Den dvacátý osmý - prasečiny

Den dvacátý osmý 8.8.2022
Od Haigermoos před Salzburg
30,5 km 333/410m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pananemuza

Ráno jako každé jiné. Začínám si zvykat, že Míša vstává v šest a už mě to nepřekvapí ani nezaskočí. Balíme spacáky a karimatky, že je to prý psychologický efekt, že když by někdo přišel, tak my tu nespali, ale jen tu teď odpočíváme..

Když po snídani odcházíme (a pořád nikdo nepřišel, kdo by taky byl tak brzo vzhůru) na cestu, tak se Míša podiví jak daleko jsme od ní byli. Myslela si deset metrů a ono to bylo dobrých sto.

Ukazatel E10 se jen tak nevidí

Cesta nás zavedla do Ostermiething se špárem, kupujeme tu druhou snídani, ale rádlera jsme vyměnili za juice a celý to spořádáme u Salzachu na lavičce. Nemusíte mít strach, výhled na řeku je skrz stromy.

V Ostermiethingu pěstují kočky a rostou, né že ne

Masážní váleček, naše náhrada za ztracenou masážní kouly. Svaly to ocení

Řeka Salzach dělá hranici mezi Rakouskem a Německem. Kolem vede cyklostezka a my se po ní držíme strašně dlouho, až do německého města Laufen. Je to velmi jednotvárná a nudná cesta. Výhledy na řeku v podstatě žádný a ten jediný využíváme k obědové pauze.

Nekonečná cyklostezka podél Salzbachu

Salzach a my

První ukazatel Ruperiweg a hranice okresů

V Laufenu navštívíme místní kostel Stiftskirche Mariä Himmelfahrt, který je fakt hezký a stojí za vidění, pokud jedete okolo, ale je to tak na deset minut, tak se sem zas  nežeňte z Prahy jen kvůli tomu.

Krásy kostela

Protentokráte navštívíme Penny a dáváme dvě svačinky. Jako my se dnes snad nedožereme konce a že by se těm prasečinám co jíme dali říkat zdravá strava. Už jste někdy jedli preclík s čokoládou?

Krásy městečka

Cesta pak dál pokračuje kolem Salzachu, ale už je to zajímavější, jsou tu rybníčky a na jedné louce, kde si vaříme večeři, se prohání hejno kačen, asi nacvičují formace. Louka vypadala na spaní krásně, ale byla blízko cesty a bylo ještě brzy. Bylo to magické místo..

Magická louka

Konečně přestala nudná cyklostezka,aspoň na chvíli

Jdeme tedy dál po cyklostezce, ale na jedné straně máme Salzach a na druhé je plot a za plotem se prohání divočáci a srnky. Podle mapy má být ale dál cesta skrz, která vypadá dost velká, takže tam bude obora snad končit. No neskončila, ale už začala padat tma.Vstup do obory není zakázaný..jen je na plotě cedulka, že tam žijí divoka prasata *wildeschweine* a vstup na vlastní nebezpečí.. chvíli diskutujeme zda tam spát.

Prasátka v oboře

Cyklostezka jak se ukázalo je vcelku frekventovaná, což asi dává smysl, je to něco jako naše cyklostezka podél Vltavy. Kde tady spát? Míša zalezla do křoví mezi plot a cyklostezku a řiká, že našla místo a vůbec se mě nebude líbit. A měla pravdu, bylo to dost hrozný místo plný klacků, rostlin a vůbec, ale co bych neudělal pro svoji lásku. Místo jsme si vydupali, klacky odstranili, před prvním cyklistou se schovávali, ale vůbec jsme jej neviděli, takže s dalším to už bylo lepší. Rozbili jsme tábor, pojedli připravenou večeři a už za tmy šli spát.

Míša usnula tak rychle, že propásla návštěvu. Na dva metry k nám přiklusal divočák. Naštěstí mezi námi byl plot. Slušně jsem jej pozdravil a divočák tak jak přiběhl, zase odběhl. Míša se nachvíli probudila, aby se zeptala co se děje a spala dál. Jsme rádi, že jsme do obory spát nešli - mít přítulné prase ve spacáku by nikdo z nás nechtěl.

Tak den končil nečekaně zajímavě..zážitky se zvířatky máme oba moc rádi :)