21.3.2025
Ze Sagres - Sagres Relax Studios za Vila do Bispo23,3 km
https://mapy.cz/s/nohufozupa
Noc byla dost krušná. Teda pro Míšu, která spala jak zabitá ani ne, ale jinak venku funělo a pršelo o sto šest. Musel jsem si na to chvíli zvykat. Tu a tam mě něco probudilo, ale to jen začalo víc pršet nebo víc foukat. Ráno elektrika taky pořád nejde, tak začínám vařit na vařiči. Sotva zaleju snídani, ozve se zvenku jaký si zvuk, nadávka a hle, budiž světlo. Tak aspoň ještě nabijeme telefony a Míša fénem dosuší ponožky, né že by to nebylo jedno, ale prý pro ten pocit.
Dneska jdeme od rána v nepromoku. Sice na nás na chvilku vysvitlo slunce, ale to se střídá s větrem a deštěm a občas se ukáže vše naráz. Oceán pořád bouří a pořád se to neomrzelo. Koukáme na ně tu a zas támhle a támhle taky a tady je bota a tady zas jakýsi kostel a pak už konečně maják. Vede k němu velká silnice a mají u ni opravdu velký pruh pro chodce, dnes tu ale jsou hlavně hikeři. Pěkně schovaný. Jedna skupinka je z Čech, tak prohodíme pár slov, ale jinak se s ostatními maximálně pozdravíme. Všici někam spěchaj. A je jich dnes ještě víc než včera.
Cesta dál vede zas kolem útesů a zas užasle koukáme na to řádění oceánu. To je opravdu neskutečná podívaná. Nacházíme i rybáře, chytá asi létající ryby, protože sedí nahoře na útesech a dolů je to fakt daleko. Postupně začínáme mít problém, že nevíme jestli mít věci na déšť nebo ne. Když je máme neprší a potíme se a když je nemáme, prší a jsme mokrý, tak si vyberte. Dokonce se jeden dešťový mrak přiblížil zcela podle zezadu! To jsme vůbec nečekali a dostali přímou nálož deště.
Postupně nás cesta zavádí dál a dál od oceánu a cesta se zvětšuje. Je to prozatím nejhorší úsek co jsme šli. Alespoň že tu kvete tolik krásných kytiček. Taky jsme v dáli zahlédli stádo krav, ale taky tam byl kůň a my se nemohli na tu dálku dohodnout jestli je to stádo koní nebo krav. Člověk si musí nějak krátit čas. Navíc jsme potkali botu a želvu.
Ve Vila do Bispo se stavíme v Lídlu. Dokoupíme pár zásob, na záchodě dobereme vodu a vyrážíme za město, dál po trase, hledat nějaké místečko na přespání. Prý se to tu hledá špatně, říkali, ale to neznají Míši skil. Našla hezké, klidné místo v pidi lese. Nikdo na nás nevidí a ani tu moc nefouká. Postavíme tarp a sotva se zabydlíme, začíná pršet.
Tu a tam slyšíme hlasy posledních trekařů, mířících do města na ubytko. Uvaříme večeři a pak v klidu spát, tak jak to máme rádi, hezky zavrtaní ve spacáčku.







Žádné komentáře:
Okomentovat