Den sto jedenáctý - Pyreneje

Den sto jedenáctý 30.10.2022
Z Fasthotel (Perpignan) do Refugi del Coll de Banyuls

Pěšky Perpignan
2,5km 0/10m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pafahejubu

Vlakem z Perpignan do Argelès sur-Mer

Pěšky z Argelès sur-Mer do Refugi del Coll de Banyuls
14km 1045/712m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/nanaderona

Ráno se nám teda opravdu vstávat nechtělo a nepomohla ani hodina navíc díky posunu času. Ale když musíš, tak musíš, tohle není dovolená, ale galeje, už abychom byli v Thajsku.

Uvaříme snídani, pobalíme a nabereme skoro šest litrů vody. Dnes jdeme opět do kopců a opět tam nebude voda, i když studánky a pramínky jsou na mapě vyznačené, tak jsem se dočetl, že v měsíci říjen jsou vyschlé i ty, které jsou uváděné jako trvalé. No netěší nás to, ke všemu je to zas hlavně do kopce. A ke všemu máme zase dokoupené zásoby, takže potáhneme extra těžké batohy, ale co se dá dělat. Jíst a pít se musí a dneska nejdeme žádnou extra dálku.

Vlak stihneme, lístek nás překvapí, měl stát dvě eura, ale dnes stojí deset. Todle fakt žeru jak jim ty lístky každý den stojí jinak. No na stopa nejdeme, bereme co je. Ale za patnáctiminutovou jízdu je to docela pálka. Na nádru si ještě odskočím na malou a musím teda říct, zase je to ekl. Todle francouzům fakt nejde - uklízet. Je to humus a je to k zblití. I když je to zadara, tak by to občas uklidit mohli.

Vystupujeme z vlaku a hned si to míříme na naší trasu. V mapy.cz to tu značené není, ale my tu hned potkáváme ukazatele, aspoň se nám půjde lépe. A jak to vypadá nepůjdeme samy. Člověk by řekl, že je to zapadákov jak sviň a ono né. Je tu turistů, že by jeden brečel a taky jsou tu běžci a cyklisti. Tak to jsem nečekal. Ale je tu nějaký super okruh přes zámeček, dolmeny, vyhlídky až na vrchol Massane, kde stojí strážní věž ze třináctého století. 

kdo nesleze z kola ten si nabije o zábranu držku

Ale přírodu mají tady krásnou, z kopce navíc poprvé vidíme moře. O tom jsme před třemi měsíci ani nesnili a když už tak v hodně divokých snech. V lesích si všimneme, že tady stromy mají holý kmen..je to divné, tak to chvíli zkoumáme a hele, on je to korek! No konečně nám došlo proč frantíci pěstují tenhle divný dub s tmavě hnědými žaludy.

korek! na vlastní oči

Hned na začátku potkáváme párek turistů, paní evidentně ráda fotí a tak nám hned na nejbližší vyhlídce francouzsky nabídne, že nás vyfoti. Evidentně ji to opravdu dělá šťastnou a my máme zase jednou společné fotky.

Móře, zámek a dolmen

Cestou na vrchol se najíme a řádně odpočineme, zase na nás praží slunce, teda pražilo dokud jsme nezačali odpočívat. Chvilku to vypadalo, že i turisti už nebudou, ale pak jsme se vyškrábli nahoru a tam jich bylo desítky. Normálně piknikové místo. Staří i mladí, prostě s dekama a piknikovali si tam.

strázná věž

No a pak jdete dál a tam jako když utne, nikde nikdo. Jednou nás křižovala nahodilá skupinka a jeden pán sešel po cestě, která nebyla vidět a my ji zrovna potřebovali najít, takže to nám docela pomohlo. Škrábeme se samozřejmě ještě víc nahoru a tak trochu nás překvapila mlha. 

variace u kříže

Zrovna když by člověk potřeboval vidět vzdálenější místa, neb jdeme po cestě, no to je asi silné slovo, která se ztrácí. Nakonec musím navigovat podle telefonu. To je tedy španělské přivítání. Ale aspoň tu mají kříž, tak se vyfotíme a pak kvaltujeme z kopce dolů. Jsme v Pyrenejích, ve Španělsku. Sice v mlze, ale je to fajn.

poprvé ve Španělsku

No kvaltujeme, ono není pořádně vidět a cesta je nepříjemná, kamenitá a do cesty se dostává různé křoví a ostružiny. Ale prostě slézáme jak nám to cesta dovolí. Posun času nám taky nehraje úplně do karet. Stmívá se o hodinu dřív. Už předtím jsme měli poměrně málo světla a teď.. Ale užíváme si toho, že chvíli jdeme Francií a chvíli Španělskem, zítra už přejdeme definitivně do Španělska.

