Den dvoustý padesátý čtvrtý 22.3.2023
Z Canaan Downs Campsite do Farewell Gardens
Z Canaan Downs Campsite do Farewell Gardens
Ráno vstávám před osmou. Rozepínám stan a on se mi začne drolit pod rukama. Chvilkovou paniku vystřídá pochopení. Je to jen námraza. Včera jsem si dělal srandu, že bude mrznout, tak tady to mám. Mrzne. Ještě že máme škrabku na okna v autě, ale snad to rozmrzne než vyrazíme. Ještě na chvíli se vrátím do spacáku zahřát. Na takovou zimu jsem nebyl připraven. Teda né že bych byl připraven i potom, ale aspoň už vím do čeho jdu.
Vařím snídani a mrznou mě u toho nožičky a pak i ručičky. Taky nám zamrzla pasta v tubě, tak sem ji musel dát rozehřát na víko ešusu. Takovou zimu sem úplně nečekal, ale slunce se to snaží všechno zase ohřát. Jen mu to jde dnes docela pomalu. Pobalíme, zabalíme, pořádně se najíme a vyrážíme víc na sever, na pláž, za sluníčkem. Gravelka je pořád hrozná, ale když není člověk tak unavený, jde to lépe a rychleji. Míše se pak dělá zle v zatáčkách, když jedeme z kopce, tak ji učím se uvolnit pomocí křiku, ale je to špatná žáčka. Na chvilku zastavíme v Takaka. Koupíme si oběd a nůžky, že mě Míša ostříhá. Tak to jsem moc zvědavý. Posledně v karanténě s tím měla děsný problém a museli na mě být tři.
Do kempu jsme dorazili tak akorát na oběd. Uvítá nás paní, ukáže místo, kde můžeme postavit stan a vysvětlí nám kdy a kam jít. Je to trochu problémové s přílivem a že nemáme dostatek času. Chtělo by to tu aspoň dvě noci, ale severní ostrov volá. Oběd si uděláme v mega kuchyňce a sežereme to jako civilizovaní lidé u stolu. Musíme uznat, že to tu mají sice na naše poměry trochu dražší, ale aspoň se snaží.
 |
| kempík po domácku |
Po obědě vyrážíme pěšky na Farewell split walk. Jsou to krásné písečné duny. Pár metrů jdeme opačným směrem, proti směru hodinových ručiček. Jen co vejdeme na pláž, tak víme, že jsme špatně. Je tu děsně mokro. Takže se otáčíme a jdeme už správným směrem. Jde se prvně přes pastviny až se dojde na pláž. A ta je fakt velká, dlouhá i široká. Zrovna je odliv a jak je to tu pozvolné, tak je moře daleko. Vypadá to, jako by jste i při přílivu měli vodu po kolena ještě kilometr od břehu. A na druhé straně jsou písečné duny. Už zarůstaj trávou a táhnou se až na samotný konec. Jdeme asi kilometr dunama a kilometr po pláži, nakonec si kecneme na zadek mezi dvě duny a pozorujeme okolí. Dost nás překvapilo auto, jedoucí po pláži, ale ještě víc tři autobusy. Tak asi tolik k ochraně přírody, turismus vyhrál. Ještě chvíli posedíme a ztratíme pojem o čase. Když zjistíme kolik je, tak je nám jasné, že velký okruh už nestihneme, tak jdeme malý. Přejdeme na druhou stranu a tam, kde předtím bylo mokro a voda, je krásně sucho a moře je pekelně daleko. To nám vyrazilo dech. Přemýšlíme jak to vypadá při největším přílivu, to musí být obrovský kontrast.
 |
| krásné písky a obří vlny |
 |
| duna kam se podíváš |
Vrátili jsme se do kempu a vydali se autem na západ slunce. Byla nám na to doporučená Wharariki beach. Nevím proč, ale myslel jsem si, že je to podstatně dál a ono je to jen šest kilometrů od kempu. Sice po gravelce, ale dobře udržované. Parkoviště je nadité k prasknutí a máme štěstí, že zrovna kdosi odjel. Na pláž vedou dvě cesty. Delší a kratší. Delší vede na nejjížnější část pláže a na severní se dá projít jen při odlivu. A ten zrovna máme a do západu slunce máme tři hodiny. Cesta vede přes pastviny. V jedné mají hezké černé kravičky a bejčky. Jde z nich celkem respekt. Oproti Španělským bejčkům se tidle vůbec nebojí. Procházíme kolem jezírek a je to tu moc hezké. Ani né za tři čtvrtě hodiny vstupujeme na pláž.
 |
| delší a krásnější trek na pláž |
Krásná písčitá pláž a je tu pár skalisek ve kterých je vymletá jeskyně nebo tunel. Je to.. velkolepé. Na některých skaliskách jsou i trsy škeblí. Jak to dělaj, že přežijou při odlivu, je mi záhadou. Taky se nám tu prožene výprava na koních. To je docela hezká podívaná. Další úžasností jsou Archway islands. Jsou to útesy v moři a je to úžasná podívaná. Jeden vypadá dokonce jako slon.
 |
| Wharariki beach |
 |
| za odlivu je to kouzelné |
A na nejsevernějším konci pláže ( i když mě se zdá, že je to západní a východní ) narazíme na tuleně. Při odlivu se tu udělají tůňky a malí tuleni si v nich dovádí. Já jsem v sedmém nebi. Pozorujeme je přes hodinu a trošičku u toho vymrzneme.
 |
| školka pro malé lachtany |
 |
| jeden malý vylovil obrostlého kraba |
Abychom vydrželi do západu slunce, doběhnu na parkoviště pro bundy. Z tohoto konce je to patnáct minut tam a zase patnáct zpátky. Západ slunce zas není tak velkolepý. Na obzoru jsou mraky, ale i tak je to moc hezké. Racek nám u toho dělá společnost. Do kempu se vracíme už za tmy.
 |
| čekání na západ slunce v péřovce |
V kempu si uvaříme večeři, tentokrát tu nejsme sami. Vaří si tu s námi dvě mladé holky a uvařili si toho opravdu kotel. Budou to mít tak na dva dny. Ale vůbec si nechtějí povídat. Ohřejeme si trochu vody a jdeme se umýt. V umývárce posloucháme rozhovor dvou Češek. Jedna druhou posílá na jiný záchod, protože jí to bude chvíli trvat, citace: Zkouší vytlačit bobana, ale možná se povede až zítra ráno. Člověk se prostě dozví spoustu zajímavostí. Když odcházíme ze sprchy, potkáme tu druhou, která svůj záchod teprve hledá. Žádám ji, aby vyřídila kamarádce, že jí držíme palce. Myslím si, že se na to vyprdla. Ještě čtvrt hodiny poté jsem slyšel jásot neb se boban povedl! Jsme za to moc rádi. Dobrá stolice je základ.
Dáme nabít powerbanku a čelovku do kuchyňky a jdeme spát. Sotva zavřeme očka, přijdou naši sousedi. Mají self contain auto a pořád otevírají a zavírají auto. Taky si začali povídat. Jspu to ty dvě nemluvná děvčata od večeře. A teď se rozhodla si to vynahradit. Cosi tam brebentí ještě dobrou hodinu. Ještě že aspoň přestaly třískat těma dveřma. Míša usla a já nakonec taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat