Den třicátý čtvrtý - až do noci

Den třicátý čtvrtý 14.8.2022
Z Kärlingerhaus k Marbachhöhe
25 km 1821/1693m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/padokameta

Dnes se nám spalo dobře i přesto, že Míša přes noc ztratila ucpávky do uší. Nebojte, ráno se našly! Zabalili jsme a vyrazili ještě před osmou. Ze začátku to vypadá, že s náma půjde celá chata, ale už snídani v trávě jsme měli osamocenou.

Ráno nám mrzlo, ale rychle se oteplilo

Naše cesta vede úžasně krásnou krajinou a celá patří jen nám. Vede sice nahoru, ale vůbec nám to nevadí. Jsme sami a je tu krásně.

Nikde ani živáčka

Příroda je neskutečný živel

Na oběd se zastavujeme v sedle Buchauer Scharte a taky využíváme přestávku k rezervaci chat ve Vysokých taurech, kde jsme se rozhodli chvilku zůstat.

Ze sedla jsou vidět Taury a jsou nějak výš

Od teď vede cesta dolů. To by nebylo, abychom si užili jen krásy hor. Vede to dost příkře a šotolinou, takže to dost klouže a není z toho dobrý pocit. Míšu z toho bolí docela zadek :( Ale musím uznat, že se s tím pere hodně statečně. Když už to vypadá, že se cesta zlepší, tak je to jen takovéto ticho před bouří a cesta se ještě horší. Nakonec se ale vcelku ve zdraví dostáváme dolů.

Z toho obrázku to tak nevyzní, ale fakt je to hnusná cesta, ale pohled boží

U studánky dáváme odpočinek a Míša chladí nohu, né že by ji bolela, ale tak nějak začíná, ale po tomhle mrazáku si myslím nemá šanci. Když už se dostaneme dolů, tak je to jen známka toho, abychom šli zase nahoru.

Mrazíme

Procházíme kolem Jufealm, jehož součástí je i obora. Mají to tu moc krásné. Bojíme se ale podívat na cenu za jednu noc. Na to jsme ještě malý píva.

Okolí mají krásné

Tady se nám cesta zase horší, musíme po osfaltu do zimního střediska Hintermoos a odtam zase pěkně nahoru. Původně jsme měli vyhlédnutou Eggeralm, ale říkáme si, že nám chybí spánek pod širým nebem. A stejně se tam spát nedá. Jdeme tedy dál a hledáme místo na přespání, ale jak se zdá buď je to všude příkré nebo je to ohrada pro krávy. Postupujeme stále výš a už padá tma.

Slunce zapadá a my nemáme kde spát

Cestou potkáváme myslivce se super chundelatým psem. Trochu se vyptává a my trochu mlžíme, ale jak řekneme, že jdeme z Prahy pěšky, přestává o nás mít strach, že si prej poradíme, že nejsme typičtí turisti co se tu občas vyloupnou i v noci a prosí o pomoc. A jen tak mimochodem, uměl anglicky!!

Nakonec se vyškrábneme až nahoru a už není moc vidět, stále jsme podle lívanců v ohradě, i když už jsme přelezli asi deset plotů. Nedá se nic dělat, najdeme si takovou skoro "rovinku" bez lívanců a postavíme tarp, zas do trianglu, že nás pak prej krávy nesežerou.

Ušli jsme toho o čtyři kiláky víc a o pětsetpadesát výškových metrů nahoru. Jsme řádně unaveni, rychle povečeříme a jdeme spát. Mraky odpluli a vyšel měsíc v celé své kráse, je světlo takřka jako za dne.