Pyreneje a mají tady psa!

Náš cíl je jeden nebo druhý úkryt popřípadě někde, kde se dá postavit tarp. Ale na tarp to moc nevypadá. Je to tu kamenité a křovinaté. Nakonec jsme rádi, že první refugio je čisté, velké a vcelku hezké. Do druhého by to byly další čtyři kilometry do kopce. Má to dvě místnosti, ale nám bude stačit jedna.

naše španělská útulna

Trochu zameteme a pak jej obsadíme. Je celý jen náš, a to se sem vejde až dvanáct lidí. Jen škoda že i tady je pramen vyschlý. Když se chceme umýt, tak zjistíme, že se stala katastrofa. Někde na ubytku jsme potratili žínku. Nedá se nic dělat, ještě že máme vlhčené ubrousky, ale toto je těžká rána. Tak snad někde něco seženeme.

Uvaříme večeři, napapáme se, pohledáme nějaké otevřené kempy po cestě ve Španělsku, abychom byli připraveni, kdyby se nám nedařilo spát venku a pak hurá na kutě. Budeme vstávat brzo, ať máme dýl světlo. 

romantika při svíčkách

Dnes poprvé spíme ve Španělsku, teda hlavou určitě, nohy možná spí ještě ve Francii. Ono je ta útulna na hranicích, ale hranice jako taková tu nikde není značena.

Den sto desátý - a jedéém

Den sto desátý 29.10.2022
Z Appartement Good Mindset ( Avignon) do Fasthotel (Perpignan)

Pěšky Avignon
2,6km 5/9m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hevotanage

Vlakem z Avignon center do Perpignan

250 km 

Pěšky Perpignan
9,6km 35/30m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/budasugana

Klidně bychom spali déle, ale čas je neúprosný, aspoň to si myslím. Po snídani jsem v deset připraven vyrazit a dozvídám se, že z apartmánu musíme až v jedenáct. Merde! Sundávám boty a znovu uléhám do postele. Dneska nás čeká jen odpočinek s přesunem do Perpignanu. Vlak nám jede v 13:35.

V jedenáct vyrážíme, procházíme se městem. Dnes je den trhů. Prvně zkoukneme ty venku a pak ty co mají uvnitř. Popravdě tenhle druh trhů moc nechápu ani v Čechách. Kdysi dávno na Zelňaku, když byl trh, tak to co se tam prodávalo, bylo levné. Dnes je vše dvakrát dražší než v krámě. Jsem si vždy myslel, že když nakupuji napřímo, tak tu nejsou zprostředkovaté, kteří jsou lačni peněz a tím pádem je to lacinější. No i tady se mýlím.

trhy a dobroty

Taky se účastníme demonstrace. Jak vidno, nejsou jen u nás. Pravděpodobně je to demonstrace za práva žen, ale těžko říci, transparenty mají ve francouzštině a v divných klikihákách.

Po procházce městem se stavíme na nádraží, zkontrolovat, že nám vlak odtud pojede. Je to v pořádku, pojede. Míša si odskočí na záchod a sotva odejde, začnou nádražní pracovníci něco křičet, samozřejmě jen francouzsky, a začali usměrňovat lidi z haly pryč. Vznikl jeden velký chaos. Evidentně co se děje neříkají ani ve francouzštině a spěchající lidi jsou zmateni. Ja stojím na kraji haly a sleduji to prazvláštní dění, nikým nepovšimnut. Nechávali si mě až na posled. Zkouším se ptát co se děje. Jenže anglicky a to tu nefrčí, takže jsem vyveden před nádraží a vím prd. A taky jsem bez Míši, jak ta se sem dostane. No asi to pro ni bude překvapení až vyleze z hajzlíků. Nakonec se ke mě dostane, jelikož už známe význam slova Sortie, tak když se na to někdo zeptal, tak jej pak následovala. Před nádražím ale spousta lidí neví jak se dostat k vlaku, když nesmí dovnitř a napětí stoupá. Pak příjde jeden zaměstnanec a to už to trvá dobrých patnáct minut, a začne říkat kudy k vlakům, tak se zase vše otevře. Jen tak. Z ničeho nic. Tak já nevím..

