Den sto sedmnáctý - stopy v písku

Den sto sedmnáctý 5.11.2022
Z Can Gusó (u Castelló d'Empúries) k Punta Ventosa (l'Escala)
27,1km 296/207m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cafabefufo

Chvíli jsme si říkali jestli neodletí celý barák, ale máme se strachovat a pak ulítnout nebo se na to dobře vyspat ? Tak jsme se dobře vyspali, sice krátce, ale dobře. Ubytování je tu hezké, čisté, ale našli jsme skulinku na kráse, všecko je tu slyšet, postele děsně vržou a paní domácí co v kuchyni, která s námi sousedí, připravuje snídani je tak slyšet jako by byla u nás v pokoji.

Snídaně je fakt chutná, vaječnou omeletu jsme neměli ani nepamataji. Jen škoda, že není trošku bohatější. Je dělaná pro normální lidi a né takové nenažrance. Paní bohužel neumí anglicky, ale ráda by si povídala a my také. Takže rukama nohama si něco málo řekneme. Je to ale škoda. 

posilněni jdeme větru vstříc

Pobalíme a před odchodem si ještě "řekneme" o jablka. Jedno jsme si sice už včera půjčili, ale jedno je málo, tak dostáváme další tři. To zas budou snídaně. Juchů. Venku pořád fouká. Jako fest fouká, tak doufáme, že to do večera přejde. Cestou obdivujeme cyklisty, že v tom vůbec dokáží jet, ale asi to tu bude normální. Tady si z toho větru nikdo nic nedělá.

Do Sant Pere Pescador jdeme po cyklostezce kolem jablečných sadů a zrovna se sklízí, ale další jablka už nebereme, udrželi jsme se. Městečko jen profrčíme a dostáváme se k řece. No je trošku špinavější než jsme zvyklí, ale aspoň tu mají nějakou vodu i jinou než moře, ke kterému to máme už jen kousek.

Ocitáme se na velké, dlouhé, písečné pláži. Jsme moc rádi že nám fouká do zad. Protože písek se tu pěkně nese povětřím. Pláž je plná mušliček a sem tam se najde i mušle velká jako dlaň. To jsem takhle na pláži ještě nikdy nenašel. Chvíli jsem zauvažoval nad koupačkou, ale asi to ještě odložím, až bude teplo a nebude tak fičet. Ale takovej fučák přilákal do moře lidi co rádi plachtí nebo kitujou, dokonce i serfisty. Sice je občas těžká připrava, ale jak se dostanou do moře, tak už si to užívají.

vítr na pláži

Jít pláží je samozřejmě super, znáte to jak sundáte boty a brouzdáte se ve vlnách. Jenže to nikam nedojdete, dokonce ani když ty boty nesundáte, ono se v tom písku fakt špatně chodí. Pořád se to propadá a znovu jsem moc rád, že vítr máme v zádech. Když je to možné, tak se začínáme pláži vyhýbat, abychom někam došli. Díky tomu najdeme i budky, které v sezóně fungují jako půjčovna a najdeme za nimi posezení a hlavně závětří. Využíváme toho k obídku.

plážoví povaleči

Podél pláže to pak vede ještě dlouho, tak báječně dlouho. Ne, opravdu, je to nádhera a užíváme si zase něčeho nového. V okolí je spoustu kempů a všechny zavřené a my jsme vlastně rádi. Představa, že tudy, a né jen tudy, jdeme v sezóně nás docela dost děsí. U jednoho kempu je i info centrum s vodou. Vlézt se tam dá, tak to zneužíváme, jen si nejsme jisti kvalitou vody. Přece jen to tu v trubkách asi bude ležet dlouho,ale stejně to riskneme bez filtrace.

A pak už docházíme do L'Escala. Naše první kroky nás zavedou do Lídlu. Zjevně jsme měli hlad. Koupili jsme bramborový salát s párečky, špenátové kapsičky, banány, croasantíček, čokoládu a pár drobností na cestu. No já se konečně najedl, Mísa ale dala jen salátek s párečky, pak už byla přecpaná. Se jí moc nedivím já asi taky prasknu. Kór když jsem snědl ještě půlku čokolády. Já už se fakt těším, až nás budete živit a my ještě potají budeme chodit se dojídat do obchoďáku.

Skákneme pro vodu a tu od infocentra radši vyměníme. Nabíráme už ve městě, protože si nejsme jisti jak bude vypadat poslední možnost a byla by škoda se pak tři kilometry vracet. Při procházení města obdivujeme kde co. Mají to tu moc hezké sochy, třeba malého prince. Míša hned vytasila své tetování a odmítla odejít dokud jí nevyfotím. Navíc za pár kroků jsme našli i lišku. A taky jsou tu sochy tématické s hudbou a je tu i dost pozvánek na koncerty, takže asi město žijící hudbou, to je krásné.

umění kolem promenády

Malý princ a liška

Poslední voda by nakonec byla. Začínám Španělům věřit. Tak uvidíme kdy si nabijeme držku a půjdeme žebrat. L'Escala je v podstatě rozdělená u pobřeží na dvě části. Mezi nimi je park ve kterém se nesmí spát. Pokuta 120 eur není ale zas tolik. Nicméně my jdeme ještě dál až za L'Escala. 

L'Escala

Opouštíme L'Escala a lezeme zase nahoru. Občas je cesta taková ošemetná, ale nic co by nás zastavilo. Mě by asi vlastně dost zajímalo, co by nás zastavilo. Ale opravdu jsme netušili, že naše závěrečná část, kór když už se začíná stmívat, bude tak turisticky atraktivní. Na začátku jsme potkali starší pár. Pak jsme potkali Veroniku s Joanem. Oba byli moc zvědaví kam jdeme, kde budeme spát. Jsou to Španělé. Mladší než my a parkují s karavanem na parkovišti, kde se taky nesmí spát, stejně tak jako se nesmí kempovat tady kde jsme, takže všici spíme ilegálně. Teda pokud se nám něco podaří najít. Pokec s nimi nás trochu zdržel, ale bylo to příjemné spestření.

okolí tady mají moc hezké

Dalším lidem se už vyhýbáme a když se dohrabeme na vyhlídku, kde chceme apát, je tu zaparkované auto s dalšími nocležníky. A to už je opravdu tma. Jdeme si tedy najít místečko kousek dál. Zprvu to nevypadá moc dobře. Když se pak s Míšou rozdělím4 tak dokonce Míša nenajde nic hezkého na spaní, ale mě (a to se musím pochválit) se podařilo kousek dál najít lesík, kde to bude moc fajn. Žádné křoví, jen jehličí. Pravda, taky se musí místo trošku upravit od větví a šišek, ale jinak luxus.

okolí ozařuje měsíc jako divý

A pak už jen uvařit - dnes stačí jen polívka, tedy prostě jen méně kuskusu a pak už za houkání sov můžeme v klidu jít spát.

Navíc jsme si koupili letenky na Nový Zéland. Už je máme v emailu a tak se naše sny přiblížily zase o kousek blíž skutečnosti.