bychom měli strach, že umrzneme nebo odletíme.

A pak nás to zas žene od pobřeží, ale tentokrát jen na chvilku. Asi nám jen chtěli ukázat farmu na Leucospermum cordifolium. Což je hrozně divná rostlina s ještě divnějším květem. By nás zajímalo, k  čemu to pěstují, jestli na okrasu nebo to má i jiné využití. Květ, který jsme našli byl plný mravenců, málem nám ani nedovolili si jej vyfotit.

Leucospermum cordifolium

Vracíme se k pobřeží, k útesům a úzké písečné cestě. Boříme se a užíváme slunce a výhledy. V Praia de Odeceixe se Míše zalíbí kavárnička. Má patro, kde je zasklená zahrádka, takže jdeme chvíli posedět a Míša popít dobrou kávu. U toho zjišťujeme, že nemáme na ubytování žádné instrukce, tak píšeme, jestli by nám něco neposlali, má to být self check in, takže nějaký kód ke krabičce by se hodil.

bistro s kávou za 1,2 Eura

to jsou výhledy, ale na koupel je zima

Do Odeceixu jsou to ještě tři a půl kilometru a většina je po hlavní, frekventované silnici. Nic moc zážitek. O to víc si vážíme, když můžeme jít zas po blátivé cestě plné kaluží. Zprávu z ubytka ale ani po dobu strávenou na cestě nedostáváme. Propleteme se uličkama k ubytku a zjišťujeme, že zdejší self check-in znamená, vzít si z tabule podle jména klíč k pokoji. Vynalézavé, to se musí nechat. Ubytko je malé, ale útulné. Jen na večer nám z místní hospody jde hluk grilu, což není úplně příjemné.

Odeceix

Dojdeme si nakoupit ovoce a zeleninu k večeři. Když se vracíme, potkáváme pana majitele. Hned se ptá, jestli vše dobré, svojí lámanou angličtinou. Taky se nás ptá na teplou vodu, ale tu jsme ještě nestihli. Ujišťoval nás, že teče, jen to pár minut může trvat. A měl pravdu. Dvě, tři minuty to fakt trvalo, ale nakonec tekla.

Vodu na zalití večeře vaříme na balkóně. Dneska zkoušíme novou přílohu, kukuřičnou polentu. Ale nebyla to šťastná volba. Pouhé zalití horkou vodou moc nepomohlo. Sníst se to dalo, ale není to úplně ončo. Budeme muset pořídit něco jiného. Rychleji se vařícího, ale za pokus to stálo. Chuť si zpravujeme pomerančem a mandarinkou.

Dnešní počet trekařů: 63 

FMTD6 - živelná noc

 23.3.2025

Z lesíka od Monte Novo do Camping Serrão
25,5km
https://mapy.cz/s/nahuropedo

Sotva jsme zavřeli oči, začal boj se živly. Prvně sprchlo, pršelo jen pět minut, ale velmi vydatně, takže se nám pod tarp začala valit voda. Rychle dělám hůlkou odvodňovací kanálky a Míša usilovně hledá čelovku. Zatím dobrý, většina vody je odkloněna. Otázkou je, na jak dlouho. Přestalo pršet, ale jen na tak krátkou dobu, aby si člověk pomyslel, přežili jsme, a začalo zas lejt. Míša přestala hledat a rozsvítila mobil a začala hrabat na své straně. Pak se ale hrdinsky navlékla do nepromoku a s naší jedinou čelovkou šla ven, hrabat pořádným klackem. Trochu sem se styděl, ale co naplat, mám ženu činu. Přestalo pršet a vylézám i já. Střídáme čelovku a dokončuji co Míša začala. Máme ale problém, že není kam odvést vodu na mé straně. Nedá se nic dělat, rigol vedu skrz tarp. Když končím, Míša už pomalu usíná. Přichází další krátký déšť a vše vypadá dobře, tak jdu také spát. Tu a tam se probudíme a zkontrolujeme, že je všechno cajk.

Je pět hodin ráno. Vítr se otočil a začal sílit. Rozespale přemítám co se to kolem mě děje. A pak to kolečko zapadlo do soukolí a mozek přes červené výstražné vykřičníky konečně i řekl co se děje. Tarp z půlky vlaje ve vzduchu a začíná pršet. Vylítnu ven jak namydlenej blesk, jen tak ve spoďárách a triku. Snažím se přikurtovat znovu tarp kolíkama k zemi, ale jen co zakurtuju jeden vyletí do vzduchu jinej, celé se mě to bortí pod rukama a déšť zesiluje. Míša se probudila právě včas, nahrnula věci pod zbylé chráněné místo a zuby nehty  drží plachtu. A já hledám kolíky. Poslední závan byl tak silný, že se plachta vymrštila a kolíky někam odletěli. Na propadnutí panice není vhodná doba, stejně tak není čas se dojít vyčůrat a že to začalo být urgentní, zrovna teď. Štěstí je na mé straně a povedlo se mi najít všechny kolíky. S Míšinou pomocí se mě už daří tarp znovu postavit, otázkou je, na jak dlouho? Podloží je písčité a tak jdou kolíky velmi snadno vyndat. Míša přišla s nápadem zatížit rohy tarpu flaškama s vodou. Nelením a už je přidělávám. Ještě že nejsem ultralight a mám dva provázky navíc. Konečně si můžu odskočit. Celý promočený se soukám do spacáku.

Vyhráli jsme, vše drží i při těch nejsilnějších poryvech a jsme v suchu, teda všechno kromě toho co mám na sobě, ale rychle to schne, jen to trochu studí. Do rána už jsem klepal jen kosu, hlídal vodu a vítr a přerušovaně spal. Míša hezky spala. V sedm jsem to vzdal a začal vařit snídani. Svítilo slunce a nehlo se ani stéblo. Těšilo mě, že máme suchý tarp, ale to se záhy změnilo. Zatáhlo se, začalo foukat a pak víc, pak spadly první kapky a nakonec začalo silně pršet. Míša se probudila a kouká na mě, jak sedím u vchodu a držím tarp. Ale tentokrát dělám jen clonu vařiči, aby na něj moc nefoukalo a nepršelo. Za pět minut přestává a za čtvrt hodiny se scénář opakuje a takhle až do půl deváté, kdy se krčíme připraveni vyrazit pod tarpem, ale do deště se nám nechce. Necháme chvíli oschnout tarp, pak i ten zabalíme a vyrazíme než začne znovu pršet.

odvodňovací kanálky a vichřice

A už nezačalo. Dostali jsme se zpět k moři. Kocháme se výhledy a pomalu sestupujeme k pláži a pozorujeme lidi, kde brodí poněkud větší říčku. Vody je hodně nad kolena, takže tentokrát se brodí bez kalhot. Po ránu je to příjemné osvěžení a jsme opravdu rádi, že nám k tomu neprší. Navíc tady potkáme 24 protijdoucích chodců převážně Němců a jsme vtipní :) Jakože to je úplné spa s hot springs :)

brozeníčko s výhledy a zase bota :)

A pak zas do kopce. Teda, kdo říkal, že je o rovinka, by zasloužil pověsit za uši do průvanu. Je to pořád nahoru a dolů. Z vody do vody. A navíc od vody pěkně fouká. Ale ty výhledy, ty jsou prostě parádní a je škoda, že nás to zas žene od pobřeží. Procházíme kolem vesnic Arrifana a Vale da Telha. Ráno psal kamarád, že tu trávili měsíc na dovolené. Předal několik tipů na občerstvení, ale bohužel je vše dle Googlu zavřeno, tak z cesty neuhýbáme a celé to pěkně obcházíme.

Sejdeme zase kopec a zas je tu potok. Míše se nechcou sundávat boty a je to tu tak třicet na sedmdesát, že se nám to podaří přeskákat po kamenech, ale valí se přes ně voda . Já sem šel první a kameny se dost hýbají. Končím na druhé straně jen s trochou vody. Míše se daří stejně dobře, jen poslední kámen se zakynklá víc, zpanikaří a skočí do vody. Koukám na ni dost vyjeveně a mozek mi to nebere, takový kousíček, stačilo jen dokončit krok. Tak třeba příště. Chvíli tu posedíme a sušíme Míšinu botu a pozorujeme u toho jiné dva jak je voda překvapila, moc se jim brodit nechtělo, ale nakonec sundávají boty.

