Den sto šestý - zpět ve skalách

Den sto šestý 25.10.2022
Z Camp Les Oliviers (Eygalières) za Les Baux de - Provence
23,1km 638/662m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/fucutobamo

Ráno jsme stávali až o půl osmé. Schválně jsme si trochu přispali, když jsme v tom nóbl ubytku. Komáři přes noc trochu zlobili, ale dalo se to přežít. Míša dokonce vytáhla síťku, já na to byl líný. Tarp je trochu mokrý, ale nepršelo, to jen padla šeredná mlha. To se vám ze spacáku ani nechce. Dokonce i žába přišla, že by ráda zalezla k nám.

luxusni spani s ropuchou

Posnídali jsme, pobalili a vyrazili na cestu. Trochu jsme obhlédli vesničku, koupili si croasant, našli nějaké ty opuncie a začali jsme si připadat jak na jihu. Ha, my už na jihu vlastně jsme, k moři je to co by kamenem dohodil (cca 35km). A pak za dozoru malého i velkého psíka vesnici opouštíme a míříme zase trochu do přírody. Naplánoval jsem opět co nejhezčí trasu, ale samozřejmě to není zadarmo.

místní highlighty

Prvně to začíná olivovými a mandlovými sady. Taková rovinatá idylka. Je tu a tam vidíme nějakou tu skálu. No a pak u letiště, odkud startují větroni, zamíříme do "hor". Oni to nejsou úplně hory neb nejvyšší vrchol má 387m.n.m., ale terénem tomu odpovídají. Pořád je to nahoru dolů, chvíli štěrkem, chvíli po skále. Tu jdete po dvou, pak po třech a sem tam i po čtyřech a přemýšlíte, že by byla dobrá ještě pátá končetina. Ale je to prostě krásné. Slunce nám začalo pařit, takže jsme zpocený jak myši.

nejvíc překvapilo letiště

Na obědové pauze si chvilku oddychneme a pak pokračujeme v horolezčení, až nakonec dolezeme nahoru. A tam vysílač spoustu normálních cest a samozřejmě turistů. Nevadí, i tak jsme rádi, že jsme to zdolali a fakt to bylo krásné, takové vzpomínkové. Vůbec nechápu, jak jsme to na těch velehorách mohli zvládat, když teď toho máme docela plné kecky.

při obědě pozorujeme "zatmění" slunce - tady nic moc

U jednoho rozcestníku potkáváme pána, umí jen francouzsky, ale prostě se s náma chce bavit. Posunky a věčným opakováním se dorozumíváme. Chce vědět odkud a kam jdeme a tak podobně a my se snažíme odpovídat, ale nakonec už nerozumíme, třeba nás chtěl pozvat na večeři, kdo ví. Rozloučíme se a my pokračujeme v cestě.

vrchol s vysílačem.dobyt

kamzíci opět v akci! jeden se dokonce majznul do hlavy o strom.

Vynecháváme Saint Rémy de Provence, kam jsme měli jít pro vodu a místo toho rovnou zamíříme do Les Baux de - Provence. Po cestě máme i rozhlednu, ale zavřenou. Nicméně do kraje vidíme i tak. 

rozhledna

Les Baux de - Provence je takové hodně turistické, ale vodu mají, takže jsme uspokojeni. Docházeli jsme sem už opravdu vyprahlí. U vody potkáváme dva noložené cyklisty, jsou na cestě jako my a tak na sebe zamáváme.

je to tady celkem malebné a taky turistické

kaple, místní básnik a mlýn

poslední foto hradu a hurádo divočiny

Navíc si i to městečko projdeme a má to něco do sebe. Ale už nemáme tolik času abychom se šli podívat i do hradu a stejně by po nás chtěli vstupné a nevím jestli by mi to rozpočtářka dovolila.

A pak už valíme pryč, aspoň kousek dál od lidí najít místečko na spaní.  Cestou potkáváme i další wild kempaře s autem se serfy. Místečko jsme našli mezi cestama a i přesto, že už je šest, pořád tu někdo cajdá, ale my jsme vcelku hezky ukrytí. Do toho se tu a tam ozve střelba. Není to zrovna daleko, ale dost na to, abychom věřili, že jsme v bezpečí.

Rozložíme tábor, budeme spát jen tak pod širákem. Tarp vybaluji jen abych jej usušil. Na to jsme při obědě zapomněli. Míšu začala bolet hlava, tak rychle uvařím večeři, ať může jít spát. A já dopisuji zápisek a pomalu půjdu taky. Zítra zas vstáváme brzo a čeká nás poslední kousek do civilizace. Jsme na Arles a Avignon docela zvědaví.