trhy, demonstrace a tržnice

Máme ještě hoďku a půl do odjezdu, tak si jdeme sednout ven do parku ke kostelu, kde se najíme. A pak už spěcháme na vlak. Radši trochu dřív, kdyby to zas zavřeli, i když Míša už to tu zná, tak by nás ke vlaku určitě dostala.

odpocinek a vlakove nadrazi

Nástupiště D najdeme vcelku rychle, vlak už dávno stojí a rychle se plní. Musíme až do předposledního vagónu, kde je konečně volno. Ani se nenadějeme a vlak vyráží. Jedné paní jsem pomohl dát kufr nahoru, je třikrát menší než můj bágl, ale dvakrát těžší, asi převáží zlato. Nachvilku jsem usnul a stále po nás nikdo nechce lístek, ale říkám si, že čím později zjistíme, že je to celé špatně, tím menší vzdálenost budeme muset dostopovat..

Nakonec průvodčí přišel až před Montpellier. Dával si trochu na čas a před náma ještě řešil docela dlouho nějaký problém s cestujícími z Itálie. No a pak přišel k nám. Píp, píp a je to. Všecko v pořádku, nakonec vlastně zklamání, ale  radost..jeli jsme oba za 30 éček.

poprvé v luxusu, alespoň dle ceny jízdenek..francouzský panťák

Cesta ubíhá poměrně rychle. Vlak je chvílema dost narvanej a lidi kolem nás se dost střídají. Samozřejmě až na rodinku s uřvanejma děckama, ty jedou s náma až do cíle. Největší problém jsou zavazadla. Někteří mají kufry větší než my doma skříň. By mě zajímalo, co v tom vozí. Z okýnka sledujeme vesničky, pevnosti, kostely, ale i jak tu pouští draky a nachvíli záhlédneme i moře. Do Perpignanu přijíždíme na čas. Je chvilku před pátou.

Naše cesta samozřejmě směřuje do obchoďáku. Jednak musíme nakoupit něco na večeři a snídani a taky na cestu. Po nákupu nechám Míšu v obchoďáku, bohužel měli plynovou bombu vyprodanou, a běžím do tři kilometry vzdáleného Decathlonu. Cesta to není moc hezká a snažím se to vzít zkratkou, ale všude tu mají ploty, takže mě to spíš přivádí do nesnází. Zpátky už běžím radši podle mapy. Tam a zpět i s nákupem pětačtyřicet minut. Nic moc čas, ale bombu máme.

A pak už si to valíme do hotelu. Cesta zas není žádná hitparáda, holt město. Navíc je hotel u dálnice, ale hluk z ní neslyšíme ani když jsme venku, je to dost zvláštní. Pokoj máme takový malý s ještě menší koupelnou, ale nám to stačí. Jen škoda, že tu nemají rychlovarku, takže večeři jdu vařit na parkoviště. Dneska to trvá nějak dlouho, ale aspoň mě to tam zpestří prvně pár ze Španělska, chtěli vědět kde je recepce a pak mě málem zajeli nějací dva borci co tu taky bydlí a já zrovna vařil před jejich dveřma.

Večeře hotová, takže se nadlábneme, popijeme trochu toho francouzkého vína, Míša zarezervuje další hotel a přelet v Thajsku. Tím se teď baví při každé volné chvilce a jdeme na kutě.

Den sto devátý - tůristi v Avignonu

Den sto devátý 28.10.2022
Avignon

Spalo se nám náramně, tedy alespoň mě spánek vydržel do čtvrt na jedenáct. Celkově je znát, že už máme v nohách něco kolem 2020 kilometrů a jsme už delší dobu bez přestávky. Ke snídani jsme "tradičně" měli míchaná vajíčka s rýží, talíř zeleniny a sýr. Než jsme se konečně vyprdelili z apartmánu, bylo něco kolem 14:00. Ono se to nezdá, ale pořád máme co dělat - plánujeme cestu, čteme doporučení, bavíme se s okolním světem a mojí novou zábavou je poslech audioknih nebo pořadů Českého rozhlasu (ano, moje známé:" na Radiožurnálu říkali..").

