Den dvacátý sedmý - lavička

Den dvacátý sedmý 7.8.2022
Od Auerbach k Haigermoos
27,4 km 539/589m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/gajavuhelo

Vichr nepřišel a ani žádný déšť či myslivec. Balíme a jelikož nemáme ovoce, necháváme snídani na později. Hned v první vsi na nás koukala ovečka z chlívka, za minutu zalezla dovnitř (asi nejsme nic zajímavého, říkali jsme si..) a najednou se před chlívek vyvalilo celé stádo, omrknout ty exoty co v půl osmé ráno straší venku. Nasmáli jsme se, a to jsme jeste netušili co nás čeká.

Nejen ovečky na nás divně čumí

Kam dnes příjdeme, tam jsme atrakce. Míša musela dneska pokecat s asi pěti lidmi, kteří nás zastavovali a vyptávali se, kam s těma batohama jdeme. Jeden se nám dokonce pokoušel vysvětlit, že na Salzburg jdeme na druhou stranu, tak Míša pracně vysvětlovala, že následujeme E10 a jsme si vědomi, že místo dvaceti ujdeme sto. Další pán nám říkal, že má husí kůži když si představí ty kilometry a paní v poslední vsi nás dokonce doběhla jen, aby se optala.

Taky jsme potkali Unibox. Plně automatický samoobslužný obchod s potravinama. Celou atrakci jsme si nevěřícně prohlíželi. Škoda, že jsme zrovna všechno měli. A přiznáváme, že v takové díře jako Auerbach jsme nic takového nečekali.

Unibox - otevřeno non stop!

Snídani jsme nakonec měli s jablky. Ještě nebyli nejzralejší, ale u třetího sousta je to už jedno a bylo to dost osvěžující. Nicméně tentokrát se nenecháváme nachytat a ostružiny sbíráme už z rána a samozřejmě nás pak pronásledují až do večera.

Při sběru potkáte nejednoho strážce

Počasí vypadalo ze začátku celkem nic moc - ráno jsme vyráželi v bundách a dlouhých kalhotech, ale už okolo poledne krásně svítilo sluníčko a my si tak přes oběd sušili promočené boty ze včerejška.

V čase oběda jsme zahlédli na kopečku jakousi kapličku, vyklubala se z toho ohrádka pro zvířátka, ale nebyli doma. A hned za ní takové parádní houpací křeslo s výhledem. Tak jsme se chvíli zdrželi (Míla se i vyspal).

Polední pauza - Marienrast im Himmelreich

A opravdu jsme takovou lavičku nečekali a už vůbec né s takovým výhledem. Nevíme proč, ale rakušáci nemají žádné přístřešky jako my v Čechách, ale mají lavičky a ty lavičky mají fakt super výhled na úplný .. prd.

Lavičkové výhledy

A na večer jsme chvíli zvažovali kemp u jezera Holzöstersee, ale nenašli jsme recepci, no prostě se nám moc nechtělo, jinak bychom se zeptali. Tak jsme skákli aspoň do jezera a vydali se hledat místo na spaní. 

Po celou dobu na nás dohlížel plavčík

Jako už je tu vše blízko lidí, takže se vybírá fakt špatně. Jedno takové pofidérní místo, kde na nás a my na nikoho nevidíme jsme našli. Uvařili jsme si bramborovou kaši se zeleninou a tofu, fakt mňamka a tábor rozbili až když se sešeřilo. Jak byla Míša nervózní, usnula snad ještě dřív, než zapla spacák. Já zkoušel napsat zápisky, ale oči velely jít také spát.

Dnes nebude pršet

Pomalu přidáváme porci kilometrů na den.No a už se trochu ozývají svaly. Nicméně nejedná se o nic fatálního - zatím je vše jen lehce namožené. Kotníky i kolena drží a to jsme ušli už 300mil :) Snad nám tento trend vydrží.. Počasí je celkem taky slušné. Obrovská vedra jsme přežili a zatím od Šumavy žádnou mega bouřku nezažili (ta byla dle zpráv od Míšiny rodiny drsná v oblasti Salzbursko).

Vesnický minigolf - jako vopravdu!

Zprávy z domova

Naše kočičky se mají jako v ráji - Tonička je svědomitý drbač a teta Klárka zásobuje kočkolitem. Holky se krásně sehrály a tak kočky nemusely opuštět svůj standard. Navíc podle těch videí co Tóňa posílá, to vypadá, že Olivie i Gilbert svoji nahradní paničku milují.. trochu jí závidíme :)

Gilbert dohlíží že Tóňa v práci nedělá chyby

Olívie hlídá, aby Tóňa při práci neměla kde spát