Od Aubignosc do Halte en Provence (Peyruis)
22,8km 493/578m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/ketavoduga
Dnešní noc byla nakonec klidná a komárů prostá, taková jako v létě v Rakousku. Jen Milan si lámal hlavu nad další trasou, kterou naplánoval přírodou a zdá se, že tam nikde není voda, a to je velký problém. Navíc se mají za 4 dny dostavit bouřky. Uvidíme, případně se můžeme jako klíšťata držet trasy do Compostely.
Při snídani uslyšíme zase štěkot psa, zatím se nepřibližuje, tak to vypadá, že tentokrát jsme zvolili dobrou stranu lesa. Pobalíme a po snídani vyrážíme, do první vesnice (a vody) to máme asi hodinu. Dnes nás čeká nenáročná cesta dolů do Peyruisu, kde máme ubytování hned na trase. Potřebujeme dokoupit zásoby, dobít power banky, dát o sobě světu vědět a hlavně se připravit na další cestu směr Cavaillon.
Ráno je chladnější, máme mikiny a snažíme se zahřát do kopečků. Potkáváme spoustu zajímavých míst - obrovskou solární elektrárnu, zřízeninu hradu, kapli po širým nebem, zříceninu kláštera.
 |
| krajina je trochu "měsíční" |
 |
| zřícenina Vieux Châteauneuf |
 |
| kaple Sv. Antonína s kravským zvoncem |
Když dojdeme do vsi Châteauneuf-Val-Saint-Donat s očekáváním vody, vidíme jen prázdnou kašnu..ach jo, budem muset vyžebrat nebo najít hřbitov. Kouknu za studnu a hurá, je tam pítko s milým nápisem eau potable. Radostně nabíráme plnou nádrž a ještě mocně tankujeme do sebe.
 |
| kašna s ukrytou vodou, levandulové okenice a mohyla oběda |
Už je zase vedro k padnutí, naštěstí nejdeme moc do kopce. Obědovou pauzu dáváme u mohyly ve stínu - je to takové fajn místo pro poutníky. Spřádáme plány co dokoupit a obecně co budeme dělat v následujících dnech. Máme trochu pocit, že nám naše schránky dávají najevo, že by to chtělo chvilku pauzu. Ale zatím se ještě šlape dobře a únavu přičítáme sluníčku.
Naše ubytování je apartmán a paní domácí nám předem poslala instrukce, že klíče máme v krabičce s kódem. Tohle máme nejradši - můžeme přijít kdy chceme. Původně se ubytovává až od 17:00 a my docházíme už ve 14:30. Najdeme klíče, prohlídneme kuchyň a hurá na nákup do vedlejší vsi Les Mèes. Chvilku nám to zabere a na ubytko se vracíme až 17:30. Pak už jen sprcha, praní (hlavně mých růžových smraďošek) a příprava na zítřek.
 |
| cestou do supermarketu - řeka Durance, na jejímž břehu jsme viděli spoustu zajímavých stop (jedny identifikovany jako obří mlok) |
Naše ubytování je zase trochu legrační - vchod máme přes garáž a trochu to vypadá jako vylepšený altánek. V první místnosti je postel a za ní závěs, kde je záchod a koupelna. Prakticky ten co trůní, si může mávat s tím, co leží v posteli - ráno bude nejspíš zábavné. Ještě, že takové situace máme nacvičené z doby, kdy jsme v rámci rekontrukce bytu neměli dva týdny dveře na záchod. Zbytek už vypadá normálně a dokonce máme krásný výhled.
Při vaření večeře jsem objevila kávu i moka konvičku - miluju to tady. Paní domácí nás dokonce přišla pozdravit, mluví hezkou angličtinou a je to moc milá dáma. Podivuje se, že nemáme auto a tak jí vyprávím náš příběh. Opět ji to moc zaujme, navíc chválím ubytování a nakonec nás napadne se zeptat, zda by nám nevěnovala jehlu na šití. Původní se mi totiž ztratila - respektive rozbil se pytlíček a šitíčko vypadlo. Říká, že není problém a že jehlu nám ráda věnuje. Za chvilku přijde a nese celé malé šitíčko. Mám radost, pro nás cena zlata a můžu konečně Milanovi zašít kalhoty. Jak říkávala moje babička "líná huba, holé neštěstí".
 |
| darované šitíčko |
Po večeři si ještě chvíli voláme s mým bratrem a dozvídáme se čerstvé novinky.
 |
| Naše ubytování |
Na závěr dne malý tip - jsme v oblasti, kam Jean Gion zasadil krásný a moudrý příběh o muži, co sázel stromy https://youtu.be/h1_cAuK5Bf0
Žádné komentáře:
Okomentovat