Je krásný slunečný den a my dnes na sebe bereme převlek za "normální turisty" s malým batůžkem s vodou. Bydlíme přímo v centru a tak památky máme prakticky za rohem. Naše kroky vedly do zahrad na kopečku, odtud sice není moc zajímavý výhled po okolí, ale místo má něco do sebe. V sousedství stojí románská katedrála Notre-Dame-des-Doms ze 12. století, mohutná jednolodní budova s masivní věží v průčelí. 

zahrada s výhledy

tůristi u dómu

výzdoba dómu

Pokračujeme dále na náměstí Place de L'amirande, kde se nás zaujal gotický  Papežský palác. Budova je to opravdu impozantní, s celkovou užitkovou plochou 15 000 m² je to jedna z největších staveb své doby. Chvíli váháme zda jít i dovnitř (a platit vstupné), ale nakonec si říkáme, že jako turisti prostě jdeme. Navíc je tady výstava fotografií Amazonia fotografa Salgada s doprovodnou hudbou Jean-Michel Jarra. Návštevy jsme rozhodně nelitovali - úplně nás ohromil multifunkční průvodce, který dokresloval všechny místnosti a popisoval obšírně historii (Dostanete tablet a kam jej natočíte, tam vám ukáže jak to předtím vypadalo, takže všici čučí do tabletu, ve skutečnosti je tam pak jen holá místnost).

palác s gotickou nádherou

v paláci s tabletem

Výstava Amazõnia byla opravdu skvostná - černobílé fotografie a skvělá hudba.

Zaplatili jsme si i návštěvu zahrady. Je to asi dobré místo na odpočinek, ale jinak to není zrovna nejhezčí zahrada. Je to takové nijaké, ale zas tu není moc lidí, takže aspoň chvíle klidu.

zahrady sloužili jako zdroj surovin pro papežskou kuchyň

Po paláci jsme zamířili rovnou na známý Avigňonský most, o kterém se zpívá známá písnička. Most původně dlouhý 900 metrů s 22 oblouky strhla v 17. století povodeň, takže jeho zbylé čtyři oblouky končí v půli řeky Rhôny. Sice jsme si na něm nezatančili, ale díky audioprůvodci pochopili, že tenhle most je obrovský průser od svého vzniku - bylo těžké ho postavit, fungoval jen chvíli, nic a nikdo se na něj nevešlo a pak jim ještě spadnul..no, co na to dodat. 

Avignon tam je shon, na tom mostě všichni tančí

Nejvíc nás pobavily různé verze slavné písně - můžete si ji poslechnout třeba v reggae nebo jako bosa novu.

Město na nás působí klidnějším dojmem než Arles, sice je zde více turistů (potkali jsme i celý autobus z Jihlavy), ale je zde více prostoru a tak se všichni vejdou. Občas potkáte na ulici i umělce a jejich hudba pak město dokresluje.

trocha street artu, hradby a městská zákoutí

Trochu jsme si ještě prošli město cestou na nákup večeře do Carrefouru a už jen unaveni hurá zpět na ubytko. Musíme ještě naplánovat, jak budeme odpočívat v Thajsku. Ups ! A je to venku. Po Španělsku se na pár dní přesuneme do Itálie, do Říma, k sestřence Věrce a pak tradá do tepla. Tam se budeme snažit zregenerovat, abychom si užili další destinaci. Ale musíme říct, že letenky jsou teď opravdu drahé, extrémně drahé, ale říkáme si, že žijeme jen jednou nebo se příště narodíme jako housenky a moc cestovat nebudeme. Stejně jsem kvůli utracení tolika peněz na jednou nemohla v noci spát.

Den sto osmý - Arles

Den sto osmý 27.10.2022
Z Appartment avec une chambre (Arles) do Appartement Good Mindset ( Avignon)

Pěšky Arles
8,2km 35/33m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/lohahegehu

Stopem z Arles do Avignon
33,9 km
https://mapy.cz/s/hotehodulo

Pěšky Avignon do Appartement Good Mindset ( Avignon)
2,6 km 12/10m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hotehodulo

Ráno jako každé jiné, jen tentokrát se člověk probudí v posteli. Ale jinak musíme rychle udělat snídani, zabalit a vyrazit. Je zajímavé, že na ubytku to vše trvá déle než z podtarpu a to se nám to tam vždy zdá hrozně pomalé. Míša se na dnešek moc nevyspala, trápí jí nákup letenek, vše je extrémně drahé. Taky prádlo neuschlo, takže budeme muset na sebe nahodit vlhké oblečení a i s tím zbytkem si nějak poradit. Prostě to dnes nejde úplně podle plánu. Ale jak se říká, žijeme jen jednou. A ono to nějak vše dopadne. Holt utratíme za letenky víc a oblečení na nás doschne.

