Den dvoustý devadesátý druhý - kavárenský den

Den dvoustý devadesátý druhý 29.4.2023

Swing & Pillows @ Beach Street (George Town)
https://mapy.cz/s/putakufagu

Ráno jsme chtěli vstávat v osm. Budík zvoní a Míša nereaguje. Nereaguje ale ani na buzení. Vzpomenu si, že ve dvě ráno se probudila a nemohla spát. Čert ví jak dlouho nemohla usnout. Tak ji radši nechám ať sní dál. Chtěli jsme jet dopoledne do botanické zahrady a doufali, že ještě nebude tak horko. Tak to zvládneme jindy. Přes noc byla v pokoji pořád slyšet hudba ze vstupní haly. Nebyl jsem ale schopen sejít dolů a vypnout to. To se mi povedlo až teď, ráno. Konečně nemám chuť vraždit.

Z lehka se nasnídáme, ale z ubytování vyrazíme až na oběd. Zdá se nám, že už není takové vedro, ale spíš si začínáme trochu zvykat. Taky víc dbáme na chůzi ve stínu a když je možné se někde ochladit, tak se ochladíme. Míše dneska oběd nechutnal. Měla nudlovou polévku Hakkon Mee, ale tentokrát z takových širokých nudlí a omáčka byla prostě blé.. Ani dezert, co jsme dostali zadara nebyl moc dobrý. Nakonec jej Míša někde věnovala zvířátkům. Ale já se najedl dobře, i když porce jsou každým dnem menší. Ale víc se aranžuje, aby to bylo i na pohled hezké. Já bych radši, kdyby mě to tam zas normálně nakydali a bylo toho hodně. Na druhou stranu za tu dobu, co sem chodíme nám udělali gastronomický průřez vším tradičním, co se tady vaří. 

kávová ulička :)

Další kousek cesty popojedeme autobusem, ať se nemusíme přes město hnát. Jdeme se podívat na zelený barák Pinang Peranakan Mansion. Míša si zaplatí i prohlídku. Mě to moc nelákalo. Takže mezitím co se Míša kochá, já se chladím u větráku.

dům měl na svou dobu velmi moderní kuchyni

dům slouží jako museum, kde vystavují víc než 1000 předmětů

dům má i vlastní kapli

kuřáci opia 

Cestou najdeme umělecký prostor a tam Sasu Vegan cafe a o kousek dál vietnamské café. Míše se víc zamlouvali vietnamci, ale nakonec vyhráli vegani, abychom je podpořili. 

Mají to udělané ve stylu osmdesátých a devadesátých let. Vystavené magneťáky, kazety, desky a jiné tvoří zajímavou atmosféru. U kávy a jakéhosi driáku, o kterém do teď nevím jestli mě chutnal nebo ne, ale každopádně osvěžil, pročítáme komiksy od místního umělce Azmiho Hussina o George Townu. Je to úsměvné a člověk se toho o městě dost dozví.

komiksová pohoda

místní čůčo z citrusů s trochou soli

cappučínko

umělecký prostor

A pak už si to přes umělecké obrázky hezky štrádujeme na Chew Jetty. Míša se tam vzhlédla v plátěné tašce. A zároveň to tu aspoň vidíme i za světla a bez deště.

nákup suvenýrů

Pak už jdeme na ubytko. Jsme už zase docela umořený teplem. I když už si dost zvykáme. Jídlo objednáme přes Grab. Zase nám začalo lejt. Po večeři vypneme i hudbu v lobby, ať nás to v noci nebudí a roztažení na posteli s puštěnou klímou posloucháme pohádky a detektívky. Lidi v Čechách vůbec netuší, jak se mají skvěle, tady se fakt přes den nedá žít a v noci bez klími spát. Přesto se nám tohle město líbí a jsme rádi, že jsme zůstali o pár dní déle.

uličky ukrývají ledaccos zajímavého

Den dvoustý devadesátý první - stěhování o 400 metrů dál

 

