Den sto čtrnáctý - Camí del Ronda na drsňáky

Den sto čtrnáctý 2.11.2022
Z camping L'Ombra (Llançà) k Puig de n'Amat
22km 735/627m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/nudekerace

Vstávali jsme kolem sedmé. Tarp oproti včerejšku mokrý zevnitř, což mě nedělá radost. Po častech jsme se přesunuli ke stolečku před recepci a tam posnídáme a tarp aspoň trochu usušíme. Taky se pokusíme oklepat všechen ten prach co na něm ulpěl, no je to tentokrár pěkný ekl. Prach a voda, to je prostě boží nadělení.

Vyrážíme po deváté. Propleteme se městem na druhou stranu a kolem moře jdeme naši trasu GR92 neboli Camí de Ronda. Jsme na to moc zvědaví. Moře je super věc, ale teď ráno je na něj dost zima a slunce se schovává za mrakem, takže ai zatím necháváme zajít chuť a vychutnáváme si vše zatím jen ze břehu. Třeba náš první maják. Je to vlastně pro nás pro oba trochu premiéra - ještě jsme žadnou trasu kolem pobřeží ani jeden nešli. 

start!

V Port de la Selva se stavujeme v obchodě Valvi. Trochu nás mate, že prodává věci od Sparu. Ale jinak tu mají vše, co potřebujeme k životu. Dokonce i tofu , i když jen to co má být v lednici. Koupíme si svačinku a venku pojíme. Kromě pečiva a mandarinek s džusem, jsem pořídil i nějaký tradiční puding. V podstatě jsem to vzal hlavně proto, že jedna paní jich brala deset (v podstatě čtyřicet, tady se všecky jogurty a tyhle dezerty prodávají vždy po čtyřech). A bylo to moc dobré. Ještě že tak, jinak by mě rozpočtářka za tu cenu hnala přes půl Španělska. 

Taky tu najdeme jedny otevřené záchody, teda Míša prvně příjde stím, že jsou zavřené a nemají ani kliky, tak se tam jdu podívat. Věc se měla tak, že Míša očekávala nějaký ekl, takže došla jen k cedulce wc, která byla píchnutá na takovou divnou stěnu, kde by se dali tušit i záchody, ale na záchody člověk musel vejít dovnitř do budovy a tam teprve byly a jsou čisté! To není jak ve Francii, tam by z toho člověk fakt blil. Tak je hned zneužijeme a taky nabereme plnou palbu vody. Zase jdeme mimo civilizaci, tak ať neumřeme žízní. Míša si všimla, že tu mají i zásuvku, tak to zkoušíme a je funkční, takže i toto by mohla být cesta jak si příště dobít energii.

ještě usměvaví kabrnáci

Hned na za Llançou předcházíme pár s kočárkem, který pak potkáváme a předbíháme celou cestu do Portu.Ať se zastavíme kdekoliv vždy je pak potkáme znovu - dokonce u stejného zastrčeného supermarketu a naposledy u přístavu, kde se už všichni smějeme a máváme si. My už pak konečně opouštíme město.

Projdeme se po promenádě skrz městečko a pak jsme postaveni před volbu. Jít po značce vnitrozemím a nebo to vzít podél pobřeží po neznačené cestě. Takže jdeme kolem pobřeží. Mysleli jsme si, že tu budeme sami, ale sem tam nás někdo mine a i za náma někdo jde. No nevadí, holt soukromá plážička bude jindy.

Cesta je to fakt hezká a těch výhledů se né a né nabažit. Dojdeme až na pláž Fornells. Podle mapy je si mysleli, že to bude něco velkého, ale byly to takové dvě malé plážičky. Ale když už jsme tu, tak tu poobědváme a Míša smočí nohy a já rovnou celej. Jo je to trochu studený, ale jen chvilku, pak už ke to dobrý.

obědy mají nové rozměry, Míša dostala mušličky místo matičky

Podle mapy má cesta pokračovat dál, ale místo cesty jen skála. Pár co šel za náma, se tu ale nezastavil a pokračoval dál a lezl po skále nahoru. Jako nic složitého ani velkého, už jsme lezli jinčí věci, takže dojíme a vyrazíme. Je vlastně zajímavé a musím říct, že na to mě nikdo nepřipravil, že tady taky pořád lezeme do nějakého kopce a já si myslel, že vlastně celou dobu půjdeme po pláži.

Za kopcem Puignau uhneme z větší cesty, která by nás pohodlně dovedla na značku a štrádujeme si to na další pláž. Chtěl jsem se tam vykoupat, ale cesta se trochu zhoršila a byli jsme nakonec rádi, že jsme tam vůbec dolezli. Normálně se sem jezdí lodí nebo jdete s malým batůžkem, ale ty krosny moc na lezení nejsou. No a taky nějak nemůžu najít cestu pryč. Prostě tu není. Po krátké poradě se rozhodneme, že prostě nahoru vylezeme. Pokud dáme začátek, tak máme vyhráno. Vzhledem k situaci, kašlu na koupání a radši jdeme. Díky tomu posunu času bude za chvíli tma.

plážička bez cesty

Když se na to dívám zpětně, tak to byla ferata jak vyšitá, obtížnost B a občas C. Jen bez lana. Bylo to fakt náročný. Míša se mě pak ptala, jestli to mám nafocené. No nemám. Nějak si nedovedu představit, že balancujíc na jedné noze na malém výstupku, když se mezi větvema stromu snažím propasírovat těžkej bágl, jak bych to ještě měl fotit. Když jsme vylezli prvních pár metrů, tak nám bylo jasné, že zpátky cesta nevede, takže ať chceme nebo ne, musíme nahoru. Kdyby nebylo těch keřů a stromů, byla by to v podstatě pohoda, ale tohle bylo čiřé šílenství. Důležitě ale je, že jsme to vylezli a nakonec našli i cestu. Jsme oba poškrábaní od křoví, no pravá Costa Brava (v překladu divoké pobřeží).

Cesta nás opět vede dolů, na pláž. Slyšíme z ní hlasy, ale než dorazíme, vyzvedne je loď. Je to moc hezká plážička. Trochu nás překvapují stavení, asi to tu v sezóně je veliký. Taky je tu spousta míst na spaní, ale taky jsou tu všude cedule, že se to nesmí. Slunce už začíná zapadat a my pelášíme zase do kopce. Podle mapy je asi za tři kilometry útulna. Moc tomu nevěříme, ale co kdyby.

zapadající slunce nad zakazanou plaží

Mineme usedlost, kupodivu podle aut na ni i někdo je. Najdeme dalších spoustu spacích možností až dorazíme k útulně. Je to zase známá stavba z kamení, do které se leze po čtyřech. Pár takových jsme už viděli. Kdyby bylo fakt hnusně, tak by se to asi dalo, ale je hezky. Tak jdeme zpět na jedno z vyhlédnutých míst, ale ani na něj nedojdeme. Najdeme v lesíku, takové hezké, útulné místečko. I tarp by se vešel, ale dnes je zbytečný.

útulna..mno..taková kobka

Rozbijeme tábor. Uvaříme večeři a za náma se ozve takový výhružný vrčení. Posvítím tím směrem, ale je tu dost křoví. Tak snad nás nic nesežere. Párkrát se ještě zavrčení ozve, ale ani na výzvy se nic neukáže. V dáli pak ještě štěká srnec. A pak už je klid. Najíme se, vyčistíme zuby a v osm už někteří zařezávají.