Den sto třetí - lovu čas

Den sto třetí 22.10.2022
Od Vaugines k Mérindol
25,7km 853/1101m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/bubohocotu

Tak bouřku jsme přežili neb žádná nebyla. Celkem na nás spadlo asi padesát kapek a tím to skončilo, a to předpovědi všude okolo hlásili bouřky od šesti večer až do rána s pravděpodobností deště devadesát pět procent. Dokonce jsem si říkal, že zůstaneme pod tarpem než doprší. A ono prd. No nebudu lhát, jsme za to moc rádi.

Budík neúprosně zvoní v půl sedmé a my se už v sedm zvedáme a začínáme fungovat. Snídaně na nové bombě je uvařena v mžiku oka, zabalíme a vyrazíme. A jelikož večer nejen že nepršelo, ale bylo i dost vedro a to přetrvává, vyrážíme rovnou jen v košilích. A valíme si to pro vodu do vesnice Lourmarin.

Cestou si zoufám, že hroznové víno, které tu všude možně pěstují, je už dávno sklizené a představuji si ty žně, kdybychom tu byli o trošku dřív. A pak už dorážíme do vesnice, kde právě probíhají bleší trhy. Prvně potkáme jedny záchody, tak je hned zčekujeme. Prý se mejou po každém použití, ale voda jim tu neteče. Taky neteče v žádné kašně a potable eau tu nikde nemají. Až na druhých záchodcích, které se pro změnu asi nemyjí nikdy a to jsou naproti turistikému centru. Nezbývá než nabrat vodu tady. Bereme do všeho co máme , tedy něco přes šest litrů. Další vodu potkáme až další den dopoledne.

pítka vyschla a tak musíme na hajzlíky

Vesnice nás překvapila svým turistickým rázem a rikšou

Taky zkouším místní krámky, ale jeden vypadá tak, že se do něj bojím jít a druhý je prozměnu dost předražený. To co jinde stojí dvě eura, tak tady pět a to nehodlám podporovat, takže dnes žádná sváča nebude. A když už jsme tu skoukneme i místní zámek a pamětihodnosti. A pak už s plnou polní hurá do přírody.

místní zámek, kde mají psaného průvodce i v češtině, ospalá užovka

Dneska už zase normálně vidíme cestu a je na co koukat. Sice se zdá, že je to pořád do kopce, ale není to pravda, občas to co si těžce vyšlápneme zase rychle seběhneme. Ale je fakt, že směrem nahoru je to pekelná sauna a to i přesto, že slunce se schovává za mraky. Na jednom z kopců se naobědváme a pokusíme usušit košile. Ale nebojte, jem co jsme začali, tak na nás spadlo pár kapek, takže košile byly parádně vlhký dál. Těch pravých vrcholů dnes máme několik,když už se zdá, že jsme už úplně nejvýš, přijde další stoupání - leje z nás pot.

stoupáme a užíváme si každý "vrchol"

polední pauzička na domnělém vršku

Taky jsme cestou potkali "přístřešek", ale je to betonové monstrum i když to má kamna. Ale je to v dost neudržovaném stavu a takové, no.. prostě tam nechcete ani být natož jíst nebo dokonce spát. Studánka je tu taky, akorát vyschlá natroud.

přístřešek a pohodička před 

Cestou občas potkáváme betonové cisterny, možná jsou to studny a nebo do nich svádí dešťovou vodu, to těžko říct, ale je škoda, že u toho aspoň nemají studánku.

Jako my se vlastně ani nedivíme, že je tu takové sucho, když má každý u baráku mega bazén a vše co se tu pěstuje se zalévá. Někde se to podepsat musí, že se odvádí mega velké množství pryč. Ale je to škoda, kdyby tu bylo dost vody, mohli jsme jít po hřebínku, ale takhle musíme každý den zamířit k městu, abychom nějakou vodu získali. 

podzim zmizel a je tu léto

Navečer si najdeme pěkné místečko na spaní. Dneska to budeme zkoušet zase jen tak pod širákem. Hezky si to rozložíme a ještě si užíváme poslední chvíle slunečních paprsků. Slunce se na nás přišlo podívat, naštěstí až na posledním kopci. Řekl bych že je to idylka, ale kolem nás, z uctivé vzdálenosti, se neustále ozývá střelba.

večerní  chvilky a testování místa na spaní

Taky jednu chvilku prochází kolem nás nějaký člověk. Navzájem se nevidíme, ale má psa a evidentně né moc poslušného, protože jej častuje opravdu sprostýma nadávkama a co nás překvapilo, v angličtině. Ale díky nadávkám aspoň víme jeho polohu a že se vzdaluje, jen je nám líto chudáka psa, že to musí poslouchat, ale třeba neumí anglicky.

Večer se ochladí, ale to už mame uvařenou večeři, tak rychle pojíme a lezeme do spacáku, tam je teplo. Dneska to byla krásná cesta a usínáme s pohledem na milióny hvězd, které nám září nad hlavou. Všude kolem nás navíc voní divoký tymián.