Den dvoustý devadesátý první 28.4.2023

Swing & Pillows @ Beach Street (George Town)
https://mapy.cz/s/putakufagu

Ráno vylézáme z postele po deváté. Musíme se přemístit do jiného hotelu. Zatím jsme toho tady moc nestihli. Né že by dva dny navíc na tom něco zlepšilo, ale namlouvat si to můžeme. Ke snídani dojídáme jogurt neb nevíme jestli v novém ubytku bude lednička a je ho fakt kopa. Takže jsme se přežrali už ráno. Jedna kočka, druhá kočka, pořádně podrbat, to se prostě musí. Jedna nám pak asistuje u balení a tak jí to zmůže, že usne. Když opouštíme před jedenáctou náš pokoj, necháváme ji spát. Museli jsme ji samozřejmě nechat otevřené dveře. Před odchodem ještě dobereme vodu.

Nové ubytko je asi tři sta metrů od původního. Jmenuje se Swings&Pillow. Hraje v něm příjemná, uklidňující hudba a chládek je už v lobby, kde si můžeme nechat batožinu. Chvíli tu v chládku posedíme a pohoupeme se na houpačce, než vyrazíme vstříc městu. Nesmíme to ale venku moc přehánět a hodně pít. Je tam zase nesnesitelné vedro.

nahoře: starý hostel, dole: nový hostel

Kousek popojedeme autobusem. Kupodivu je zadarmo a objíždí do kruhu celé staré město a fakt je klimatizovaný. Projdeme se kolem zavřeného muzea, kostela a modrého baráčku.Tento tmavě modrý dům byl sídlem čínského obchodníka, který opustil Čínu bez prostředků, ale postupně si vybudoval mocné finanční a obchodní impérium s působností po celé východní Asii. Tím si vysloužil přezdívky „Rockefeller Východu“ nebo „poslední mandarín“. Dům v sobě mísí vlivy východu a západu – secesní malovaná okna, ozdobné dlaždice. Je tak typickým příkladem eklektické architektury preferované bohatými Číňany napřelomu 20. století.

Občas potkáme nějaký ten obrázek nebo chrám. Když už je vedro moc nesnesitelné, popojedeme autobusem směr obchoďák,kde se ochladíme.

Blue Mansion - dům obchodníka Cheong Fatt Tze

krásný viktoriánský hotel a o kousek dál byl chrám

Taky koukáme, odkud nám jezdí autobus do Cameron Highlands, ale nejsme z toho moudrý. Našli jsme sice autobusák, ale ten vypadá spíš jako pro městskou dopravu.  Při urputném internetování kvůli autobusáku nás vyruší skupinka tří mnichů - drží v ruce košíčky a vybírají peníze. Nic jim nedáváme jednak jsme zabraní do řešení problému a druhak to je divné, ne? Aby mniši žebrali peníze!  Navíc po Thajsku už ničemu nevěříme. No nic, vytipuju ještě dvě místa, odkud by to mohlo jet, ale už mám fakt hlad, takže prvně na jídlo.

cestičky street artem lemované

Už jak nás mladá holka vidí ve vchodu do restaurace, tak mává a volá si na pomoc pána co umí anglicky o dost líp. Moc toho dneska neprohodíme, jen že já rýži a Míša nudle. A pak už se to se nandává. Máme to prostě s překvapením a zase je to výborné. Jen slečna se mě zeptala jestli chilli do polévky a vlastně to do toho rovnou vrzla. Naštěstí jen asi desetinu toho, co měla v plánu a i tu si Míša z většiny vyndala. I bez něj je to pálivé až až.

tentokrát  dezertíček - smažený banán

Projdeme se zase jinou stranou,ať máme změnu a poznáme nové končiny města. A uvidíme navíc zajímavé plakáty, které varují před Bogi Monch Syndikátu - prý místo peněz máme darovat jídlo. Ejhle, tak on to byl opravdu podfuk! 

Ochladíme se v obchoďáku a uděláme malý nákup. Došli nám snídaně a taky potřebujeme nanuka. A pak jdeme hledat odkud nám autobus pojede. A uspěli jsme. Dokonce nám to chlápek v jedné agentuře potvrdil. A pak už hurá se ubytovat. Je po třetí hodině,tak nám bude fungovat kód.

chlazení v obchoďáku

Pokojík je o dost menší a bez oken. Za to je dražší. Záchody máme zase sdílené a navíc je sprcha na záchodě, to nemáme moc rádi, protože je tam pak mokro. Míša je z toho nenadšená, ale mě je to fuk. Hlavně že funguje klíma a máme kde spát. A zas tak dlouho tu nebudeme. Ale kočky chybí, to je pravda. A předešlý hotel byl díky nim bezesporu útulnější. Ale bohužel měli plno, přece jen je víkend.

