Den čtyřicátý devátý 29.8.2022
Z Bivacco Ernesto Lomasti na Zollnerseehütte
18,5km 733/906m (nahoru/dolu)
Z Bivacco Ernesto Lomasti na Zollnerseehütte
18,5km 733/906m (nahoru/dolu)
Z bivaku se nám moc nechtělo. Je to takové idylické ubytování. Je to zdarma, máte střechu nad hlavou, v klidu si můžete uvařit a sníst to svoje, nikdo vás neruší a můžete si tam dělat bordel jakej chcete. Vše co potřebujeme..
Nic naplat, po snídani jsme se zabalili a řádně tam uklidili a bivak je zas jako nový. Je to těžké loučení.
 |
| Těžké loučení |
Nejhorší na ránu je, že se musíme navléct do našich stále mokrých bot. A jelikož jsou mokré boty, musíme si vzít i nepromokavé ponožky, popravdě do mokra jsou super, ale normální ponožky jsou prostě pohodlnější. Ale neva, ono stejně má pršet a i když teď svítí slunce, tak velké šedivé mraky člověk vidí všude.
Dneska je to taková cesta na pohodu. Chvíli nahoru, chvíli doluů, traverz a nemáme to ani daleko. Pro dnešek máme spaní na chatě, protože je tu všude v okolí spoustu Almů, což znamená krávy a v těch kravincích se špatně hledá místo na spaní a zároveň májí být bouřky.
 |
| Krása nového rána |
Kocháme se výhledy, hory se prostě neokoukají. I když koukáte na jedno místo, tak se vám mění před očima.
 |
| Toto nás nikdy neomrzí |
Po cestě, která vede po hranicích, potkáváme bunkr z 1.světové války. Musím konstatovat, že je to dost malý a vlhký, takže obdivuju ty, kteří v takových bunkrech trávili měsíce.
 |
| Bunkr z první velké války |
Při obědě zápasím s telefónem. Musím vyndat sim kartu, abych zjistil její číslo. Dobíjel jsem kredit a nedostal 1gb dat odměnu a aby mě mohli pomoci, potřebují její číslo. Jako by ho neměli v databázi. Nakonec se povede, email s číslem odeslán a nakonec data aktivují. Myslím si, že jsem odměnu nedostal automaticky je způsobeno tím, že jsem se pokoušel pořídit online tarif. Jenže online u T-mobilu znamemá, že za váma pošlou kurýra se smlouvou. Tak to úplně neklaplo..na adresu Rakousko/Itálie U kravince nedoručují..:(
I po obědě se kocháme výhledy, jediné co nám den hatí je, že Míši se drží migréna. Nakonec musí pomoci Ibalgin. Asi to bude tím jak tu lítá tlak. Od rána jsme si mysleli, že stokrát zmokneme, ale nakonec nás to vždy minulo.
Boty i ponožky už jsou suchý, ale nesundáváme, ať je zase nemusíme hned nandávat. Je to psychologie. Nesundáme, nebude pršet. Sundáme, zmokneme. A opravdu až do chaty dojdeme bez deště.
Chata je u hrozně starého jezírka z doby ledové, ale teda od jezírka jsme čekali krásnou modrou vodu a ono prd.
 |
| Zellsee jezero - už z dob ledových, dnes tam žijou mloci a čolci |
Jdeme se ubytovat. Chatař je takovej divnej, snad i pětikorunu bych mu dal, ale ubytuje nás a deset minut před čtvrtou nám dovolí si objednat i polívku s knedlíkem, že pak už se dělaj večeře pro polopenze.
Nicméně venku hosty obluhuje i po čtvrté hodině jako by nic. Nevadí. Rozměníme peníze na jedno eurové mince a jdeme si dát teplou sprchu a trochu vyprat. Mají tu sušárnu a je v ní fakt vedro, takže uschne cokoliv.
Nicméně venku hosty obluhuje i po čtvrté hodině jako by nic. Nevadí. Rozměníme peníze na jedno eurové mince a jdeme si dát teplou sprchu a trochu vyprat. Mají tu sušárnu a je v ní fakt vedro, takže uschne cokoliv.
 |
| Užíváme výdobytků civilizace |
Na večer si uvaříme vlastní večeři a sníme ji za kostelíkem s výhledem na hory a duhu.
V sedm hodin si jdeme na chvíli lehnout, nakonec to na chvíli přerušíme, abychom si vyčistili zuby, a pak v tom jdeme poračovat až do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat