Den třístý šestý - další den v ráji/pekle

Den třístý šestý 13.5.2023

Suhaila Palace (Perhentian Island Besar)
https://mapy.cz/s/korufegapo

Vstávám před osmou a potichu se škrábu z postele. Udělám si snídani a připravím novou vločkovou směs i pro Míšu, ať se s tím nemusí zabývat. Určitě bude vstávat později, hlavně aby se vyrážka zlepšila. Vyrazil jsem směr potápění, ale třikrát jsem se vracel. Prvně pro plavky, pak pro vodu a nakonec pro telefon. Dorazil jsem tak akorát. Už se tam všude spoustu lidí a děsný šrumec.

Včera mi ukazovali místo, kde budu mít připravenou láhve s postrojem a opravdu tam je. Už si pamatuji své číslo šest. Radši vyzkouším vzduch, když ke mě příjde instruktor, že co jako dělám, že je to jeho. To mě zarazí, ale řeknu mu, že mě to tu měli připravit, tak se zeptal kdo. Tím mě odzbrojil páč všici vypadají podobně. Nakonec jsem si všiml, že to není číslo šest, ale devět, tak jsem se vydal na sušák a hle, zde jsou mé nepřipravené věci. Nevadí, aspoň budu vědět, že je to vše ok.

Dostávám na ponor novou partu. Bude nás pět plus guide. To je docela hodně, navíc jsou ti čtyři dost zkušení. Jeden je dokonce divemaster, ale od jinud. To se budu muset hodně snažit, abych vydržel se vzduchem, oni totiž určitě nebudou dejchat vůbec. Jedeme lodičkou opravdu daleko až k malým ostrůvkům na severu. Má to být nejhezčí místo a podle toho, kolik už tu potápěčských lodí je a ještě přijíždí další, tak na tom asi něco bude. Jen proud je oproti očekávání velký.

zpět na volné móře

Už jako profík se skulím do vody, hned se chytám lana. Nechytnout se by znamenalo bojovat s proudem nahoře, kde je největší, a to člověk nechce. A fakt je silnej, na laně doslova vlajeme. Ponor je tentokrát v pohodě, žádná bolest ucha, tak si říkám jestli to není tím že jsme tentokrát horizontálně a né vertikálně. Budu to muset vysledovat. Proud je ale pořád šílený a viditelnost velmi slabá. Všichni, kromě mě, mají baterky. Během ponoru jsme schovaný za skálou a do proudu se dostáváme jen na chvilku, evidentně šlo o pokus, jestli to překopeme na druhou stranu nebo ne, ale guide to vzdal a tak se brouzdáme tam a zase zpátky kryti skálou. I tak potkáme malého žraloka, nějakého toho kraba či murénu. Ale i za tou skálou se člověk musí snažit, aby nebyl unesen pryč. Nejhorší je, že mě pod vodou začala bolet hlava, takže jsem byl moc rád, že už je konec. Se vzduchem jsem na tom nebyl nejhůře. Předběhla mě o pár barů jedna paní.

Cestu do přístavu jsem si moc neužil, ale bolest hlavy postupně odezněla a zůstal takový ten pocit, kdy vás někdo praští do hlavy. Se všemi se rozloučím, zaplatím za tři ponory a výbavu 360 ringitů a jdu za Míšou. Ta zrovna dosnídala a to je půl dvanácté. A já su jdu na chvíli lehnout. Navíc jsem si z ploutve uhnal puchýř a rozedřel si to do krve. Jsme s Míšou sehraná dvojka, ta si včera ukopla palec a do teď má velkou krvavou skvrnu na žabkách.

Milanův burgerový ráj

K obědu opět burgery a pak se až do večeře proválíme na pokoji. Nechceme riskovat další zhoršení vyrážky,která se pomalu a jistě zlepšuje. Dokonce i bez prášku. A na večeři zase burgery. Ale pak už se jdeme aspoň kousek projít. Na velkém betonovém molu tu mají spoustu i formací a sloganů o tom, jak chránit rezervaci. 

kdy se začnou těmi hesly řídit i místní?

Škoda, že tím to více méně skončilo a pak zase na pokoj dokoukat Partičku a spát.

západ nad Kecilem