Den sto dvanáctý - Buenos dias!

Den sto dvanáctý 31.10.2022
Z Refugi del Coll de Banyuls do camping L'Ombra
20,1km 691/1037m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/lezacugoju

Venku začalo foukat. Jako docela hodně foukat. Jsem docela rád, že spíme uvnitř i když je tu dost teplo. Kdyby tu byla voda, klidně bych tu ještě jeden den zůstal, aby se to trochu uklidnilo. Dneska nemá být moc hezky. Ale bez vody to nejde. Po šesté tedy vylézám z pelechu a jdu vařit.

U vaření se dočtu, že v Brazílii volby prezidenta dopadli dobře. No a že Babiš nepřekvapil a kandiduje na prezidenta, bohužel na českého. Achjo, copak nám už takhle rozdělený národ nestačí ? A Míša se pak ještě probudí s tím, že měla sen o naší svatbě. Prý jsem si ji vzal, ale místo prstýnku dostala matičku. A druhý den bádala proč matičku místo diamantu, a tak vyšlo najevo, že jsem chudý a v exekuci. A normálně ten sňatek anulovala ! Jsem netušil, že ji jde hlavně o můj majetek. Kam ten svět spěje.

chatička a strážná židlička na hranici

Posnídáme, pobalíme a vydáme se na cestu. Já si ani nezapnu bágl. O pár kilometrů dál zas zjistim, že jsem si sice návleky na boty navlékl na nohy, ale už je nenatáhl na boty. Tak doufám, že se dnes nestane nic horšího.

hratky na hranici

Cesta je to pořád do kopce a pak zase z kopce jen abychom si to zase vyšlápli. Nakonec se dostaneme na sedla Coll de la Perdiu a odtud už jdeme jen Španělskem. Měj se krásně Francie, určitě jsme se neviděli naposled.

tam lezem a maji tady stikovane kameny s cisly

dobyti dalsiho vrcholu

Dojdeme ke druhému úkrytu a jsme opravdu rádi, že jsme sem nešli už včera. Přespat by se tu dalo, ale je to jen seskládaný úkryt z kamenů a leze se do něj po čtyřech. Naše refugio byl luxus.

druhe refugio pro hobity, ale maji vodu

O kousek dál má být studánka, od včera nám zbylo jen půl litru, tak uhneme z cesty a jdeme to prozkoumat. Ze začátku studánka, jestli se to tak dá říct, když to má kohoutek, nevypadá moc vábně, ale nakonec teče celkem čistá voda, přesto filtrujeme.Tady bych si to bez filtrace neodvážil, čert ví jak dlouho tu ta voda v nějaké nadobě je. 

studanka v ohradce

Když jsme na odchodu, tak přichází turista. Je to místňák z vesnice u pobřeží. Náš první španěl a umí trochu anglicky. Tak dáme řeč, kam, kdy a jak. Je samozřejmě ohromen, ale ubytování ani jídlo nám nenabídl. Rozloučili jsme se a odcházíme. A on si jde jen tak načepovat vodu. Odvážlivec. Takhle zpětně si říkám, že jsem mu měl nabídnout filtr, ale pozdě.

Naše cesta pak tak trošku zdrsněla. Zase lezeme po čtyřech nahoru a dolů sjíždíme po zadku. Je to fakt krásná hřebenovka, ale poněrné náročná. Dokonce tu měli na dvou místech řetězy, tím nás opravdu překvapili. Míša se i rozhodla jednou zahodit hůlky a fakt se jí to skoro podařilo, usoudila tedy, že házet hůlky dolů není zas tak dobrý nápad a radši si je dáváme na bágl. O kousek dál mi nechává znamení kudy šla v podobě kšiltovky. Tak jako nemá ji nejradši, ale vyhodit ji má do koše, takže ji ji beru a hezky vracím, tohle do přírody nepatří.

drsny usek s retezy  a unava

Pyrenejske vyhledy

Na posledním vyšším vrcholku poobědváme a nabereme síly na další cestu. Máme suchary s burákovým máslem a jíme k tomu buráky. Asi je to divná kombinace, ke všemu ty buráky jsou nějaký ochucený a jsou pěkně hnusný.

