MiMi na tripu: Den druhý - je na malinách

Druhý den 13.7.2022

Z vyhlídku Hvíždinec ke Králově stolici 16,3km 235/288 m (nahoru/dolu)

První noc jsme přežili i přes všudypřítomné komáry. Je to změna oproti spaní v posteli, ale vlastně jsem se vyspal daleko lépe. I Míše se spalo dobře a dokonce vstala velmi brzo, už asi kolem sedmé raní a to mi věřte, to se neděje často.

Ráno jsme si museli odskočit, Míša u toho našla borůvky, takže naše snídaně bude o to lepčí. No a já, že mám rozpadlý kalhoty. No toto pěkně začíná.. ještě, že jsem tak zručná švadlena.

Nicméně bylo na Míšu příliš brzy, abychom snídali a tak jsme se vydali hledat nějaké místečko po cestě. Snídaně je ještě předpřipravená z domova - kukuřičná kaše s oříšky, semínky a sušeným mlékem a pro dnešek s borůvkami.

Po snídani jsme do toho trochu šlápli a hned po sto metrech Míša narazila na maliny. Jé to vám musím říct, že takhle maliny z obchodu fakt nechutnají. Nejen že normálně uzrály, ale ještě byly trhány s láskou

Když jsme se konečně napásli, vyrazili jsme dál. Cesta vedla kolem bažin. Je moc škoda, že vám nemůžu nechat zažít tu nádhernou vůni..:)

Cestou jsme potkali mrtě houbařů (a vážně rostou), ale taky nepřeberné množství motýlů, broučků a poprvé jsem viděl, jak někdo spravuje lesní cestu. Ani se radši nebudu ptát na kolik to vyjde, ale zadarmo to nebude

Cestu nám skřížil barokní areál Skalka. Velice příjemné místo.

Dokonce jsme uspěli v místním občertvení s žadostí o vodu. A když už jsme byli v tom, tak jsme si dali i smažáček v housce a něco málo k pití. Bylo těžké odtud odejít.

Naše kroky nás zavedli do vesničky Kytín. Jak jsme se dozvěděli, žil zde na stará kolena i Pavel Landovský, známý to český herec. A nás okouzlila veřejným wc s přístupnou vodou a kdyby bylo potřeba i zásuvkou na nabíjení a nezapoměli ani na wifi zdarma, prostě ráj cestovatele.

Bohužel, na konci vesnice, jeden starý pán nezvládl na svém vozidle vyjet prudší kopec a ošklivě se pochroumal. Když jsme přišli na místo, už se o něj starali záchranáři. A i přesto, že pán neměl jednu nohu, bylo zapotřebí i naší pomoci, aby jej dokázali dostat na nosítka a naložit do sanitky. Tak snad se dá ještě do pořádku. Držíme mu palce.

Pak už více méně naše cesta ubíhala jak má. Kochali jsme se výhledy do krajiny. Studovali místní živočichy, premýšleli nad koupačkou, ale voda nás nějak nepřesvědčila, až jsme došli do další vesnice. Tak nějak jsme přišli na to, že jsou na každém rohu. A když už jsme tam byli, stavili jsme se v obchodě, pro nějakou tu zeleninu - vyloženě ultralight měli jen ve skle. A v místní hospůdce se trochu osvěžit.