Den šedesátý druhý - a přece spali v národním parku!

Den šedesátý druhý 11.9.2022
Z Camping Ricchotta k Malga Travenanzes
16,3km 1517/792m ( nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/mazepogoda

Tak nějak se mi zdá, že se nám z pod tarpu vůbec nechce vylézat. Kde jsou ty doby, kdy musel tarp lehnout sotva jsme se probudili. A v kempu je to ještě horší. Ještě že na dnešek máme v plánu jen asi 13 kilometrů. Chceme spát v jakési chajdaloupce alá bivak a na druhý den už po osmi kilometrech v dalším bivaku.

Věci z pod tarpu přesuneme postupně pod stříšku se sezením. Mokrý tarp a tyveky rozvěsíme na dětském hřišti a v poklidu se nasnídáme. Opravdu nikam nespěcháme. Boty a ponožky v sušárně parádně uschly, taky jsem je byl v pět ráno zkontrolovat a otočit.

bylo to náročné, ale opravdu vyrážíme

Už před půl dvanáctou vyrážíme z kempu, v suchých botech a se suchým tarpem, tolik nám stačí ke štěstí!  

výhledy jsou nádherné a objevili jsme i protěž

Naše kroky vedou přes pastviny, kde nás moc udiví, že kráva saje jiné krávě mléko z vemene. To jsme ještě neviděli a ani jsme nevěděli, že se něco takového vůbec stává.
U Rifugio laga d'Ajal jsme pro změnu špatně uhli, ale naštěstí je tu tolik cest, že to rychle napravíme. Cesta se pak stává dosti blátivou a často si hrajeme na skákanou, naštěstí si ani jednou nehrajeme na potápěče. Jinak to samozřejmě vede nahoru. Kdo ty hory vymyslel, to by mě zajímalo.

kravicka si taky ráda dá latte

Nakonec se vyškrábneme až k Rifugio Angelo Dibona. Až potud to bylo nahoru a dost klouzavá cesta. Kdežto tady se vše mění. Tedy skoro vše. Cesta dál vede nahoru, ale už je to taková dálnice. Právě jsme se dostali do ráje feratistů. Ferat i feratistů je tu opravdu hodně.

ráj ferat a výhledy na quatro torre

Je zajímavé, že nahoru jdeme jen my. Ostatní jdou, někteří i běží dolů. Náš cíl Rifugio Cantore je samozřejmě až skoro nahoře, ale po cestě se jde dobře a konečně máme i slunečný den. Nicméně i tak jsme vcelku hotový a jsme rádi, že jsme v cíli. Teda aspoň jsme si to chvíli mysleli, protože jak se ukázalo, je zamčeno.

Zkoušíme to tam prohledat, ale spát se tu nedá. Achjo. S povzdechem vyrážíme o pár set metrů dál do chaty Rifugio Camillo Giussani. To zas bude peněz. Teda bylo by, protože ani tady spát nemůžeme. S tím, že by tu měli plno jsme úplně nepočítali, ale my teda ani nepočítali stím, že je to tu ráj ferat.

přespání v bivaku i chatě selhalo, uvidíme co nás čeká dál

Pan chatař nám jasně říká, že máme jít do Dibony. Tam se nám, ale vážně nechce. Přece jsme se sem neškrábali jen proto, abychom se teď vraceli. Zkouším se tedy ptát, jestli druhým směrem něco není a nebo jestli se tam nenajde místo pro bivak. Podle mapy tam má být údolí, ale tady v horách člověk neví jestli to není jen samé kamení. Tady se ukázala slabina tarpu, potřebujete aspoň 3x3 metry (plus, minus) a zarazit minimálně šest kolíků. Dozvídáme se, že je to zelené údolí s řekou a že místo na stan by se tam mělo dát najít, ale že bude zima, ať si to ještě rozmyslíme.

No není moc co rozmýšlet. Razíme do údolí. Cestou zkontrolujeme starý vojenský bunkr, ale bohužel, je tam mokro. Vytesaný je však náramně - pořád nás nepřestane udivovat zákopová válka v Dolomitech.. muselo to být opravdu něco v těhle podmínkách. Taky potkáme kamzíky a ti říkali, že to bude v pohodě a tak hopkáme dolů. Taky už ze zhora vidíme, že místo v údolí určitě bude a že už tam i někdo stanuje.

cesta do údolí a pohled na říčku

Musím uznat, že nevím podle čeho Italové dávají podél cesty lano, aby se měl člověk čeho přidržet. Tam kde bylo, byla cesta dobrá a jinde, kde to bylo o držku bylo prd. Ale i tak se bezpečně a bez držkopádu dostaneme dolů a hned u cesty je i místo na stan. Někdo tam už před námi bivakoval a zanechal tu po sobě ohniště, ale na to my moc nejsme. Vypadá to, že jsme také v ráji bivaků.

Postavíme tarp, Míša zabydluje a vaří čaj. Já se jdu podívat jaká tu teče voda a jestli máme šetřit nebo můžeme použít kolik jen vody chceme. Voda je tu průzračná a je jí hodně. A taky kříží značku, ale mostík tu žádný není, tak chvíli přemýšlím jak se zítra dostaneme na druhou stranu. Skočit by se to asi dalo. Tak pade na pade, přeskočíš nebo se vykoupeš. Takže asi bude brození. No uvidíme, třeba voda trochu opadne.

Venku začalo přituhávat, tak do sebe ládujeme jeden čaj za druhým a pořádně se najíme. Na to jít se umýt do potoka jsme nějací pořád málo otužilí, tak to vezmeme jen u tarpu žínkou a ohřátou vodou. Kdyby nefoukal ten ledový vítr, bylo by to moc super. A pak už jdeme spát.