Slezeme ještě jeden kopeček a cesta zase zjemní. Sem už se někdo dostal traktorem, tak to posekal a skály už taky nejsou. Cesta tím začala ubíhat rychleji až se dostaneme na cyklostezku a velké rozcestí. Nás cíl je tu všema směrama a tím který mi ukazuje mapa je to prý nejdál, ale nedává to smysl neb je to nejpřímější cesta. Držíme se proto našeho plánu a Míšu upozorňuju, že si tam opět zapomněla kšiltovku. Ujdeme dvěstě metrů a máme další rozcestí, tady už je kilometráž správně, ale znamená to, že jsme právě urazili dva kilometry. Maj v tom bordel velebnosti.

Naše další zastávka je Sant Silvestre de Valleta. Je to takové příjemné údolíčko s kostelíkem. Jsou tu obvodové zdi starého kostela a hned vedle stojí nový, ale bohužel je zavřený. Pěkně si tu odpočineme a sluníme se u toho. Už se moc těšíme na moře.

mistni kvetena

Od kostelíka odcházíme vyrušeni turisty, ale on už byl stejně čas jít. Cesta je teď už dost široká na dvě auta, ale je to prašná cesta, žádný asfalt, tak se nám po tom jde hezky. První budova ve městečku je Eurospar, neváháme ani minutu a jdeme nakupovat. Né že bychom neměli zásoby, ale nějak nás bolí nožičky a taky je tu moře, tak jsme se shodli, že tu dvě noci zůstaneme, dáme se dokupy a vyrazíme v plné síle.

Eurospar nás překvapil. Je to tu drahý. Jako ještě víc než ve Francii. No nedá se nic dělat. Nakoupíme a smutní, že to tu zase mají předražené vyrážíme obhlédnout město. V podstatě tu mají jedno náměstíčko s kostelem, ale neurazí. Taky tu mají barber shop a teoreticky by mě mohli oholit, ale mají plno tak možná zítra.

mozaiky a mandarinky, škoda nejsou zralé

místní trochu děsivý kostel

Moře! Jsme u moře a můžeme se jej dotknout. Bohužel když jsme byli ve špáru, tak se slunce schovalo a začalo zase dost foukat, moře bude muset chvíli počkat než ucítí naše celá těla, prst musí stačit.

poprvé jsme došli k moři

Do kempu vede cesta dost prapodivná, patrně jdeme i přes soukromý pozemek a přes smeťák, ale nakonec dorazíme. Recepce je zavřená, ale máme přijít ve dvacet čtyřicet pět. Jenže před vchodem sedí na lavicích nějaká skupinka a ti jak nás vidí, hned začnou na někoho volat a zburcují recepční. Není úplně nadšená, vezme si od nás občanku a pošle nás postavit si stan a že se máme za půl hoďky vrátit, bude tu její otec.

Našli jsme si místečko, poměrně dost prašné, ale nic nenaděláme. Taky pořád dost fouká a podle výzdoby a halekání rodičů a dětí zjišťujeme, že je halloween. Tak snad půjdou všici brzo spát. Nám se podaří postavit tarp, six jsem u toho zohybal šest kolíků, ale tarp stojí a Míša jej zabydluje. Dojdeme do recepce zaplatit a pak hurá do sprchy.

kempík s pískem, radost

Uvaříme večeři, ale v tom větru je to fakt porod. Voda se vaří aspoň půl hodiny ne-li dýl. Tak doufám, že se budou dát po cestě kupovat plynové bomby. Takhle budeme mít jednu na dva dny. Ale nakonec se zadaří. Pojíme, vyčistíme zuby a jdeme za zvuku větru a lomcování tarpem spát. Zítra nás čeká velký odpočinek, tak ať jsme na něj ready.

Halloween - nakonec velka organizovana a akce