Nakonec už skejsneme na pokoji. Teplo nás zase dostalo. Když jsem byl vyzvednout jídlo, tak jsem zjistil, že venku docela pěkně leje. Chudák řidič. K večeři jsme si dali burgery. Byly dobrý, ale ve srovnání s těmi z Langkawi to zas takový šlágr nebyl. A pak už jdeme spát. Se to nezdá, ale to vedro dokáže pěkně unavit. A vůbec - jsme tady na dovolené!

vykorbená kočka

Den dvoustý devadesátý - tanec mezi kapkama deště

Den dvoustý devadesátý 27.4.2023

My Guesthouse 109 (George Town)

Míšu nechávám vyspat. Hlavně ať jí hlava nebolí. Dneska změníme plán. Žádné cajdání přes odpoledne venku, takže máme čas. Jen jsem nepočítal s tím, že prošvihneme čas snídaně. Když už jsme se chystali ven na brzký oběd, vběhla k nám kočka. A tyhle kočky mňoukaj tak dlouho, dokud je pořádně nevydrbete. No a pak vám tu usnou a vy nevíte co s nima. Naštěstí usnula na předložce, tak jsme jí odsunuli za dveře.

kocour se vyzná, ale přesto skončil před dveřma

K obědu máme tentokrát nudlovou polívku. Je to výborné. Zas jsme dostali něco navíc. Nakonec si bereme ještě jídlo sebou na večeři. Nakoupíme i nějaké ovoce. Jak tam, tak i zpátky to bereme přes obchoďák. Né že bychom tam něco chtěli, ale je to dobré ochlazení. Pět minut venku tu znamená komplet propocené spoďáry. Jsem se asi nikdy tak nepotil. Z oběda jdeme na ubytování, kde lebedíme až do večera. Vyhlásili jsme si povinnou siestu, Malajsi taky nejpozději ve 3 zavírají a otevírají až po 6 své krámky.

Ke svačince si dáváme jogurt s mangem a dračím ovocem. Je to skvělé na osvěžení. A tu a tam musíme drbat kočku.

obídek a svačinka

V sedm večer vyrážíme i přes lehký deštík do ulic města. Prvně to směrujeme jetty. To jsou přístavy. Prvně jsme byli v Yeoh jetty. Ale je to takové nemastné, neslané. Přesuneme se tedy do Chew jetty, který je zapsaný v UNESCO. Přiznám se, že moc nevím proč. Jsou tu dva obrázky, ale jinak to vypadá stejně jako přístav v Thajsku, ze kterého jsem se jel potápět. Prostě spousta baráčků, prodejen, chrám a molo. Všecko po asijsku zanedbané.

Chew jetty za deště

Yeoh jetty a cesta kolem

A pak procházíme večerním George Townem a hledáme street art. Tu a tam se zamotáme a vymotáme se na místě, kde už jsme byli. Až nakonec dojdeme zpět na ubytování, kdy konečně přestalo pršet. Ale ono díky tomu bylo fakt příjemně.

zvířátka kam se podíváš

staré malby mizí a nové se objevují

zdi jsou i přesto barevné skoro všude

okolí mešity: květinová zmrzlina a bývalé vězení

Ohřejeme si večeři, najíme se, kočku podrbeme a při mytí nádobí si popovídám s Erwinem. Je to Filipínec, co sem přijel kdysi za prací a pak zůstal neb se sem přiženil.

dneska na návště jiná kočka :)

Den dvoustý osmdesátý devátý - horko v Georgetownu

Den dvoustý osmdesátý devátý 26.4.2023

My Guesthouse 109 (George Town)

Spalo se nám moc dobře. Postel jsme si náramě užili. Po snídani v deset, jsme se do ní ještě znovu vrátili. Klimatizovaný pokoj je fakt skvělá věc. Vykopeme se až na oběd. Naše kroky směřují opět do Fo Guang Menu Vegetarian Restaurant. Opět je to skvělé a opět dostáváme něco navíc. Ale tentokrrát se najíme tak akorát.

