Den třístý šedesátý druhý 8.7.2023
Z lesa od altánok pri studni pod Makovicou do Olla apartmány(Svidník)
Z lesa od altánok pri studni pod Makovicou do Olla apartmány(Svidník)
12,9km 298/575m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hezebobode
Noc byla plná života. Broučci, stonožky, myšky, plchové a vůbec vše, co může být v listnatém lese, se probudilo a šramotilo. Hodně věcí se ale odehrávalo za tarpem. Příště pořídím nějaký s okýnkem. Bylo teplo, možná až příliš. Spacáky máme úplně otevřené. Je zajímavé, že i když tu jsou komáři, tak o nás nejeví moc zájem. To je moc dobře, aspoň máme klidné spaní. O šesté kolem nás prošel Snpéčkař. Od cesty spíme tak pět metrů, ale vůbec si nás nevšiml. On ten náš tarp je fakt hodně blbě vidět. Dopisuji příběh. Původně nás měl čekat dlouhý den, ale večer jsme se shodli, že je nesmysl se hnát kupředu o sto šest a o tři dny zjistit, že jsou nohy opravdu v háji, takže dnes nás čeká jen dvanáct kilometrů do Svidníka, nákup a ubytování v apartmánu. Vstáváme tak až v sedm.
 |
| Floriánek |
Posnídáme, pobalíme a vyrazíme. Zprvu je to ostře nahoru a to mé noze nedělá vůbec dobře. Občas jí projede ostrá bolest až mi vyhrknou slzy. Naštěstí je to jen něco přes kilometr k Floriánkovi. Je tu velké posezení a socha. Posezení vypadá, jako že od dávných dob, co jej někdo postavil, tak se používá, ale neudržuje. Je to škoda. Mohlo by to tu vypadat moc krásně.
A pak si to zas strmě seběhneme. To už je o fous lepší, jen to vědomí, že rozhlednu asi ani Slováci nestaví v údolí, nám říká, že zas půjdeme do kopce. A pravdu jdeme. Ale už to není tak strmé, takže noha neprotestuje. I tak jdu obezřetně a nespěchám tak jako Míša. Ta asi utíká na vlak. Na Čierné hore je útulna a rozhledna. Útulna je spíš baráček s lavicema, stolem a krbem. Žádné luxusní spaní nenabízí. A bohužel, není tu voda. Rozhledna přerostly stromy, tak jí byla dodělaná věžička. Je to docela vachrlaté, ale rozhled ze shora je. Míša se až nahoru neodváží, stačí jí první patro věžičky.
 |
| na vyhlídce |
Slezeme a lenošíme pod rozhlednou na sluníčku. Motýli nás obletují a že jich je. Odcházíme až když nás vyruší další snpéčkař. Další fakt divnej typ. Nemluví, leje na sebe vodu a krom báglu jde i s igelitkou v ruce. Jako fakt má igelitku. To prostě není možný.
 |
| borec s igelitkou |
Odtud už je to kousek. Slezeme dolů na Horu. To je prostě divný, a pak už do Svidníka. Procházíme velkou širokou ulicí Sovětských hrdinů. Zkoukneme pomníky, sochy a vše co nám přijde do cesty řádně zdokumentuji. Nejvíc mě pobavila pamětní deska věnovaná osvoboditelům a na výloze za ní plakáty Mission imposible a Indiana Jones. To prostě nevymyslíš.
 |
| sedlo s názvem Hora |
 |
| padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina |
 |
| krásy Svidníka |
Dm zavřelo ve dvanáct. Máme půl hoďky zpoždění. Škoda. Končíme u parkoviště mezi Kauflandem, Billou a Lídlem. Míša skočí koupit oběd do Kaufáče a čokošku do Lídlu. Je nám fajn. Sedíme ve stínu za billboardem na parkovišti a nikoho nezajímáme, jako za starých časů při cestě Evropu. Ve dvě se dojdeme ubytovat do Olla Apartments. Měla tu být kuchyňka, ale je tu jen mikrovlnka a rychlovarka. Je to zklamání. Ještě že jsme nenakoupili. Nějak si ale poradíme. Krom této drobnosti to vypadá moc hezky. Ubytujeme se a razíme nakoupit zásoby.
Nakupujeme tak, abychom dnes povečeřeli a zítra posnídali, no a měli zásobu jídla s sebou na šest dní. Dýl by nám to trvat nemělo. Spíš o den méně, ale uvidíme jak se nám půjde. Největší bojovku stejně čekáme až se pokusíme vrátit z Nové Sedlice do civilizace, na Moravu. Jak se budeme dostávat z nejvýchodnější vesnice na Slovensku domů jsme fakt zvědaví. Asi by bylo jednodušší dojet do Užhorodu.
 |
| naše stanoviště u billboardu přináší pohled na let deseti čápů a pijeme minerálku z pramene Ondrej :) |
Na pokoji vypereme, umyjeme nádobí i sebe. Zevlíme a odpočíváme. Povečeříme a znaveni jdeme spát.
 |
| pohodička v apartmánku |
Žádné komentáře:
Okomentovat