Den dvoustý první - lezeme! pádlujeme!

Den dvoustý první 28.1.2023
Zahrada u přátel, Wanaka - Albert town (Nový Zéland)

Ráno mě probouzí vybrování Míšina mobilu. Píše Klárka. Přistála! Ale místo v Aucklendu v Christchurchu, protože Auckland je totálně pod vodou a stále tam prší. Je tak sice na správném ostrově, ale na špatném letišti. Měla z Aucklandu přeletět do Queenstownu, kde bychom si jí zítra ráno vyzvedli. Chudák pak stála čtyři hodiny ve frontě na informace jak se dostat do Queenstownu, ale tam jí jen řekli, ať si poradí sama. Nakonec se tam ubytovala a my se domluvili, že ji tam zítra vyzvedneme. Jen to bude chvíli trvat. Queenstown je hodinu od Wanaky. Christchurch nám zabere hodin sedm. A navíc budeme muset změnit plány. Příroda si s námi pohrává zajímavým způsobem. Tak snad jsme si to vybrali a na trekách bude hezky. Na počasí je to tu opravdu celé založené. Jsme na ostrově.

Ráno jsem po snídani zavezl Vítka pro auto. Měl jsem trochu obavy jestli ten kopec naše auto vůbec vyjede, ale nebyl žádný problém. Rovnou jsme naložili i baraku (loď), kterou nám Tomáš zapůjčil. Doma pak ještě naložíme padlboardy a věci na lezení po skalách a jdeme si užít společný den.

Cestou na skály se ještě zastavíme ve Wanace na zmrzlině. Museli jsme chvíli počkat než otevřeli, ale hned jak otevřeli, tak tu mají nátřask. Obávám se ale, že je to i díky personálu, kterého je tu hodně, ale je to tu velmi chaotické. Zmrzlina je ale výborná. U placení se nám něco snaží slečna za pokladnou říct, ale i když na mě už mluvila jak na debila, tak jsem nic nerozumněl.

zmrlina a kavicka na nabrezi

Popojedeme kousek za Wanaku ke skalám. Není to nic vysokého, ale pro nás dostačující. Míša lezla na skále před dvaceti léty a já nikdy. Plníme si tak jeden sen. Potkáváme tu pár z Austrálie s úplně nádherným psem, který si hrozně moc chtěl hrát. Ale zpět ke skalám. Vítek leze první, aby nám natáhl lano. Pak to jde zkusit Míša. A jde jí to. V půlce cesty je jedno těžší místo, tak chvíli přemýšlí jak na to. A nakonec to vymyslí a zdolá celou cestu. A pak jsem na řadě já. Boty jsou opravdu úzké a malé, takže to celou dobu bolí, bohužel až moc. Ale jiné nejsou a touha je větší. A je to náročnější než se zezdola zdá. I já musím občas zapřemýšlet. A i já nakonec zdolávám úspěšně svojí první cestu. Pak jsme šli ještě jednu. Vypadala hůř než první, ale lezla se nakonec lépe. Na třetí cestu jsme kousek popošli. Na vedlejší cestě se zrovna trápili dvě děvčata.Vítek nám zase cestu vylezl a natáhl lano, ale i on se trošku zapotil. A pak jsme se tam chvíli trápili i my. Cesta už ale byla nad naše síly. A tak jsme se šli radši koupat do potoka.

Potok je opět krásně čistý a ledový. Místy i dost hluboký. Opět potkáváme pár z Austrálie se psem. Terka s Vítkem jsou trochu napřed a pejsek by za nima moc rád, ale je tu u prostřed hloubka a velký proud. Míša se jej ujmula a ukázala mu cestičku. Pes z toho byl úplně nadšený. Jdeme proti proudu, což dá místy opravdu zabrat, až se dostaneme na krásné polouzavřené místo, kde se dosyta vycachtáme. A pak se necháme proudem snést zpět. Prostě se do něj položíme a jedem. Fakt boží. Na sluníčku se pak pořádně prohřejeme a naobědváme.

o

Autem sjedeme k jezeru na pláž k Ruby island. Nafoukneme padlboardy. Baraku necháváme v autě, popluji jen já s Míšou a pak se vystřídáme. Dostáváme krátké školení a nasedáme. Jsou celkem vlny, tak to máme trochu ztížené, ale po chvíli nacházíme správný balanc a nějaká vlnka nás nerozhodí. Dopádlujeme k ostrovu, celý jej obeplujeme a pak zpět. Na druhé straně ostrova jsou vlny ještě o dost větší. Byla to paráda a není to vůbec těžké.

Vrátili jsme se domů. S Klárkou jsme domluveni, že ji zítra vyzvedneme a budeme muset vyrážet brzo ráno. Odmítáme tedy pozvání na pivo. Bylo by to zajímavé, ale potřebujeme pobalit a podívat se na naše možnosti. Více méně z toho máme velkou hlavu, ale víme jak se tam dostat a kde, snad, budeme spát. Na zahradě na nás čeká sousedův nový pes. Chce si moc hrát, drbat se, ale aport neumí. Zpříjemňuje nám naše popobíhání sem a tam.

Navečer se vrátí naši domácí. Vítek se balí na zítřejší výpravu do hor. Bude vstávat ve čtyři ráno, blázen. Má v plánu jakýsi traverz, kde sem tam něco vylezou nebo slaní. Terka bude pro změnu konečně odpočívat. Potřebuje taky chvilku jen pro sebe a nehodlá vstát, nebo spíš vylézt z postele dřív jak v deset. A proto se s nimi rozloučíme. Jsou to opravdu báječní lidé a doufáme, že se naše cesty ještě protnou a budeme moci spolu vyrazit na trek a že se potkáme i v Čechách.

A pak spát, vstávačka bude v šest, tak ať na těch pět set kilometrů jsem čerství.