Den dvoustý třetí - jezero a první výšlap

Den dvoustý třetí 30.1.2023
Z Chamberlain Ford recreation reserve do Orari campsite

Autem 137,6km Z Chamberlain Ford recreation reserve do Orari campsite

https://mapy.cz/s/borotapefa

Pěšky Orari Gorge trek 3,3km

Vstáváme až kolem deváté. V pohodě se nasnídáme, složíme stan a přeskládáme zásoby tak, abychom věděli kde co máme. Využíváme k tomu dvě krabice od banánů. S výsledkem jsme moc spokojení.

Před dvanáctou odjíždíme do městečka Leeston, kde nabíráme pitnou vodu a pak zajedeme do Timber Yard Point Lakeside Domain, což je free kemp u jezera Ellesmere. Původně jsme tu chtěli prožít odpočinkový den s koupačkou, ale i přesto, že je kemp prázdný a veliký, tak voda v jezeře je označena za velmi závadnou a nemáme se v ní koupat. To nás trochu otráví, ale co naplat. Nic nenaděláme. A tak se tu aspoň na dece naobědváme a pak koukáme, kam jinam bychom mohli jet.

No a nakonec by děvčata ráda na Mt Cook, ale 300km odmítám takhle odpoledne jet. Takže najdeme kemp asi 110km vzdálený. Ale bohužel je placený. 10 dolarů za hlavu a má se rezervovat. Dojedeme tedy do městečka Rakaia, kde při odbočování k parčíku se záchody málem nabourám. Kde se tam to auto vzalo vůbec netuším, ale naštěstí stačilo zabrzdit. Musím dávat větší pozor. Jsme sice pojištěni, ale nemusím zažít všechno. V parčíku rezervujeme na dnešek kemp Orari a na další den u Mt Cooku také. A pak vyrážíme na další cestu.

Začalo nám pršet. Tak aspoň nemusíme moc litovat, že necajdáme někde venku. Cesta ubíhá docela rychle, ale stejně jsem moc rád, že dorážíme na místo. Poslední 4km jsme jeli po gravel road, což je cesta vysypaná štěrkem a nejde se po ní zrovna nejlépe, ale není to nic nebezpečného. Maximálně nějaký kamínek může blbě odskočit.

V deštíku postavíme stan a pak se rovnou vydáme na náš první společný trek s Klárkou. 

Orari Gorge trek je takový malý okruh zdejší buší. Má to trvat hodinu a půl, první půlka jde do kopce a druhá z kopce a všude je docela hodně bláta, ale dá se v celku pěkně obcházet menším blátem. Míša jednou zatancuje, už jsem jí viděl jak se v tom blátě koupe. Ale nakonec jediná, kdo se podíval k blátu blíž, ale ani to nebylo tak dramatické, byla Klárka. Kromě bláta a buše, je tu spousta ptáků. Hlavně na jednom úseku bylo opravdu hodně živo.

Po návratu uděláme večeři a pak se jdeme schovat před muškama do stanu. Dovnitř se naštěstí nedostanou, ale pod plachtu jich pár desítek zalítlo. Holky pak trochu víc plánují cestu a hledají kde se dá všude kempovat. Je to trochu frustrující, self contain auto to má daleko jednodušší i přes to, že na těch místech, kde parkují, nechybí nic, co by bránilo i nám tam zůstat. Jen to prostě někdo zakázal. Ale ono i teď jsme v kempu pro dvacet stanů a místa je tu tak pro sto..

Když se setmí, tak se ještě chvíli povídá až se začne usínat a jde se spát.

Den dvoustý druhý - vyzvednutí trosečníka

Den dvoustý druhý 29.1.2023
Ze zahrady u přátel, Wanaka - Albert town do Chamberlain Ford recreation reserve

Autem 465,9 km
Z Wanaka - Albert town do Chamberlain Ford recreation reserve
https://mapy.cz/s/huguhabufo

Ráno mě v šest budí budík. Vítka jsem vůbec neslyšel odjíždět, ale už je dávno pryč. První co, tak zjišťuji jak dopadla volba prezidenta. Vyhrál Petr Pavel v celku s velkou převahou. Jsme za to rádi, že i bez nás volba prazidenta dopadla. Trochu nás ještě zdrží pročítání článku okolo volby, ale pak už je čas opravdu vstát. Rychle uděláme snídani, zabalíme se, poklidíme po sobě jak nejlépe umíme. I záchod po sobě vymyjeme a o půl deváté se naposledy rozloučíme se zahrádkou a minihousem a svými hostiteli, byť jen v duchu.

balíme a jedeme

záchranná mise začíná

Nasedáme do auta a vyjíždíme směr Christchurch. Je to jen nějakých 450 km. Po tolika měsících neřízení je to výzva, kór tady, kde se smí jet maximálně 100km za hodinu, jezdí se v levo a né vždy je to úplně rovné a v neposlední řadě jedete autem, na které nejste moc zvyklí a je oproti našemu Pólíčku, trošičku veliké. Za Wanakou nabíráme stopaře. Je z Argentýny a jede jen kousek. Ale i tak je za svezení moc rád. Popravdě, na pohled, vypadá dost divně, ale chová se slušně a je v pohodě.

Cestou se pak zastavujeme na odpočívadle. Bohužel tu není záchod a podle okolní výzdoby, né jen mě, akorát mě se chce jen na malou. Zastavujeme i u jezera Pukaki a posléze Tekapo. Obě jezera jsou moc krásná a za nimi jsou vidět hory. K těm se snad dostaneme i trochu blíž. Už se na ně moc těšíme.