Vyrážíme o půl jedenácté na prohlídku města Arles. Centrum není tak velké, ale všude chtějí vstupné. Koupíme si nějaký výhodný lístek, každý za dvanáct euro s vlezem na čtyři monumenty a dvě muzea. Prvně navštívíme Arenu, je to dominanta města. Postavili ji římané, jako asi vše tady a dnes funguje pro toreadorské mučení zvířat. Ale jinak je to velký labyrint, člověk se tam rychle ztratí, ale zas i najde.

arena

první kroky ve městě

Pak jsme to vzali přes antické divadlo, tady to v podstatě vidíte přes plot, ale když už máme tu vstupenku, tak jsme šli i dovnitř a vskutku, nevidíte nic jiného než to, co jsme viděli přes plot.

antické divadlo

Následně jsme zamířili do Cloitre saint Trophime, ale místo toho jsme vlezli do baziliky saint Trophime. Výzdobu tu mají opravdu bohatou a taky tu mají spoustu vystavených kostí, není to trochu morbidní ?

bazilika hyří všemi barvami

Na druhý pokus se už trefíme. Je to vcelku velká budova, ale vevnitř toho zrovna moc není. Ale na rychlou prohlídku dobrý, aspoň je tu klid.

Cloitre saint Trophime

Jako poslední monument jsme zvolili římské termální lázně. No, tady je ještě větší klid neb sem moc turistů nezavítá. I tady vlastně vše vidíte zvenku. Je trochu škoda, že tu nemají žádnou pořádnou vizualizaci jak to blastně vypafalo, co se kde odehrávalo. Takhle prostě stojíte v rozvalinách a nejsou ani nijak extra záživné.

termální lázně s kočičkou, oběd na břehu Rhôny

Oběd si dáme na břehu Rhóny. To jsme si vychutnali a nabrali trochu sil a vrhli se na náš poslední kulturní zážitek. Muzeum Réattu. Vystavují tu obrazy od Pikasa a Reáttu a od pár dalších. Tady se mi líbilo. Není toho moc, ale aspoň vás to neznudí a taky tu mají popisky jen ve francouzštině, takže nemusím nic číst a můžeme se věnovat jen umění.

Muzeum Rèattu

Město je to hezké, ale asi nejsem ten správný typ, abych vše za co vybírají vstupné, úplně docenil. Ale určitě nelitujeme, ale kdybych se sem kvůli tomu hnal přes půlku Evropy, mohlo by mě to dost zklamat, ale tím, že to máme po cestě, tak vlastně super.
Město je také známé tím, že zde 1888 - 1889 pobýval Vincent van Gogh a namaloval tady 300 obrazů. 

místní street art

Zmoženi se vydáváme kolem třetí k obchodu, abychom získali kartonovou krabici. Míša se toho ujme a vejde do obchodu Monoprix. Odtama pak pomalu běží, jak jsem pochopil ukořistila jedinou krabici a ještě ji vzala komusi pod rukama. Šikovná holka. Rychle vytvoříme nápis Avignon center a vydáme se stopovat. Největší šance vidím za velkým kruháčem za městem, jenže to jsou dobrý čtyři kiláky, takže to zkoušíme dřív.

Pro starou paní za oknem i okolí jsme velkou atrakcí. Dokonce i pro řidiče, tedy pro ty kteří nás vzít nemůžou, ti s námi vesele komunikují a ti, co by asi mohli, pro změnu dělají, že nás nevidí. Párkrát se posuneme, ale nemáme úspěch, až nakonec dojdeme za město. Slunce celou dobu pálí a čas se krátí. Máme zkontrolováno i kdy jedou vlaky, ale dvacet euro za třicet kiláků je dost. Chvíli i tady to vypadá beznadějně. Zas tolik aut sem nakonec nemíří, ale štěstí se na nás přece jen usměje. Stopovali jsme skoro třičtvrtě hodiny, bez času na přesun - celkově to byla akce na 1,5 hodiny.

