Den třístý devátý 16.5.2023
Ze Zainab Cottage (Kuala Besut) Santa Grand Signature Kuala Lumpur (Kuala Lumpur)
Míša se probudila v půl páté, že jí zase vše svědí. Vyrážka se trochu vrátila, tak mažeme. Nakonec se jí podaří usnout. Probudí se až v osm, dojde si na záchod, lehne si a popadnou jí křeče v břiše. Donutím jí to trochu rozchodit. A pak usne znovu. Budím jí až v půl jedenácté. Musíme balit. Ale už jí je naštěstí lépe. Pro změnu mě začala bolet pravá achilovka. My jsme fakt dvojka.
Posnídáme, pobalíme a na dvanáctou opouštíme areál. Paní recepční je moc zvědavá, tak jde s námi čekat na Graba a vyptává se kam jedeme. Příjde mi, že toho o moc víc anglicky neumějí. Jen takovéto společenské fráze. Taky si o nás musí myslet, že jsme úplně blbý, protože jedeme k přístavu na autobus a od tama na letiště za stejnou cenu, jako bychom si vzali Graba přímo odtud na letiště. Ale co naděláme. Lístky na autobus jsme koupili dříve než jsme zjistili, že to bylo zbytečné.
Pan řidič zná, takže si ještě chvíli povídají a pak nás odveze k přístavu. Cestou se nás pokouší vzdělat ve zdejších zvyklostech, ale nerozumíme mu ani slovo. Ale aspoň pokyvujeme a mile se usmíváme. V přístavu hoďku posedíme, než přijede minibus. Tentokrát má normální sedačky, tak to aspoň tak nebolí. A za hodinu jsme na letišti. Tam se najíme. Připravili jsme si do krabičky nudle s fazolema a pak si sedneme do kavárny, kde čekáme na check-in.
 |
| barevný street art v Kuala Besut |
Při průchodu bezpečnostní kontrolou musí Míša vybalit bágl. Paní tam má na obrazovce černý flek a chce vědět co to je. A jsou to kamínky z Nového Zélandu. Úplně jsme na ně zapoměli. Paní se tomu zasmála, co jsme to za magory, že táhneme dvě kila šutrů a pustila nás. Při odbavení se jim zasekl Míšin bágl a málem z pásu spadl. Nakonec ai toho všimli, tak jej popostrčili a mají velkou srandu jak tu a tam někde narazí a roztočí se. Při další bezpečnostní komtrole mě totálně bezpečák zmate. Snažil se mi vysvětlit, že mám být tam kde sem byl a nejít k druhému pásu, protože ten je jen pro ženy. Jen to nikde není napsané a nečekal jsem, že mi něco takového bude říkat. Míša mě nakonec vysvětlila co říká. Po průchodu mě ještě lustroval a ptal se, odkud jsem. Asi aby si pamatoval odkud ten blbeček je.
 |
| cestování často znamená hlavně čekání..a my se dočkali svých batohů v Kuala Lumpur |
Při onboardingu pro změnu musíme počkat až lidi z letadla vystoupí a pak se tam rychle nasáčkovat. To jsem taky ještě nezažil, aby to bylo jak v metru. Ale pak už je to v pohodě, odletíme a bezpečně přistaneme v Kuala Lumpur a dokonce o pár minut dřive. Vyzvedneme batohy, jsou teda dost ušmudlaný, a vyrážíme na rychlovlak Klia ekspress. Ještě před měsícem to bylo mimo provoz, ale dnes máme štěstí. Již funguje, ale je to drahé jak kráva. 55 ringitů na hlavu jen to frkne. A u nás si lidi pořád stěžují, jak máme draho a přitom bychom se za tuhle cenu dostali na druhou stranu republiky a né jen z letiště do města. Dovezou nás na Sentral station, odkud jedeme ještě tři stanice metra, každý za dva ringity. Grabem by to celé bylo levněší, ale zas ty zácpy. A ještě kousek dojdeme, máme štěstí, že už jsme dost zkušení přebíhači silnic.
Santa Grand Signature Kuala Lumpur je název našeho hotelu. Vypadá docela luxusně, tak jsme zvědaví a nejvíc na snídaně. Máme tu tři noci, ale objednáváno na dvakrát, takže dnes spíme v královském loži, ale zítra se musíme stěhovat do královniných komnat. Škoda, doufali jsme, že to bude bez stěhování, ale naši zprávu zdárně vyignorovali. Ubytujeme se v osmém patře. Postel je tak velká, že se okolo i blbě protahuje, ale vše je čisté a dokonce je sprchový kout oddělen od hajzlíku, takže konečně můžeme posedět a nohama v suchu. To se pozná čtyřhvězda...i klíma funguje.
 |
| vítejte v Kuala Lumpur v barevném městě z bažiny |
Jdeme na večeři do vegetariánaké restaurace Bakti Woodlands Vegetarian Food Cafe. Doufali jsme v táckárnu, ale je to taková rádoby indická restaurace. Jídlo bylo dobré, ale kdyby měli větší porce, člověk by se nezlobil. Na hotel jsme si ještě vzali nějaké dva zákusky. Venku už je dávno tma a budovy jsou pěkně osvětlené. V dáli vidíme dvě věže Petronas a přímo před nosem věž Kuala Lumpur. Město vzniklo v roce 1856 na vysušených bažinách a Míša se s ním poprvé setkala před 8 lety..zná jej špinavé a nezajímavé. Jsme napnutí kam to dotáhlo!
Na pokoji se hezky uvelebíme a spřádáme plány na další dny. A trochu nás začínají dohánět starosti okolo návratu. Jsme tak rádi, že si můžeme osladit život zákusky, které jsme pořídili. A nejsou vůbec špatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat