Den dvoustý dvanáctý - mokrá cesta za sluncem

Den dvoustý dvanáctý 8.2.2023
Z Huxley Forks hut do Round Bush Campsite

Autem 14,2km z parkoviště k treku do Round Bush Campsite

https://mapy.cz/s/gakobohoco

Pěšky z Huxley Forks hut na parkoviště
18km - Trek vede kolem Hopkins river a zahýbá podél Huxley river. Mapy.cz trek neznají

Huxley Forks Hut

V noci mě probudilo jak mě ta jedna malá hnusná svině kousla do kloubu u ukazováčku a fakt to bolelo. Když už jsem byl vzhůru, tak jsem si došel na malou. Proti bolesti to ale vůbec nepomohlo. Nepomohlo ani takřka jasné nebe s hvězdama. Ale aspoň že se už vyčasilo. V chatce nikdo nechrápal, bylo tam krásné ticho. Za občasného škrábání prstu znovu usínám.

Starší pár, kterým odhadujeme kolem šedesáti pěti až sedmdesáti vstávají o půl sedmé. Sice nás to probudí, ale ležíme až do sedmi, kdy jsme chtěli vstávat. Paní se nám hned omlouvá, že nás probudila a to každému zvlášť a každý říká, že to nevadí. Z chaty pak odchází jako první a musím uznat, vůbec se nešetří. Odhaduji, že každý z nich má tak 25 kg těžký bágl a bojím se, že i těžší. Nejen že mají kempingovou výbavu, tedy karimatku, spacák a stan, ale mají hromadu jídla, oblečení a i například talířků a to ve více sadách. Přeci nemůžou večeřet a snídat ze stejných, že ? Fakt mají můj obdiv. Já bych to nedal a to ještě nejsem tak starej. Venku začalo opět lejt.

Pan zubař se probudil taky. Už na něj bylo moc hluku. Ke snídani si zase uvařil čokoládu a láduje do ní čokoládové bonbóny. To prostě není možný. A venku si pak čistí rovnátka. Dneska prý půjde zkusit bivak, který je zhruba tři hodiny cesty. Ale musí se brodit řeka, takže ještě uvidí jestli se tam dostane nebo se bude muset vrátit. Míša mezitím prošmejdila kuchyňku. Vzala si od tama dvě kafe, které chce vyzkoušet a zbylé si rozložila na stole a fotí si je. Jsou na nich vtipné popisky a pak je vrátí. Taky si děláme zálusk na čokoládu. Dneska bude potřeba. Víte jakou má výhodu cestování s dvěma holkama? Já nevím a klidně se nechám poddat. Protože krom toho, že se proti vám spiknou, každá má jiný názor, ale vlastně jsou za jedno, tu a tam jim uklouzne noha, tak má každá vlastní tetu Irmu a zrovna dneska přijela ta Klárčina.

Než jsme se nasnídali a pobalili, začal se balit i pan zubař. Včetně věcí, které jsme si mysleli, že jsou erární. Ups! Ale je to zvláštní, když Míša fotila kafe, tak kolem ní chodil a nic neřekl. No co, stane se. Čokoláda tam ale stále zůstává. Chceme ještě chatu zamést než odejdeme, tak necháme panu zubaři čas. Venku se nachvíli udělalo i pěkně, tak jsme si nechali báglíky v chatce a vyrazili se kouknout na další mostík. Chvíli jsme se tam pokochali a frčíme zase zpátky. Cestou míjíme pana zubaře, tak jsme se aspoň rozloučili a popřáli mu šťastnou cestu. Čokoláda tu na nás počkala a chatku uklidil pan zubař. Cítíme se trochu blbě, ale co naplat. Bereme báglíky a vyrážíme zpět k autu. Opět začalo pršet.

Kousek od chaty potkáváme nějaký velký ptáky, asi kačeny. Jsou ale děsně plachý, takže se k nim nedá pořádně přiblížit. Pohled na ptáky vyměníme za duhu, která se objevila nad chatou. A čím dál jdeme, tak je krásnější až nakonec je vidět celá. Takhle jsme ji snad ještě nikdy neviděli. Chvíli i přemýšlíme, že bychom se šli podívat na poklad, který je na jejím konci, ale kdo by se s tím tahal?

Potok, který jsme museli včera brodit, jde dnes přeskočit suchou nohou. Potok bahňák je také mnohem menší. Ale je to zvláštní, že je jeden potok průzračně čistý a druhý bahňák jak řemen. Cestu už známe, tak to jde o trochu rychleji, ale zase se dá více fotit a obdivovat krásy přírody. Poslední větší potok je z této horší než včera, zkouším nahodit nějaký kámen, ale podloží je měkké, takže se vždy zaboří od hladinu. Míša to nevydrží a zkusí přeskočit. Tak bylo to rychlé a namočila jen jednu botu. Klára ji následovala a dopadla stejně. No, mohly mi nechat bágli a byli bychom vsuchu všici, ale ono je to jedno. Stejně máme boty ještě mokré ze včera a já aspoň nemusel skákat sem a tam jak nadmutá koza.

Překročili jsme mostík a na druhé straně došli do údolí k řece a vydali se po vyjeté cestě. Před sebou v dáli jsme viděli starší pár, který vyrazil s předstihem. Vyprdli jsme se tedy na značení a šli za nimi. Vcelku jsme si užívali, že se nemusíme lopotit v lese pořád nahoru, dolů a dávat pozor na všemožné kořeny, kameny a kluzké bahno. A pak jsme došli k prvnímu potůčku. Už jsme se viděli ve vodě, ale Míša našla cestu jak to dát suchou nohou. Ale za pár metrů byl další brod a tam už to přeskákat opravdu nešlo. Chvilku jsme na to koukali a pak koukli do dáli. Když to dali oni, tak my taky. A vyrazil jsem do vody. Míša chvíli zvažovala, že by si sundala boty, ale vyprdla se na to a šla za mnou. Klárka si chvíli nebyla jistá jestli nejsme magoři a šla taky, co jiného. U dalšího brodu už Klárka šla jak mašina a moc si to užívala, stejně jako my dva. Pak nás to ale už zavedlo k řece. A ta je dost divoká, musíme tedy do lesa. Ale ještě předtím zdolat již trochu větší potok. Vyškrábali jsme se na jakousi pěšinku. Evidentně nejsme jediní, kteří tudy šli a ta nás zavedla na značenou cestu a najednou jsme se vyloupli u Monument hut.

V Monument hut se už sušili, svačili a hřáli o čaj naši staří známí. Dali jsme se zase do řeči a pochvalovali jsme si brození. Nabídli nám domácí müsli tyčky. Oproti našim sucharům s burákovým máslem a kupovanou tyčkou se to vůbec nedá srovnat. Získali jsme i recept a vypadá to opravdu jednoduše. Pro jistotu si na nás vzali emailovou adresu, že nám recept i pošlou. Rozloučili jsme se a vyrážíme a jelikož mají auto zaparkované blíž než my, tak když by nás míjeli, vezmou nám prý báglíky. Jsou to moc fajn lidi.

Cesta je teď dost monotóní. Ještě že vítr fouká do zad. A jak je monotóní, ubíhá aspoň rychle. Tak rychle, že jsme u auta dřív než nás stihli dostihnout. Tak jim aspoň otevřeme bránu, aby nemuseli zastavovat. Ale i tak zastavili, aby se s námi rozloučili. Chvili jsme na sebe ve větru křičeli a loučili se. Jsme dokonce pozvaní k ním domú do Timoru. Jen škoda, že my tam už budeme zítra a to oni ještě ne. Ale nevadí. Až budu starej, chtěl bych být tak vitální jako oni. U auta se přezouváme a převlíkáme. Jde to ztěžka. Vítr je neskutečný. Taky se jeden poryv pokusí utrhnout dveře u auta. Nepovedlo se mu to. Vyrážíme směr kemp u jezera. Ať si věci vypereme. Zajedeme za první zatáčku a je po větru. Neskutečné. Do kempu je to kousek a po vcelku kvalitní gravelce. Cestou se dohodneme, že tam i zůstaneme a přespíme. Bohužel naše místečko je obsazené, tak zabereme jiné, víc na sluníčku, ať mají kde schnout naše věci.

Jdeme se umýt a vyprat do jezera. Postavili jsme jen vnitřek stanu a použili jej jako sušák věcí. Dokud svítí slunce, tak se sluníme a je krásně. Jak ale slunce zajde, začnou se rojit sandflies. Uvaříme tedy večeři a zalezeme do auta. Začne zase trochu foukat, tak mušky zase na chvilku zmizí. Dostavíme stan a jdeme spát. Zítra budeme vstávat v sedm a pojedeme vstříc novým dobrodružstvím.