Den osmnáctý - potopa

Den osmnáctý 29.7.2022
Z nouzového nocoviště Nové Údolí na nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
16,1 km 660/527m ( nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/bukubeduso

Trochu jsem doufal, že bude pršet přes noc a tarp do rána uschne, ale bohužel sprchlo až k ránu. Balíme se i s mokrým tarpem a předpověď nevypadá vůbec dobře, má pršet a sem tam bouřka.

Balíme saky paky

Nevadí, využíváme toho, že zatím neprší a jdeme propátrat Nové Údolí. Jednak tu končí vlak, na německé straně totiž byli dost rychlí, když se rozhodlo, že se tady vlak ruší, kdežto nám to trvalo do doby, než si zase někdo řekl, že by tam ten vlak přeci jen jet mohl.

Konečná, výstupovát

Mají tu i památník železné opony, je to trochu zvláštní pocit, dívat se na Míšu skrz ostnaté dráty, chuděra, zůstala v ČSSR. 

Já ji tam samotnou nenechám !

Našli jsme tu i muzeum, co ještě není muzeem, protože na to ještě nemaj peníze a zatím dokázali zprovoznit jen bufáč. Dáváme si tedy aspoň čaj, abychom je podpořili, ale víc nic, zjistili jsme, že tu mají Jižanskou vlajku a bojíme se, že nás zotročí.

Přes cestu je ještě nejkratší mezinárodní železnice, ale často to nejezdí a když, tak na peníze a těch máme málo, kór když je radši utrácím v místním freeshopu za oplatky.

Nové Údolí je plné zvláštností

Šumava mě překvapila, kolik asfaltu tu je. Je to škoda a mám strach, aby jednou někdo nevyasfaltoval i u mě doma. Cesta se pak ale nakonec přeci jen změní a drápeme se do kopce na Třístoličník. 

Co člověk cestou nenajde

Cestou potkáváme klučinu, co se nebál předejít dvě funící parní lokomotivy, že prý má lehký nohy a kdybysme chtěli, že pokec nahoře. Nahoře jsme se dozvěděli, že jde s dvěma kamarády jižní čast Sezku českem a ti zanedlouho dorazili taky. Všici mají takový malý báglíčky.. skoro bych se styděl. Každý den šlapou kolem 35km a už teď toho mají za sebou až až. Necháváme je odpočívat a vyrážíme na další vrchol, však se ještě potkáme na nouzovém nocovišti.

Třístoličník

Modelka opět v akci

Na Hochstein je to kousek zpátky, ale je tam kříž! Zdoláme, vyfotíme a Míšu chytne křeč do stehna. Tak to trochu protáhneme, promasírujeme a pelášíme dál na vrchol Trojmezná a pak Plechý. Cesta je to obtížná, protože je plná šutráků a tak není divu, že se Míše podvrtne prvně jedna noha a pak druhá. Naštestí máme dvě bandáže.

Jen tři kříže..

Šumavské postapo

Trojmezí

Při sestupu s Plechýho jsme narazili na studánku, nabírám vodu a necháváme Míšinu nohu trochu odpočinout. Setkáme se zde s milým párem, kteří také potřebují vodu. Poradíme jim, že pak po sestupu z Třístoličníku je také studánka, takže potřebují vodu jen na cestu. Nakonec jsme se snimi hezky zapovídali a odnášíme si cenné informace o Francii, kde slečna byla.

K Plešnému jezeru

Sestoupíme až k Plešnému jezeru, když v tom se Míša svezla v hrozné grimase bolesti k zemi. Pěkně ošklivě si podvrkla nohu, v podstatě na rovině , kde tam byl takový malý schůdeček. Ale jak až do teď dávala pozor na který kámen stoupne, tady dole se už odvážila porozhlédnout. Naštěstí máme studenou vodu z potoka, tak hned přikládáme.

Chladíme

Míša svým karambolem vyděsila mladý pár, přišli se zeptat jestli nepotřebujeme pomoc, naštěstí nepotřebujeme, ale je to opravdu milé. Cestou kolem jezera uděláme několik fotek rodinkám, mohli bychom se tím živit, a pak už je to do nocoviště kousek.