A pak nabíráme druhého stopaře. Musíme se kvůli němu vrátit, páč jsme nestačili tak rychle zareagovat. Je to mladej klučina, který je poprvé takhle sólo na treku. Vezeme jej až do Christchurchu na letiště, kde má hostel. Chtěl by si pronajmout auto i s možností spaní, ale jeho cenová představa se asi nebude slučovat s realitou. S Míšou si povídají notný kus cesty. Zastavíme i na jedné vyhlídce a pak na odpočívadle, kde dáme oběd. Nakonec ale usne a probudí jej moje jízda po krajní bílé čáře. Jsem zvědavý, kdy si to mozek opravdu přepne, že sedím v autě na druhé straně.

druhý stopař - dneska jsme hodní

Po vyložení stopaře už zamíříme pro Klárku. Čeká na nás u svého hostelu i se svými dvěma obříma báglama. Jsem zvědavý, co vše nám přivezla. Přiznávám, že už jsem hodně hotovej, takže ji rychle naložíme a jedeme do obchoďáku. Prvně jdeme do CountDown. Je to obchod s potravinama, kde uděláme opravdu velký nákup. A samozřejmě pořídíme jejich slevovou kartičku. V Mitre 10 koupíme plyn a přesuneme se do Pak'n save, což jsou další potraviny a dokoupíme vše co neměli v CountDownu a nebo měli moc drahé.

Zkušeně natankujeme. Už nás nic nerozhodí a pak hurá do kempu. Jenže v cestě nám stojí uzavírka silnice a objízdná trasa není úplně dobře značená, ale nakonec se vymotáme a dorazíme do kempu. Měli jsme obavy jak to bude vypadat a moc nás překvapilo jak je to obrovský kemp. Mají tu záchody, grilovací místo a bohužel nepitnou vodu, ale to nevadí, jsme na to připraveni.

Postavíme stan. Náš nový stan Big Ágnes cuper spur hv3 long, který nám Klárka přivezla. Je opravdu veliký a ve třech se vejdeme úplně na pohodu a myslím si, že i s báglama. Je to lehký stan a vypadá velice křehce, tak snad nám vydrží a dobře nám poslouží. Pro dva je pak určitě zbytečně velký.

první "frýčko" a rovnou ve třech

Uvaříme si večeři na zdejším vařiči což docela trvá, ale co bychom neudělali pro to, abychom ušetřili. Stejně si máme co povídat. Po večeři všecko nějak narveme do auta a jdeme spát. Úklid bude až ráno. V kempu se zrovna rozjíždí hudba, tak doufáme, že to brzo ustane.

řeka a okolí kempingu

Den dvoustý první - lezeme! pádlujeme!

Den dvoustý první 28.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Ráno mě probouzí vybrování Míšina mobilu. Píše Klárka. Přistála! Ale místo v Aucklendu v Christchurchu, protože Auckland je totálně pod vodou a stále tam prší. Je tak sice na správném ostrově, ale na špatném letišti. Měla z Aucklandu přeletět do Queenstownu, kde bychom si jí zítra ráno vyzvedli. Chudák pak stála čtyři hodiny ve frontě na informace jak se dostat do Queenstownu, ale tam jí jen řekli, ať si poradí sama. Nakonec se tam ubytovala a my se domluvili, že ji tam zítra vyzvedneme. Jen to bude chvíli trvat. Queenstown je hodinu od Wanaky. Christchurch nám zabere hodin sedm. A navíc budeme muset změnit plány. Příroda si s námi pohrává zajímavým způsobem. Tak snad jsme si to vybrali a na trekách bude hezky. Na počasí je to tu opravdu celé založené. Jsme na ostrově.

Ráno jsem po snídani zavezl Vítka pro auto. Měl jsem trochu obavy jestli ten kopec naše auto vůbec vyjede, ale nebyl žádný problém. Rovnou jsme naložili i baraku (loď), kterou nám Tomáš zapůjčil. Doma pak ještě naložíme padlboardy a věci na lezení po skalách a jdeme si užít společný den.

Cestou na skály se ještě zastavíme ve Wanace na zmrzlině. Museli jsme chvíli počkat než otevřeli, ale hned jak otevřeli, tak tu mají nátřask. Obávám se ale, že je to i díky personálu, kterého je tu hodně, ale je to tu velmi chaotické. Zmrzlina je ale výborná. U placení se nám něco snaží slečna za pokladnou říct, ale i když na mě už mluvila jak na debila, tak jsem nic nerozumněl.

zmrlina a kavicka na nabrezi

Popojedeme kousek za Wanaku ke skalám. Není to nic vysokého, ale pro nás dostačující. Míša lezla na skále před dvaceti léty a já nikdy. Plníme si tak jeden sen. Potkáváme tu pár z Austrálie s úplně nádherným psem, který si hrozně moc chtěl hrát. Ale zpět ke skalám. Vítek leze první, aby nám natáhl lano. Pak to jde zkusit Míša. A jde jí to. V půlce cesty je jedno těžší místo, tak chvíli přemýšlí jak na to. A nakonec to vymyslí a zdolá celou cestu. A pak jsem na řadě já. Boty jsou opravdu úzké a malé, takže to celou dobu bolí, bohužel až moc. Ale jiné nejsou a touha je větší. A je to náročnější než se zezdola zdá. I já musím občas zapřemýšlet. A i já nakonec zdolávám úspěšně svojí první cestu. Pak jsme šli ještě jednu. Vypadala hůř než první, ale lezla se nakonec lépe. Na třetí cestu jsme kousek popošli. Na vedlejší cestě se zrovna trápili dvě děvčata.Vítek nám zase cestu vylezl a natáhl lano, ale i on se trošku zapotil. A pak jsme se tam chvíli trápili i my. Cesta už ale byla nad naše síly. A tak jsme se šli radši koupat do potoka.

Potok je opět krásně čistý a ledový. Místy i dost hluboký. Opět potkáváme pár z Austrálie se psem. Terka s Vítkem jsou trochu napřed a pejsek by za nima moc rád, ale je tu u prostřed hloubka a velký proud. Míša se jej ujmula a ukázala mu cestičku. Pes z toho byl úplně nadšený. Jdeme proti proudu, což dá místy opravdu zabrat, až se dostaneme na krásné polouzavřené místo, kde se dosyta vycachtáme. A pak se necháme proudem snést zpět. Prostě se do něj položíme a jedem. Fakt boží. Na sluníčku se pak pořádně prohřejeme a naobědváme.

o

Autem sjedeme k jezeru na pláž k Ruby island. Nafoukneme padlboardy. Baraku necháváme v autě, popluji jen já s Míšou a pak se vystřídáme. Dostáváme krátké školení a nasedáme. Jsou celkem vlny, tak to máme trochu ztížené, ale po chvíli nacházíme správný balanc a nějaká vlnka nás nerozhodí. Dopádlujeme k ostrovu, celý jej obeplujeme a pak zpět. Na druhé straně ostrova jsou vlny ještě o dost větší. Byla to paráda a není to vůbec těžké.

