Den sedmdesátý šestý - Bergamo

Den sedmdesátý šestý 25.9.2022

Z Il Leone D'Oro do Casa Meraki - Apartments

Pěšky z Il Leone D'Oro do Grumello del Monte

1,9 km 9/0m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/lemofopesa

Stopem z Grumello del Monte do Bergamo

19,4 km

https://mapy.cz/s/dorokekera

Pěšky z Bergamo do Casa Meraki - Apartments

9,8 km 192/212m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/pusadepupo

Spalo se vlastně nakonec dobře,jen když mě vzbudila televize z vedlejšího pokoje a následné telefonování pána na chodbě, tak jsem na ně chtěl vletět. Naštěstí jsem se prvně podíval na hodiny a zjistil, že je už třičtvrtě na devět. Pane jo, to je hodin! Rychle budím Míšu ať stihneme snídani, která je jen do půl desáté.

Snídaně je formou bufetu. Slečna za barem nám donese rozpečené nebo spíš ohřáté pečivo, k tomu je hromada másla a sýra, bohužel, žádná zelenina, zato tu mají nutelu a různé druhy sladkého pečiva, jogurt a ovoce. No nažereme se pořádně, co vám budu povídat. Při odchodu by se do mě už nevešla ani ta pověstná třešínka.

sarančata z Prahy pojedla bufet,vyfotila hotel a odjela

Pokoj jsme měli uvolnit do půl jedenácté sic booking říkal že do jedenácti, ale to nebyla šance stihnout, takže jsme odcházeli ve třičtvrtě na jedenáct. Na recepci vrátili klíč, dostali veledůležitý účet, který jsme hned hodili do koše a vyrazili jsme na vlak. Míša má dnes narozeniny a do Bergáma to není moc daleko, tak to nechceme moc komplikovat. Na nádraží na nás ale komplikace sami čekají. Vlak jede až za dvě hodiny, protože tu je nějaká výluka. Nedá se nic dělat. Jdeme stopovat, ale nejdřív se na to připravíme.

stopaři - 1. příprava kartonu, 2. vyrazne písmo destinace, 3. jedeme, 4. za 20 minut v Bergamu

Zamíříme do Conad city, ale tentokrát místo jídla kupujeme jen fixu. Zároveň si tam vezmeme jednu krabici a před vchodem utvoříme naši stopovací cedulku s nápisem Bergamo. A už si to štrádujeme k silnici. Jako kde stopovat se teprve učíme. Na mapě jsem našel jedno místo, kde by to mohlo být fajn, ale ještě než tam dojdeme, tak jsme našli jedno takové pofidérní místo, ale když už jsme tu, tak to zkusíme aspoň na půl hoďky.
Prvně nám zastavil asi po dvou minutách pán, žel uměl jen italsky a snažil se nám vysvětlit, že tam nic nestopneme, že máme jít na autobus. S úsměvem poděkujeme a počkáme až zajede za roh a stopujeme dál. Zastavuje u nás malé auto s dvěma postaršíma afričankama v šátcích. Asi tu něco potřebují, pomyslíme se, ale ono né, oni fakt zastavili nám.

muslimky z Maroka se toho nebojí..a ještě mají legraci po cestě

Chvíli nás trochu matou, protože s Bergamem májí nějaký problém, takhle zpětně si říkám, že možná chtěli vědět kam přesně tam jedeme..v italštině. Nakonec ale nad tím mávnou rukou a naloží nás do svého pidi auta. Tentokrát musíme mít bágle na nohách neb v kufru jsou zavazadla spolujezdkyně. Řidička pro ni totiž přijela neb je tu ta výluka a potřebuje stihnout přípoj do Milána. No a když už si hraje na taxikářku, tak bere i nás. Anglicky se trochu bojí mluvit, ale něco málo přece jen umí.

