FMTD8 - jak jsme potkali pštrosa

25.3.2025

Z Ocedeixe za Zambujeira do Mar
24,3 km
https://mapy.cz/s/lodakuvuva

Ráno nás budí hlasy odcházejících sousedů. Asi je čas vstávat. V místnosti je ale takřka dokonalá tma. Na to to tu mají fakt super připravené. Uvaříme si snídani v ešáku na balkóně, Míša si dá kafe z pokojového kávovaru, zabalíme, připravíme do misky naloupanou mandarinku a pomeranč a vyrážíme na cestu. Včera jsme si říkali, že to ještě vezmeme přes větrný mlýn, ale na to jsme si vzpomněli až hodně daleko. Teď jsme měli jasné poslání, koupit nějakou přílohu k večeři místo kukuřičné polenty. Něco na zalití a ještě kdyby to vyhovovalo Míšině dietě. Sehnali jsme bramborovou kaši, takže jsme splnili obě podmínky.

Z Ocedeixe nás to zas vede po silnici. Nemám rád silnice. Ale tady se to aspoň snažili trochu oživit kresbama na zdech. Jednu odbočku jsme úplně netrefili a paní metařka skoro přetáhla Míšu pometlem neb si jí nevšimla. Míša chodí jak duch. Tak jsme se tomu společně zasmáli a navíc nám ukázala kudy jít.

sice po silnici, ale barevně :)

Další zážitek už byl opravdu bizár a byl jsem moc rád, že nemám brejle. U silnice sral chlap. Prdel otočenou k nám a hezky vytíral. O kousek dál jeho hihňající partnerka z toho měla nevídanou zábavu. Jako chápu, že když se musí, tak se musí, ale zrovna tady se dalo zajít za keřík a nebo aspoň partnerka mohla dělat clonu. Ale co čekat od lidí, kteří si každý nese na trek v igelitce oběd. O to, že by to po sobě pán zakopal, se ani zmiňovat nebudu. Moc děkujeme za zážitek.

excelující pár zasloužil fotku

Asfaltu se zbavujeme až u oceánu. Vítr fouká jen tu a tam a slunce bylo prvně pod mrakem, ale za chvíli už je jen krásně slunečno. Kolem oceánu už se brodíme takřka pořád pískem. Písek a zase písek. Čím dýl od deště, tím hůř se v něm jde. Dokud byl mokrý, tak to ještě šlo. Na kdejakém útesu má hnízdo čáp. Docela by nás zajímalo, jak to dokázali, že jim to ten vítr nesfouknul. A rozhodně to není závětřím.

Potkáváme čím dál víc lidí. Když proházíme Azenha do Mar, už jich má Míša víc než sto. Za vesnicí si najdeme hezké místo u útesu na oběd. Máme nové burákové máslo a je tekutější než normálně. A ve větru jsme si s ním užili kopec srandy a hlavně ho máme úplně všude. Bez řádného zapatlání se, to prostě nešlo.

Po obědě nás to zas žene od oceánu, je tu nějaká farma. Velké fóliovníky a tak zas trpíme nehezkou cestou. Když jsme se ale zas vrátili zpět k oceánu, tak nás pořád provází velký plot. Za ním mě to připadalo jako že to někdo odlesňuje a budou tu zas pole. A ono prd. Přišel se na nás podívat pštros, a o kousek dál zas byli v křoví schované nějaké kozy či kamzíci. A pak na nás zas někdo vystrkoval zadek. Asi to bude dnešní prokletí. Je to minizoo. Na mapě jsme nic takového nenašli, takže asi něco soukromého. Je to velká ohrada, kde je pár zeber, koz, buvolů, lam a pštros. To bylo moc hezké a neočekávané zpestření.

zoo - sloni a žirafy byli zřejmě za křovím

A pak zas útesy, oceán a kopa písku, ale přidávají se i křoviska a voda. A občas ta voda teče po té jediné cestě mezi křoviskama. Je to velká zábava, hlavně když se střetnete s proti jdoucím turistou a nemáte kam uhnout. Před Zambujeira do Mar se stavujeme na pláži na kafe a zmrzku. Jó taková točená zmrzka, to by bylo. A pak už to máme jen kousek do města.

jeden kávu, druhý kousanec :)

Prvně jsme si říkali, že tu přespíme v kempu, protože podle mapy to dál nevypadá úplně přívětivě, ale zas jsou teprve čtyři. Nabereme tak vodu na záchodech a město zas pomalu opouštíme a to už Míša hlásí stopadesátého turistu co s největší pravděpodobností jde trek.

čápi jsou příjemným zpestřením

Z města zas vede dlouhá asfaltka, jako asi pět kilometrů. Než se dostaneme na konec, má Míša na kontě už 270 turistů. Potkáváme tu opravdové davy. Dokonce i skupinku o 25lidech, co jdou za sebou jak husy, pomalým, vytrvalým tempem. A oni se sem opravdu dělají turistické zájezdy. Tomu se říká easy money. Tady budu jednou dělat průvodce.

Silnice končí u rybářského sjezdu do moře. Pak ještě vyšlápnout asi dvě stě dřevěných, místy né příliš důvěryhodně vypadajících schodů a jsme na místě odkud hledáme místo na spaní. Míše se to ale líbí až za další zátokou, takže ještě notný kus ujdeme. Tady už míjíme jen poslední zbyteček turistů. Je jich nakonec 277. Párek cyklistů se tu snažil o umělecké foto a pak už nás opět obklopují větší křoviska ve kterých Míša nachází krásné místečko na spaní.

máme místečko na spaní 

Než rozděláme ležení, byť jsme vcelku schovaní, ale přeci jen asi dva metry od cesty, si jdeme sednout blíž moři a skoro hodinu čekáme při pojídání čokolády na západ slunce. A pak už jen udělat ležení, zjistit že tu opodál jsou bučící a zvonící krávy, kuňkající žáby a v neposlední řadě komáři. Ještě že jsme si vzali síťky na hlavu a sprej proti nim. Už to vypadalo, že to táhneme zbytečně, ale zachránilo nám to klidnou noc.