Den dvoustý devadesátý šestý - na plantáže s motýlími křídly

Den dvoustý devadesátý šestý 3.5.2023

Brichs Backpacker hostel (Cameron Highlands)

Tour Highland's Fullday Discovery
https://mapy.cz/s/bakelopesu

Je to fakt s podivem jaký klid tady přes noc panuje. Vstáváme o půl sedmé a vůbec se nám nechce. Nasnídáme se a vyrážíme na tour po místních pamětihodnostech. Opět jsme tu na čas a zbytečně. Už se těším až příště příjdeme pozdě a tak odjedou bez nás. Objíždíme hotely a sbíráme lidi. Jde to ale celkem rychle.

První zastávka je u výhledu na čajovou plantáž. Instrukce jsou jasné. Udělat fotky, nasednout a zase jet. Necháváme si věci v autě a řídíme se instrukcemi. Lidi se rvou co nejvíc do předu, aby měli fotku bez lidí a tím kazí fotku ostatním. Stačí ale chvíli počkat nebo popojít na stranu. Náš řidič i s minibusem po chvíli beze slova odjede. Kam ? Nikdo neví, asi někoho zapomněl. Fotky dávno hotové, ostatní auta již odjeli a my stále čekáme, jestli se pro nás někdy vrátí. Máme už i fotky plantáže bez lidí. Po půl hodině se konečně vrátí, i se dvěma turistama. Chudákům ani nedovolí udělat si fotky. Rychle nás každého skásne o třicet ringitů za vstup do Mossy forest. A jedeme. Máme zpoždění.

čajové výhledy

Cesta na kopec je docela zajímavá. Pořád se klikatí a zužuje. Řidič pořád troubí a tu a tam se musí vyhnout proti jedoucímu autu. Na kopci máme štěstí. Je tu opravdu dobrý výhled. Prý je to jen párkrát do roka. Mossy forest je dvěstě milionů let starý. To znamená, že je ještě starší než Taman Negara. Až nám tam budou tvrdit, že jsou nejstarší, tak jim to máme omlátit o hlavu.

vyhlídky z džungle

Samotný trail má neuvěřitelných třista metrů tam a tři sta zase zpět! Dá se jít ještě dál, ale to už člověk potřebuje vyřídit speciální permity. Ale i tak to stálo za to. Stromy jsou krásně porostlé mechem. Tu a tam na vás vykoukne zajímavá kytička a v dáli slyšíte zvuky pralesa, hlavně opic. Mají tu i vyhlídkovou věž, ze které se rozhlídnete do dálek. Hodina, kterou jsme na to měli vyhrazenou, minula ani nevíme jak. Ještě jsme se na tajňačku vyčůrali do křoví. Tady prostě nemají záchody a jak tu pořád pijeme čaj, tak je potřeba veliká.

výhledy z rozlehny

divoká flora

Další zastávkou jsou čajové plantáže BOH. Asi nikoho nepřekvapí, že jsme měli navštívit i továrnu, tak zrovna je turistům nepřístupná. Ale aspoň jsme shlédli krátký film. Moc se toho už ručně a šetrně nedělá. Důležité dnes je, hlavně kvantita. Taky jsme prošli krámek, koukli na vyhlídku a když nám zbývalo posledních dvacet minut, tak se Míša odhodlala, že přeci jen ten čaj zkusí. A já cheescake. Samozřejmě je tu velká fronta a na snězení a vypití horkého čaje, máme jen pět minut. Stihli jsme to. Cheescake byl hodně umělý, ale čaj Míse moc chutnal. U auta samozřejmě čekáme ještě deset minut. Jeden, Američan, se zapomněl.

plantáže BOH byli založeny v roce 1928

prohlídku jsme si udělali vlastní i s testováním vůně

čaj byl jeden ze speciální edice - Cameron Gold Blend, z lístků

Butterfly garden, tady jsme dostali jen třicet minut. A je to málo. Je to taková malá zoo, což jsme nevěděli. Čekali jsme jen motýly. A ti byly v první sekci. Když jsme tam vešli, nikde nic nebylo. Pak proletěl jeden a pak jich tam bylo mraky. A kukly ve všech možných stavech. A už tu měli v akvárkách škorpióny, kobylky či pakobylky. V další sekci byly kytičky a ovečky. A pak už to bylo minizoo. Klokan, hadi, pavouci, ryby, bengálská kočka, morčata a spoustu dalšího. Jen škoda těch podmínek, ve kterých tu žijí. Né že by se o ně nestarali, to né, ale spíš ten prostor a výbava prostoru je dost nic moc.

Jídlo! Konečně oběd. Zavezli nás do Restoran Yao Yat. My máme s sebou jídlo vlastní. Nebyli nám totiž schopný říci, jestli tu bude i možnost vegetariánského jídla, ale bylo to zbytečné. Dokonce mají vlastní vegetariánský lístek. Míša si dala Udon nudle a já vege kuřecí v limetkové omáčce a rýží. Respektive já to nechal na paní a tohle mi donesli a oba jsme byli naprosto spokojeni. Jen jarní závitky byli nic moc. No a u jídla začalo pršet.

Popojedeme na jahodovou farmu. Leje fakt fest. A díky tomu je to aspoň zábavné a zajímavé. Jinak by to bylo nic moc. Za půl kila samosběru tu chtějí čtyřicet ringitů - což je 200 korun. Nevím kam na ty ceny chodí. Průvodce nám říkal, ať tu jahody nekupujeme, že pak nakoupíme na trhu jahody z dovozu levněji. To je věc co nechápu, jak může být dovoz levnější. Nicméně trh jsme kvůli dešti museli vynechat.

v jahodárně najdete jahody ve všech formách i mražené

jahodiště

Předposlední zastávka je Cactus point. Tady by se líbilo mému strejdovi. Všude spoustu kaktusů. Malých i velkých. Vzpomněl jsem si u toho i na to, jak jsem jako malý kupoval kaktus v Čechách. Krásný, kvetoucí. Akorát ty květy byly umělý. No a tady umělý nejsou. Je to moc hezké.

chlupatý kaktus mám tak rád...

...je to můj jediný kamarád

zelený ráj

Poslední zastávka je muzeum Time tunnel. Mají tady spoustu starých věcí a popsanou historii. Přiznám se, že nevím co vše. Už jsme dost uťapaný a koncentrovat se na tunu textů se nedá. Míša mi pak našla minikvíz o Malajsii a totálně jsem pohořel. Tohle chtělo jako první zastávku, když je člověk ještě plný sil. Ale je to pěkná výstava.

našli jsme i odkaz - znak Československa a staré logo Baťa

Už jsme moc rádi, že jsme se dostali zpět na ubytko. Venku stále prší, a tak si odpočineme. Na večeři jdeme až po sedmé hodině. A opět na čapátý a dál. Ale musíme si chvíli počkat. A dostali jsme i slíbenou omeletu. Už jsme se chystali pryč, když si k nám přisedl Malajec a pustil se s námi do řeči dobrou angličtinou. Vypadlo z něj, že je to majitel hotelu a rád si povídá s cizinci. Dokonce má v plánu některé turisty, co u něj bydleli, navštívit. Rád i cestuje. A pozval nás na čaj masala. A dřív býval DJ. Dal nám na sebe kontakt, protože jej moc zajímá, jak bude vypadat naše cesta do Taman Negara.

Asia style :)

A pak už na pokoj a spát. Stále prší.