Den dvoustý čtyřicátý sedmý 15.3.2023
Ze Stafford hut do Orange sheep campsite (Franz Josef)
Autem 194,7km z Smoothwater Track Car Park do Orange sheep campsite (Franz Josef)
https://mapy.cz/s/jepepojaje
https://mapy.cz/s/jepepojaje
Pěšky ze Stafford hut na Smoothwater Track Car Park
Cca 9km 250/250m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hamujakafa
Cca 9km 250/250m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hamujakafa
Ráno vstávám v sedm a všude klid. Paní pak vstává o půl osmé a začíná si vařit snídani a balit se. Vítek s Evou a Míšou začnou žít kolem osmé. Vítek tedy tvrdil, že už je hodinu vzhůru, ale dost zdařile to maskoval. Paní odchází o dost dřív než my, kteří se tu pomalu pytlíkujeme, vaříme snídani, balíme se a nakonec ještě Vítek zamete a vytře chatu. Odchod zvládneme až ve čtvrt na jedenáct.
Cesta vede kousek lesem, ale pak už hupsneme do řeky a buď se brodíme nebo jdeme jejím korytem po suché časti, ale přecházíme ze strany na stranu tak často, že z nás voda nestačí ani odtéct. Voda je ledová a maximálně po kolena. Né že by se nenašli hlubší místa, ale zatím to na koupačku nevypadá. Je zatažíno a člověk neví jestli mu je teplo nebo zima, když jde jen v košili. Občas nám život zkomplikuje spadlý strom, ale nic co by se nedalo přelézt nebo obejít. Obdivujeme krásy okolí a tu a tam něco vyfotíme.
Opustíme řeku a přejdeme do jednoho z přítoků. I když by to občas šlo jít pralesem po cestě, tak my se držíme ve vodě. Pro nás je to něco nového a moc si to užíváme. Cestou se samo sebou probírají velká témata. Hlavně holky prokecají občas i tu krásu okolo i když tvrdí, že stíhají obojí. Potok se nakonec rozděluje a cesta pak pokračuje už do buše mezi nimi nahoru do sedla. Předtím se ale ještě fotíme. Ale vždycky je někdo na fotce rozmazaný, takže prvně nás Vítek pobízí k opakování, když jej to přestává bavit, začali jsme pobízet my jeho. Jen doufám, že fotky někdy uvidíme.
![]() |
| korytem potoka |
V pralese je docela dusno, takže se spotíme hned na prvních metrech. V sedle si dáme oběd a užijeme si klidnou chvilku ticha pralesa. A pak už směřujeme dolů k řece Smoothwater. Tam je zase krásně a zase jdeme vodou. Je to takový vodní den. Náš trek pomalu končí. Vítek se ještě koupe, tak mu aspoň děláme obecenstvo. A pak už jen znova přebrodit a hupsnout do lesa. To už nás cesta vede směr parkoviště. Je to ta samá cesta, kterou jsme šli sem. Vítek už jede s Evou a jelikož je příliš čistý, žerou ho sandflies. Rychle tedy odjíždí směr Haast, kde má být restaurace, kde náš výlet zakončíme. Mě převlékání do suchých bot trvá trochu déle, ale aspoň mě nic nežere.
![]() |
| bahenní lázně |
Nasedneme do auta a doufáme, že nastartujeme. Ale je to dobrý. Takže baterka bude ok. Zase jí začínám věřit. V hospodě si dáváme vegetariánský burger, rozpočtářka to povolila, i když jeden stojí dvacet sedm dolarů. Přiznám se, že za tu cenu jsem čekal větší a chutnější porci. Ale hlad je hlad. Vítek s Evou nám upravují tipy na další cestu. S Evou si vyměníme kontakt. Ťukneme si vodou, Vítek pivem, holt neřídí, na úspěšný a moc krásný výlet a pak už se naše cesty rozdělují. Vítek s Evou jedou směr Wanaka a my směr Hokitika.
![]() |
| slavnostní závěr v hospůdce |
Úplně jsme nebyli rozhodnuti kam přesně pojedeme, ale nakonec to vyšlo na kemp ve Franz Josef, kde už jsme jednou byli. Je to jen za patnáct dolarů na hlavu, ale i s teplou vodou, wifi a elektrikou. Prostě normální kemp jako známe z Evropy. Náš přístřešek je bohužel zabraný, takže nacházíme nové místo. Spát jsme se rozhodli v autě a náhoda tomu chtěla, že naši sousedi jsou Češi. Je to mladý pár, Katka a Ota. Pracují už rok a půl ve Švýcarsku a tak si teď užívají měsíc volna. Týden byli v Austrálii, pak vzali rychle severní ostrov a teď rychle objíždí jižní ostrov. Ale žijou si na vysoké noze. Auto z půjčovny a pořádný kempy s teplou vodou. Hned jsme jim předali spoustu tipů a na oplátku oni nám. Povídali jsme s nimi dlouho a u toho si vždy někdo odskočil do sprchy.
Míša už večeři nechce, ale uvaří jí aspoň mě. A moc se jí povedla. Už za hluboké noci upravíme auto a zacloníme okýnka aby nám nesvítili světla do očí a každý kolemjdoucí na nás nekoukal jak spíme. A pak už hurá spát.





Žádné komentáře:
Okomentovat