Vrátili jsme se domů. S Klárkou jsme domluveni, že ji zítra vyzvedneme a budeme muset vyrážet brzo ráno. Odmítáme tedy pozvání na pivo. Bylo by to zajímavé, ale potřebujeme pobalit a podívat se na naše možnosti. Více méně z toho máme velkou hlavu, ale víme jak se tam dostat a kde, snad, budeme spát. Na zahradě na nás čeká sousedův nový pes. Chce si moc hrát, drbat se, ale aport neumí. Zpříjemňuje nám naše popobíhání sem a tam.

Navečer se vrátí naši domácí. Vítek se balí na zítřejší výpravu do hor. Bude vstávat ve čtyři ráno, blázen. Má v plánu jakýsi traverz, kde sem tam něco vylezou nebo slaní. Terka bude pro změnu konečně odpočívat. Potřebuje taky chvilku jen pro sebe a nehodlá vstát, nebo spíš vylézt z postele dřív jak v deset. A proto se s nimi rozloučíme. Jsou to opravdu báječní lidé a doufáme, že se naše cesty ještě protnou a budeme moci spolu vyrazit na trek a že se potkáme i v Čechách.

A pak spát, vstávačka bude v šest, tak ať na těch pět set kilometrů jsem čerství.

Den dvoustý - džemování

Den dvoustý 27.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Pěšky trek Mt Iron
4,8 km 266/266m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cesokezara

Budík zvoní v pět čtyřicet. Probudí i Míšu a vypadá čile. Venku ale poprchá a je komplet zatažíno. V minihausu to nevypadá, že by se někdo někam chystal. Když už jsme vzhůru, dojdeme si aspoň na záchod, a pak jdeme pokračovat ve spaní. Nakonec vstáváme až v půl desáté. Stejně jako Vítek. Jen chudák Terka musela do práce. 

Nasnídáme se a venku začalo pršet o dost víc. Chtěli jsme jít lézt na skály. Ale jak to vypadá, není mi to souzeno. Už několik kamarádů mi to slibovalo, ale nikdy se nakonec nic neuskutečnilo. Místo toho procházíme s Vítkem severní ostrov prstem na mapě. Severní ostrov Vítek tak moc nezná, takže často googlujeme, ale tipy dostaneme.

Kolem oběda se vrátí Terka ze zahrady, udělala vše co šlo mimo déšť. Dlouho se ale neohřála. Slunce vyšlo jako na zavolanou, tak se chuděra zase vrátila do práce. Stejně tak Vítek. Stůl už jakš takš je, takže se pustil do výroby dveří. A já s Míšou jedeme zase do města. Není nám totiž jasné, jak přesně funguje camping pass - předplacená kartička na kempy. Mohlo by to být totiž docela cenově zajímavé.

V DOC infocentru zjistíme, že camping pass je platný 30dní nikoliv, že by platil na 30 přespání. To je velká škoda. Musíme tedy bedlivě zvážit jestli se nám to vyplatí. On totiž neplatí na všechny kempy, ale jen na vybrané. Kdo tohle vymýšlel, tak určitě nechtěl ulevit turistům, ale jen si vydělat. Navíc musíte camp zamluvit. Ale jak, když tu věčně není signál ? Prý si to máme naplánovat! No tak uvidíme. Ještě je možnost koupit roční pas, ale tam bychom už museli spát v kempu aspoň třináckrát. Maj to prostě složitý. Jinak nám v centru nic neporadili. Ptal jsem se obecně, že tu jsem nový a nic nevím a s tím bych i odešel. Ještě že máme doma vlastní info servis.

Navštívíme Mitre10, něco jako Obi. Hledáme kanistr na vodu, ale bohužel nic. Zaujme nás ale box, co udrží chlad, ten by se mohl hodit. Ale stojí to dost peněz. Nakonec odcházíme jen s Usb do auta a banánovou krabicí. Stavíme se i v New Worldu pro něco k jídlu a hlavně koupit víno na večer. Půjdeme večer slavit narozeniny jednoho kamaráda našich domácích, Tomáše.

A pak jedeme na trek! Mt Iron je takový malý kopeček. I tak nás překvapí, že je tam vcelku nátřesk. Má to cirka pět kilometrů. Slunce praží jak blázen a nahoru jsme se dostali úplně promočený od potu. Ale stálo to za to! A pak už to jen seběhneme dolů. Celé nám to trvalo hoďku. A byla to moc pěkná procházka a moc jsme se nezadýchali.

Mt.Iron s výhledy

Po návratu domů si uděláme večeři a po večeři vyrazíme na oslavu. Je to sice kousek, ale je to do řádného krpálu, ještě že jedeme autem. Tomáš bydlí se svojí ženou a malým synem v pronajatém baráčku a mají spolubydlícího Martina. Často jim pomáhá s malým Eliotem, takže je evidentní, že se mají rádi. A jsou to moc hodní lidi. Po přípitku nám vrazí do ruky nože, dají nám misky, talíře a postaví před nás kupu třešní. A tak jsme se dostali k vypeckováváni šesti kil třešní na džem. Zajímavě se tu oslavují narozeniny. Ale my rádi pomůžeme. Kór když jsme dostali moc dobrou třešňovou bublaninu. 

džemování - krteček si našel kamarády

Třešně jsou plné šťávy, která je brzy úplně všude. Po rukou všem teče červená tekutina, vypadá to na domácí vraždu :) Míša zvládla nejvíc třešní vypeckovat a končí s fleky na triku. Holt zápal z práce.

