Z Spittal an der Drau na Goldeckhütte
11,4km 1477/103m (nahoru/dolu)
I přesto, že jsme při usínání poslouchali nějakou rodinku jak si hrají na prasata (pořád venku někdo dělal kvikvikvi) a z další strany se ozývalo děsivé chrápání, tak jsme se vyspali do růžova.
Dneska máme odpočinkový den, takže nikam nespěcháme. Vstáváme až po osmé. Míša skákne pro snídani do špáru a já zatím vysuším a vyvětrám tarp a spacáky.
 |
| Balíme s úsměvem |
Pobalíme se a nasnídáme, zase až k puknutí. Míša tentokrát nedonesla preclík navíc, ale přinesla každému půlkilový jogurt a broskve samozřejmě putují s námi na chatu.
U snídaně nás vyruší rodinka. Jsou zvědaví jestli jsme tu na výletě nebo jdeme něco většího. Taťka nás tipoval na výletníky a mamka na pořádný vandráky, takže mamka evidentně vyhrála jejich soukromou sázku.
Oni sami přijeli i s děckama na kolech a evidentně taky nespěchají. Jejich dcera mě přesvědčila o tom, že jsem starej. Místo, abych koukal na zadek nebo prsa, hodnotím její postoj a má vybočenou páteř! Mají ještě syna, evidentně není úplně ok, takže to s ním mají těžký a přesto vyrazili na takovýto výlet. Obdivuji. Ale úplně jsme zapomněli se zeptat, kam vlastně jedou.. musíme se příště polepšit.
Vyrážíme, ale ještě brzdíme u recepce, abychom přes wifi stáhli důležité aktualizace. Ale pak už opravdu, přecpaný k prasknutí, o půl dvanácté vyrážíme na cestu a jak se dozvídáme z první cedule, může nás sežrat i medvěd!
 |
| Medvědi! Uvidíme medvědi! |
No nevím kdo vymyslel, že budeme odpočívat cestou do kopce. Dole psali něco o tom, že je to na čtyři hodiny, my valíme opravdu rychle, až mě to překvapuje a pak v půlce kopce vám řeknou, že máte oproti jejich času značnou ztrátu. To jako máme běžet ? A ještě navíc na nás občas vykoukne vrchol, na který směřujeme a je to pořád vysoko!
 |
| K tomu křížku nahoře jdeme a už jsme v půlce trasy |
Nic, nemá smysl se uštvat, trochu zpomalíme a zastavíme se i na borůvkách a houbách a hned se jde líp. Jen škoda, že medvěd furt nikde, co by chtěl víc než dva turisty naložené ve vlastní šťávě?
 |
| Houby a borůvky, to je naše potěšení |
Míša dlouho nechce věřit, že nás ještě čeká další kopec nad to, co jsme už ušli, ale nakonec, když už po něm jde, uvěří.
 |
| Už je to jen kousek |
Vystupujeme k prvnímu kříži a svět nám zas leží u nohou. O kousek dál a pár metrů výš je druhý kříž, značící náš dnešní cíl, kopec Martennock. A taky konečne vidíme medvěda!
 |
| Kříže, rozhledy a medvěd! |
A pak už jen dolů na chatu Goldeneckhütte. Před chatou potkáváme staršího pána. Má bágl na zádech, menší na břiše a krásnou dlouhou hůl. Dáváme se do řeči. Zjišťujeme, že je dva měsíce v důchodu a tak se tu teď toulá po okolí, ale jinak došel už do Santiága a byl i v Praze a nám hrozně fandí, protože je málo lidí, co se zakhle odváží něco takového podniknout.
 |
| Chata Goldeneck |
V chatě nás zas čeká bodrý chatař. Taky rád chodí, ale jen po Rakousku neb neumí cizí jazyky. Míša si s ním tu a tam popovídá. Dozvídáme se, že minulý rok taky šel E10 v Rakousku a davá nám nějaké tipy. Navíc má teď půl roku volna z běžné práce a dělá tady chataře. Moc se mu to líbí a nelituje - minulý rok tudy procházel, pak si vyzkoušel jeden den a rozhodl se pro relax na chajdě. No, je fakt, že jsme jediní hosti a oproti jiným chatám to tady bude pohodička :) Je fajn potkat dalšího člověka na "naší" vlně.
Na chatě si dáme večeři. Polévku a Špecle. Bylo to opravdu výborné. A pak u rádlera a čaje plánujeme další postup. Nejen další týden, ale rovnou koukáme na Itálii a Francii. Myslíme si, že se nám naše cesta povede nakombinovat s cestou Via Alpina. Mají moc hezký web a snaží se vybírat hezké cesty. A taky doháníme resty v psaní blogu a venku si zatím mraky hrají a předvádějí svoji krásu.
 |
| Na chatě plánujíc další zážitky |
Chata je jinak poměrně malá a vše je slyšet, ale spíme v pokoji pro čtyři lidi a jsme tu sami. Pomalu a jistě je čas jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat