MiMi na tripu: Den šestý - kukuřiční magnáti

Den šestý - 17.7.2022

Z rozhledna Milada do Žebrákovský potok

17 km 268/366m (nahoru/dolu)

Jsme na cestě krátce a zatím kousek od Orlíku, ale máme pocit, že jsme tisíce kilometrů daleko od domova a putujeme měsíce :) Je to skvělý...:)

Dnešní noc byla víc než zajímavá..spali jsme prakticky na malém cípu louky mezi rozhlednou Milada a silnicí do vsi..Večer kolem nás lítal dron a v noci jsem při cestě na záchod probudila nejen Milana, ale i nějaké zviřátko, co se vyděsilo tak, že "ňafovalo" a funělo. Idenfikovala jsem to jako srnce (lepší než si myslet, že kolem běhá liška :).Vrátil se k nám za pár hodin a zvukujíc šel asi zase spát. Ráno už nikde nebyl, takže těžko říct co to bylo za spoluspáče...

Ráno jsme sbalili a bez snídaně vyrazili na cestu dřív než se na rozhledně objeví první návštěvníci a budou si užívat naši ranní hygienu.

Ranní rozhledna Milada - bez lidí, stihli jsme to

Cesta začala loukama, namlsali jsme se, aby po 2 km pokračoval úsek po frekventované silnici. Snídani v podobě malinové kaše jsme vařili na poli a přitom se opalovali.

Posilněni jsme vyrazili na highlight dne, a to tvrz Holešice z 15.století. Tvrz má sice dlouhou historii, ale prakticky se na ní v histirii nic zajímavé nedělo..až na to, že zde chvíli pobývali loupeživý rytíři. Dnes je zde hezký rekreační areál s restaurací.

Tvrz Holešice a jejich strážní andělé

Cesta se nám povedla kombinovat lesními pěšinami a loukami, vždy nás potěší minimum asfaltu. Navíc se splnilo Milanovo přání využít k snědku plodinu z polí: když jsme míjeli pole kukuřice a vykukovaly na nás malé klásky..hm..;)

Mladá kukuřice je úžasně dobrá, čím menší, tím lepší

Celkově se pohybujeme v přívětivém kraji - v lese všude spousty malin, hub a dokonce jsme narazili na letní jablka; lid je zatím milý a nápomocný - paní rozhlednová nás pustila na rozhlednu po zavíračce, pani bufetová zase dala pivo, elektroniku dobíjíme v hospůdkách co míjíme (za pivo, no..:))..Ovšem největší překvapení nás čekalo v podobě veget menu v hospodách - zřejmě je tady něco jako bermundský trojúhelník. Když jsme dorazili do tvrze překvapila nás nabídka grilované zeleniny, volského oka s bramborem (!!!) + plus samozřejmě smaž trojboj (hermelín, edidam a květák). Nešlo volskému očku odolat, když tak pěkně mrklo:) V druhé hospodě Ve staré škole cca o 6 km dál nám už spadla brada - čočkové karbanátky se salátem a bramborem?? Co to jé..na to nejsme na vesnicích zvyklí! Asi všichni rozumní kuchaři tráví léto na Orlíku - to vysvětluje proč se často v Krkonoších, Jizerkách...i na Zličíně s jídlem nechytáme:)

Krteček řádil ve Staré Škole

Co děláme po cestě?

Může se zdát, že celý den šlapeme nebo odpočíváme, ale náš denní program je celkem nabitý.

Každý den zkoumáme zdroje vody po cestě, vybíráme kde a kdy bude vhodné nabrat, tak aby jsme měli dostatek vody na večeři, na hygienu a snídani. Každou vodu zatím filtrujeme a když to sečteme i s přístupem k vodě, tak akce zabere minimálně 20 minut.

Ke konci dne sbíráme maliny na snídani - na kaši s nimi už mám trochu závislost..snažíme se nasbírat alespoň plecháček..až dva ;)

Tekoucí čistý potok využíváme k praní oblečení a k velké vlastní očistě..v podstatě tak, že když je příležitost, tak se vrhnem do vln;)

Poslední zastavení i s prádelnou trvalo hodinu..čas tady plyne relativně :)

Navíc dneska si na Milanovu nohu sedl motýl a nesl se drahnou dobu..takže Milan je někdy i autobus pro místní faunu;)

Vzhledem k tomu, že mě už nic nebolí a batoh váží většinu času 10 kilo, můžeme šlapat zase dle tréninkového plánu 20km denně. Dneska končíme kousek od Kostelce nad Vltavou, protože potřebujeme nakoupit. Už jsme nasuchu. Zítra pak dorazíme na Orlík nad Vltavou a budeme pokračovat dál směrem na Zvíkov až do Písku. Cesta se zdá býti převážně lesní s výhledy na řeku.

Do Písku se moc těším - jezdila jsem sem jako malé pachole na letní skautské tábory :)