Zastaví nám paní s dcerou. Paní přijela do Francie před dvaceti lety z Maroka. Má čtyři děti a papouška, co je děsně ukecaný. Anglicky umí jen trochu, protože ve Francii se Anglicky nemluví a ona se to učila právě před těmi dvaceti lety. A její dcera umí o dost hůř a navíc se stydí mluvit. Každopádně jsou úžasné a odvezli nás až do centra Avignonu, asi kilák od hotelu a přitom ony jeli do vesnice před Avignonem. Jednou se jim tato šlechetnost vrátí.

Cesta z Arles do Avignonu

V Avignonu se zorientujeme a vyrazíme směrem k ubytku. Bereme to přes Carefour city. Což jsme si původně mysleli, že je obří obchoďák, ale je to jen malý krámek, který mají na každém rohu, což je dobře, protože v prvním mají rozbitý mrazáky a my si vysnili pečenou zeleninu, takže navštívíme ještě druhý.

Pak už zamíříme na ubytko. Při prvním pohledu se zdá ok, při druhém je ale dost ušmudlané. Fakt by s tím měli něco dělat. Nechávám Míšu vařit večeři a sám se ještě vydávám do města pro boty. Přišli mi sem už včera do nějakého pointu Epicery84. Není to naštěstí daleko. A funguje to stejně jako u nás. Ukážete ķod, ten si načtou a vydají vám balíček. Epicery84 bych přirovnal našim vietnamským mini obchůdkům s potravinama, jen to nejsou vietnamci, ale možná maročani.

Doma rozbalím balíček a konečně si mohu oddychnout. Jsou tam, a ve správné velikosti ! A tak se po dvoutisících kilometrech loučím se starými botami. Pápá, sloužily jste dobře. Sice přesně nevím co všecko privatesportshop.fr prodává, ale i cizinec si může nechat poslat balíček. Takže to určo zkusíme i příště pokud to bude potřeba.

jsou tady! Nové po 2014 kilometrech

Pak už jen obžerství, mobilování a spánkování, a taky si voláme s Klárkou a je to definitivní, připojení na trek ve Španělsku jí nevyjde, což je moc škoda, ale možná se uvidíme v Barcelóně před Vánocema.

Avignon

Den sto sedmý - sladká Francie

Den sto sedmý 26.10.2022
Od Les Baux de - Provence do Appartment avec une chambre (Arles)
20,8km 167/248m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pufahebefe

Ráno jsem se probudil už o třičtvrtě na šest a cítil se vyspalý. Měl jsem dvě možnosti. Buď se přetočit na pravý bok a spát dál a riskovat, že zas budu přespaný, přeci jen jsme šli zase spát dost brzo, a nebo že začnu něco dělat. Vybral jsem si to druhé a začal studovat jak se z Arles dostaneme do Avignonu a pak Do Pernignanu nebo Angelès sur-Mer. Jak do Avignonu ještě nevím. Je to z Arles kousek a dopravou to stojí dvacet euro, takže zkusíme stopa, ale uvidíme jak skončíme prohlídku města. Za to z Avignonu do Pernignanu se mě povedlo najít vlak za třicet euro pro oba. Ale přijde mi to divný. Normálně stojí devadesát a ještě je to s přestupem. No radši počkám na Míšu, jestli nenajde háček. A pak už začnu vařit snídani.

Míša se probudila, dal jsem jí ještě chvíli, aby se i opravdově probudila, a pak jsme spolu znovu koukli na daný spoj. Nic pochybného jsme nenašli, tak to kupujeme. Ještě si pak rozmyslíme jestli se budeme chtít na Pernignan kouknout a přespat tam nebo poputujeme ještě dál. Ale to budeme řešit až na přestávkách nebo ubytku. Teď se radši najíme, pobalíme a vyrazíme, z dálky už se ozývají první výstřely.

Dobré ráno Francie, stále bez prostřelených gatí

Ráno si ještě užíváme přírody co to jde. Pak už docházíme do FontvieilleFontvieille. Prvně obdivujeme hezký, zachovalý větrný mlýn a pak i místní zámeček. Nezapomeneme si ve Spar a Boulangerii koupit sváču a u toho obdivovat městečko. Zakempíme jim na náměstíčku a chvíli vegetíme na free wifi.

