Den sedmdesátý pátý - 24.9.2022
Z Camping Brione do hotelu Il Leone D'Oro
Pěšky z Camping Brione do Riva del Garda
4,3 km 43/44m (nahoru/dolu)
Stopem z Riva del Garda do Brescia
78,9 km
Pěšky z Brescia do Brescia
5,7 km 113/113m (nahoru/dolu)
Vlakem z Brescia do Grumello del Monte
Pěšky z Grumello del Monte do Il Leone D'Oro
1,2 km 0/9m (nahoru/dolu)
Kemp byl sice večer fajn, ale spaní jsme klidné neměli. Zvykli jsme si na samotu a zvuky lesa - navíc nám bylo děsné vedro! Poslední týden se probouzíme do mrazivých rán, tady je to velká změna. Posnídáme kaši a pobalíme se. Po zaplacení si dávám ještě kávičku v místním báru a vyhlížíme jestli přijde ten slibovaný déšť nebo ne. Zatím to vypadá všelijak. Pak už vyrážíme a jdeme k jezeru Garda.
 |
| probuzení v civilizaci...kosák se přišel podívat |
Dnes máme v plánu začít stopovat směr Bergamo - Milano (cca 160km), utéct dešti a zažít nová dobrodružství. Jdeme kolem jezera ve kterém smočíme, když nic jiného, tak alespoň prst. Stavíme se na nákup v Conad City, ať máme nějakou sváču.
Když dojdeme příjemnou procházkou kolem pláží do Riva dell Garda, zjišťujeme, že kloudné místo na stop budeme hledat těžko - silnice hned za cedulí se schovává do tunelu. Nic naplat musíme to zkusit víc do města, ale i tam to nevypadá moc dobře. Nakonec nacházíme plácek s kontejnerama, kde jsme vidět a dá se i bezpečně zastavit, ale je to takové.. no uvidíme jak to půjde. Je lehce po dvanácté a zatím je jen zamračeno.
 |
| Riva dell Garda |
 |
| jezero |
Opět se stáváme atrakcí pro kolemjdoucí, první stopuje Milan, hezky s úsměvem - párkrát přibrzdní auto, ale pokaždé si řeší svoje věci. Po půl hodině ho už bolí ruka, tak jej střídám. Cca za 10 minut zastaví malé auto a v něm paní,stahuje okénko a že kam jedeme. Říkáme, že jedeme směrem Bergamo, poučeni z minula neříkáme kam přesně chceme, abychom si nezavřeli dveře i na jiné místa. Mluví dobře anglicky a jmenuje se Francesca. Máme před sebou společných 105 km - jede totiž volit do městečka Brescia, tak jedeme tam.
Francesca je děsně ukecaná a za chvíli víme úplně všechno. Na Gardě učí technické kreslení, ale je vystudovaná architektka. Po škole nechtěla jít rovnou do projektové kanceláře a tak rok žila v Nigérii, kde měla na starosti lokální rozvoj infrastruktury, potom byla rok v Patagonii - kde střídavě pracovala v Chille a Argentině. A před rokem zase na Novém Zélandu. Co vám budu povídat - zase naše krevní skupina. Paráda!
Francesca je děsně ukecaná a za chvíli víme úplně všechno. Na Gardě učí technické kreslení, ale je vystudovaná architektka. Po škole nechtěla jít rovnou do projektové kanceláře a tak rok žila v Nigérii, kde měla na starosti lokální rozvoj infrastruktury, potom byla rok v Patagonii - kde střídavě pracovala v Chille a Argentině. A před rokem zase na Novém Zélandu. Co vám budu povídat - zase naše krevní skupina. Paráda!
 |
| náš další "trial Angel" Francesca |
Kolem druhé vysedáme na nádraží a plánujeme co dál. Nacházíme ubytování v hotelu se snídaní cca 35km dál v Grumello del Monte - jezdí tam vlak a je to kousek od Bergama. Máme tedy čas si v klidu projít město a pak za pár euro dojet vláčkem skoro až do postele.
Ze začátku se nám Brescia moc nezdá a pochybujeme o slovech Francesky, že je to krásné město sice né tak krásné jako Bergamo, ale krásné. Ale když se dostaneme víc do historického centra, musíme uznat, že má něco do sebe..třeba nosorožce!
 |
| mají tady nosorožce |
 |
| katedrála a dokonce i forum romanum |
Vyškrábeme se až na hrad - je moc pěknýa n navíc zdarma i když na kopci. Nakonec se na nádraží vracíme kolem 18:00, vlak do Grumella nám jede 18:39, lístek koupíme v automatu, dle instrukcí označíme a dokonce nasadneme na ten správný vlak. Nasadíme respirátory a jedeme! Je to náramné - uznáváme, že vlaky tady mají fajn a navíc nestojí moc.
 |
| hrad s mašinkou |
 |
| poslední záběry a jízda vlakem |
Po sedmé dorazíme na naši cílovou stanici a hurá do hotelu přes Lidl (už zase máme hlad). Hotýlek má restauraci a vládne tam chaos. Pán na recepci je rozlítaný, ale brzy nám podá důležité informace tj. kde máme pokoj a v kolik se podává snídaně...co víc si přát. Na pokoji mají i malou rychlovarku, takže nemusíme chodit vařit ven, to opravdu oceňujeme. Po večeři už jen funíme v posteli a posloucháme paní z vedlejšího pokoje jak telefonuje. Spát tentokrát jdeme až po jedenácté, tak pro jistotu nastavujeme budík.
Žádné komentáře:
Okomentovat