Den padesátý druhý - Mitterkar Biwak

Den padesátý druhý 1.9.2022
Z Hochweißsteinhaus do Mitterkar-biwak
7,9km 722/617m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/bokegakuka

Noc nakonec nebyla tak hrozná jak se z prvu zdálo. Spolubydlící břicháči sice chrápali, ale asi málo nahlas. Vstávali jsme před sedmou. Dávali jsme zbytku čas se vyprdelit a že jim to trvalo. Navíc trpí syndromem voj v zadnici a necháváním zbytečně rozsvíceno nebo otevřeno.. zlatý tarp.

Start...

Míša zhodnotila svůj stav jako bolavý a brzy budou všude modřiny, ale že do bivaku to dá, takže jsme začali balit. V chatě je fakt mrtě lidí a všici chtějí odejít naráz, což nás trochu zdržuje, páč v sušárně  máme nejen věci, ale i tarp a složit jej na metru čtverečním, který vám pořád někdo narušuje, není zrovna jednoduché, ale to nevadí, hlavně že je tarp suchý.

Nakonec máme zabalíno, uvařenou a snězenou snídani a z čůrku před barákem nabranou i vodu a můžeme vyrazit. Ráno jsem zkusil Míše poradit jak lépe chodit, ale toto se prostě vysvětluje hodně špatně. Do bivaku to je osm kilometrů a z toho pět buď do kopce nebo po rovině, ale zbylé tři jsou z kopce. A já se už teď bojím.

Počasí je takové všelijaké. Neprší, ale občas mrholí nebo se přes nás převalí aspoň mlha, takže je vše stále mokré, bahnité a kluzké. Přesto jsou hory i v tomto počasí kouzelné.

Cesta diky dešti dost dobrodružná

Míša si ze mě dělá srandu, že jsem děsně ustaraný a že se mám radši usmívat. Jenže po včerejšku mi do zpěvu vůbec není. S každým Míšiným zaškobrtnutím či zašouráním očekávám pád. Já se normálně bojím a to nejen o Míšu, ale už i o sebe. Je to děsně nepříjemný. 

Už neprší!

Ale Míša si dnes dává opravdu pozor a o to víc na horších úsecích, kde je to uklouzané. Občas si říkám, že jdeme děsně připosraně, ale radši tak než jít omláceně nebo zkrvaveně. Po cestě potkáváme stádo ovcí a krávy, takže pěšinka je patřičně bahnitá i plná kravinců a ovčinců.

Směr našich kroků hlídají kravky

Do bivaku dorážíme kolem půl druhé odpoledne. Už z dálky vidíme, že tu nebudeme sami. Bohužel chatka už má obyvatele. A podle výrazu v obličeji, rozhodně borka není moc nadšená, že tu budeme s ní :) My taky moc nadšení nejsme..plánovali jsme si naši "klasickou" bivak pohodindu.

Musím pochválit Míšu, že dnes nespadla, dost se mě ulevilo, cesta sem byla dost strmá.

Mitterkar biwak  má dokonce i kadiboudu 

V bivaku se zabydlujeme a podle "knihy návštěv" zjišťujeme, že tady spí hlavně Češi (jak jinak :) ). Dokonce dva jen 4 dny před námi.

Já vařím oběd a dnes vyjímečně něco teplého a u toho rozboříme ledy a zapovídáme se s paní. Samozřejmě jí řekneme vše o nás a nezapomeneme se zeptat i na ní. Frajerka se vydala do hor na špacír a v chatce čeká na lepší počasí. Podle vyprávění má už leccos slezeno i nachozeno ( Rakousko, ale i Ameriku a Rusko), vyráží do hor sama pravidelně a bydlí kousek odtud. Docela fajn pokec, navíc nám ukazuje cestu k vodě a pomáhá upravit i matraci na spaní. Je vidět, že se vyzná.

Oběd jsem dal dodělat pod deky a šli jsme se umýt. Dokonce jsme si na to ohřáli vodu, což je fakt příjemná změna. A pak už se pouštíme do jídla. Máme kuskus se zeleninou a sojovým masem a zeleninovými plackami z dmka. Je toho poměrně dost, ale i tak se musíme dorazit hořkou čokoládou, kterou táhnu už asi tři týdny a je několikrát horkem přepuštěná. Přepustěná čokoláda je mnohem lepší!

Venku chytáme občasný signál, tak dáváme vědět, že žijeme a naši polohu. Koukáme na počasí a vypadá to, že zítra bude oblačno bez deště. Ovšem na vypublikování příběhu to  není, teda s obrázkama. A mě se to bez obrázků nechce pouštět ven.

Ležíme ve spacáku na dvoupodlažní posteli. Jsme nahoře a fakt blbě se tam leze, ale dolů se leze ještě hůř. Už se těším na noční záchod. Píšu část příběhu a přemýšlím, co bych ještě mohl sníst. Večeře bude až tak na sedmou a teď je teprve pět. Poslední dobou jsme fakt nenažraní. Dřív nám vystačilo půl kila kuskusu na šest večeří a teď na čtyři, a to ještě šetříme. Až přijdeme dolů do špáru, tak si fakt koupím velkou nutelu a sežeru ji.

Po měsíci a půl jsme oba už zhubli pár kilo - úbytek je větší a rychlejší než jsme čekali. Míša má dole minimálně osm kilo a já 12, od Salzburgu už utahujeme pásky u kalhot i bederák na batozích a ten můj už není kam utahovat.

Večeře je nakonec až v půl deváté. Tak nějak jsme se zabavili hledáním cesty přes Itálii. Bude to zjevně náročné vyhnout se větší civilizaci a zůstat v přírodě a mít stále možnost aspoň občas přespat venku. Ale uvidíme, víc se na to podíváme až někde na wifi. A taky zkoušíme najít nějaký ubytko v Sillianu na tři noci hezky v teple, abychom si odpočinuli před vstupem do Itálie. Trochu zahojili rány a pořádně se najedli, ale s tím signálem co tu je, to moc nejde.

K večeři máme polévku, sojové maso, oříškové tofu, fazole a k tomu přikusujeme suchary. Zní to divně, ale je to docela dobré a snad to zažene hlad až do rána. Přidal bych i kuskus, ale musí nám zbýt na zítřejší večeři. Dá se říci, že jídlo máme tak tak do nákupu. Původně bylo s rezervou a jestě jsme jedli na chatě, ale prostě je hlad.

Soumrak padá na bivak

Taky jsme spočítali výdaje. Měsíc v Rakousku nás vyšel na 36000 Kč za nás oba dva. Není to málo, ale ani moc. Tak uvidíme jak nám to půjde dál, teď s tou žravou náladou. V nejhorším případě spoplatníme blog :D

A teď už hurá spát. Do postele muse lézt trochu akrobaticky přes stůl, ale lezení nám docela jde.