Den osmnáctý - potopa

Den osmnáctý 29.7.2022
Z nouzového nocoviště Nové Údolí na nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
16,1 km 660/527m ( nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/bukubeduso

Trochu jsem doufal, že bude pršet přes noc a tarp do rána uschne, ale bohužel sprchlo až k ránu. Balíme se i s mokrým tarpem a předpověď nevypadá vůbec dobře, má pršet a sem tam bouřka.

Balíme saky paky

Nevadí, využíváme toho, že zatím neprší a jdeme propátrat Nové Údolí. Jednak tu končí vlak, na německé straně totiž byli dost rychlí, když se rozhodlo, že se tady vlak ruší, kdežto nám to trvalo do doby, než si zase někdo řekl, že by tam ten vlak přeci jen jet mohl.

Konečná, výstupovát

Mají tu i památník železné opony, je to trochu zvláštní pocit, dívat se na Míšu skrz ostnaté dráty, chuděra, zůstala v ČSSR. 

Já ji tam samotnou nenechám !

Našli jsme tu i muzeum, co ještě není muzeem, protože na to ještě nemaj peníze a zatím dokázali zprovoznit jen bufáč. Dáváme si tedy aspoň čaj, abychom je podpořili, ale víc nic, zjistili jsme, že tu mají Jižanskou vlajku a bojíme se, že nás zotročí.

Přes cestu je ještě nejkratší mezinárodní železnice, ale často to nejezdí a když, tak na peníze a těch máme málo, kór když je radši utrácím v místním freeshopu za oplatky.

Nové Údolí je plné zvláštností

Šumava mě překvapila, kolik asfaltu tu je. Je to škoda a mám strach, aby jednou někdo nevyasfaltoval i u mě doma. Cesta se pak ale nakonec přeci jen změní a drápeme se do kopce na Třístoličník. 

Co člověk cestou nenajde

Cestou potkáváme klučinu, co se nebál předejít dvě funící parní lokomotivy, že prý má lehký nohy a kdybysme chtěli, že pokec nahoře. Nahoře jsme se dozvěděli, že jde s dvěma kamarády jižní čast Sezku českem a ti zanedlouho dorazili taky. Všici mají takový malý báglíčky.. skoro bych se styděl. Každý den šlapou kolem 35km a už teď toho mají za sebou až až. Necháváme je odpočívat a vyrážíme na další vrchol, však se ještě potkáme na nouzovém nocovišti.

Třístoličník

Modelka opět v akci

Na Hochstein je to kousek zpátky, ale je tam kříž! Zdoláme, vyfotíme a Míšu chytne křeč do stehna. Tak to trochu protáhneme, promasírujeme a pelášíme dál na vrchol Trojmezná a pak Plechý. Cesta je to obtížná, protože je plná šutráků a tak není divu, že se Míše podvrtne prvně jedna noha a pak druhá. Naštestí máme dvě bandáže.

Jen tři kříže..

Šumavské postapo

Trojmezí

Při sestupu s Plechýho jsme narazili na studánku, nabírám vodu a necháváme Míšinu nohu trochu odpočinout. Setkáme se zde s milým párem, kteří také potřebují vodu. Poradíme jim, že pak po sestupu z Třístoličníku je také studánka, takže potřebují vodu jen na cestu. Nakonec jsme se snimi hezky zapovídali a odnášíme si cenné informace o Francii, kde slečna byla.

K Plešnému jezeru

Sestoupíme až k Plešnému jezeru, když v tom se Míša svezla v hrozné grimase bolesti k zemi. Pěkně ošklivě si podvrkla nohu, v podstatě na rovině , kde tam byl takový malý schůdeček. Ale jak až do teď dávala pozor na který kámen stoupne, tady dole se už odvážila porozhlédnout. Naštěstí máme studenou vodu z potoka, tak hned přikládáme.

Chladíme

Míša svým karambolem vyděsila mladý pár, přišli se zeptat jestli nepotřebujeme pomoc, naštěstí nepotřebujeme, ale je to opravdu milé. Cestou kolem jezera uděláme několik fotek rodinkám, mohli bychom se tím živit, a pak už je to do nocoviště kousek.

Plešné jezero

Na nocovišti už jsou naši staří známí "Francouzi" a lamentují nad povrchem. A opravdu, je to samej šutr, takže zatlouct kolík je umění a chce to i notnou dávku štěstí. Tarp se nám, ale nakonec podaří postavit a měl by i vydržet bouřku, co dnes má být.
Časem se ukáží i kluci z Třístoličníku, dva si staví tarpy nad nás a Kuba o patro níž. Sesedáme se postupně u stolu a klábosíme. Nocoviště se postupně hodně hutně zaplní. Bouřka se pak přižene znenadání. Bylo to opravdu v deseti vteřinách.

Zábava v plném proudu - MiMi, Borec, Tadeáš a Kuba

Všichni se rozutekli do svých příbytků a začali lítat blesky a kapky deště se předbíhali, která bude dřív dole. Spadlo celý nebe. Voda se valila proudem po zemi. Kamenitý povrch nevsál ani kapku a jak se ukázalo, tak jsme si nevybrali nejlepší místo a nebyli jsme samy. Nad námi byla cestička k záchodům a ta se změnila v potok a všechna voda se převalila přes dva tarpy nad námi a skončila u nás v ďolíku. Na začátku jsme zkoušeli vydlabat lžičkama odvodové kanálky, ale bylo to marné. Na tolik pozemní vody jsme nebyli připraveni. Postupně se nám povedlo zabalit a přesunout se do přístřešku, který naštěstí u tohoto nocoviště je. 

Škody naštěstí nebyly velké. Míša měla trochu mokrý spacák a oblečení ve kterém chodí přes den a já byl prakticky suchý. Telefon z kaluže mě vytáhla Míša a jsem moc rád,  že je opravdu vodotěsný. Trochu víc mě překvapila funkční čelovka, ta je odolná proti stříkající vodě, ale jak se zdá, může se klidně i vykoupat a nepromokavé pytlíky jsou taky nepromokavé.
S klukama jsme v přístřešku vymysleli luxusní  spaní. Dva stoly se srazili k sobě, krásná manželská postel a vždy ze dvou laviček vznikli dva jednolůžáky. Fakt parádní spaní a v suchu.

Bivak jak má být

Noc byla dál deštivá, ale my v suchu:) takže vlastně dost klidná. Docela jsme se nasmáli, když jsme si uvědomili, že diky plovajícím nafukovacím karimatkám, jsme si užili i nouzové koupaliště:)