Den třístý dvacátý devátý - zpět na trase! SNP!

Den třístý dvacátý devátý 5.6.2023

Z Brno (Česká republika) do Nad Kubrianskou dolinou (Trenčín - Slovenská republika)

Dopravou z Brno do Trenčína

https://mapy.cz/s/juguvezuka

Pěšky z Trenčína do Nad Kubrianskou dolinou
9km 302/56m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/dutemokope

Dnes je to takové ospalé ráno. Vzbudili jsme se v osm, ale takoví unavení. Poleháváme až do desíti, kdy už musíme jít dělat snídani, abychom pak ještě stihli oběd. Máme míchaná vajíčka s topinkama a je toho kopa. To je tak, když se dojídají zásoby. A pak začne panika. Musíme se pořádně zabalit. Pořád se nám zdá, že máme nějak moc věcí. Vše pečlivě kontrolujeme, ale opravdu vše potřebujeme.

V mezičase skočíme do Alberta. Přeci neodjedeme jen tak, aniž bychom po sobě zanechali nějaký prezent. Jsme mému bratranci Honzovi a celé jeho rodince moc vděční za azyl. Mít takový luxus, abych se mohl vykurýrovat, v to jsme ani nedoufali. A navíc máme díky nim i krásné vzpomínky. Moc jim z celého srdce děkujeme a přejeme, aby se jim dobře dařilo.

cesta z Brna

Samozřejmě trochu nestíháme, vaření oběda a večeře do krabičky nás trochu zdrželo. Taky jsme po sobě poklidili nepořádek. Dobalili poslední věci a před druhou utíkáme i s odpadkama na poslední spoj, kterým bychom měli přijet na čas. Odpadků se zbavujeme a spolu s nimi i mých druhých bot. Klidně bych si je ještě na pár kilometrů nechal, ale tahat dvoje boty na zádech by byl velký luxus.

Autobus nám jede za tři minuty od příchodu. Měl dvě minuty zpoždení. A je pěkně narvaný. Pár zastávek se s báglama přeskupujeme sem a tam než se konečně spoj trochu uvolní. Největší problémy nám nadělal opilec, co si snažil pípnout platební kartou a koupit lístek. Bohužel terminál je zrovna mimo provoz, proto mu to nejde a proto zatarasil průchod do autobusu. Ale jinak to byla fajn cesta. Přestupujeme u ZOO na šalinu číslo tři a jedeme až na předposlední zastávku. Cestou se domlouváme s naším řidičem, kterého jsme našli přes aplikaci BlaBlaCar, kde přesně se máme potkat.

Michal je ze Slovenska a pracuje v areálu Nové Zbrojovky. Postupně se tu scházíme. Jede nás celkem pět, protože přehlédl, že jsme se mu nahlásili dva. Auto je ale dost velké, abychom se vešli, i když je z toho celý nesvůj.Jede s námi ještě mlaďounká holčina, celou cestu studuje doktořinu a kluk, který na sraz přijel vlastním autem. Doba je asi opravdu zlá. A ten pro změnu spal a nebo koukal na záznam z pokerového turnaje.

Řidič byl celkem upovídaný. Před nedávnem se přestěhoval, po několika letech v Brně, zpět na Slovensko. Do Brna tak občas dojíždí za prací, ale tentokrát zde byl hlavně kvůli rozlučce ze svobodou. Příští týden se žení. Takže známe detailní průběh, včetně toho jak podváděl u úkolů, které dostal od svých kamarádů. Ale evidentně si to hodně moc užil.

Cestou se také dozvídáme, že se musíme, do pěti pracovních dní, dostavit na úřad práce k dovysvětlení naší online žádosti. Tak hlavně, že to mají online. Nedá se nic dělat, budeme muset na otočku do Prahy. Necháme to ale až na nejzašší termín. Máme aspoň týden, abychom se krásně prošli. A bude to krásný deštivý týden. Už i Brno se na nás mračilo.

Do Trenčína jsme dorazili o půl šesté. Necháváme se vyložit u Lídlu, který je přímo na trase SNP. Dokupujeme zde poslední zásoby. Taky jsme si naivně mysleli, že tu bude záchod. Všude po světě jej tam mají, jen tady ne. Po cestě se tak stavujeme ještě na benzínce. A pak už si to kráčíme vstříc novému dobrodružství. Před námi se objevuje Trenčínský hrad. A oživuje tak vzpomínky. Jsou to už skoro tři roky, co jsme s Míšou šli kousek SNP z Bratislavi do Trenčína. Míšu ale bolel kotník, takže jsme tu nakonec strávili pár dní a když jí došla dovolená, jela domů a já pokračoval ještě pár dní sám. Ale nakonec jsem odjel do Prahy i já. Holt čerstvá láska vyhrála nad toulavýma nohama.

hurá na značce a zase "bezdomovci" ať žije benzínka

Procházíme městem a poznáváme známá místa. Pak už nás to vede směrem na vesnici Kubrá, a to už nepoznávám ani já. Potkáváme penzion Kyselka s hezkým venkovním posezením. Mají tu pivo Kozel za euro pade. Pivo jsme neměli opravdu dlouho a cena se nám zdá také přijatelná. Chvilku tak posedíme. Odtud už jdeme přírodou. Je to tu vcelku bahnité a hlavně do kopce. V kopci jsem se musel několikrát zastavit. Nemoc mi evidentně vzala dost sil, ale jinak se oba cítíme parádně. Jsme šťastní, že jsme zase na treku.

Trenčín a hrad

o jedno jsme se podělili všichni

Vyškrábali jsme se nahoru na kopec a ocitli jsme se Nad Kubrianskou dolinou. Už je po osmé hodině a vypadá to tu, že by se dal najít nocleh. Shodíme batohy a rozprchneme se po okolí. Na pravé straně za kopečkem, asi sto metrů nacházíme krásný plácek. Postavíme tarp. Musíme u toho přemýšlet jak jsme to vlastně dělali, už je to pět měsíců co jsme to stavěli naposledy. Ale povede se. Uvaříme si čaj a pojíme připravenou večeři. Zítra už bude batoh o dost lehčí. Ke spánku se ukládáme v deset a kolem půlnoci začíná pršet.