Plešné jezero

Na nocovišti už jsou naši staří známí "Francouzi" a lamentují nad povrchem. A opravdu, je to samej šutr, takže zatlouct kolík je umění a chce to i notnou dávku štěstí. Tarp se nám, ale nakonec podaří postavit a měl by i vydržet bouřku, co dnes má být.
Časem se ukáží i kluci z Třístoličníku, dva si staví tarpy nad nás a Kuba o patro níž. Sesedáme se postupně u stolu a klábosíme. Nocoviště se postupně hodně hutně zaplní. Bouřka se pak přižene znenadání. Bylo to opravdu v deseti vteřinách.

Zábava v plném proudu - MiMi, Borec, Tadeáš a Kuba

Všichni se rozutekli do svých příbytků a začali lítat blesky a kapky deště se předbíhali, která bude dřív dole. Spadlo celý nebe. Voda se valila proudem po zemi. Kamenitý povrch nevsál ani kapku a jak se ukázalo, tak jsme si nevybrali nejlepší místo a nebyli jsme samy. Nad námi byla cestička k záchodům a ta se změnila v potok a všechna voda se převalila přes dva tarpy nad námi a skončila u nás v ďolíku. Na začátku jsme zkoušeli vydlabat lžičkama odvodové kanálky, ale bylo to marné. Na tolik pozemní vody jsme nebyli připraveni. Postupně se nám povedlo zabalit a přesunout se do přístřešku, který naštěstí u tohoto nocoviště je. 

Škody naštěstí nebyly velké. Míša měla trochu mokrý spacák a oblečení ve kterém chodí přes den a já byl prakticky suchý. Telefon z kaluže mě vytáhla Míša a jsem moc rád,  že je opravdu vodotěsný. Trochu víc mě překvapila funkční čelovka, ta je odolná proti stříkající vodě, ale jak se zdá, může se klidně i vykoupat a nepromokavé pytlíky jsou taky nepromokavé.
S klukama jsme v přístřešku vymysleli luxusní  spaní. Dva stoly se srazili k sobě, krásná manželská postel a vždy ze dvou laviček vznikli dva jednolůžáky. Fakt parádní spaní a v suchu.

Bivak jak má být

Noc byla dál deštivá, ale my v suchu:) takže vlastně dost klidná. Docela jsme se nasmáli, když jsme si uvědomili, že diky plovajícím nafukovacím karimatkám, jsme si užili i nouzové koupaliště:)

Den sedmnáctý - rašelina

Den sedmnáctý 28.7.2022
Z bývalých Cudrovic na nouzové nocoviště Nové Údolí
25,6 km 341/304m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/nejutemula

Přes noc nepršelo, takže jsme nezmokli, ale spadla taková rosa, že i krtečka jsme museli sušit. Ale naštěstí hned od rána svítilo sluníčko, ale nikterak to nepřehánělo. 

Krteček se opaluje

Je to paráda, když se můžete hnout bez toho, aniž byste cítili jak vám stéká pot ze zad až na prdel. Vyrážíme bez snídaně, páč po včerejšku ještě nemáme hlad. Tak si dáváme první dva kilometry, ať se do nás něco vejde. 

Že by naše nové bydlení ?

Po cestě narážíme opět na malinový ráj, takže snídaně je tentokrát jablečno malinovo maková. Takže zase jiné, než předtím.

Zdravá snídaně, základ dne

Cesta do Volar nám ubíhá rychle, jen já zdržuju věčným chozením na záchod. Podél cesty potkáváme mnoho včelích úlů. Tady se zdá, že jich mají dost, jestlipak ale myslí i na ostatní opilovače ? Jsem si ráno přečetl, že včela medonosná se vlastně dost přeceňuje a máme se hodně starat i o ty ostatní, třeba včely samotářky, včeláky, ale i mouchy!

Včelín

U Volar navštěvujeme památník Pochodu smrti a vzdáváme minutou ticha hold ženám, co zde zemřeli. S tím co se děje ve světě to nevyvolává hezké myšlenky.

Smutná připomínka minulosti

Ve Volarech se z Míši stává modelka a narostla ji z toho křídla. Na oslavu to zapíjí kávou v kavárně Café Time, cestou pak míjíme mnoho točených zmrzlin, ale já nemám chvíli stání a táhnu Míšu za město, abych si zase mohl odskočit. Málem jsem to nestihl a ještě se z toho málem i poto.. no však víte, prostě děs běs.

