Den devadesátý devátý - želva jako živá

Den devadesátý devátý 18.10.2022
Z Halte en Provence (Peyruis) k Pierrerue
22,9km 978/869m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/gopotaseso

Spalo se nám moc dobře a ráno zase byl shon. Všecko zabalit, snídani uvařit, trochu poklidit. No prostě děs. Odcházeli jsme až kolem půl jedenácté, takže jsem začal mít obavy, jestli vůbec dodržíme plán prvního dne, a to to těžší teprve příjde.

Rychle projdeme Peyruisem a zamíříme na Ganagobie, kousek za vesničkou tu mají krásný kostel. Prvně potkáváme želvu, která se odmítá hnout, pokud se s ní nevyfotíme a posléze u kostela paní, co zrovna odjíždí. Nicméně u nás zastavuje a i přes vysvětlení, že neumíme francouzsky, ale jen anglicky, tak pořád mele dál. Říká asi něco o tom, že je teď kostel zavřený (fermé - to už rozumíme), ale že okolí je krásné. Slušně ji vše odkýveme a pak se jdeme podívat po okolí.

Snaha o změnu dopravy, ale nehnula se ani o píď

Pak to vezmeme přes římský most do Lurs. Vede to přes kopeček, ale né nic extrémního. Nahoře pak potkáváme na první pohled hendikepovaného člověka a chce si povídat. Dost nás zarazilo co tu dělá. A zachvilku se vynořil další a další, všecky pozdravime a všici mají o nás zájem, ale všem říkáme, že jedině anglicky. Bylo jich celkem devět, každý trochu jinak postižený. Jako poslední vedla dva, kteří sotva šli taková mladá vysportovaná slečna. Ta uměla anglicky, ale evidentně měla plné ruce práce. Smekám před ní. To chce odvahu vzít takovou bandu na výlet. Dokonce nám stihla popřát hezký výlet.

Klášter s výhledy

Lurs,o je takové pěkné klidné místo. U místní kašny nabíráme vodu a sledujeme partičku starších občanů, jak se postupně scházejí a posléze zahajují hru Petanque. Chvíli je pozorujeme a evidentně si hází jak chtějí. Někdo hodí dvakrát, někdo jednou, ale pečlivě dodržují stání v kruhu. A mají i zvoleného rozhodčího a hru si pěkně užívají.

pítko s dlouhým nápisem, že tu vodu máte pít

Luks - zjistili jsme, že Řím (1188km) je blíž než Santiago (1736 km). Tady se jistě poutník zamyslí zda to neotočit

My jsme se pořádně napili a zkontrolovali jestli nám odepsali z ubytka po cestě. Zkoušíme nějaký seznam ubytek pro poutníky Santiága. Odpověď jsme našli ve spamu a bohužel nám napsali, že nás neubytují. Škoda,rádi bychom vyzkoušeli tuto "exotiku", ale dnes to nevadí, podle mapy tam máme nějaký lesík na sto krát sto metrů, tak snad se chytneme. Ale rovnou jsme napsali na dvě další na zítra, tam to podle mapy už vypadá prachbídně, tak uvidíme.

Odpoledne procházíme kolem polí. Na jednom ukořistíme cuketu a na jiném mladou kukuřičku. Z podzimu jsme se dostali zase hezky do léta. To jsou nám věci. Vedro je fakt veliké, ale naše zásoby vody taky, takže do zítřka ke zdroji vody určitě vydržíme. Jinak jsem zaujal přední pozice a celý den držíme pěkné tempíčko, takže nakonec na místo určení docházíme s pěkným předstihem. Jsme tu už o půl páte, tak dáváme přestávku a sváču a teprve pak jdeme hledat místo na spaní. Podle toho jak je to tu suché to zatím vypadá, že tarp tu nikde nepostavíme, ale uvidíme.

udoli řeky Durance a cesta přes římský most

Rozešli jsme se každý na jinou stranu, občas se potkali a nakonec své objevy zhodnotili. Tentokrát vyhrává mé místečko v dubovém háji, které je v celku rovné a bez drnů tymiánu, který tu všude divoce roste. Postavíme tarp, zabydlíme, najíme se a hajdy spát. Zítra je budíček v šest. Nejpozději v půl sedmé. Začínáme prostě vstávat zas jako normální vandráci a né zhýčkaní pražáci. To si necháme až na deštivé počasí. Potřebujeme víc času na odpočinek během dne.

Dubový háječek nevypadal valně, ale už bydlíme a vaříme