Fontvieille se zámečkem, kostelem a mlýnem. Automaty na kondomy tady mají všude, jako pitnou vodu to nee..ale kondomy jo..

Zdrželi jsme se, ale základní lidské potřeby nás ženou dál. Najdeme záchod. Má to několik tlačítek, tak jedno zmáčku a otevřou se dveře, paráda ! Dveře se zase zavřou a já jdu odložit krosnu. Jdu zpět a už nejdou otevřít. Spustil se nějaký čistící proces a ten trvá a trvá až prostě musím do křoví, ale fakt jsem se snažil vydržet co to šlo! Míša se aspoň pěkně pobavila.

Za městem dáváme další pauzu, to se mě pro změnu chce na velkou, tak nevím jestli se dneska někam dostaneme, když budu furt zdržovat. Nakonec je tu tak hezky, že se zase zdržíme a sníme u toho velkou čokoládu. Na světě je prostě krásně.

Procházíme posledním záchvějem přírody. Všímáme si, že stromy jsou tu ohořelé a dohadujeme se, jestli tu byl požár nebo to bylo lidsky úmyslné. Kdyby to byl požár, tak si říkáme, že olivovníky by taky shořeli, ale ani škrábaneček. No a pak už nás čeká ta ošklivá část cesty po frekventované velké silnici.

asi tady často hoří, když mají hasičák na stromě

i svátá cesta může vést po asfaltu

V půlce děláme obědovou pauzu u Montmajour Abbey. Chvíli si říkáme, že bychom šli i dovnitř na prohlídku, ale všichni lidi co sem došli, tak vešli do obchodu a k pokladně s lístkama na vstupné a zase odešli a odjeli. No asi bude zavřeno, ale nějak blíž to nezkoumáme.

A pak dorazíme druhou půlku silnice, i když občas to vedou křovím mimo, pořád to není moc hezká cesta. Konečně dorážíme do Arles. V podstatě náš cíl ve Francii. Tady končíme s pěší turistikou, ale jen na pár dní, a budeme se postupně přesouvat do Španělska. Ale aspoň to vezmeme přes nějaká města a pokocháme se jejich krásou.

Arles a klášter Montmajour Abbey

Dnes ale není na pořadu dne prohlídka, ale nákup jídla. Takže prvně Lídl a pak Leclerc. Než se přesuneme na ubytko, jdu se ještě podívat na jedno místo, zda by se tam dalo stopovat. Vypadá to, že ano, ale uvidíme zítra jak na tom budeme.

Nákupní promenáda - pro nás exotika jako prase

Po nákupu už to směřujeme do ubytka. Náš apartmán je v podstatě takový malý domeček. Je tu vše co potřebujeme, postel, kuchyň a koupelna. Dokonce tu mají pračku. Takže nedrhneme jen sebe, ale i si vypereme. Tentokrát i se ždímáním, tak snad to do zítra uschne (1:1 skóre my vs francouzská pračka vyrovnáváme). Vypadá to, že na apartmánech je tady pračka standard. Dokonce nacházíme tabletu na praní - v Rakousku jsme museli vždy platit i se sušičkou cca 10 euráčů.

Míša uvaří skvělou večeři. Rýže se zeleninou a tofu na curry s kokosovým mlékem. Budu se oblizovat ještě dva dny. Taky jsme si pořídili lokální víno, tak slavíme, že jsme nedošli jen do Českých Budějovic, ale až sem, do Arles. Popravdě jsem tomu s naší kondicí a zdravotním stavem moc nevěřil. A už vůbec né, když si ještě na Šumavě Míša zvrtla oba kotníky. Takže nás musím pochválit a poděkovat všem co nám drželi palce, abychom šli ve zdraví. A nezapomeňte je držet dál.

A pak už se věnujeme praktickým věcem. Třeba nákupu letenek neb v prosinci poletíme z tepla do většího tepla. Plánování cesty Španělskem a jezení kilové Nutelly. Už se mě povedlo trošku přibrat, takže bederák už nepadá, ale nepolevuju. 

konečně francouzské vínko, thajské kari a nákup nutelly

ubytování v luxusu s pračkou i wifi

Den sto šestý - zpět ve skalách

Den sto šestý 25.10.2022
Z Camp Les Oliviers (Eygalières) za Les Baux de - Provence
23,1km 638/662m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/fucutobamo

