Den sedmnáctý - rašelina

Den sedmnáctý 28.7.2022
Z bývalých Cudrovic na nouzové nocoviště Nové Údolí
25,6 km 341/304m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/nejutemula

Přes noc nepršelo, takže jsme nezmokli, ale spadla taková rosa, že i krtečka jsme museli sušit. Ale naštěstí hned od rána svítilo sluníčko, ale nikterak to nepřehánělo. 

Krteček se opaluje

Je to paráda, když se můžete hnout bez toho, aniž byste cítili jak vám stéká pot ze zad až na prdel. Vyrážíme bez snídaně, páč po včerejšku ještě nemáme hlad. Tak si dáváme první dva kilometry, ať se do nás něco vejde. 

Že by naše nové bydlení ?

Po cestě narážíme opět na malinový ráj, takže snídaně je tentokrát jablečno malinovo maková. Takže zase jiné, než předtím.

Zdravá snídaně, základ dne

Cesta do Volar nám ubíhá rychle, jen já zdržuju věčným chozením na záchod. Podél cesty potkáváme mnoho včelích úlů. Tady se zdá, že jich mají dost, jestlipak ale myslí i na ostatní opilovače ? Jsem si ráno přečetl, že včela medonosná se vlastně dost přeceňuje a máme se hodně starat i o ty ostatní, třeba včely samotářky, včeláky, ale i mouchy!

Včelín

U Volar navštěvujeme památník Pochodu smrti a vzdáváme minutou ticha hold ženám, co zde zemřeli. S tím co se děje ve světě to nevyvolává hezké myšlenky.

Smutná připomínka minulosti

Ve Volarech se z Míši stává modelka a narostla ji z toho křídla. Na oslavu to zapíjí kávou v kavárně Café Time, cestou pak míjíme mnoho točených zmrzlin, ale já nemám chvíli stání a táhnu Míšu za město, abych si zase mohl odskočit. Málem jsem to nestihl a ještě se z toho málem i poto.. no však víte, prostě děs běs.

Anděl

Za Volarama je dřevěné srdce Evropy. Kdyby tam nebylo, jdeme daleko hezčí cestou, ale tohle stálo za to. Hlavně lavičkola.

Parčík dřevěného srdce Evropy

Cestu na Stožec nám zatopil bobr evropský, tak to obcházíme přes Soumarský most. Navštívíme zdejší hospůdku, kde neodoláme indickému dálu a byl fakt dobrej. Zároveň pořídíme cestovní pojištění, jestli jsme vybrali dobře nebo špatně se doufám nikdy nedozvím.

Jsem nevěděl, že se dá sjíždět už odtud. Řeka je sice mírná, ale krásná

Pokračujeme v cestě přes Soumarské rašeliniště. Až do roku 1998 se tu těžilo a od té doby se to snaží dát do pořádku. Jsem nevěděl, že se rašelinou topilo, vy jo ? Taky tu postavili rozhlednu, ale už teď se zdá, že je poněkud nízká.

Soumarské rašeliniště

A pak už to valíme přes Dobrou na Stožec, pravděpodobně poslední hospodu v Čechách nevynecháváme. Míša měla odpoledne chuť na smažák a teď bych si jej dal klidně já. Ale bohužel mají jen se šunkou :( No nevadí, mají ještě lišky na smetaně, teda měli a tak dostáváme aspoň smažený květák. Víceméně jsem zklamaný.

Cestou na Stožec

Do nocoviště to máme čtyři kilometry, v půlce se tedy vykoupeme v říčce Světlá a doklepneme to. Na nouzovém nocovišti potkáváme kluka s taťkou. Taťka je z Francie, co se přiženil do Čech. Hned vyzvídáme, jak to mají ve Francii se stanováním a prý líp než my tady. Tak to jsem zvědav !
Jako poslední přijíždí táta s třema děckama na kolech. Frajer. Má je pěkně zmáknutý a místo pohádky jim čte Stopařova růvodce po galaxii. Je to legrace - děcka se domáhají jestli Arturovi sbourají dům a moc jim knížka zábavná nepřijde:) Tatínek je ujišťuje, že zítra to vtipné určitě bude :) tak určité..

Nouzové nocoviště - Nové Údolí

Na dnešek stavíme tarp, jednak má ráno pršet a jednak jsou tu lidi a tady na Šumavě se prý nesmí spát jinde. I když přiznám se, že by tu aspoň pramen vody mohli mít a zákaz používat i turistické vařiče je dost zvláštní..
Dopisuji poslední řádky a jdu spát. Zítra přidám fotky, nechám zkontrolovat a zas jedna krásná vzpomínka bude zaznamenaná. Máme se tu dobře a je nám spolu moc krásně.

Naše luxusní vila