Pokrčujeme dál písčitou cestou. Chodí se v tom hůř a když se zas dostáváme k pobřeží a přidá se i pořádný vítr, je to hned o něco horší. Ale ty výhledy... je to jak na horách, když se plazíte do kopce a říkáte si, proč? A pak jste nahoře a vy víte, že to stálo za to. A ty výhledy na oceán za to stojí.

vodopád, útesy s čokoládou a žabka

V Monte Clérigo se stavujeme na kávu a čokoládu. Dobíráme vodu a nacházíme jediné závětrné místo, kde se dá sednout a poobědvat. Odtud vede cesta po silnici hezky do kopce až k výhledu na řeku Aljezur. Teoreticky se dá brodit, ale je to silně nedoporučeno i těmi, co se o to pokusili. A my stejně potřebujeme dokoupit zásoby a město Aljezur je k tomu víc než vhodné.

Do bistra jsme šli hlavně proto, že ho vlastní kočka

Cesta do Aljezuru je hodně ošklivá. Více než-li méně je to po rušné silnici. Aspoň občas nám to zpestří výhled na řeku a mokřady okolo ní. Taky jsme dostali strach z černého mraku, tak jsme se připravili na déšť jen abychom to za chvíli propocení sundali. 

zajímavost po cestě - studna přání

Už jsme byli skoro ve městě, když Míša suše prohlásí: "asi mě praskl puchýř". Je to zvláštní, má asi pět puchýřů. Nejspíš z toho písku a větru jak člověk nejde rovně. Zastavíme, aby si je mohla oblepit a pak už dorážíme do města. Zanechám Míšu na plácku s lavičkama a na lehko vyrazím na nákup. A to se ukáže jako chybička. Nakoupím vše potřebné, ale než jsem došel tam a zase zpět, začalo řádně pršet. Posledních pár set metrů, prostě běžím.

Aljezur

A pak už to máme kousek do cíle, míjíme útulek pro kočky a pejsky. Pak v kopci potkáme místní paní, která se stará kam tak pozdě jdeme :). Musím ji vysvětlit, že víme co děláme a jdeme do kempu. 

Zase hodně fouká a má v noci i pršet i když o něco méně než včera. Na recepci jsme dostali žeton s číslem ať to přiděláme na stan, dostaneme instrukci, postavte si to kdekoli, jen protože nejsme v sezóně, tak fungují jen dvoje záchody. Kemp je poloprázdný. A spíše pro karavany. Mapy na zemi ukazují, že voda tu teče proudem všude. Prošli jsme to křížem krážem a pro náš tarp jsem našli jedno místo, kde už před námi někdo stanoval a udělal odvodňovací kanálky. Ale díky větru tady nejsme schopni tarp postavit. Takže to musí být v závětří. Jeden cyklista z Německa to vyřešil tak, že si stan postavil pod střechu zavřených záchodů. Což kdybychom měli samostatně stojící stan uděláme taky, ale nemáme. Dáváme se s ním do řeči a dozvídáme se, že už je tu měsíc a jak se postupně díky větru a dešti přesouval z jednoho místa na druhé až skončil tady. A taky nám začal radit. Už už jsme si našli místo a vymyslel jsem odvodňovací kanálky, když jsem si uvědomil, že poteče voda i ze střechy. Nic, prdíme na to. Nic stavět nebudeme, lehneme si jen tak pod střechu.

dobrou noc :)

Zabydleli jsme se, uvařili večeři, usušili tarp, dali si teplou sprchu, pojedli pomeranče a mandarinky a užíváme si poklidný večer v závětří pod střechou.

Dnešní počet trekařů: 83

FMTD5 - na větrné hůrce

22.3.2025

Z lesíka u Vila do Bispo do lesíka za Monte Novo
24,8 km
https://mapy.cz/s/javegajuvo

Přes noc tu a tam docela pěkně sprchlo a je slyšet vítr, ale vypadá to, že jsme našli hezké, závětrné místo, takže jsme se hezky vyspali. Posnídáme, pobalíme a k deváté, jako správní trekaři, vyrážíme na další cestu.

hned z rána jsme našli další botu

Je krásné ráno, mraky se sice nad hlavou honí, ale tu a tam vysvitne slunce až se nakonec role obrátí a tu a tam slunce zahalí mrak. Ale i tak bojujeme s tím jestli jít jen v košilích nebo mít vrstvu navíc, protože fouká, hlavně když jsme u oceánu, takže naše pocity ohledně oblečení jsou více méně stejné.

