Jsme na sebe tvrdí. I když se nám z vyhřátého pelíšku nechce, vstáváme o půl sedmé. Spalo se nám parádně. Žádný hluk, teplota jak má být a postel tvrdá akorát. Venku je tma jak v pytli.
Posnídáme vločky, uděláme si takový mix z vlastních a od Nicoly - v každých je trochu něco jiného, tak ať to máme výživné, k tomu zamícháme hrozno a zajídáme to bílým jogurtem a málem bych zapomněl, ještě přimícháme notnou dávku fíkové domácí marmelády, ta chutnala dokonce i mě a já moc fíky nemusím. Když se to tak vezme, tak nejen že máme levné ubytování, ale navíc i snídani v ceně a k tomu dvě vajíčka na oběd. Takže toto ubytování můžeme vřele doporučit až půjdete svou cestu Santiago de Compostella. ( Gîte du Barri - Nicole Massel, Rue de Barri 45, Lincel, tel.: 04 92 76 68 45; email: nicole.massel@free.fr )
Po snídani jsme se zase trochu zapovídali s Nicol. Trochu nás mrzí, že jsme si s ní nemohli víc popovídat, ale třeba to není naposled, co se vidíme. Zkamarádili jsme se i s kocourem Rockem - teda já chtěl, ale Míša je prý přitažlivější, takže se na mě vyprdl. A pak už odcházíme. Nicol se za náma ještě dlouho dívá. Je to opravdu moc milá paní.
 |
| dvě veselé kopy a Nicol |
Cesta nám pak krásně ubíhá. Potkáme maskovaný bunkr, maskuje se za studnu a vcelku mu to jde, taky tu mají divný kamení a pak už dorážíme do Reillanne. Je to taková malá vesnice na kopečku. Tady vůbec jsou všecky vesnice na kopečku. Nížiny nechávají na pole a pastviny, což je vcelku důmyslné. Mají tu otevřený krámek s názvem Proxi. Google tvrdil, že bude zavřený, takže se mu evidentně nedá moc věřit. A když už tu je, tak se jdu kouknout dovnitř. Moc toho tam nemají, ale něco k jídlu se tam vždycky najde, pro nás na svačinu třeba bábovka. Sníme ji hned naproti na lavičce s výhledem na místní trhy.
 |
| ohlédnutí za vesničkou a nalezení studny |
Cestu teď máme trochu složitější. Opouštíme Santiágo a jdeme víc do přírody do národního parku Luberon. Spojnice je hezky značená, ale cesta není tak udržovaná, ale zas takové drama to také není. A potkali jsme tu týpka, co řezal a štípal dříví, moc si nás nevšímal - jen se usmál. Ale jeho pes z nás byl nadšený. Ze začátku se trochu bál, ale hrát si prostě chtěl, takže po chvilce nám donesl kus dřeva a začal se dožadovat aportu. Míša se toho zhostila, zprvu to házela tak nějak halabala, ale postupem času už házela tak daleko, jak jí svaly a batoh dovolily. Pes byl velmi nadšený a bylo těžké jej opustit. Evidentně se s pánečkem dost nudí. My máme zase na podobné kratochvíle čas a rádi jsme pejskovi udělali radost.
 |
| veselý psík a v knížce byla i fotka Emila Zátopka |
Počasí se nám dnes trochu horší. Zatáhlo se a trochu ochladilo. Na večer má spadnout i pár kapek a začít pořádně foukat a zítra mají být bouřky. Ale i tak cupitáme na lehko jen v kraťasech a krátkých rukávech. A do kopce je nám stále vedro. Ve vesničce Montjustin se naobědváme a dobíráme vodu. Radši ji dnes táhneme víc. Klasicky má Míša jeden a půl litru na pití a já přidávám litr navíc. Ale jak není vedro jako včera, tak ten litr navíc vláčim zbytečně. A u vody mají i knihobudku, to je něco pro Míšu. Hned se na knížky vrhla a začetla se - jsou tam hlavně obrázky.
Vešli jsme do parku Luberon a hned nás velká cedule vítá a říká, že nemáme dělat žádné vykopávky a nemáme odnášet fosílie. Tak jsem zvědav, jestli aspoň nějakou uvidíme, ale když nic, tak aspoň tu není žádný zákaz stanování, takže je to dozajista povoleno.
 |
| Reilanne a zvlaštní kameny po cestě |
Vitrolles en Luberon je pro nás poslední vesnička, kterou dnes procházíme. Trošku se modlíme, aby tu byla voda a je. Sice se zprvu zdá, že neteče a budeme muset filtrovat z vedlejší kašny (pokud krteček dovolí a nebude si hrát ma žabu na prameni), ale nakonec to bylo jen o správném stisknutí, následném držení tlačítka a taky se nesmíte bát toho hroznýho zvuku,co to začne vydávat a tlačítko pevně držet neb se vás snaží přetlačit, no je to trochu zváštní, ale povedlo se nám nabrat dost vody tak jsme spokojení. Ve vesničce mají i ruinu zámku - Château du Grand Pré, ale usilovně pracují na obnově a už teď to vypadá moc hezky. Zato za vesnicí měla být ještě další ruina - Ruine maison, ale tu jsme nenašli.
 |
| Před zámkem jsme potkali zeměměřiče - je to tady uplný Kafkův román |
Směřujeme do kopce. Už jsme vlastně dosáhli dnešního plánovaného cíle a i přes všechny odpočinky tu jsme před pátou hodinou. Tak máme aspoň více času najít si místo na spaní. Prvně najdeme jedno u cesty, ale zkoušíme štěstí ještě dál. Tam najdeme jedno parádní, schované v lese, ale i tak se ještě porozhlédneme po okolí. Míst je tu dost, ale toto se nám zdá nejschovanější a nejmíň tu fouká. Tak si to tam hezky odklidíme a postavíme tarp. Byl to ale porod. Je tu velmi kamenité podloží, ale nakonec se to naštěstí poddalo a tarp stojí.
Během večeře na nás spadne pár kapek, tak to vypadá, že nakonec opravdu bude pršet. Tak uvidíme. Hlavně aby mě vydržely boty až do Arles. Sice jsem se pokoušel během dne o koupi přes eshopy, ale oni buď potřebují registraci s francouzskými údaji a nebo neumí doručit na žádný point alá zásilkovna. Je to pech, tak asi holt kamenný krám.
Míša už dávno spí a já dopsal pár poznámek a jdu také. Ráno zase vstáváme v půl sedmé tak ať jsem čerstvý jako rybička.
Žádné komentáře:
Okomentovat