Den dvoustý šedesátý 28.3.2023
Z Whangamomona Campsite do Waikoko Campsite
Noc byla bez mráčku. Kéž by to takhle bylo přes den. Ale není, jak začne vycházet slunce, začne vše padat do mlhy a mraky se naženou nad naše hlavy. Předpověď na track vypadá špatně, nejdřív ve čtvrtek nebo pátek a to kdo ví. Vstáváme ale podle plánu, jdeme udělat snídani a já stihnu sprchu než zase dojde voda. Jaký tady mají princip mi je záhadou. Pobalíme se a vyrazíme. Když nic, tak bychom se chtěli dnes projít aspoň k jezerům Tama. Což by mělo být tak na šest hodin.
 |
| ráno v republice |
Pokračujeme po zapomenuté cestě. Je s podivem, že byť je to klikaté, tak je tu krásná asfaltka. Samozřejmě nezmiňuji to jen tak. Protože před Tahora sedlem to mají pekelně rozkopané. Vyhlídku nám ale nechali.
 |
| výkopové práce s výhledem |
 |
| Soutěska |
Pak se to spravilo projeli jsme Moki tunelem.
 |
| Moki tunel aneb Hobbit's hole |
Je zajímavé, že tam asfalt nemají, je to docela úzké a jen čtyři a půl metrů vysoké. No a pak se dostanete do Tangarakau gorge, kde odstanili asfalt. Od této chvíle je to hliňená cesta plná velkých děr. Soutěska je to hezká, ale dost adrenalinová. Zastavujeme na krátkou procházku u Joshua Morgan's grave. Což je hrob člověka, který projektoval tuhle silnici. Docela nás zarazilo, že tu s námi jsou motorkáři. Zas tak zajímavé místo to není. My zastavovali hlavně proto, abych si vydechl.
Silnice, nebo spíš cesta je šílená ještě notný kus cesty. Začali jsme nabírat opravdu velké zpoždění. Cesta se nakonec přeci jen zlepšila a přešla zase do normálu, ale nabrali jsme přes dvě hodiny skluz.
 |
| výhledy mají krásné |
Zastavujeme v Taumarunui, kde.silnice č. 43 končí. Je to malé město a je tu I-Side. Tam mi paní vysvětlí, že dnes ani ty jezírka nejsou dobrý nápad a Alpine trek prý v pátek, možná i ve čtvrtek, ale do té doby jsou převozy pozastaveny, protože je to tam nebezpečné síky velkému větru a taky tam není moc vidět. Dá mi několik neužitečných rad co máme do pátku dělat. Něco ve smyslu, nevím, ale můžete si projít městečko. Nic, dotankujeme pár litrů předraženého benzínu a v New worldu nakoupíme oběd. Míša propadla opravdu velké skepsi, jak nám to tady vůbec nevychází a já se sotva držím. Je to fakt, s prominutím, na hovno. Mít málo času a špatné počasí není prostě to pravé a ještě prodávat auto a naplánovat Malajsii.
Jedeme zatím dál podle plánu do Whakapapa village,odlud začímá trek na jezírka kam prý chodit nemáme, ale po cestě k nim jsou i Tanaraki vodopády a k nim by to mělo být prý ok. Jenže parkoviště k treku je plné, taky aby né, když se tam vejde osm aut, a jinde se smí parkovat hodinu nebo jen od osmi do pěti. I tak je tu dost narváno. No a do pěti stihneme sotva vodopády. Takže deprese se prohlubuje. Nakonec se na to prostě vykašleme. Co se budeme nervovat.
 |
| Další sopka, co není vidět..ale roste tady vřes, taky dobrý |
Po cestě do kempu, se stavíme u vodopádu Tawhai a pak na Debris Avalanche Mounds. Vodopády jsou sice malé, ale krásné a to druhé je vyhlídka, ze které toho není moc vidět, ale už si z toho nic neděláme. Však není důležité co vidíme, ale že jsme spolu a i tak máme spoustu zážitků i když jiných než jsme si mysleli že budeme mít. Silnice až do kempu je luxusní. U kempu nás trochu zarazí, že je tu zákaz vjezdu, protože se něco opravuje, ale stačí pokračovat rovně, kde je vjezd do kempu bez složitého kličkování.
 |
| konečně pořádný vodopád! |
 |
| vyhlídka |
Jsme tu dva, ale je vcelku brzy, takže asi ještě další najedou. Záchod, který byl před pěti dny kritizován, je krásně čistý. Taky je tu potok dostatečně čistý, aby se v něm dalo vyprat a umýt se. A po večeři doháním resty v příspěvkách. Taky se do kempu sjede spoustu lidí, kteří si udělali párty v přístřešku a začalo pršet. Ale ve své podstatě se máme krásně. Čteme si v autě detektivky a hledáme vraha..a byl to úplně někdo jiný než jsme tipovali :) Necháváme tedy všechno plavat a s čistou hlavou jdeme spát..ráno se uvidí.
 |
| Kempík v krásném.prostředí nám udělá vždycky radost |
Žádné komentáře:
Okomentovat