Den dvoustý devadesátý čtvrtý - zelené plíce Malajsie

Den dvoustý devadesátý čtvrtý 1.5.2023

Ze Swing & Pillows @ Beach Street (George Town) do Brichs Backpacker hostel (Cameron Highlands)
https://mapy.cz/s/jafotecane

Vstávám chvíli před budíkem. Míša se dělá roztomilou. Když je čas, udělá se ještě víc roztomilou. Vyhodnotím to tak, že ještě chvíli máme čas. Nakonec vstáváme ve třičtvrtě na sedm. Všude je klid, jsme první. Posnídáme, dobalíme a vyrazíme na autobus. Jsme tam půl hodiny před odjezdem.

Je tu všude spoustu autobusů, ale náš nikde. A je tu dost živo. A pak se konečně ukáže. Vystoupí řidič s klukem, asi pomocník. Seberou se a odejdou. Autobus nechají otevřen. Hned nás osloví jeden místňák, co jede taky a ubezpečí nás, že je to ten správný autobus. Naložíme zavazadla a čekáme venku. Pár turistů si týpka plete s řidičem a ptají se jestli je to správný autobus. Za chvilku jej to už nebaví, tak aktivně funkci převezme Míša a všechny ujistí, že jsou tu správně. Všichni turisti si totiž koupili jízdenky online a instrukce byly strohé. Žádná fotka nebo bližší upřesnění místa odjezdu. Navíc tady není ani žádný nápis, že odtud odjíždí dálkové autobusy. Ono totiž tohle "nádražíčko" vzniká znovu a znovu každé ráno. Nakonec se vždy cizinci najdou a samo se to po asijsku vyřeší...

štastné shledání s autobusem a sváča

Řidič se synkem příjdou v půl. To máme odjíždět. Zkontrolují jízdenky a nechají lidi nastoupit. Označení sedadel dělá některým problém, ale nějak se to utřese a vyrážíme směr Cameron Highlands. Ještě stavíme v Georgetownu na hlavním nádraží, pak až po dvou hodinách u města Ipoh na záchodech. Nojo, autobus bez záchoda je peklo. Ony ty záchody jsou peklo taky,  a to je tu paní uklízečka full time, ale zdá se mi, že umejvá hlavně podlahu. O chvilku později zastavujeme v Ipohu samotném. Asi nechtěli, abychom se jim tam ztratili. Funkce synka je počítat cestující po každé zastávce, ještě že nerozdávají podtácky..

A pak až Cameron Highlands, do městečka Tanah Rata. Cesta vedla dlouho po dálnici, kde byla sem tam zácpa a konec malou, točitou silnicí. Z okýnka vidíme hlavně les, malé stánky se suvenýry a smečky psů. Občas vysvitne skála nebo kopec a jednou jsme jeli kolem vodopádu! Vysočina je známá pěstováním zeleniny a ovoce, dokonce i čajovými plantážemi. Vidíme spoustu fóliovníků a dokonce i první plantáže. Všude jsou taky auta - dnes je i tady svátek práce a spousta místních vyrazilo na výlet. Když dorazíme do cíle, máme hodinu zpoždění. Jsou dvě hodiny odpoledne. Takže rychle běžíme na hotel, tam by mohli být čisté záchody.  Jsme rádi, že cestu máme za sebou, trvala něco přes pět hodin a konec nebyl nejpříjemnější.

Tentokrát máme ubytování i s recepční. Zrovna si ale odskočila na nákup, tak musíme chvíli počkat. Pokoj je malý, ale má vlastní koupelnu a takový malý balkónek, takže to není taková temná kobka. Místo klimatizace tu ale je jen větrák. Ono to ale stačí. Teplota je tu o dobrých deset stupňů menší než jsme byli doposud zvyklí. Je to nádhera.

hotelový luxus ve výšce 1440 mnm

Než jdeme propátrat vesničku, tak si chvíli odpočineme. Během toho nám zavřou všechny vytipované restaurace a zůstává nám jen indická. Přímo vegetariánská tu žádná není, jen takové, které nabízí vege jídlo. Takže musíme být opatrní. Ale u indů se toho bát nemusíme. Obsluhy se prvně ujímá malá holka. Odhaduju tak osm let. Ale nakonec se zapojí celá rodina. Objednání se tu provádí tak, že vše co chcete, napíšete na papírek. Píše to Míša, takže se i najíme. Kdybych to psal já, tak čert ví jestli něco dostaneme. Dáváme si dokonce i mangové lassí a pořádný hrnek indického čaje Masala.

největším lákadlem jsou tady hlavně jahody

Po dobrém pozdním obědě se trochu projdeme a zjistíme kde co je. Jsou tu v podstatě jen hotely, restaurace a obchody. Ale je tu celkem rušno. Rezervujeme si i celodenní výlet, ale až na středu. Na zítra už to nelze. V takovém malém obchůdku najdeme i jogurt, to už jsme ani nečekali. Místo prodavače tam ale stál pán a hlídal, aby to tam nikdo nerozkradl. A dal se s námi do řeči. Kupodivu byl velmi sečtělí. Dokonce zná i Prahu. Než jsme se ale dozvěděli víc,  přišel postarší prodavač a pán se s námi rozloučil. Od prodavače jsme se dozvěděli, že je to místní, a moc hodný, doktor.

na výpravě jsme narazili na spoustu zajímavých míst

Venku začalo pršet, spíš lít jako z konve. Je to skvělé. Na pokoji odpočíváme. Až večer, po deváté vyrážím sám hledat večeři. Míša už jíst nechtěla. Většina levných restaurací už zavřela nebo zavírá. Zbyla už jen jediná. S paní se domluvím na tom, že jsem vegetarián, usadí mě a já trochu trnu, co mě donese a co to bude stát. Ale dobře to dopadlo. Donesla mi dvě placky, čočkový dál a nakonec ještě vaječnou omeletu a bylo to za pár korun. A bylo to fakt dobré.

Čápátí s čočkovým dálem a omeleta za 35 Kč

A pak už jdeme spát. Jsme znaveni. Zítra máme odpočinkový den, tak se na to musíme pořádně vyspat.