Anděl

Za Volarama je dřevěné srdce Evropy. Kdyby tam nebylo, jdeme daleko hezčí cestou, ale tohle stálo za to. Hlavně lavičkola.

Parčík dřevěného srdce Evropy

Cestu na Stožec nám zatopil bobr evropský, tak to obcházíme přes Soumarský most. Navštívíme zdejší hospůdku, kde neodoláme indickému dálu a byl fakt dobrej. Zároveň pořídíme cestovní pojištění, jestli jsme vybrali dobře nebo špatně se doufám nikdy nedozvím.

Jsem nevěděl, že se dá sjíždět už odtud. Řeka je sice mírná, ale krásná

Pokračujeme v cestě přes Soumarské rašeliniště. Až do roku 1998 se tu těžilo a od té doby se to snaží dát do pořádku. Jsem nevěděl, že se rašelinou topilo, vy jo ? Taky tu postavili rozhlednu, ale už teď se zdá, že je poněkud nízká.

Soumarské rašeliniště

A pak už to valíme přes Dobrou na Stožec, pravděpodobně poslední hospodu v Čechách nevynecháváme. Míša měla odpoledne chuť na smažák a teď bych si jej dal klidně já. Ale bohužel mají jen se šunkou :( No nevadí, mají ještě lišky na smetaně, teda měli a tak dostáváme aspoň smažený květák. Víceméně jsem zklamaný.

Cestou na Stožec

Do nocoviště to máme čtyři kilometry, v půlce se tedy vykoupeme v říčce Světlá a doklepneme to. Na nouzovém nocovišti potkáváme kluka s taťkou. Taťka je z Francie, co se přiženil do Čech. Hned vyzvídáme, jak to mají ve Francii se stanováním a prý líp než my tady. Tak to jsem zvědav !
Jako poslední přijíždí táta s třema děckama na kolech. Frajer. Má je pěkně zmáknutý a místo pohádky jim čte Stopařova růvodce po galaxii. Je to legrace - děcka se domáhají jestli Arturovi sbourají dům a moc jim knížka zábavná nepřijde:) Tatínek je ujišťuje, že zítra to vtipné určitě bude :) tak určité..

Nouzové nocoviště - Nové Údolí

Na dnešek stavíme tarp, jednak má ráno pršet a jednak jsou tu lidi a tady na Šumavě se prý nesmí spát jinde. I když přiznám se, že by tu aspoň pramen vody mohli mít a zákaz používat i turistické vařiče je dost zvláštní..
Dopisuji poslední řádky a jdu spát. Zítra přidám fotky, nechám zkontrolovat a zas jedna krásná vzpomínka bude zaznamenaná. Máme se tu dobře a je nám spolu moc krásně.

Naše luxusní vila

Den šestnáctý - mobilizace

Den šestnáctý 27.7.2022
Z Husovice do bývalých Cudrovic
18,9km 650/354 (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pedobuluge

Probudili jsem se v hotelu Na Knížecí v Husinci. Je mi o mnoho lépe než včera. Zjevně kombo očkování, horko, cesta, komáři, hovada a nedostatek spánku složí i mě :(

Hotel Na Knížecí - jediné levnější ubytko široko daleko

Skáknu pro snídani a nechám Míšu balit. Třeba ještě najde ztracené pětiprsté ponožky. Posnídáme naše oblíbené housky s Lučinou a plátkovým sýrem a přikusujene rajče.Dobíjíme poslední procenta, dohledáváme poslední informace a vyrážíme směr Prachatice a zařizování.

Žižkova skalka

Cesta uběhla jedna dvě. Prachatice jsou opravdu malebné a kouzelné. 

Prachatice - malebné to městečko

V Prachaticích je toho hodně k vidění

Kromě obhlídky zvládneme i VZP a Českou poštu, splnomocnili jsme naši kamarádku Kláru, aby byla schopna vybírat poštu, ale jen některou, pravidla jsou tak složité, že se prostě uvidí. A úřady by s námi měli komunikovat přes datovou schránku. A kdyby nic, tak alespoň paní na přepážce měla zvláštní den a dokázali jsme ji rozveselit a dokonce se začala usmívat.

