Den sedmdesátý devátý - dál do hor

Den sedmdesátý devátý 28.9.2022
Z B&B Gabriele 83 k Pera Furcé

Pěšky z B&B Gabriele 83 do Torina Porta Nueva
1,5km 8/9m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/favuhojusu

Vlakem z Torino Porta Nuova do Alpignano

Pěšky z Alpignano k Pera Furcé
22 km 568/486m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/hevafareto

V osm zvonil budík, potvora. Dneska si už nemůžeme poležet, musíme balit a stihnout snídani a do desíti vypadnout. Snídaně je opět sladká, ale již bohužel nemají kukuřičné lupínky. Cpeme do sebe tunu sladkého a říkáme si, jaký to byl luxus v Il Leone D'Oro neb klasická Italská snídaně je opravdu na sladko. Je fakt že nesežerou půlku bábovky jako já, ale jeden croasant, ale my se potřebujeme trochu najíst. Naštěstí nám včera zbyla půlka bagety, tak si půjčíme aspoň máslo a na pokoji se dojíme a snížíme trochu hladinu cukru.

Nakonec vyrážíme ještě před desátou, pojedeme kousek vlakem do Alpignano ať nemusíme šlapat dvanáct kilometrů městem. Né že by nebylo hezké, ale nechceme rušit spící bezdomovce. Ti spí kekoliv se jim zachce a my si děláme starosti o tom, kde spát v lese. 

dojídáme se a vyrážíme zase vláčkem

Porta Nuova, která byla rozšířena teprve v roce 2009 u příležitosti 150. výročí sjednocení Itálie, má rozlohu 23 000 metrů čtverečních bez započtení kolejí

Je příjemných patnáct stupňů, polojasno. Což znamená, že když praží slunce je vám vedro a když se schová, tak zima. Z Alpignano vycházíme okolo půl jedenácté, vedu nás skrz město na sever i přesto, že je to zacházka, ale vede odtama cesta podél řeky. Myslel jsem si, že by to mohlo být hezké, no.. nebylo. Řeku jsme jednou zahlédli a jinak jsme šli v podstatě skládkou, lidi jsou fakt prasata, a navíc nám cestu v půlce zase zavřou. Evidentně si tu z toho, ale nikdo nic nedělá a zábrany se dají obejít.

Když nic, tak jsme potkali chlápka, co se nás ptal jestli jdeme Santiágo. Pro zjednodušení jsme řekli, že ano. A v podstatě tak teď jdeme, sice pak uhneme doleva a půjdeme po východním pobřeží Španělska místo, abychom šli rovně do Santiága, ale zkuste to vysvětlit lidem co anglicky moc neumí a vy zas italsky. Nicméně z toho byl nadšený a hned nám přál šťastnou cestu. Od tohoto okamžiku se z nás stali chameleoni Santiago de Compostela.

on the road again..:)

Cestou už v dálce vidíme hory. Jsme napjatí jaké to tam bude, ale doufáme, že nebudeme odtama muset utíkat pryč, byla by to škoda. Cesta je zatím naplánovaná tak, abychom nešli výš než dvatisíce metrů nad mořem. Říkáme si, že i kdyby nás to tam zasněžilo, tak to nebude tak hrozný jako ve třechtisících a taky je ta šance, že se něco takového stane, daleko menší.

Obědváme na paloučku, kde je i voda, stolečky a dost místa pro cvičení. Já se neúčastním neb musím upravit trochu bágl, aby se bederák trochu ještě zmenšil. Začíná na mě být velký a já pak celou váhu nesu ramenama. Trochu se mě to povede, takže ještě můžu dva cenťáky zhubnout, ale víc už nesmím, musel bych si koupit nový batoh. Ale Míša si krásně zacvičí.

