Den osmý - význam turistického značení

Den osmý 19.7.2022

Od Jickovický potok po studánku Houžvička
Trasa 22,2 km 452/465 nahoru/dolu
https://mapy.cz/s/fuzovejedu

Včerejší noc byla krušná, ale o to víc si člověk vychutnává ráno. Po komárech ani vidu ani slechu. To je taková paráda, že vám ani nevadí pila, co ji někdo v lese v šest ráno spustil a od té doby se rozléhá celým krajem. Opět jsme od rosy a sluníčko na nás začíná dopadat a tak jak říká Míša " já nespím, já suším spacák" i já ještě chvíli odpočinu.

Rosa a samá rosa

Po snídani vyrážíme ( ano, opět malinová kaše, ale je fakt výborná ) směr hrad Zvíkov. Hned na začátku jsem si poklepal na rameno, že jsem včera šel pro vodu jinudy než po značce, začíná se mi zdát, že turistické značené cesty jsou v tomto kraji pojímány jako až ty poslední o které by se někdo měl postarat nebo jimi vůbec jít. Postupně jsme se začali opět prodírat křovinami a vysokou trávou až k chatové osadě, odkud už těch 500 metrů mají k silnici relativně hezky upravených. Jedna rodinka zrovna snídala, slušně jsme pozdravili, ale nijak je to nepřimělo, aby nás přizvali ke stolu a to měli takovou tu obrovskou Nutelu ! By mě zajímalo, jestli se nám někdy stane, že by nám někdo něco sám o sobě nabídl, nějak pomohl. Zatím jsme pro ostatní jen další otravní lidi.

Ale aspoň řeka je pořád v pořádku

Hrad Zvíkov jsme prolezli horem dolem, abychom měli nějakou tu kultůru. Škoda, že prohlídka je jen bez průvodce a na tak význačný hrad je i expozice vlastně celkem chudá, ale rozhodně návštěvy nelitujeme.
Nakonec jsme v areálu hradu našli i poněkud zastrčené občerstvení a za stálého obtěžování vos, jsme spořádali kulajdu a langoše. Jeden klučina si mamince postěžoval, že se mu tam s vosama nelíbí, ale maminka v tom měla jasno. "Seď, najíst se musíme".

Hrad Zvíkov a dva zvědavci

A takhle to tam vypadá

A takhle to těm dvěma sekne

Ze Zvíkova do Písku vede několik cest, rozhodujeme se, že půjdeme po červené, jako jediná je totiž označená jednak jako E10 ( už jsme zase na ní) a jednak jako Sedláčkova cesta, takže by se o ni mohl někdo starat. No, moje předpoklady se zatím s realitou vůbec neslučují. Pan Sedláček byl evidentně nějaký místní masochysta. A tak když to jde, tak jdeme jinou neznačenou cestou.

Přes cestu nám tu chodí i hadice

Vedro je fakt velký, kousek jsme museli jít po silnici, a to jsme málem umřeli, ve stínu je prý 35. Když to jde, zastavujeme a odpočíváme ve stínu nebo ve stínu u potůčku nebo ve stínu u malin. Kus cesty jsme se museli prosekat ( ano, podle mapy se zdálo, že se turistická značka nedá obejít ). Až se vrátím nechám si patentovat nové hůlky s integrovaným křovinořezem a kosou.

Po cestě jsme objevili takové záhadné místo, něco jako bývalý tábor. Přes deset domečků, v každém bývala kamna, celé je to obehmáno příkrými kopci nebo řekou, takže pěkně kryté a u prostřed lampa, takže i elektriku tu asi měli, jen je to celé zchátralé a rozbité, ale úplně bych si to tu dokázal představit zvelebené a plné života ve středu ticha a klidu.

Záhadné místo duchů

Na mapách marně hledáme, kam až dojdeme abychom nabrali vodu a zároveň se vyspali mimo les. V lese je miliarda a jeden komár, takže bychom rádi zkusili něco jiného, kde jich je třeba jen deset miliónů i když ve své podstatě, stačí i jeden abyste se nevyspali. Nakonec vybíráme studánku Houžvička, vypadá to, že by u toho mohla být i nějaká louka. Poučeni z předešlých chyb, vymýšlíme trasu tak, aby se co nejvíce vyhýbala turistické a především červené Sedláčkově značce.

Odpočinek ve stínu

Kousek od studánky je i kouzelný přístřešek. Když do něj vejdete, komáři zmizí. Nerozumím tomu ! Jako fakt ne ! Vyjdete ven a jste jimi obsypáni, jste vevnitř a nic. A to není žádný ultra krytý přístřešek, ale dost otevřený, dalo by se říci vzdušný. Ale rozhodně si na tento úkaz nestěžuji !!!!

Bez komárů je hej

Skáknu do studánky pro vodu, uvaříme,jíme a jelikož louka je neposečená a tady je ten kouzelný altánek, tak dnes spíme  pod ním. Ale už jsme více venku, takže se nějací komáři přeci jen ukáží.

Hororový doplněk: při večerním rozjímání (a psaní blogu)  se ze tmy najednou ozve hrozivé bzučení, pak náraz do přístřešku..a najednou něco obrovského spadlo na zem..další děsivé zvuky a blíží se to k nám. Ustupujeme..hledame baterku a objevíme chrousta jako prase:) Asi si dal šlupku o přístřešek a sbírá síly..uff, to jsme rádi, že nás nechce sežrat :)
Celou noc jsem se pak budila s tím, že mám chrousta ve vlasech...(zaznamenala Míša).

Takovej drobek a takovýho randálu nadělal