Když je práce hotová, tak se začne vařit džem, samo že podle návodu z internetu a já jim do toho kybicuju. A pak se začne povídat a pít. Nakonec se pije i pálenka. No to zejtra budeme vypadat! Ale dozvídáme se spoustu zajímavostí o sběru ovoce na Novém Zélandu. Je to moc pěkný večer, dokonce dostaváme nabídku bivakovat u Tomáše na zahradě, tak třeba příště ve Wanaka. Pobyt se nám tady pomalu krátí - už máme vše, co potřebujeme a navíc v neděli vyzvedáváme naší Klárku v Queenstownu. 

Domů jdeme po tmě pěšky. Je to zážitek. Obloha je plná hvězd, které nám svítí na cestu. Vidíme parádně i celou mléčnou dráhu. A ani se nezdá, že by to bylo daleko i když se nám trošku nožičky pletli. A pak už hurá spát. Teda ještě jsem málem doma rozbil dveře. Vzal jsem o ně kolenem takovým způsobem, že mi koleno málem upadlo.

výhled na noční Wanaku

Den sto devadesátý devátý - nákup na skládce

Den sto devadesátý devátý 26.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Spí se už dobře a nic nás nezlobí. Auto také máme, teď ještě pojistku ať se nám to moc neprodraží. Sice to tu mají online, ale jen část, a pro turisty je to trochu komplikovanější, takže plán na dnešek je jasný. A hned po snídani jej jdeme uskutečnit.

Prvně se stavíme v AA pojišťovně. Tam nám bohužel říkají, že tady mají jen servis a že si vše máme udělat online. Upozorním je, že bych rád, ale že to odporuje podmínkám. Dívají se na mě jako bych spadl z hrušky na jablko, ale nakonec se začtou do podmínek a dávají mi za pravdu. Membership jde online opravdu sjednat pouze pro residenty nebo neresidenty s vízem delším dvanácti měsíců. Je to trochu chyták. Nakonec nás vybaví telefonním číslem, kam si zavolat, a že to prý zvládneme po telefonu.

Naše auto potřebuje papat. Zajedeme tedy natankovat. Jenže tady v tom mají pěkný bordel. Na pumpu můžete vjed oběma směrama. Takže na první, druhý, i třetí pohled je tam zmatek. Mě tento chaos dělá dost problémy, takže jen složitě hledám cestu, jak se dostat ke stojanu a nikoho nezabít a hlavně nic nepoškodit. Zadařilo se. Sice mě to chvilku trvalo a jestli nás někdo pozoroval, určitě se pobavil. Je to tu samoobslužné. Mladíkovi z Číny nefunguje karta a je z toho zmatený. Já se modlím, aby u mě to bylo bez problémů. A je! A teď hurá tankovat. Jenže.. 91 nebo 95? Rychle hledáme v manuálu, ale než to najdeme. Hodná paní řidička nám poví, že 91. Což jsme si mysleli, ale bylo potřeba to ověřit. A pak už to jde hladce.

nakonec vítězství

první novozélandská benzínka

Zamíříme na nákup do New World, kupujeme jen drobnosti a poprvé používáme svou zákaznickou kartičku. Je to nejdražší supermarket, takže větší nákup si necháváme až do Queenstownu do Count Down, kde by vše mělo být levnější. A od tama zamíříme do WasteBusters.  To je vlastně svoz odpadu, a to co se hodí a dá se ještě použít, tak to tu prodávají za hubičku. Začíná tu kdejaký baťůžkář. Myšlenka recyklace se nám vždy moc líbila. Tip jsme dostali od Terky i od nadšených Honzy s Katkou. Celé to tu prošmejdíme a nakonec si odneseme malý hrnec, nože, prkýnko, škrabku, dva polštáře a deku, kterou budeme zakrývat věci v kufru, aby nebylo vidět co tam máme. Nezapomněli jsme ani na deštník a Míša si vzala i značkovou sportovní čepičku. Všeho všudy za sedmnáct dolarů. A v druhém kole ještě dvě reflexní vesty za dva dolary. Potřebovali bychom toho víc, ale bohužel, budeme muset zkusit štěstí příště.

ráj cestovatelů a recyklatorů i se selfie- zrcadlem

Konečně doma. Vítkovi pomáhám se stolem, hlavně kybicováním. V tom jsem fakt dobrej. A u toho brousím nože. Trvá to věčnost. A přestávám až když mě málem upadnou ruce. Nože jsou určitě ostřejší než byly, ale že by to byla nějaká sláva se říci nedá. Všechno co jsme nakoupili pečlivě umyjeme, vypereme a deku bereme k řece. V řece se prvně vykoupeme a pak v ní vypereme deku. Řádně jí vyždímeme a necháme doma usušit. S výsledkem dnešního dne jsme spokojeni.

epesní deštníček i stoleček

Vítek s Terkou nám říkají, že se jde dnes dřív spát. Zítra totiž mají být krásné mraky a tím pádem bude úžasné svítání. Odjezd je za pět šest. Pokud teda nebude pršet. Výzvu přijímáme. Hlavně Míša. A po rychlé večeři jdeme spát.

Den sto devadesátý osmý - byrokracie nás dohnala

Den sto devadesátý osmý 25.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Definitivně je břicho v pořádku. Uff, člověku spadne kámen ze srdce, to vám povím. Vstávám o půl deváté, vyrážím klasicky do baráčku, ale nikde nikdo. Vítek bývá touhle dobou už dávno vzhůru, ale dnes ne, dnes si přispal, tak se zase potichu vytratím, ať jej nebudím ale asi se nepovedlo. Zachvilku se rozespalý objeví a přeje dobré ráno. Míša zas na druhou stranu vstává ještě před desátou. To jsou mi dneska věci.

Po snídani sjedeme do města. Vítek tam má nějaké pochůzky, tak toho zneužíváme. Staví se s námi na poště a pomůže nám vyplnit formulář na převod auta. My bychom nad tím trávili mnoho času, protože bychom se to snažili vyplnit všechno, ale on je ten formulář na konec docela poloprázdný. Před námi tam starší pár řeší něco zapeklitého, tak to chvíli trvá, ale my jsme pak jedna dva hotoví. Teď už jen aby to Janča zrušila u sebe a je to. Tady se s byrokracií moc nepářou.

vyplníte papír a na poště zaplatíte 9,12 NZD..a už si legálně válíte šunky v kufru auta

Vítek se taky chtěl stavit v bance, ale ona má celou středu zavříno. Tak aspoň vyzkoušíme vybrat nějaké peníze, které ještě zkusíme někde rozměnit. Ale holt né v bance. Tady se moc cash nenosí, člověk nejvíc potřebuje 1 a 2 dolarové mince na zaplacení sprchy v kempech a pak jsou občas některé kempy placené a nedají se zaplatit kartou. Ale dobré je, že za výběr v bankomatu nic nechtějí.

Za zmínku ještě stojí návštěva Mitre. To je v podstatě něco jako u nás Obi nebo Hornbach. Mají tam prostě vše co potřebuje domácí kutil nebo zahrádkář. Vítek tam kupuje sazeničky cibulek, špenátu a kedluben. Byli dlouho v Čechách tak nestíhali pěstovat vlastní a tady to není moc drahé.

Cestou domů ještě koupíme chleba ať máme co jíst. Najíme se a pak začne dlouhé povídání a zapisování o tom, co je k vidění na jižním ostrově. A to nám vydrží až do večera. Je toho tady opravdu spoustu. Mapa je popsaná až až, a to jsou zaznamenány jen ty nejdůležitější místa. Vše to určitě nezvládneme a některá místa pro nás asi budou příliš těžká, když nemáme potřebné znalosti. Ale neházejme flintu do žita, prostě uvidíme. Hlavně abychom si to užili.

Večer se grilovalo. Bylo to opět výborné. Jen nám to tady trochu narušovali mušky, zatím nekoušou, ale jsou děsně dotěrné, takže se po jídle schováme do domečku. Povídáme si u vínka a také shlédneme krátký dokument z Indie, který natočili jejich kamarádi. Jde o oslavu u řeky Ganga a je to megahustý. Ale přiznám se, že bych tam nechtěl být.

Summer Time..

Taky se dotkneme tématu párty na svatbě a písniček a hned si nějaké typy poslechneme. Nakonec ale zase skončíme u plánování cesty a zjišťování informací o kempech. Tady zjišťujeme že mají nějaké předplatné, což by pro nás mohlo být výhodné, ale ještě se na to optáme v DOC centru. To je infocentrum k národním parkům a kempům, no prostě všemu okolo přírody.

Den sto devadesátý sedmý - konečně na 4 kolech

Den sto devadesátý sedmý 24.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Na kole z Albert town do Wanaka a zpět
14,4km 203/203m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hekelelozu

Tak u mě už snad všechno dobré. Vstávám kolem osmé a Míša kolem jedenácté. Terka a dnes i Vítek zmizeli do práce. A tak bádám po internetu kolem klínového řemenu, ale při běžném checku nikdo nic nezjistí a jinak je to drahý. Shodneme se tedy, že to necháme na osudu a radši ušetříme dvě stovky až bude nějaký problém. A on určitě nějaký bude, to nemám strach. Bádám taky kolem pojištění, ale je to dost komplikované a moc jistoty jsem u toho nezískal. Odložil jsem to a začal jsem se zabývat překladem řidičáku do angličtiny. Ale prostě je to divné. Ať vymyslím cokoliv, tak to nedává smysl. Trochu mi u toho tečou nervy, kór když připravujete word dokument na mobilu. To je fakt zážitek. Nakonec to vzdávám. Nemá to cenu. A jelikož je to vše jen kvůli pojišťovně, která se nás při jakémkoliv problému pokusí utáhnout na vařenou nudli, tak si připlatíme a necháme si to oficiálně přeložit. A pak se konečně nasnídám.

Kolem druhé se ozval Honza s Kačkou, že jsou ve Wanace u jezera, a tak jsme se dohodli, že za nima dojedeme na kole. A v tu chvíli se ozvala i Janča ohledně předání auta. Nakonec jsme se s trochou komplikací domlouváme jak převést peníze a že si auto převezmeme kolem sedmé, ale ještě si to potvrdíme. Pro jistotu jsem poslal jen první zkušební část peněz, ať neposílám vše do neznáma a uvidíme jestli dorazí. Měli by dorazit zítra. A s tím sedáme na kola a vyrážíme směr Wanaka.

Helmy jsou tady povinné - my nafasovali horolezecké..

Jedeme přes město po silnici a cyklostezce. Prvně si vyšlápneme kopeček, což je na těhle kolech fakt hustý. Míše se z toho až udělá zle. Ale pak už to jde. Jen z kopce brzdím naplno už od začátku aby se to nerozjelo. Ona brzdí jen přední brzda a to jen trochu. Práce na silnici je na Novém Zélandu běžný jev, a i tady je rozkopáno, takže nám to trochu zkomplikuje cestu. Ale přece jen se nakonec vymotáme. Závěrečné klesání už si netroufnu sjet. Je to příliš dolů a ještě se zatáčkou, tak to holt potupně sejdeme. Stejně tak kola sneseme na schodech. Je to zkratka a ta vždycky něco stojí.

Honza s Katkou jsou až kdesi za městem. Na mapě to vypadalo kousek, ale je to lán cesty. Dojedeme je tedy pozdravit a prohodit prvních pár slov. Ale pak ještě sjedeme zpět do města. Míša hlídá kola, i když je to asi zbytečné, ale přeci jen, nejsou naše. A já se vydávám do infocentra pro další mapu, vyzvednout opravenou hůlku a v neposlední řadě koupit něco k jídlu. A pak už jsme opravdu ready a vrátíme se za Honzou a Kačkou.

