Den šedesátý osmý - Bolzáno

Den šedesátý osmý 17.9.2022
Od Ruine Stein za Schreckbichl Colterenzio
27,3km 987/1198m ( nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/batosupale

Dnes večer mělo být bez deště a jak to bývá lilo jak z konve a když nelilo, tak zas foukalo. Samozřejmě se mě v tom největším slejváku chtělo na záchod, ale vydržel jsem to, než to trochu polevilo. Říkal jsem si, že tarp to zesiluje, ale tentokrát to nebyla úplně pravda, takže jsem trochu zmokl. Pršelo až do osmé hodiny ranní, takže se nám z tarpu zase moc nechtělo.

Ještě ve spacáčcích uvaříme a pojíme snídani, zas máme aspoň nachvíli místní ovoce, tentokráte jablka do kaše, tak si to náramně užíváme. A pak už zabalit a vyrazit. Dneska to bude těžký den. Musíme nejen dojít do města, tam nakoupit, ale ještě se z něj dostat, aby bylo kde spát. V městském parku se nám moc spát nechce.

kravky se divily při skládání tarpu a my se zase divili prvnímu sněhu

Psala mi teta z Bruntálu email, moc potěšil, a říkala, že se vrátili z lázní z Maďarska domů a že je tam tak trošku sychravo až kořelačno, ale že oproti nám pořád moc krásně. Taky že bychom měli zvážit cestu k moři. Při pohledu na nově napadený sníh na vrcholkách hor, kde jsme před pár dny byli, se nad tim opravdu hluboce zamýšlíme. Vždyť my zas do nějakých hor míříme a v půlce října jsme měli projít parkem Grand Paradiso. No asi se ty plány zas změní.

Rozloučili jsme se s krávama, které se na nás přišli podívat a vyrazili směr Bolzáno. Jsem fakt zvědavý jestli seženeme boty nebo se tam ženeme jen tak na zdař bůh.

Cestu nám zpříjemňují mloci. Takový velcí skvrnitý a jsou děsně rychlý. Jeden si i hrál na pštrosa, že prej když schová hlavu, tak je neviditelný. No nebudu mu kazit iluze a hraju tu hru s ním.

krasavci..ale pózovat moc nechtějí

Naše cesta pak vede přes alej jedlých kaštanů. Povaluje se jich tu mrtě a na stromech jich je ještě víc. Ale nějak nemáme páru jak se vlastně jedí. Známe je jen z vánočních trhů, kdy se prodávají pražený a ty mě zrovna dvakrát nechutnají, takže s nimi radši žádné větší akce nepodnikáme.

kaštany se zasněženými vrcholky

Cestou jsme samozřejmě nezapomněli ani na Erdpyramidy. Hned na první vyhlídce jsme obdivovali jejich neskonalou krásu a nejlepší na tom bylo, že kdybychom se na tu vyhlídku neškrabali, tak vidíme to stejné i z cesty, ale to nás neodrazuje a projdeme i všechny ostatní vyhlídky, které máme po cestě. Taky obdivujeme místí jabloňové sady. Mají je moc dobré.

Highlight dne - Erdpyramiden, krtečkovi se moc libily (vypadají jako větší krtiny)

cesta je opravdu chutná

Ke svačině jsme si dali hrozno, čokoládu a slaný křupky, jako že oběd koupíme až ve městě. Jó tuhle chybu už nesmíme opakovat. Jak se říká třikrát a dost. Příště se prostě normálně najíme.

Svačinka s výhledy na Ober Bozen

Do města jsme došli strmým kopcem dolů. A hned první prodejna, kterou vidíme je natural bio, tak to nás zaujalo a jdeme se podívat, co tam prodávají. Bohužel ale zavřeli o půl druhé a teď jsou dvě. Tak uvidíme jak na tom jsou sporty. Našel jsem tu tři. Naštěstí je to tu vše i s Eurosparem tak pěkně poskládané, že to vlastně máme po cestě. Nicméně první dva sporty zavřely také o půl druhé. Naše šance se rapidně snížily. U třetího Sportler Alpin jsme uspěli, tedy respektive po debatě s obsluhou jestli mají Altry nás posílají do jejich druhého obchodu, který je asi stopadesát metrů jinde.

Bolzano

A tady Altry mají. Nemají výběr barev, ale aspoň že mají tu správnou velikost a ještě tu mají slevy. Takže všestranná spokojenost. Kupujeme krásné sněhobílé Altry Lone Peak 6. A když už jsme tu, tak ještě koukneme po ponožkách, nepromokavých rukavicích a náhradním dílu na hůlku, odpadlo u ni kování, takže se teď nedá zapíchnout. No nic z toho jsme nenašli a obsluha nás posílá do druhého obchodu, že tam to mají, takže tam pelášíme.

Pozdrážka ušla cca 1200 km

Nepromokavé rukavice nemají, zkoušeli jsme jinde, ale vše je děsně teplé a těžké. Ponožky jsme taky nevybrali. Respektive nemají tu správnou velikost, ale náhradní díl na hůlku mají, nojo, ale jak to vyměnit, že ? Kluk z obsluhy to evidentně umí, ale potřebuje na to nářadí, které nemá, takže mě posílá do druhého obchodu, kde mají servis. Že když tam ukážu účtenku, tak to udělají jedna dvě. Prý to stačí nahřát, vyndat, zandat a je to.

Míšu už jsem nechal před prvním obchodem ať si nové boty neochodí a vyrazil jsem do servisu. Byli tam dva kluci a radili se dlouho, ale ani jeden neměl šajnu co s tím. Ale prý to tam můžu nechat do pondělí, to příjde kolega co by možná věděl. No nezbylo mě nic jiného, než to jít vrátit. Na reklamacích mě chtěli znovu poslat do prvního obchodu, ať si to tam vyříkám s manažerem. Nedal jsem se a nakonec mi vrátili peníze. Zcela vysílen se vleču k Míše.

Společně pak jdeme do Eurosparu, dokoupíme nějaké ty večeře, dokonce mají i nějaké ty vegevěci. Největší radost mi udělal tempeh. A taky konečně kupujeme oběd. Už v půl pátý na lavičce u řeky obědváme. Nutno podotknout, že tady ve městě nám dobrou chuť nikdo nepopřál.

Po páté hodině vyrážíme z města. Máme to ještě docela daleko, ale větší část cesty je po cyklostezce po rovince, takže to uteče strašně rychle. Je to jako by jste šli v Praze po cyklostezce na Zbraslav. Časem ubývají pěší i cyklisti. Pak už jen dvakrát podejdeme dálnici a už se škrábeme do kopce ke zřícenině Castello Firmiano. Tu ale jen mineme a jdeme hledat vodu. Místo vody, ale nacházíme místo na spaní, ale bez vody je nám to k prdu.

Vodu nabíráme až o kilometr dál u kostelíka Heilig Kreuz. Nabrání vody docela trvá, páč to tu spíš kape než teče, ale buďme rádi, že aspoň kape. A pak vyvstává otázka, vrátit se nebo pokračovat ? Nakonec jsme se rozhodli pokračovat a dobře jsme udělali. Zachvíli skončili poslední baráky a začal les a v něm bylo místa habaděj. Pravda náš tarp se tam vměstnával mezi stromy ztěžka, ale nakonec se vešel.

Míša už jíst nechtěla, že je ještě pořád přecpaná a pro sebe jsem si vařit taky nechtěl. Nakonec jsme spolu spořádali hrozno, zajedl jsem to čokoládou a hurá na kutě.