Den třístý šedesátý devátý - velké věci

Den třístý šedesátý devátý 15.7.2023

Z Hostinec Beskyd (Nová Sedlica)do Apartmány Jarkova (Prešov)

Pěšky a stopem z Nová Sedlica do Zboj
Pěšky ze Zboj do Uličské Krivé
Stopem z Uličské Krivé do Ruský Potok
Stopem z Ruský Potok do Snina
Stopem ze Snina do Vranov nad Topľou
Vlakem z Vranov nad Topľou do Prešov
Pěsky z nádraží Prešov do Apartmány Jarkova
https://mapy.cz/s/ponodobeja

Ráno vstávám o půl sedmé. Dřív než jsem původně chtěl. Připravím nám snídani a oběd do krabičky. Míša také vstala bez toho aniž bych ji musel tahat za nohu. Včera jsme si říkali, že to chce odcházet tak na devátou a nakonec jsme pryč  před osmou.

i kámen by se ustrnul

Plán je jasný, půjdeme směrem na další vesnici a snad tam nedojdeme (protože někdo zastaví) a kdyby jo, zvedne se nám šance na stop aut z této vesnice. A kam pojedeme ? Na vlak a nebo snad ještě dál. Jsme vybaveni kartóny s nápisy. Tak snad tu někdo pojede. A když nic tak kolem poledního jede autobus.

cestou, necestou..dobrodružství začíná

Moc aut tu nejezdí. Teda spíš jedno za dvacet minut. Závodníci teprve dojíždějí, takže těm bude aspoň půl dne trvat než pojedou dom. A ti co tu jsou na dovče zas pojedou spíš večer a nebo až zítra. Sobota ráno prostě není úplně top čas na stop. Ale co, nějak to dopadne. Kousek za vesnicí, samozřejmě že v zatáčce stopujeme autobus. Bohužel ale jede jen do další vesnice, ale i to nám může pomoci. Pan řidič nám drží palce a kdybychom chtěli do Prahy jezdí tu přímák ze Sniny. Jede i přes Brno, ale co ve dvě ráno v Brně, takže toto zavrhujeme.

Ze Zboje jdeme do další vesnice Uličské Krivé a tentokrát celých pět kilometrů ujdeme po svých. Dál už se nám šlapat ale nechce. Začíná na to být moc teplo, takže se usídlujeme na autobusové zastávce a stopujeme tu. Za půl hoďky nám zastavuje starší pár, co si nás pamatuje ze včerejší hospody. Bohužel ale ani oni nejedou moc daleko. Ale kousek se svezeme a popovídáme si. Vyloží nás na odbočku na Ruské Sedlo na Ruský Potok. I tady když tak jezdí autobus. I tady je stále dost mrtvo. První kdo nám zastavuje, je ta samá dvojice co nás tu vysadila, ale jedou jen do další vesnice a to se nám už nechce. Tady je to hezké a přehledné. Další kdo nám zastavuje je dvojice ze Zlína v dodávce. Ale chtějí si jen pokecat, jako by nás tě dvacet kilometrů  a větší silnici nemohli svézt. Ale nevadí. A nakonec nám zastavujou dva kluci. Jeden z nich nás včera obsluhoval. A konečně někdo, kdo jede kousek dál, do Sniny, kde už je vlak i autobus. Jezdí teda jako dobytek. Několikrát se ptal jestli se bojíme. Myslím si, že dokud se nestane něco neobvyklého, třeba laň ve vozovce, tak bude určitě v pohodě, ale až se jednou něco takového stane, moc šancí na život mu nedávám, ale snad z toho dřív vyroste.

mají tady dřevěné kostelíky

Jsme ve Snině - což je od Nové Sedlice asi 35km a nám trvalo 4 hodiny se sem dostat. Trochu jsme víc věřili ve větší ochotu řidičů  když znají místní poměry..ale co už.  Odtud je to dvacet kilometrů do Humenného. A tak jdeme ještě znovu na stopa. Přece takový kousek nepojedeme vlakem. Navíc tu je moc fajn plácek na stopa. Zas to nějakou dobu trvá a nakonec nám staví chlápek,co normálně jezdí kamiónem. Zrovna jej má rozbitý a už ráno byl vyzvednout součástku na opravu, ale zapomněl těsnění, takže teď jede znovu na otočku do Vranova nad Topľou. No proč ne. I odtama jezdí vlaky a dá se i stopovat. Vysazuje nás u Tesca, kde si koupíme nějaké občerstvení a pak jdeme zase na stop. Dáváme tomu hoďku a pokud nic, tak pojedeme vlakem do Prešova, kde koukneme na další možnosti.

je poledne..a jedeme dál..