Honza s Kačkou jsou už na Zélandu od září. Občas pracují, občas cestují a nebo někde hlídají domácí mazlíčky. Mají velkou dodávku, která má certifikaci na self conteint, tedy že mají kde spát, mají vodu a kuchyňku a i hajzlík, který sice nikdy nepoužijí, ale kdyby přeci jen, tak tu možnost mají. A díky tomu mohou zůstat přes noc na mnoha místech plně zdarma nebo za poplatek, což mi nebudeme moci.

Wanaka Tree je 70 starý a stal se symbolem jezera, žel my ho viděli bez vody okolo

Celé odpoledne prokecáme o zážitcích z cestování po světě. Předají nám různé typy na cestu a nakonec se projdeme k Wanaka tree, což je strom u jezera. Teda někdy je i v jezeře. A pak už je bohužel čas jet domů. Setkání to bylo opravdu milé.

S Kačkou a Honzou u stromku

Domů jedeme stejnou cestou a vcelku rychle to ubíhá. Jakmile dorazíme volá Janča, že přijede s autem. Vítek i Terka už jsou doma. A jak Janča přijede s autem a hned si začnou povídat. Jsou to kamarádi a to nám dává nějakou jistotu, že to auto nebude úplně špatné. Janču pak odvezeme domů. Poprvé řídím a je to fuška sedět na jiné straně auta a jet po jiné straně. Hlavně máte úplně narušené vnímání velikosti auta. Ve zdraví Janču dovezeme domů a optáme se ještě na kdejaké tlačítko či páčku. A pak už jí propustíme a jedeme sami domů podle navigace. Zaparkovali jsme na ulici, ale na obrubníku a na čtyřikrát jsem to trefoval, abych na něm nestál. Je to fakt divné být na druhé straně auta. Je to větší issue než samotné ježdění vlevo.

náš nový domov na kolečkách

Doma nás přivítají s otevřenou náručí. U přípravy večeře si povídáme s Terkou. Vítek je dnes znaven prací. A po večeři už zamíříme do pelechu.

Den sto devadesátý šestý - velká cesta kolem jezera

Den sto devadesátý šestý 23.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Z Wanaka do Albert town

11,7km 120/120m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/mefehozesu

Mě se spalo moc dobře a vstával jsem o půl deváté. Břicho nebolí, ale pořád zůstává divný pocit. Ale i tak si jdu udělat vločky se směsí ořechů a semínek s jogurtem. Množství jsem moc nepřeháněl. Bylo to moc dobré a stav se nezhoršil. Beru to jako dobré znamení. S Vítkem probíráme kde co, získávám i pár odkazů na zajímavé stránky, takže mám co číst. Nezapomínám se ani věnovat hledání auta. Je to moje noční můra a moc se těším až to dopadne.

Míša vstává až po jedenácté. V noci se probudila a dlouho nemohla znovu usnout. Ale vypadá o mnoho lépe než včera, tak ještě den a bude fit. Uvařím jí snídani a s Vítkem se zapovídáme. Terka už brzo ráno vyrazila do práce. Dělá zahradnici. Já ji vlastně tuhle práci docela závidím. Ale taky to nebude žádný med.

Po poledni nás Vítek hodí do centra Wanaky. Cestou narazíme na práci na silnici. Chvilku musíme počkat než pán dojí, pak se nás zeptá kam jedeme. Nakonec něco říká do vysílačky a pronese k nám pár vět, kde rozumím jen Ok, a to se tu mluví anglicky. Jenže Kiwíci mají takovou svojí angličtinu. Tak uvidíme jak nám to půjde.

Vítek nám ukáže kde co ve Wanace najít. Stavíme se spolu ještě v prodejně aut, ale jsou tu auta poněkud drahá. 20 až 40 tisíc není naše cenová kategorie. A pak se jde Vítek najíst a jede domů a my se jdeme porozhlédnout po Wanace.

Naše první zastávka byla v infocentru. Získali jsme tu mapu Nového Zélandu a pár dalších brožur. Paní jsme se zeptali na sim zdarma. Zapátrala v zásuvce a hned jednu vyštrachala. To bylo jednodušší než jsme čekali. Zeptal jsem se, jestli je něco co bych měl vědět jako nový turista. Nic nevymyslela, tedy krom jízdy vlevo. Takže je to tady asi dost nezajímavé...

Další zastávka byla v MT outdoor obchodu. Potřebujeme opravit hůlku. Paní s tím nemá zkušenosti, ale nakonec se domluvíme a pochopí, že se dá vyměnit jen hrot. Dokonce je pak i najde. Hůlku si nechá, vše si zapíše, včetně našeho telefóního čísla, respektive to napíšu já, protože neumím ani vyspelovat své jméno, né že by psaní bylo lepší. A pak odcházíme s tím, že se zeptá kolegy jestli to umí a dá vědět. Jó a taky jsme si koupili plynovou bombu.

krmení racků a oprava hůlky

Stavíme se v New World. Koupíme pár drobností, ale hlavně takovou velkou placku s pestem, rajčaty a sýrem. Sníme to u jezera a pak se kolem něj vydáme zpět domů. Je to úžasných dvanáct kilometrů. Míša se cestou pokouší adoptovat i psa, ale paní majitelka jí to zatrhla. Pejsek si řekl o házení klacíku, tak jsme mu udělali radost. Ale brzy musel jít domů. Občas si dáme přestávku ve stínu. Slunce je tu opravdu dost agresivní. Za to lidi jsou tu slušní a všichni zdraví. Po drsném Thajsku, je to tady úplný balzám na duši.

pramen po ceste a zahajeni treku

dědeček hříbeček

krása je tady na každém rožku

Když jsme došli dom, tak Terka zrovna vyrážela na koupačku. My máme ale docela hlad, takže se ještě zdržíme. Terka by na nás počkala, ale měla by pak problém s odhodláním. A my to chápeme, odhodlat se po jídle vyrazit bylo něco. Ale nakonec jsme to i my dokázali, ale to už byla Terka dávno doma. Půjčili jsme si kola a vyrážíme.

Voda byla ještě ledovější než posledně, ale stále krásně průzračná. Krom sebe jsme tak přeprali i spoďáry a fusekle. Ať jsme zase hezky čistí. Ale podruhé do vody už nejdeme, zas tak odvážní nejsme.