Ráno jsme stávali až o půl osmé. Schválně jsme si trochu přispali, když jsme v tom nóbl ubytku. Komáři přes noc trochu zlobili, ale dalo se to přežít. Míša dokonce vytáhla síťku, já na to byl líný. Tarp je trochu mokrý, ale nepršelo, to jen padla šeredná mlha. To se vám ze spacáku ani nechce. Dokonce i žába přišla, že by ráda zalezla k nám.

luxusni spani s ropuchou

Posnídali jsme, pobalili a vyrazili na cestu. Trochu jsme obhlédli vesničku, koupili si croasant, našli nějaké ty opuncie a začali jsme si připadat jak na jihu. Ha, my už na jihu vlastně jsme, k moři je to co by kamenem dohodil (cca 35km). A pak za dozoru malého i velkého psíka vesnici opouštíme a míříme zase trochu do přírody. Naplánoval jsem opět co nejhezčí trasu, ale samozřejmě to není zadarmo.

místní highlighty

Prvně to začíná olivovými a mandlovými sady. Taková rovinatá idylka. Je tu a tam vidíme nějakou tu skálu. No a pak u letiště, odkud startují větroni, zamíříme do "hor". Oni to nejsou úplně hory neb nejvyšší vrchol má 387m.n.m., ale terénem tomu odpovídají. Pořád je to nahoru dolů, chvíli štěrkem, chvíli po skále. Tu jdete po dvou, pak po třech a sem tam i po čtyřech a přemýšlíte, že by byla dobrá ještě pátá končetina. Ale je to prostě krásné. Slunce nám začalo pařit, takže jsme zpocený jak myši.

nejvíc překvapilo letiště

Na obědové pauze si chvilku oddychneme a pak pokračujeme v horolezčení, až nakonec dolezeme nahoru. A tam vysílač spoustu normálních cest a samozřejmě turistů. Nevadí, i tak jsme rádi, že jsme to zdolali a fakt to bylo krásné, takové vzpomínkové. Vůbec nechápu, jak jsme to na těch velehorách mohli zvládat, když teď toho máme docela plné kecky.

při obědě pozorujeme "zatmění" slunce - tady nic moc

U jednoho rozcestníku potkáváme pána, umí jen francouzsky, ale prostě se s náma chce bavit. Posunky a věčným opakováním se dorozumíváme. Chce vědět odkud a kam jdeme a tak podobně a my se snažíme odpovídat, ale nakonec už nerozumíme, třeba nás chtěl pozvat na večeři, kdo ví. Rozloučíme se a my pokračujeme v cestě.

vrchol s vysílačem.dobyt

kamzíci opět v akci! jeden se dokonce majznul do hlavy o strom.

Vynecháváme Saint Rémy de Provence, kam jsme měli jít pro vodu a místo toho rovnou zamíříme do Les Baux de - Provence. Po cestě máme i rozhlednu, ale zavřenou. Nicméně do kraje vidíme i tak. 

rozhledna

Les Baux de - Provence je takové hodně turistické, ale vodu mají, takže jsme uspokojeni. Docházeli jsme sem už opravdu vyprahlí. U vody potkáváme dva noložené cyklisty, jsou na cestě jako my a tak na sebe zamáváme.

je to tady celkem malebné a taky turistické

kaple, místní básnik a mlýn

poslední foto hradu a hurádo divočiny

Navíc si i to městečko projdeme a má to něco do sebe. Ale už nemáme tolik času abychom se šli podívat i do hradu a stejně by po nás chtěli vstupné a nevím jestli by mi to rozpočtářka dovolila.

A pak už valíme pryč, aspoň kousek dál od lidí najít místečko na spaní.  Cestou potkáváme i další wild kempaře s autem se serfy. Místečko jsme našli mezi cestama a i přesto, že už je šest, pořád tu někdo cajdá, ale my jsme vcelku hezky ukrytí. Do toho se tu a tam ozve střelba. Není to zrovna daleko, ale dost na to, abychom věřili, že jsme v bezpečí.

Rozložíme tábor, budeme spát jen tak pod širákem. Tarp vybaluji jen abych jej usušil. Na to jsme při obědě zapomněli. Míšu začala bolet hlava, tak rychle uvařím večeři, ať může jít spát. A já dopisuji zápisek a pomalu půjdu taky. Zítra zas vstáváme brzo a čeká nás poslední kousek do civilizace. Jsme na Arles a Avignon docela zvědaví.