Den dvoustý patnáctý 11.2.2023
Z Whitecliffs Domain do Andrews Shelter Campsite
Autem 107,9km z Whitecliffs Domain do Andrews Shelter Campsite
Noc byla deštivá. Ale ráno už je jen pod mrakem a budí nás zpěv ptáků, žádné vřískání, ale opravdový krásný zpěv. Uvaříme si snídani a pozorujeme kluka v modré dodávce s kytičkama. Že by nový člen party? Mohla by být dvojitá svatba..třeba Klarce se ale její budoucí ženich nelibí a nechá jej odjet. Po snídani pobalíme a vyrazíme na cestu.
 |
| naše místečko na spaní a ukázka místního hajzlíku |
Prvně se stavíme v Darkfieldu pro benzín, je to poslední levnější benzít. Pro představu, ve městě nás stál 226 centů na litr, tady 246 a v Arthur pass, kam postupně směřujeme 360. Takže radši dotankováváme plnou ať se nám to moc neprodraží. Taky se stavíme ve Four Square koupit nějakou mňamku a v neposlední řadě dobíráme vodu. Když opustíme město, zjišťujeme, že vlastně za námi ani před námi nejedou žádná auta. Za to v protisměru to vypadána velký exodus! Kolona jako sviňa! Vědí snad něco,co my ne?
Před Castle Hill je přírodní rezervace Kura Tawhiti, tak se tu stavujeme. Hned na parkovišti vidíme známou modrou dodávku s kytičkama, to je ale náhoda! Začalo svítit sluníčko, tak na parkovišti rozvěsíme věci, ať nám uschnou a jdeme se do přístřešku najíst. Máme tortily s hummusem a sýrem, přikusujeme kyselé okurky. Takhle my si tu žijeme. Pobalíme suché věci a vyrazíme na procházku. Rezervace není velká, respektive ta část, která je přístupná. Je to takový kopeček se skálama a balvanama. Je to moc hezké a Klárka nám dokazuje, že má opravdu bujnou fantazii. V některých kamenech vidí nevídanné věci a i když jsme se s Míšou hodně snažili, tak jsme často popisovanou věc neviděli. Dali jsme si tu na čas. A chvíli se i válíme pod skálou na sluníčku. Vyrážíme dál až po druhé hodině. V mapě jsme našli kousek dál jakýsi park s jeskyní a vodopádem, tak se tam stavíme.
 |
| stále sušíme velké prádlo z Peel forestu |
Hned na parkovišti Cave Stream Scenic Reserve vidíme kluka vylévajícího holinky, druhej má kolem sebe omotaný ručník a dívčina je od pasu dolů mokrá. To nás zaujme, co tu dělali ? Nemá to tu být moc velké, tak se jdeme projít po okolí. U první tabule na nás čeká vysvětlení. Jeskyně je průchozí, jen jí teče potok. Takže je to o to větší zajímavost. Zdolává se proti proudu, na začátku má člověk zkontrolovat výšku vody. Pokud by byla příliš vysoká, tak se nikam nejde. A na konci se ještě prý člověk plazí a samozřejmě máme mít čelovku. Kláru to dost odradilo a zazněl takový názor, že by jako na nás počkala. Ale naše odhodlání jí dost zvyklalo, takže se na výpravu přeci jen připravila. Prvně jsme zvolili špatný směr. Našli jsme výlez z jeskyně a u něj partu dvanácti nadšených lidí, tak jsem se optal, kde je vlez a jestli si to užili. Sborove jásání už muselo přesvědčit kohokoliv, že je to super zážitek. Někteří byli mokří komplet. Po povrchu je to kousek a s krásnými výhledy na okolní hory. Dole u vlezu zrovna fotograf šteluje velký foťák a má s sebou nějakou dívčinu, která nás ráda vyfotí, jen abychom už přestali zaclánět. Je tu celkem nával a čekat na to až tu nikdo nebude, by mohlo trvat dlouho. Ale není tu zas tak moc lidí, že by se šlo v zástupu, spíš slyšíte lidi za sebou i předsebou. Jeskyně je přes pět set metrů dlouhá a hned na začátku zahučíme do vody nad pás. Voda je krásně ledová. Přežijeme povinné fotografování a pak se vrháme do průzkumu. Brodíme se potokem a vody postupně ubývá a proud zesiluje. Opatrně postupujeme vpřed a užíváme si krásu jeskyně v kombinaci se zurčícím potokem. Na jednom místě se musí zdolat menší vodopád, tady musíme Klárku zatlačit a Míšu vytlačit. Bez pomoci se to zdolává fakt blbě. Když si posvítíme na strop, tak krásně světélkuje a jediné živé obyvatele jsme tu našli pavouky a můry, které občas přiletěli za světlem. Nakonci se vylézá po žebříčku kolem vodopádu a poslední metry se musíte ven proplazit. Bylo to fakt úžasný. Jasně jsme se shodli, že to byl opravdu skvělý zážitek a Klárka byla opravdu moc ráda, že šla. Tak snad příště nebude dělat drahoty. Na parkovišti zase rozkládáme alespoň na chvilku věci, posvačíme, odskočíme si a vyrazíme dál. Dosušit to budeme muset holt později.
 |
| jdeme na to! |
 |
| a hned po pás vody |
 |
| paráda to byla |
 |
| a zase sušíme! |
Takovou rychlou zastávku na fotky jsme udělali v kempu Lake Pearson. Jezera jsou krásná a fotogenická. Do třetice potkáváme modrou dodávku s kytičkama, ale Klárka se seznamovat dnes prostě nechce. Kemp stojí deset dolarů na hlavu, to se nám platit nechce. Máme ještě jedno free kousek dál a začíná nám u něj i dvoudenní trek.
 |
| Jezero Pearson |
Neleníme a jedeme tam. Závěr cesty je samozřejmě po gravelce, ale vcelku upravená, takže se ani nenadějeme a jsme tam. Chvilku před náma přijel otec se synem a zabrali nejlepší místo dole na parkovišti. A my si jdeme najít místo na horu k přístřešku. Nedá se tam dojet autem a první vybrané místo, je plné střepů a starých uhlíků, tak se posuneme na druhé, to je o dost lepší i když tu víc fouká. Ale aspoň jsme tu našli sluneční brýle. Postavíme stan a Míša uvaří večeři. U toho zjistí, že ti dva jsou Kiwíci a ještě teď na večer se jdou projít na část našeho treku. Všude kolem lítá miliarda čmeláků a sandflies. My se v poklidu najíme a nakonec se před sandflies schováme do auta.
Ještě než vylezeme, tak se vrátí otec se synem a šli se najíst k přístřešku. Když vidí jak přebíháme do auta, mávajíc rukama sem a tam smějí se a nabízí mi na ozkoušení repelent. Je to krém, příjemně to voní a rozhodně to funguje na tolik, že se s nimi můžu chvíli i pobavit a předat jim tip na jeskyni. A pak už lezu do stanu za holkama a jdeme spát. Prvně jsem chtěl psát příběh, ale jsem nějaký unavený. Klárka trochu protestuje, že jí se ještě nechce, ale co nadělá se dvouma starcema. Usínáme za zvuku deště. Ale neprší, to jen sandflies buší do stanu ze všech stran. Nejvíc ty, které se dostali pod plášť.
Žádné komentáře:
Okomentovat