Den dvacátý šestý - vyčerpání

Den dvacátý šestý 6.8.2022
Ze Steiglberg k Auerbach
27,9 km 505/663m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cemagutace

Dneska jsme se hezky vyspali. Míša sice tvrdila něco o nějakém vichru a že měla chvíli obavy o náš tarp, ale však jsem to stavěl já, takže já spal jak mimino a ráno se mi fakt nechtělo vylézat. Ale co mám dělat, když už je Míša sbalená ? Posnídali jsme naši kašičku, fakt mě budou jednou maliny, ostružiny a ostatní ovoce chybět. V krámu bych se nedoplatil.

Já nechci ven, já chci spát !

Vyrazili jsme do sychravého rána. Postupně od mrholení počasí přešlo k lehkému deštíku, tak jsme se na to radši řádně ustrojili. Pršet mělo už od včerejších osmi hodin večerních, ale podle tarpu soudím, že spadlo jen pár kapek a předpověď posunuli až na dnešní odpoledne. Tak uvidíme.

Žabák se snámi přišel rozloučit

Sychravé ráno

A je to jako vždy, než potřebujete místo na spaní, tak není, ale jak ho potřebujete, tak nic. Ušli jsme kousek a narazili na další krásný flíček. Ale kdybychom včera pokračovali, tak by tu nebyl.

Tiny house, prostě idylka

Zdejší myslivci mají za ušima, posed na kolečkách

Prošli jsme vesnicí, kde byl původní plán nabrat vodu, ale ještě jí máme dost. Počítal jsem s vedrem jako včera, takže bychom tady byli už na suchu. Plánujte to nějak, když je každý den jinak! 

Hasící jednotka byla na nás připravena

Po deseti kilometrech dáváme pauzu na oběd a zasloužený odpočinek. Ty jejich vege paštiky nejsou vůbec zlé a kousek sucha v lese už vůbec né. Je to zvláštní, jeden den slunce tak žhavé, že člověk nadává a druhý den zase déšť. Jako by nemohlo být prostě dvaadvacet a polojasno.

Oběd pěkně v suchu

Po obědě dorážíme do Mattighofenu. Cíl je tu jasný. Nakoupit ve Špáru co nám chybí. Jedna bramborová kaše, suchary na oběd, nějaká zelenina a když už jsme tu, tak rovnou i Rádlerek a něco na svačinu - housky s cottage a vege párkama, které sníme jako bezďáci před zavřeným Dmkem. No uvidíme jestli to není spíš večeře. Ale jinak je to pěkně ošklivé město. Náměstím vede hlavní silnice a kupudivu po ní jezdí i hodně aut.

Mattighofen

Vyrážíme směr Auerbach a les předním se nám zdá vhodný k utáboření i když je ještě vcelku brzo. Prolezeme les a zas taková hitparáda to není, ale jeden flíček, který je aspoň trochu schovaný, nacházíme. Pořád tak nějak pokapává a předpověď počasí se mění rychleji než já ponožky, tak stavíme tarp. Asi poprvé mám problém, že místo aby kolík nešel zatlouct, tak pořád vypadává, nakonec tarp nějak stojí. Jestli ale příjde větrná vichřice, tak to neobstojí.

Je to trochu vachrlatý, ale stojí to

Sotva rozložíme tábor, Míša usíná. Říkala, že jen na chvilku.. začíná pršet. Večeři jen pro sebe vařit nebudu, stejně jsem ještě pořád nacpaný ze svačinky. Dopisuji poslední řádky a jdu spát taky.

Dobrou noc