Po návratu nám Vítek oznamuje dobrou zprávu. Psala mu kamarádka zprávu, že se jí zájemkyně o auto neozvala a máme si přijít a rovnou nás tam hodí. A navíc ještě auto projede. Přeci jen tomu rozumí trochu víc. A tady je to vše trochu jiné. Auto se zdá být v pořádku. Je trošku odřené, ale jinak v pohodě. Jediné co nevíme je, jestli byl vyměněn klínový řemen. Tady mají auta opravdu hodně naježdíno a řemen se má měnit po 100 tisících kilometrech a tohle auto má 238 tisíc. Slečna prodávající je Vítkova kamarádka a jedná velmi seriózně. A je fakt milá a pozorná. Nakonec se domluvíme, že zkusíme ještě obvolat techniky, jestli by se na to někdo nepodíval a že jí zítra dáme vědět. Je ale dost pravděpodobné, že nikdo nebude mít čas.

Vrátili jsme se domů plný dojmů. Míša uvaří večeři. Těstoviny v rajčatové omáčce s tofu. Lahoda! Bohužel na Terku už bylo pozdě, ale aspoň Vítka jsme pohostili. Oběma jsme opravdu vděční za jejich ochotu a péči. Bez nich by to byl daleko větší horor to vše zařídit.

i krteček je s výhledy spokojen

A pak už je čas jít spát.

Den sto devadesátý pátý - bojujeme s jetlagem

Den sto devadesátý pátý 22.1.2023
Zahradu u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Tak tentokrát to nebyla žádná idylka, mě začala bolet trochu hlava, ale hlavně zase začalo zlobit břicho a Míša dostala migrénu jak sviň. Mě se nakonec povedlo usnout a trochu se prospat, ale Míša to dost přetrpěla. Po osmé jsem se vydal za hostiteli, vyžebrat nějaký prášek na migrénu pro Míšu. Mají poslední čtyři kousky, tak snad to bude stačit.

I když se cítím trochu lépe, tak radši nesnídám. Uvařím si čaj a prolézám inzeráty na auto. Jestli zvládnu i tuhle výzvu, tak budu frajer. Máme to trochu komplikovanější, protože potřebujeme auto pro tři a to tu tak moc nefrčí a když už něco za rozumný peníz najdete, tak nikdo neodpoví.

Náš hostitel mě dovolí přiložit ruku k dílu. Dovolil mi držet dřívko, které sloužilo jako podložka. Cítím se u toho dost povzneseně. Míšu kolem jedenácté vyžene ze stanu vedro a tak jí přemístím ven do stínu, kde se dospí až do dvou. Prášek zabral a trochu si odpočinula, tak snad bude dnešní noc lepší. Potřebujeme začít pořádně fungovat a vše zařídit, abychom mohli začít výletovat.

K obědu si Míša dává chleba s olivovým olejem a paprikou a já si dávám kousek suchého chleba a Endiaron, tak snad to pomůže. Nerad bych si to tu ještě komplikoval návštěvou nemocnice. Celý den je dnes poklidný, uvolněný. Dokonce se zatáhlo, tak není takové vedro a nakonec spadlo i pár kapek a my se šli podívat do místního krámku, co se tam dá koupit. Je to dražší než velký obchoďák, ale nabídka celkem ujde. Teď ale kupujeme jen ibuprofen, abychom nevyjídali zásoby léků hostitelům.

Po návratu jsme si ukazovali kudy vedla naše cesta Evropou. A zjistili jsme, že v Dolomitech jsme byli ve stejný čas a jen pár kilometrů od sebe. Vítek nám taky ukázal svoji trasu z Čech do Santiága, kterou před léty podnikl a to včetně fotek. Přidal pak i pár fotek z Nového Zélandu a musíme uznat, že fotit umí a že i obdivujeme, že s sebou dokáže tahat šest kilo techniky. Naše mobily něco takového nikdy nezachytí.

K večeři jsem si zas dal suchý chléb a Endiaron. Míšu opět pohostili brambory s vege klobáskou a obří porcí salátu. Párkrát jsem si musel utřít slinu, ale raději stále neriskuji. A pak už je čas jít spát.

Den sto devadesátý čtvrtý - první krůčky na Zélandu

Den sto devadesátý čtvrtý 21.1.2023
Zahradu u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Kupodivu se nám spalo moc dobře. Chvilku byla zima, ale jak jsme se zachumlali do spacáku, bylo dobře. Ráno nás vyhání ze stanu až slunce. Spalo by se klidně dál, ale už bychom se pekli, pomalu smažili. Naši hostitelé nás přivítali palačinkama. Panejo! Palačinky! Zapomínám na bolest břicha a cpu se, co to dá. Palačinky! Chápete to? Taková dobrota a s jogurtem a domácí marmeládou!

Po snídani vyrážíme do Wanaky na nákup. Jede s námi Terka a Vítek se zatím věnuje domácímu kutilství. Prvně se zastavíme u studánky pro dobrou pitnou vodu a pak navštívíme obchoďák New World. Jen díky Terce se dokážeme rychle orientovat. Nakupujeme zásoby, abychom se mohli osamostatnit. Bohužel se mi zas udělalo zle. Takže konec mám trochu zamlžený.

Navštívili jsme ještě pekárnu a koupili pořádný kváskový chleba. Máme v plánu, že ráno si budeme dělat ovesné kaše, oběd bude za studena a na večeři něco ukuchtíme. A pak už zase domů. A ano, pár věcí jsme zapoměli. Jako třeba redukci na 220, někde jsem ji potratil, nebo odpuzovač malých kousacích mušek, prášky na bolest hlavy a pár dalších potřebných věcí.

Po návratu dáme do pucu tři kola,trochu dofoukneme a vyrazíme k řece. Je to opravdu kousek, ale je to tu nádherné. Úplně čistá, průzračná voda. Pravda, trochu studenější, ale i tak moc dobré. A taky je tu trošku proud, takže abyste se kousek posunuli, tak musíte pořádně zamakat. Nakonec za náma dorazí i Vítek. A jelikož já přijel na jeho kole, které má sedačku na mé poměry trochu vysoko, tak jsem šel domů pěšky.

