FMTD10 - Porto Covo

 27.3.2025

Z paloučku před Vila Nova de Milfontes do  Costa do Vizir Beach Village v Porto Covo
30 km
https://mapy.cz/s/gutefokado

V noci sem zachraňoval tarp jen jednou. Trochu se otočil vítr a jak silněji fouklo, trošku nám to spadlo, ale oprava byla snadná, rychlá a bez zmoknutí. Na chvíli i přestalo foukat úplně, a to zas vylítli komáři. I Míšu probudili, naštěstí, už jsem měl na kontě tři a síťka, kterou Míša měla zahrabanou hluboko v báglu, se opravdu hodila.

Ráno je tarp mokrý z obou stran, ale účel splnil. Nemáme mokrý spacáky a moc na nás nefoukalo. Venku začne byt teplo až tak hodinu po svítání a máme dnes dost oblačno. Voda na snídani je jen vlažná a i to je asi silné slovo, když se plyn s námi rozloučí. Ješté že má Míša ve spacáku výheň. Dobrých 80 stupňů tam bude mít. Nechápu jak v takové sauně může spát a ještě říkat, že ji k ránu bylo chladno. Asi nikdo nečeká, že bychom vyrazili extra brzo a taky že ne, je po půl desáté. Ale za to jsme stihli usušit i tarp.

Cesta nás hned žene do křoví, kterým se musíme prodírat. A člověk by se tu docela vybavil. Tu ponožka, tu čepice, jak to mají lidi jen tak na báglu a tady se jim to zachytí za větévku. Tak jak nás značení na začátku cesty hnalo k útesům, teď nás drží v bezpečné vzdálenosti. Jsou tu na severu víc opatrný a staví i mosty. To jih byla divočina. Procházíme okolo polí a luk a stále dokola říkáme "hi".

Do města  Vila Nova de Milfontes to máme přes řeku. Máme možnost se přepravit přívozem, za pouhych 5euro na osobu. Popravdě jsem viděl jen jednu osobu toho využít a zbytek to obchází, stejně jako my.

Ve městě koupíme chlebíky k obědu, zásobu pomerančů a na ulici v eko automatu natočíme vodu, ať je trochu podpoříme.

nákup vody 0,6 Euro za 3 litry

Míša zvažovala kafe, ale nějak to není ono. Radši jdeme dál, ať se někde najíme. Našli jsme na konci města parčík, jeho sláva už asi pohasla a to se okolo něj teprve staví. Na oběd ale je dostačující. Ale je dost možné, že nějak náš oběd  ovlivnil, protože jeden namazaný chlebík na Míšu sprostě zaútočil a chudák zůstala tak upatlaná, že to sem ještě ani já neviděl.

Po obědě nás zase značka zavádí k oceánu a pro změnu nás nutí jít co nejblíže k útesům. Aspoň je tak krásná podívaná. V dáli pak už vidíme přístvní město Sines, ale tam my už nepůjdeme. Náš cíl je Porto Covo. Dál už to prý není moc hezké. V písku nám to šlapání jde z těžka. Už je hodně suchý a tak se propadáme o to víc, ale nevzdáváme se.

na dosah ruky od oceánu

Před Porto Covem je velký betonový bunkr a u něj je taková malá restaurace. Obsluha je asi druhá opravdu vlídná osoba. Portugalci si nás totiž většinou nevšímají, dá se říci, že nás ignorují. Takže vcelku potěší, když je na vás někdo milý.

poslední káva

A odtud je to už co by kamenem dohodil so Porto Covo. Jen se ještě řádně zabahnit při prolézání křovin, okonce nám tu dali jeden brod, kam zapomněli dát most! A byl to docela oříšek, abychom nebyli úplně zmáčený, ale zouvat se nám opravdu nechtělo.

napojili jsme se na camino do Santiaga

V Porto Covo prvně vlezeme do krámu. Koupíme na večeři, jak studenou variantu, tak teplou, kdyby se nám povedlo někde vyžebrat horkou vodu. A pak už se západem slunce v zádech do kempu, dokud je aspoň trochu vidět. Recepce je tu už zavřená, ale u brány sedí mladej kluk, tak nás ubytuje. Měl starost abychom nebyli pod světlem, takže jsme u jezírka s fontánkou a žábama co skřehotají. Hlavně že u výběru místa byli sticha! Klučina byl fakt ochotný, takže mi sehnal kladivo. Tady zatlouct kolík není jen tak. A taky jsme u něj vyžebrali horkou vodu, takže máme teplou večeři. U toho jsem se dozvěděl, že je z Afriky, je tu rok a půl a má tu staršího bráchu. Ségru má v Anglii a druhou v Kanadě. No a chce prý cestovat jako my.

klasický závěr treku

A pak už jen hodinová sprcha, najíst, napít, vydat články a hurá spát. Zítra nás čeká den flákání a přesun do Lisabonu.

Tady končí i naše příspěvky o cestě. Děkujeme, že jste s námi došli až sem a sledovali naše příběhy :)