Vidět po delší době oceán bylo osvěžující, né že by vnitrozemí nebylo zajímavé, ale ta obrovská masa síly jak se žene na skaliska a ty prostě odolávají, to je prostě neuvěřitelné. S námi si pohrává obdobně vítr, jen my tu a tam se o pár metrů posuneme.

poprvé jdeme fakt pískem 

Někdo zase ztratil botu. Za chvilku si budeme moci otevřít obuvnictví. Před obědem byli tři brody, ale dva bez vody a jeden se dal přeskákat po kamenech, tak asi ta voda začíná opadávat a to tu mají takový supr značky, že v případě neprůchodnosti to máte obejít, akorát ta značka je dva kilometry od brodu a ještě na kopci. Ale vrátit se můžeme vždycky.

historická zajímavost: islámská rybářská vesnice

Na oběd a dobrání vody jsme se museli zase vzdálit pobřeží a navštívit vesničku Carrapateira. Mají tu kohoutek s vodou s varováním, že to není určené pro karavany, ale pro jistotu to i zadělali, kdyby náhodou někdo neuposlechl. Jsou tu ale i záchody, kde se dá nabrat, prvně ale na náměstíčku zabivakujeme, obejdeme obchůdky a nakoupíme ovoce a zeleninu. U toho se seznámíme s místním zelinářem a byť mu nerozumíme, tak nás aspoň nechá nabrat vodu u něj v krámku, kde nemusíme nabírat hrníčkem z pidi kohoutku. Míša se tu staví i na kafe v malebné kavárničce Alecrim.

v městečku jsme potěšili všechny obchodníky

Odcházíme z ní společně s mladou trekařkou a hned se nás ptá, ze které strany jdeme, že jí někdo povídal o brodu po ramena. Bohužel jdeme ze stejné strany a nevíme víc než ona. Další brod je kousek za vesnicí. My to jdeme risknout, ale dívčina to vezme obcházkou. A brod je to opravdu velký, ale na správném místě jen po půl lýtka. Před náma se brodila dvojice se psem, takže my jsme šli už na jistotu. Ale pak jsme aspoň dalším trekařům radili kudy brodit, oficiální brod je totiž jinde a tam je vody podstatně více.

brození je radost :)

na pláži za brodem

Trekařka to měla delší, a to se nemusela zbavovat písku a tak nás předbíhá při svačině. My ji zase předháníme, když se zakecá s dvouma dalšíma chokyněma, kdy se konečně rozlouskne Míšin postřeh, že její angličtina byla až moc srozumitelná na to, aby to nebyla Češka. No, je z Moravy. Znovu a tentokrát definitivně nás předchází, když jsme se zastavili u boxíku s kávou, vodou a dalšími věcmi pro trekaře. Takže i tady jsou trail angels a káva byť z termosky byla výborná.

Trail Angels - jsou dobrovolníci, kteří se starají o trekaře po cestě :)

bezejmenný vrchol a výhledy

Dneska jsme svých pětadvacet ušli nějak rychle a při studiu dalších možností není kam dal jít. Takže tak různě bloumáme a hledáme kde by se tak dal postavit tarpík. Nakonec zalezeme do lesíka po nepoužívané cestě a po marném hledání, stavíme přímo na cestě. A samozřejmě jen co postavíme, tak se kolem nás prosmýkne nějaký člověk. Tak doufáme, že to byl ojedinělý zážitek.

Po večeři Míša zjistila, že ztratila čelovku. A to jsem jí ji před dvaceti minutami podával. Včera zas nemohla najít foukátko na karimatky. Jsem zvědavý, kdy ztratí mě. S kapkami deště dopadajících na tarp usínáme a Míša si přepočítává trekaře, které jsme dnes potkali. Mělo by jich být sedmdesát.

lesík a "naše" cestička pro spaní