Doma se vrháme do připrav grilování. Břicho nebolí, ale i tak dostávám panáka slivovice a trochu piva. 

veget grilovačka

Zeleninové špízi jsou s opečeným bramborem a je to moc dobré. A pak si zalezeme do minihausu, kde pokračuje párty a povídání o cestách, ale i tom jak tenhle krásný minihaus stavěli. Je to tu moc příjemné a lepší hostitele jsme si nemohli přát. Už dlouho na nás nebyl nikdo tak hodný. A přes celý den hledáme auto, které bychom mohli koupit. Spát jdeme po desáté večer.

Den sto devadesátý druhý a třetí - cesta za Frodem

Den sto devadesátý druhý a třetí 19 a 20.1.2023
Z Bayioka Sky Hotel (Bangkok - Thajsko) na zahradu do Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Dnes nás čeká velké cestování. Vyspali jsme se dobře. Žel stále cítím, že břicho není úplně ok. Na snídani jsme se chtěli původně najíst až k prasknutí, ale Míša snídá velmi umírněně a já ještě o něco míň a přesto se mě pak zas nafoukne břicho a začne trochu pobolívat. Tak snad se to nebude zhoršovat, a snad nebude teplota, to by se nám to vše mohlo ještě zhoršit. 

poslední snídaně

Po check outu ještě hodinu sedíme v hotelu a nakonec se rozhodneme, že půjdeme do nákupního centra Terminal 21 a pak do parku Benjakitti. Obojí je kousek od stanice Sukhumvit.

Cestou se mě ale zas udělá nedobře, takže jak dojdeme do nákupáku, sednu si na lavičku a ani se nehnu. Míšu vyšlu ať se tu porozhlédne. Nákupák je stylizován po patrech do různých zemí. Ale pořád, je to nákupák. Dokonce koupí i dárek pro Terku, u které se budeme na Novém Zélandu rozkoukávat, ale než ke mě dojde, tak jej ztratí. Bereme to jako osud. Podruhé jí vysílám aby se najedla. Já se jídla zdržím, raději. Ale nakonec i já si obchoďák projdu. Nicméně do parku nedojdeme, bohužel. A raději se vydáváme na letiště.

nákupní centrum je zajímavě vyzdobené

Při odbavení dostáváme jen dvě letenky ze tří. V Sydny si máme prý říci o třetí, ale zavazadla doletí rovnou až do Queenstownu, naší konečné destinace. Jsme z toho trochu nervózní. Vyměníme zbylé báty a to co nám nevymění, utratíme v seven eleven a pak už hurá na cestu.

První let proběhl bez problémů. Vše je více méně na čas. V letadle sedíme v první řadě u stěny, takže se učíme jak vyndat televizi a kde najít stoleček. A druhou stranu, máme opravdu hodně místa na nohy.

Na druhý let v Kuala Lumpur si musíme chvíli počkat. Už nám to jednou oficiálně posunuli a ještě mají zpoždění. Schováváme si tu náš čtyřlístek pro štěstí, prstýnky z bambusu a kamínek. Pravděpodobnost, že to tu zůstane je malá, ale co už. Nakonec přece jen odletíme. Sydney nás vítá.

V Sydney se ptáme, a raději na dvou místech, kde že to dostaneme tu letenku. Všichni shodně říkají, že až na Gate, na transfer desku se vydávají jen pro některé společnosti. Koupíme si haloumi burger, kupodivu docela dobré a jen za dvě sta jeden. Nakonec nám i změní Gate z 55 na 63, ale letenku dostáváme na 62 neb slečna má na 63 potíže s počítačem.

je to jisté - odletíme!

 Je to sice krkolomné, ale máme letenku a ani se nenadějeme a nasedáme do letadla. Tentokrát už je to takové menší letadýlko.

První let,druhý let a třetí let
Řekni klokan,řekni kiwi

Přistáváme v Queenstownu. Hned po příletu dostáváme zprávu od Terky a Vítka, že na nás nezapomněli a jedou si pro nás. A my prvně projdeme imigračním a v neposlední řadě biosecurity kontrolou. Na tu jsme se opravdu pečlivě připravovali. Všechnu výbavu drhli, což teda bylo potřeba tak jako tak. Pečlivě jsme vyplnili příjezdový formulář, kde jsme si nebyli jisti, raději jsme zaškrtli že ano. Třeba kam správně zařadit péřový spacák a bundu, jako outdoor nebo zvířecí výrobek? Zaškrtli jsme obojí.

tak jsme u protinožců

Prvně to začíná u paní, která s námi formulář projde. Na vše se nás vyptá, proč jsme zaškrtli to a to a my vysvětlujeme, že máme léky v první pomoci a spacáky a že máme stan. Na otázku jestli jsme to čistili, říkáme že ano, vodou a mýdlem. Pak zkontrolují podrážky bot. Na příjezdový formulář si čmárá néjaké poznámky, já na batoh se stanem dostávám nálepku s poznámkou, že tady je stan. A pak pokračujeme dál. Tady mají pás na který vyskládáme naše bágle. Zkontrolují opět příjezdový formulář. Trochu se zarazí u zvířecího výrobku, ale když zjistí, že je to spacák, tak jsou uspokojeni. A všechny naše věci projdou scanem a možná to i nějak desinfikují laserem. A tím to skončilo. Pro nás trochu zklamání. Čekali jsme, jak nám prolezou bágli horem, dolem a nic. Ale zas jsme prošli bez problému.

jdeme na kontrolu

Venku už na nás čekají naši hostitelé. Naloží si nás, dvě trosky, do auta a vezou si nás domů do Wanaky. Na zahradě nám pomohou postavit stan. Jejich stan. Náš tarp by tu byl věčně od rosy, tak to takto budeme mít pohodlnější.

Pak ještě chvíli posedíme u pohoštění a konečně spát. Zase hezky do spacáčku. Přiznávám se, že se opravdu těším.