burákové máslo, cvičeníčko a po dobytí kopce si musíme sednout..uff

Vyrážíme dál a cesta hezky ubíhá, když se kolem nás proženou čtyři kluci na motorkách a nás zahalý kouř a prach. Jo todle je žrádlo. Snažíme se to rozdýchat a najít místo, kde by to bylo lepší. Evidentně vypadáme dost bezradně, takže u nás zastavuje cyklista a jestli potřebujeme pomoci s cestou. Nepotřebujeme, jen kousek čerstvého vzduchu by se hodil. Nicméně se nás hned ptá jestli jdeme Santiágo. To už jsme se rozešli a on nás následuje na kole. Je to starší chlapík, tipuju kolem pětapadesáti. Tak říkáme že jo, co už. Hned se dozvíme, že před čtrnácti dny potkal taky nějaký vandráky co tam šli a rovnou nam začne sypat typy kudy jít, aby to bylo hezké. Pro jistotu si je nechám ukázat i v mapě. Pak se s náma rozloučí se slovy, že si jde dát sprchu a že se možná ještě uvidíme.

Moc nám to nedává smysl, ale co dnes smysl dává ? Po chvíli jsme to ale pochopili. Má tu auto, do kterého naložil kolo a zrovna se "dosprchoval". V kufru vozí kanistr s vodou a vcelku se mu tam prý vždycky pěkně ohřeje. My samozřejmě přišli přesně v té chvíli, kdy nandává trenky ale pán je v župánku. Prohodíme pár dalších slov, kdy se dozvíme, že dřív chodil do fitka, ale s covidem se vše změnilo a začal vyrážet o siestě ven na kolo a už mu to zůstalo.

Dneska to máme ve své podstatě po rovince, ale přesto se do jednoho kopečka musíme vydrápat a na jeho vrcholku si odpočinout. Jsou z něj hezké výhledy na jezero a hory. A tam bude kopečků, no už se moc těšíme. Jako by ty hory nemohli být placatý.

výhledy orámované horama a jezero Piccolo

Seběhneme dolů k jezeru, krteček se těšil na koupačku, ale bohužel je to zakázané. Tak aspoň na parkovišti nabíráme vodu a jdeme hledat nějaké vhodné místo na spaní, už je docela dost hodin a slunce zapadá už po sedmé.

koupacka nebyla, ale je tu krasne

Nějaká místa jsme našli, ale i tak jsme došli až k šutru Pera Furcé. Je to dnes už několikátý šutr co má název a tabulku s popisem. Si říkám jestli takhle poctivě budou mít označený i každý šutr na horách. Každopádně je dost zarostlý a je z něj vidět prd. A místo žádné, tak se vracíme na poslední hezké místo.

Dneska jsme několikrát potkali jedlý kaštany a tak zkoušíme jejich kvalitu. Je docela těžký se k jádru dostat. Ta zelená věc s bodlinama dost píchá a pak to musíte celý oloupat. Ale nejsou úplně dobrý, buď jsou plesnivý a nebo takový nedozrálý. Za tu námahu se to nevyplatí. Škoda.

významný kámen a alej uprostřed ničeho,náš dnešní útulek

Sotva postavíme tarp a zabydlíme se, tak začne pršet. Né nějak moc, ale když by člověk chvíli stál venku, tak navlhne. Mě to dost překvapilo, ale Míša si nějakého mraku všimla, tak dobře, že jsme tarp postavili. Uvaříme si večeři, dneska speciální, kuskus s čočkou, cuketou a seitanem. V Carefouru mají totiž pytlíky s luštěninama a místo tofu seitan co nemusí být v chladničce, což je ideální kombinace.

Ani nevíme jak a už je devět, čas jít spát. Zvířátka kolem nás už pochodují a chtějí mít prý klid. Jedno prase se přišlo podívat i do stanu, ale když nás uviděla s kvíkotem uteklo. Tak nevím jestli vypadáme tak děsivě nebo se co.

A pro zajímavost, přesně před měsícem jsme poprvé dosáhli hranic s Itálií a z bivaku Ernesto Lomasti obdivovali krásy Dolomit. Oficiálně jsme v Itálii kratší dobu neb pak jsme se ještě vrátili zpět do Rakouska. Ale i tak nám to připadá jako hrozně dávno a přitom je to taková chvilka.