Oběd jsme si dali v doporučované Indické restauraci a dobré to opravdu bylo a jsme přejezeni k prasknutí.

Palak paneer a Kadai paneer

Taky jsme nakoupili nové ponožky, staré se nenašli a něco málo jídla na cestu v místním bio obchůdku. Navštívili výstavu fotek Hynka Čermáka - mě to moc nezaujalo až na tři fotky, Míša říká, že nebyla špatná, bylo tam hodně zvířátek - bobři, kozičky..navíc celý výtěžek ze vstupného věnuje umělec na dobročinné účely :)

Výstava fotek Hynka Čermáka

Nezapomněli jsme se zastavit na kávičku v Café Madona. A pak už jsme zase na cestě směr Volary.

Café Madona

Cesta začíná zhusta do kopce,funíme co to jde a říkáme si, že se rádi vrátíme k našemu lehkému obědu suchary s paštikou, protože táhnout se do kopce s Indií v břiše, to je vám tak hrozný ! Schválně si to zkuste někdy, a to nemusíte mít i tak těžkej bágl na zádech jako my. Ale jinak ke to fakt krasná cesta a po překonání kopce už se i jde mnohem snadněji. 

Neodradilo nás ani že začalo pršet, hned jsme si nandali naše nepromokavé věci, ještě to umíme a potkali jsme starý bunkr. Za chvilku jsme věci zase uklidili.

Nás nic nezastaví

Procházíme kolem vypuštěného rybníku, který opravují. Stát to má 22 miliónů. Vetšina platí EU, ale mi řekněte, co na tom stojí tolik ?

Vypuštěný rybník - dnes bez koupání

Pokračujeme dál přes Husův hrad, respektive jeho zříceninu, řeku Blanici - chvíli zvažujeme koupačku, ale nakonec se nám nechce, přece jen už není 35 stupňů, ale jen příjemných 25, takže vlastně zima. A pak už hledáme místečko na přespání.

Přes Kouzelnou studánku, řeku a hrad Hus

Kouzelná studánka je proto, že kdo se z ní napije, tak bude hodný:) 

Ze začátku to vypadá beznadějně, každá louka je oplocená, ale nakonec jednu neoplocenou najdeme. 

S krávama spát nechceme

Je to na území bývalých Cudrovic, vcelku by nás zajímalo, co to znamená ? Stála tu vesnice ? Byla vysídlena z nějakého důvodu ? Víme prd.

Cudrovický hřbitov

Uvařili jsme si večeři, kuskus s cuketou, mrkví a česnekovým tofu. To jsme si pošmakovali. Zase jsme najezeni k prasknutí. Tak snad nám to u spaní nebude vadit. Trochu riskujeme neb nestavíme tarp, né že bychom byli líní, ale skrz tarp se nedá koukat na hvězdy a je v něm docela teplo, i přesto, že má dost velké větrání.

Náš bivac

Den patnáctý - den blbec

Den patnáctý 26.7. Úterý
Od Dub do Husince

13,3km 249/253m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/pupotujuce

 V noci nás minula bouřka - sice kolem létaly blesky, ale spadlo jen pár kapek..Míla nás hlídal a na víc jsme nouzově spali trochu z kopce..sečteno: špatné spaní se projevilo na Milánkově náladě a vypadalo to, že se mu snad smůla přilepila na paty..

Ráno při vaření snídaně spadl vařič a veškerá voda se vylila..no vaření jsme posunuli až na lepší místo na cestě  :)

Vybrali jsme louku u lesa a rozložili bivak..za 10 minut začalo hustě pršet - přesun do lesa, oblékání goretexu a lezou po nás mravenci.Kaše byla naštěstí už zalitá..tentokrát jsme měli ostružinovo borůvkovou :) Dokonce byl i mátový čaj..

vaření pokus č. 2

Ještě jsme se nezmínili, že okolni lesy mají zvláštnost, že všude jsou mravenci. Mraveniští na 1m2 připadá tak 6 až 7..musíme dávat pozor kam si sedáme a leháme..Pořád máme intenzivní pocit, že po nás "něco leze". Při snídani podupávame.

Po cestě do Husince odháníme hovada a počasí je čím dál slunečnější, nicméně teplota kolem 23 °C..paráda. 

Po cestě do Husince..kravičky, tvrz, včelín a maková loupež

V rodišti Jana Husa se obohacujeme o mák přímo z pole, najdeme rodný domek, památník a skálu Jana Husa..Je to takové malé městečko, ale mají kavárnu u Mlsného kocoura s točenou zmrzlinou (šance zvednout Mílovi náladu).

Socha Jana Husa, rodný dům, památník a Husova skála

Intenzivně řešíme nutnost naplánovat naše kroky v Rakousku a dořešit přízemnosti našeho bytí za pomocí wifi. Po zvážení možností zůstáváme v Husinci a prozkoumáváme okolí.

Okolo Husince 

Věděli jste, že v Husinci byla továrna na sirky v 19.stol ? Byla celkem úspěšná,  často tam hořelo a zkrachovala když se otevřela sirkárna v Sušici.

Zítra pokračujeme do Prachatic a pak dál Volary, Stožec, Plešné jezero..a Rakousko :)

Den čtrnáctý - vedro k padnutí

Den čtrnáctý 25.7. Pondělí

Z Dobré vody za Dub

18,6km 389/477m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/pupotujuce

Noc byla na pohodu, komáři se dali napočítat na jedné ruce. Ráno se dokonce trochu zdržíme, je to moc hezké, příjemné místo - nikde nikdo a teplota tak akorát. Vyrážíme až o půl jedenácté.

Míša hříbeček

Z Dobré vody se různými cestičkami prodíráme vstříc hradu Svecburg. Je to snad nejmenší a nejmladší hrad v Česku (postaven 2007). Hradní pán s přáteli se tu vyřádili. Pořádně jsme to prolezli a zneužili místo i k poobědvání.

Švecburg - nejmladší hrad v ČR

Pořádně jsme to tam rozjeli

Míša radši šla blbnout za strážnýma

Je vedro, jako fakt hustý vedro, tak se vydáváme na místní přírodní koupaliště, kde trávíme odpoledne. Odcházíme až po páté a i to je dost brzo, pořád je vedro na padnutí, ale postupem času se to lepší.

Přírodní koupaliště

Díky neutuchajícímu vedru to máme tak tak s vodou. Většina studánek, pramínků a potůčků nejsou. Vydali jsme se přes Helfenburg směr Prachatice. Zříceninu jsme si jen z venku cvakli, i když vypadá nádherně, otevírací doba jen do pěti je proti nám.

Helfenburg

Ve vesnici Javornice jsme potkali starší paní jak zalévá zahrádku, požádali jsme ji o pitnou vodu. Ochotně nám vyhověla a dáváme se do řeči. Už skoro dva roky je sama a zrovna dnes měla návštěvu, kdy se dívali na staré fotky. Na ty, kde byla mladá, štastná a mohla běhat, dělat kotrmelce či skákat. Drží nám na naši cestě palce, protože zážitky jsou to jediné, co nám zbyde a na které budeme jako nemohoucí starci vzpomínat. Tak se máme v domově důchodců na co těšit.

Chrpa a že jich tu bylo

Hned jak jsme odešli od paní, potkáváme místňáka, který nás se zájmem sleduje a na kousku společné cesty vyzpovídá. Je to veselá kopa. Se zájmem se ptá jestli jsme v lese potkali ovády, když přitakáme - tak nám svěří mistní pořekadlo - hovada pry zmizí až po pouti, kdy z nich v Těšovicích udělají polívku:). A jen co nás opustí potkáváme u kryté autobusové zastávky pětici trampů. Zrovna si to tam zametli a hodlají tam přečkat noc. Na tohle ještě s Míšou nemáme, spát uprostřed vesnice.

Jdeme dál, pro dnes už s jediným cílem. Najít si nějaký hezký plácek na spaní. Cestou potkáváme kukuřici, takže večeře bude zase trochu obohacena. Ale místečko se nám nedaří moc najít, komáři jsou všude a navíc je to i s hovadama, nakonec ale přeci jen něco najdeme. Na dnes se hlásí bouřky, tak stavíme i tarp, vaříme večeři a znaveni z vedra uléháme. Zítra už by takové vedro být nemělo..