Zastavuje nám klučina ale jen aby nám řekl, že máme jít na benzínku a na přímo se ptát lidí. To se nám nechce, je to daleko na vlak a navíc, my  nejsme tenhle obcházecí typ. Prostě buď někdo chce nebo ne. Pak nám zastavuje cyklista s tím stejným. To už je ale čas jít na vlak. Pánovi aspoň vnutím dvě plechovky se zálohou. A pak už spěcháme na vlak, tady jsme holt neuspěli.

jedeme vlakom, užíváme si klímy a za chvilku jsme v Prešově

Vlakem jedeme do Prešova. A už nás to dnes moc neba, takže jsme se rozhodli pro konec.  Nacházíme apartmán v centru za slušné peníze. Paní nám hned volá, kdy, jak a co. O tři čtvrtě na čtyři jsme na místě. Prošli jsme si i Prešovské náměstí, které je moc hezké a velmi nás překvapilo, že tu mají Góvindu. Slečna nás vyzvedá před budovou a vysvětluje nám cestou do apartmánu všechny bezpečnostní aspekty. Tu pípnete čipem a pak tu a tu a když ne, tak bude pípat alarm. No komplikované, ale nic co bychom nezvládli. Když se dostaneme k apartmánu, nevině se zeptá, kde se tu bereme. Ptám se jestli chce krátkou nebo dlouhou verzi. Vybírá si krátkou. Je ale natolik ohromená, že před apartmánem stojíme až do čtvrt na šest. Zjišťujeme že toho opravdu máme dost co vyprávět. Na oplátku nám nabízí, že nám ukáže Kalvárii. Je to tak na hoďku. Na chvilku se tak rozcházíme. My si s Míšou dáme sprchu a za chvilku už vyrážíme.

Prešov

Iva, tak se jmenuje, žila sedmnáct let v Americe a je moc ráda, že se vrátila do klidného místa. Dělá masáže, to by se nám hodilo, ale to bychom tu museli zůstat déle a mimo jiné se tu stará o dva apartmány. Bydlí hned vedle, tak to má jako vedlejšák. Zavedla nás na Kalvárii, která sama o sobě je moc hezká a je odtud krásný výhled na město. O tom se nám ani nesnilo, že tu budeme mít i průvodce. Původní plán byl prostý, prostě padnout za vlast. Ale tohle bylo mnohem lepší, velmi nenucené a krásné. Pak ještě půl hodiny povídáme před barákem a to už měla být na schůzce. Loučíme se neradi, ale domlouváme na ráno kávičku.

Kalvárie je moc pěkná a na hřbitově nacházíme modrozeleného andílka

vyhlídka na Prešov

My jdeme nakoupit něco k večeři, snídani a na zítřejší cestování. Po návratu plánujeme věnujeme co a jak budeme dělat. Nakonec najdeme vlak do Žiliny. Z Žiliny pak Blablacar do Krnova a odtud vlak do Bruntálu. Má to jen jeden háček. Příjezd do Krnova je na minutu přesně s odjezdem posledního vlaku, ale i tak to jdeme risknout. Nějak to snad dopadne. Časy jsou to jen předpokládané a kdyžtak půjdeme na stopa. Je to zas jen dvacet kilometrů. A nebo se nám podaří přesvědčit řidičku k malé zajížďce, ale to se nedá předpokládat. Pravděpodobně bude dost unavená, a to se každá minuta počítá.

neseme si zásoby

A pak už jen večeře a spát. Byl to dlouhý den

v Prešově nás konečně čekal medvěd