Den sto čtyřicátý devátý - tlustý kocour v Barceloně

Den sto čtyřicátý devátý 7.12.2022
Barcelona - 14km

Obchod nám otevírá až v devět, tak se válíme do půl desáté v posteli. Míša pak běží nakoupit a my s Klárkou zatím nosíme croasantíky a ovoce z místní snídaně, abychom vydrželi než příjde Míša. Míša nám pak udělá palačinky s tvarohem, banánem a marmeládou a jako druhý chod máme bagetu s vajíčkovou pomazánkou. A ani jsme se nenadáli a je dvanáct.

Pak ještě řešíme booking.com. Z jednoho ubytka, kde nám zrušili ubytování, nám stále nevrátili peníze. Z hotelu se nikdo neozývá a z bookingu taky ne a navíc se tam nedá ani dovolat. A to ani přesto, že jsme nejvyšší level zákazníka a máme prioritní odbavení. Prostě děs. Tak uvidíme, jestli se někdy někdo ozve..napsali jsme stížnost a ubytování hodnocení 1 z 10 s komentářem, který rozhodně lichotivý nebyl. 

A hurá do města. Očumujeme zdejší krásy. Navštívíme i místní nejstarší trh, který včera večer už byl zavřený. Mě to velmi připomíná pražské Manifesto. Spoustu jídla, ale všechno hrozně předražené. Ale i přesto je tu opravdu narváno a každý si tu něco koupil, teda kromě nás. Po cestě potkáváme i "Piccasovu" kavárnu Els Quatre Gats, je to vlastně bývalý šantán kam umělec rád (4 kočky)chodil. Hezké to tam mají.

kavárna 4 kočky

Na náměstí Rambla del Raval, kam nás zatáhla Míša (a neřekla důvod cesty) je obrovská, tlustá, kočka. Dost nám připomíná naší Olívii. Socha tu má svoji historii - je to Kocour od kolumbijského umělce Fernanda Botera. Míša má pro něj slabost od té doby, co byla v Medelinu. Jeho Gat (česky Kocour) zakoupila barcelonská radnice v roce 1987. Od té doby se po městě často stěhoval. Nejprve se zabydlel v Parc de la Ciutadella, následně nějakou dobu pobyl na Montjuïcu a pak dlouhá léta živořil na malinkém náměstí Plaça Blanquerna nedaleko budovy Museu Marítim. V roce 2003 byl přemístěn do srdce Ravalu na Rambla del Raval, kde se nakonec zabydlel nastálo. Od té doby se stal neodmyslitelným symbolem Ravalu. Vypaseného kocoura si zamilovali malí i velcí. Druhá Boterova socha je na letišti - uvidíme zda ji tam potkáme!

kocour s názorem

Holky nemůžou žít bez kafe, takže se pak zastavujeme v naší oblíbené kavárně 365. Ale bohužel, už nemají ofertu (kafe + croassant za 1,90 Eura). Takže holky mají kafe a já prd. Aspoň po těch croasantech neztloustnu. Chvíli jsme tu poseděli a pak zase vyrazili do města. Couráme sem a tam a nakonec se vyloupneme zase u katredály a procházíme se uličkami čtvrti Gothic..tedy starým městem.

namesti reial - lampa z dilky Gaudího a kašna se třemi gráciemi

Hlad nás pak vyhnal zpět na hotel. Rychle spíchneme bramborový salát (čti vyndáme z ledničky bramborový salát z Lídlu) a ohřejeme k tomu seitanové klobásky. Je to náramě dobré. Taky je moc fajn, že toho Klárka moc nesní, takže toho víc zůstává na nás.

Oběd je to spíš pozdní. Takže sotva dojíme, vyrážíme do města, abychom Míšu v čas dovedli do muzea Moco, kde je výstava moderního umění. A já s Klárkou zatím jdeme najít park de la Ciutadella. Byla tu asi před třema rokama a moc se jí tu líbilo, ale teď za tmy tu toho není moc vidět, ale zas tu kluci hrajou na buben a takový zvláštní strunný nástroj. To se mě moc líbí.

Nakonec zamíříme jen tak náhodným směrem až se vyloupneme zase u moře v přístavu, kde už počkáme na Míšu. Míša je z výstavy unešena a hned nám ukazuje fotky. Takže nakonec jsme z výstavy nadšeni i my.

dila jsou v muzeu od Banksyho, Warhola, Haringa ale nejvic zaujal Guillermo Lorca

Banksy

Lorca

A pak to zas přes uličky a náměstíčka bereme zpět domů. V Barcelóně je opravdu nepřeberné množství památek, zajímavých budov, parků a grafiti. Procházkama se tu dá strávit opravdu hodně času.

přístav, park a Arc de la Triomf

Cestou ještě koupíme nějakou tu čokoládu a kilo mandarinek a v podstatě to všecko sežereme, to abychom měli sílu a přežili do večeře. K večeři vaří Míša karíčko. To zas bude mňamka. A u toho samozřejmě probíráme kde, co. Je to moc příjemné mít mezi sebou známý element, spát jdeme až pozdě v noci.