Dozvěděli jsme se, že je z Maroka, a že tu žije už třicet let a má tři dospělé děti. Jeden syn jí pak i během cesty volá a je to takový zvláštní hovor, kdy obě se neustále naklání k mobilu a mávají a žvatlají na malé děcko, které tam leze po synovi. Neujedeme s nimi ani pět minut a staví se na benzíně. Musí natankovat a je fakt že podle ručičky jelo auto už jen na výpary, teda né že by se ručička po dotankování o moc pohnula.
Stále ještě v úžasu se necháme vyklopit na nádraží spolu se spolujezkyní. Ta si snámi taky dost povídala, jen neuměla anglicky a my arabsky, takže jsme si moc nerozuměli, ale vůbec jí to nevadilo. My jsme se usmívali a paní měli z taxikaření celkem prču.

Bohužel do ubytka můžeme až po třetí, tak ještě s báglama se jdeme podívat do města. Hned na úvod se dozvídáme, že je ve městě landscape festival, takže se určitě máme na co těšit. Prvně obcházíme nové město. Tady mají všude hodně prostoru a je to takové vzdušné. Zavítáme i do jednoho místního kostela a musím říct, že je to tu fakt hezky vyzdobené. Když ale vylezem, tak začíná teochu pršet, počasí nám tedy oznamuje coffí time.

první kroky v moderní časti města..a coffí break

A pak volně pokračujeme do starého města, které je samozřejmě na kopci. A já musím říct, že teď nohy nemají výkon, tak si konečně uvědomily, jak moc jsou unavené. Ale šlapeme, přece nepojedeme zubačkou jako většina turistů.

šineme si to do cita alta

Ve starém městě obdivujeme úzké uličky a kamenné baráky. Je tu notně chladněji. Ale obdivujeme i polentové zákusky, ale Míša to kategoricky odmítá a já se moc nedivím. Taky obdivujeme hrad Rocca, mají tu vystavené děla, dokonce i nějakého obrněnce a kotvu. Proč kotvu nám není moc jasné, ale co už. Ale je tu krásný výhled na staré město.

Náměstí s kašnou a festivalem rostlin

výhledy z pevnosti Rocca

Rocca a jeji vozovy park..tancik by nam.slusel

na hradbách pozorujeme ještěrku při lovu - je to zážitek

Ve starém městě navštívíme další kostel, zase je výzdoba úplně epesní. Taky zapálíme svíčku za naši cestu. Konečně tu potkáváme festival landscape, ale tedy.. no mají tu několik výstavek úplně o ničem a asi největší highlight je, že na náměstíčku postavili zelenou zahradu. Určitě to muselo stát hodně peněz, ale nám zjevně něco uniká.

Kostel panny Marie Sněžné a Dóm di Bergamo

Hladový se vydáváme zpět do nového města, kde v jedné uličce má být spoustu restaurací, což je pravda, ale všecky jsou zavřené. Nakonci ulice ale najdeme Vegan Burgrárnu, kde prodávají barevné burgery. No, že má Míša dnes ty narozeniny, tak se rozšoupneme a objednáme si dvakrát menu. Jen škoda, že musíme mít objednávku jen sebou.

duhove burgery..jsme zvedavy, co.budem mit po nich.duhoveho..:)

Pojíme tedy v parku. Jako nebylo to špatné, ale vaříme prostě líp. Nejvíc nás zaujala voda v plechovce. Ta představa, že bych si ji koupil za euro padesát mě asi trochu vyděsila, protože je to obyčejná horská voda, ta kterou jsme teď pořád pili zcela zdarma.
A pak už je čas vyrazit na ubytko. Bereme to přes Carrefour, nakoupíme něco na oslavu a něco na snídani. A pak už pelášíme. Zrovna když píšeme, že dorazíme za třicet minut, tak nám do cesty postaví zavřený park. Ale nevadí i s obchůzkou jsme na ubytku včas.
Přijel pán autem, dal nám klíče a rychlokurz a zase odjel. Jsme sami. Konečně. Dáme si sprchu, uvaříme večeři a zahájíme oslavu. Po osmé volá bratr Míši a dobré dvě hodiny si povídáme, je to příjemné zase slyšet češtinu.

Pak se ještě na netflixu koukneme na film, nějaká hrozná hovadina, ale naše mozky by nic jiného nedokázali zpracovat. Dnes, teda spát jdeme vlastně až zítra, jsme zvědaví jak budeme vstávat. Tentokrát to tu máme uvolnit do desíti.