Den třístý třicátý osmý - zpět ve vlastních stopách

Den třístý třicátý osmý 14.6.2023

Z Apartment Downtown (Žilina, Sk) za loveckou chatu u Žiare

Autobusem z Apartment Downtown (Žilina, Sk) do Fačkovské sedlo

Pěšky z Fačkovské sedlo za loveckou chatu u Žiare
22,8km 1016/1164m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/dugomofopo

Ráno se nám moc vstávat nechce, ale co dělat. Připravíme snídani ze zbytků, pobalíme a vyrážíme na autobus. U dveří potkáme paní bytnou, tak předáme klíče a rozloučíme se. Bylo to tu moc hezké. Na nádraží je to deset minut, tak máme dost času zjistit odkud nám to jede a že lístek se kupuje až u řidiče. V devět třicet nastupujeme i s batožinou a vyjíždíme směr Prievidza, do Fačkovského sedla.

Vysedáme na čas. Je půl jedenácté. Autobus ještě chvíli postává na zastávce a my vyrážíme na cestu. Už po pár metrech potkáváme první dva SNP. Mladej pár co hrozně žene a jen odpověděli na pozdrav. Vypadají docela vyřízeně, ale né zas tak moc jako další snpéčkař, kterého potkáváme za pět minut. Ten se aspoň ptá, jestli je hospoda dole otevřená. O kus výš potkáme dva starší kluky, ti se s náma aspoň baví. Je vidět, že si cestu užívají. Dneska budou spát v Čičmanech v penzionu Katka. Necháváme pozdravovat paní. Nám se tam opravdu líbilo. Nakonec potkáváme ještě jeden pár turistů a další snp pár, ten ale ani pořádně nezabučí. Docela živo na jeden kopec.

Na louce kousek za Vrani skalou se naobědváme. Míša se přiznává, že jí bolí noha neb si jí včera jemně zvrkla. Nechtěla to přiznávat, že jsem prý moc starostlivý. No tak uvidíme jak se nám půjde. U oběda koukáme na bouřku. Naštěstí je za náma, ale docela blízko. Hromy a blesky pěkně řádí - hezká podívaná.

Jak už to tak bývá. Je to tu zas jak na horské dráze - na horu a dolů. Ve Vríckém sedle, do kterého musíme hodně zklesat, krosujeme silnici. U toho procházíme krajem nikoho. Tabule po levé straně říká kraj Žilinský a po pravé straně zas Trenčiansky, ale mezi nimi je dobrých pět metrů. Chvíli zvažujeme, že bychom založili vlastní kraj. A pak je to do strmého kopce Závozy. Ufunění padáme k noze stromu a chvíli odpočíváme, během toho se přežene dešťová přeháňka, tak aspoň máme výmluvu.

Před rozcestím Hadviga je u cesty voda, tak se chvíli zdržíme. A u rozcestí pak mají budku s první pomocí. To je docela fajn nápad, jen doufáme, že to lidi nerozkradou. A o kus dál v lese potkáváme SNP budku. Jsou v ní památeční kamínky, kterř se dají koupit za tři eura padesát. A někdo tam nechal i takové ty malé čokoládky Merci, tak jsme jednu uzmuli. Ještě než sejdeme k silnici na Vyšehradské sedlo, tak se na chvíli natáhneme. Krásně svítí sluníčko a není kam spěchat.

Od sedla je to zas nahoru, na Vyšehrad. Značení nás zavede do slepé cesty, která už na první pohled nevzbuzovala moc důvěry a nakonec zkončila neprostupným roštím. Obejdeme to pak po normální cestě a kolem ohrad s koňmi. Deštík nás tentokrát zastihl na louce, ale bylo to spíš osvěžení než nějaká překážka. Z Vyšehradu je krásný výhled na Velkou a Malou Fatru. Potkáváme tu kluka, ale nejsme si jisti jestli snp nebo jen turista. Vůbec se s námi nebaví. Je ale zajímavé, že všechny lidi jsme potkali ráno během jedné hodiny a pak nic.

Vyšehrad i se šemíkem

Seběhneme z Vyšehradu dolů. Narazíme tu na medvěda, žel zatím jen dřevěného, a pak už jen přes louku k lovecké chatě u Žiare. Tady chceme nabrat vodu a najít místo na přespání. Jsou tu postavené dva stany. U studánky se zrovna umývá jeden chlapík a druhý chodí kolem chaty a telefonuje. 

Dáváme se do řeči a jelikož jdou ze směru kam jdeme, zajímá mě jak je to tam s vodou. Podle mapy tam je úsek třicet kilometrů bez vody. Ale díky radám se zkrátil na dvacet. Kluci jsou vcelku výřečný. A jak jsme se dozvěděli, tak je tu ještě jeden pár. Tolik lidí je na nás už moc, lidi si užijeme ještě až až v Nízkých Tatrách, tak si nabereme vodu a rozloučíme se. Jdeme hledat místo někde po cestě v lese.

A za chvilku už jej máme. Postavíme tarp, uvaříme večeři. Naplánuji náš pravděpodobný plán podle studánek na další dny a hurá spát. Venku se poměrně dost ochladilo.