naše oblíbená táckárna

A pak jdeme do infocentra. Jsou to necelé tři kilometry, ale udělali jsme chybu. Zapomněli jsme se chladit v různých obchoďácích a jdeme to hrozně dlouho. Město jako takové je špinavé, ale obvzláštňuje jej street art. A právě mapu, kde co najdeme získáváme od paní v infocentru. Bohužel nám vysvětlila vše tak rychle, že jsme ani nestačili vychladnout.

nejslavnější street art "Děti na kole"

chrám uzavřen

některá díla už skoro není vidět

Jdeme se projít k pevnosti Cornwallis. Bohužel je v rekonstrukci. Tak nakoukneme do vedlejšího parku a na radnici. Chvíli posedíme pod stromem ve stínu u moře, je to sice o dost lepší než jít na sluníčku, ale jak jsme uvařený ve vlastní šťávě, tak už to moc nepomáhá. Domů jsme chtěli jet klimatizovaným autobusem, ale nemáme roušku. Zachraňuje nás obchod 7/11. Je to malý krámek, ale je v něm příjemně. Podrobně prozkoumáme každý výrobek co tu prodávají. Když konečně vychladneme, koupíme na cestu nanuky a pokračujeme v cestě zpět na ubytování.

koloniální architektura - Victoria monument, Town a City Hall

Cestu vybíráme náhodně, podle toko kde se nám to líbí a kde nás co zaujme. Na vyfocení některých obrázků si musíme počkat. Stačí skupinka turistů a každý se musí s obrázkem vyfotit a pak ještě dohromady. Je ale moc škoda, že se o chloubu města Malajsijci vůbec nestarají. Takže některé obrázky jsou už hodně poškozeny nebo nejsou vůbec. Je to moc škoda. Až to tu nebude, budou se turisti nudit.

Nacházíme kočičí krámek. Kočky tu vůbec mají v oblibě. Krom toho že se tu prodávají přívěšky a vůbec vše s nepřeberným množstvím motivů s kočkou, tak i tu mají pár obrázků na stěně, a taky se uvnitř dá žít.

Pomalu a jistě dojdeme na ubytování. 

naše bytko a za dveřma kočky

Míšu začala hodně moc bolet hlava. A tak jde spát a probudí se až druhý den ráno. Já jsem čekal s obědnáním večeře tak dlouho, až začalo lejt a přestali dovážet. Pravděpodobně se pak zase rozjeli, ale to už jsem šel spát i já.

Den dvoustý osmdesátý osmý - další malajský cíl: Georgetown

Den dvoustý osmdesátý osmý 25.4.2023

Z The Kasbah Langkawi do My Guesthouse 109 (George Town)

Pěšky 5km po George town

https://mapy.cz/s/hovadetosu

Noc byla naštěstí klidná, takže se spalo krásně, ale i přesto vstávat v pět patnáct není jen tak. Míšu ještě nechávám spát a dojdu udělat ranní hygienu a hlavně se osprchovat. Studená sprcha je to, co nás tu dost zachraňuje. O půl Míšu budím a jdu udělat snídani. Pak dobalíme a voláme Grab. Máme štěstí, že i takhle ráno funguje. Přijelo takové malé prdítko, ale aspoň bylo čisté. Řidič se nás ptal v kolik letíme, aby věděl jak moc musí spěchat. My jsme staří poctivci, takže spěchat nemusí. Letí nám to až v osm.

Na letišti se odbavíme a v poklidu sníme snídani. Jsme dnes první let, tak securita ještě měla zavřeno. Když pak procházíme kontrolou, tak mě brána zapípá. Vadí jí moje boty. Altry. Hadrový kecky. To jsme to dopracovali. Ale jinak v pohodě. Letadlo odlétá na čas a let trvá neuvěřitelných dvacet minut. A já doufal, že dopíšu příspěvky. Dost mi to udělalo čáru přes rozpočet.

nejkratší let v našem životě - 20minut a naše pláž ze zhůry

Na letišti chvíli čekáme na baglíky. Taky hledáme pitnou vodu, ale žádná tu není. Je před devátou hodinou a v hotelu máme být až ve tři. I tak se necháme Grabem odvést k hotelu. Cesta trvá dýl než letadlem. A odtud vyrazíme do blízkého obchoďáku. Otevírá až v deset. Tak bivakujeme ve stínu před ním. Když se otevře, tak jdu kouknout, kam se tam přemístíme, ale oni tam nemají žádnou lavičku! Prostě nic na sezení. Do dalšího obchoďáku posílám Míšu, ať se taky trochu ochladí. I ona se vrátí s nepořízenou. Ale donese pití. Podle mapy najdu kilometr vzdálenou vege restauraci a Míša o kousek blíž kavárnu. Takže plán je jasný. Najíst se a pak zajít do klimatizované kavárny, jinak bychom asi umřeli vedrem. Začíná být nesnesitelně.

opět začátek jak bezdomovci, za chvíli nacpávačka ;)

Vegetariánská restaurace Fo Guang Menu Vegetarian Restaurant nás překvapila. Chopila se nás paní a prostě nám nandala obrovskou porci Mutton curry. Co to je, netuším, ale bylo to výborné. K tomu nám pak přidala od všeho něco. Přežrali jsme se. Chyběl dezert a praskli bychom. Jsme v ráji obžerství. K pití jsme dostali jakousi šťávu s vodou a ledovou tříští. Bylo nám tu moc dobře. A to vše za dvacku pro oba. Tedy asi sto korun. To si necháme líbit.

barevné město

Přemístit se asi šest set metrů do kavárny je boj. Už je opravdu vedro a k tomu dvacet kilo na zádech a plný žaludek. Takhle zpocení jsme snad ještě nikdy nebyli. Navíc jsme kavárnu přešli, ale objevili jsme prostor s uměním. Některé obrázky jsou opravdu moc krásné. George Town je známý hlavně grafity a malůvkami. Na to se docela těšíme, máme to rádi. Navíc Míša objeví, že tady probíhají i umělecké workshopy - ráda by šla na výrobu šperku ze stříbra, žel termín je až 13.5., to už budem na ostrově Kecil.

umělecký prostor z bývalého autobusáku

Na druhý pokus už kavárnu najdeme. Pití nás výjde na stejnou cenu jako oběd. Možná i víc, ale je tu příjemný chládek a nikdo nás nevyhazuje. Takže tu zůstáváme až do tří hodin.

klimatizovaný přístav Le Café

Konečně se přesouváme na ubytování. Mají tu self check-in,tak následujeme pokyny krok po kroku. Za dveřmi už na nás čeká království koček. Je jich tu pět. Paní uklízečka Míšu hned se všemi seznámila. Ubytování je to krásné, čisté, s kuchyňkou a vším a i něčím na víc, co baťůžkáři potřebují k životu. Na pokoji je i klima a společné záchody a sprchy jsou opravdu čisté. Tady se nám líbí, a to nejen díky kočkám. Když jsem se vrátil ze sprchy, tak už jsme měli i jednu na pokoji a Míša měla úsměv od ucha k uchu.

náš pokojíček s klímou a návštevníkem

Osvěžení v podvečer vyrážíme a nákup do obchodu pro ovoce a vločky. Ještě nám chybí nějaké oříšky. Ale necháme to až na další cestu, tak snad něco najdeme. A taky se stavíme pro jídlo ve Veggan falafel alias Regge club. Zase tu mají rádi Boba Marleyho. Jídlo si ale bereme s sebou. Abychom mohli zůstat, museli bychom koupit další předražené pití, a to nechceme. My se radši pořádně najíme v chladu. Bereme jeden hummus s falafelem a jednou chicken wrap. Sníme to pak na pokoji a bylo to moc dobré. Nejvíc mě překvapilo, že do wrapu zamotali i hranolky. Vše bylo samozřejmě bez masa. Jsou to různé a velmi chutné náhražky.

noční výpad za 'street food'

Ještě jsme se trochu prošli, ale zase se žene bouřka, tak to brzy nasměřujeme do pokoje. A po jídle a povinného drbání kočky jdeme spát.